E-knihy - Biografie - Životopisy strana 62 z 75

Setkání s Dominikem Dukou a rozhovor s ním ve mne zanechal hluboký dojem, protože jsem v něm poznal velmi vzdělaného člověka, který má v sobě i velký lidský rozměr. Knihu o Dominiku Dukovi jsem se rozhodl napsat poté, co jsem měl možnost se s ním setkat osobně a poznat i jeho demokratické názory, které dokáží reflektovat dobu. Dominik Duka je tím, kdo dokáže naslouchat druyhým, a přesto má jasné vidění světa. Jeho život je velké dobrodružství plné zvratů. Setkání s Dominikem Dukou je vždy přínosem a něčím novým, co vás obohatí a zároveň donutí k zamyšlení . Tato kniha se rodila v nelehké osobní době a v mnohých chvílích byla pro mne záchranou. Věřím, že každý čtenář si v ní najde to své a bude mít podobný pocit názorově blízkosti jakou k Dominikovi Dukovi sdílím já.

Sovětská šachová škola je pojem, který v minulém století daleko překročil okruh aktivních hráčů a stal se dokonce jednou ze zbraní studené války. Už méně se ale ví, že kořeny tohoto fenoménu leží v období tuhého stalinismu, kdy i královská hra našla svého prvního "stachanovce", Michaila Mojsejeviče Botvinnika, později přezdívaného "patriarcha sovětského šachu". Předkládaná práce popisuje jeho cestu k titulu mistra světa lemovanou podporou takových osobností, jako byl prokurátor Krylenko, ale také častými spory s ÚV KSSS i šachovými funkcionáři. Čtenář se v ní například dozví, co znamenal "formalismus v šachové skladbě" nebo jak se údajně liší "židovský a árijský šach". A také to, že Botvinnik využíval své nezpochybnitelné autority nejen k vlastnímu prospěchu, ale i k neúspěšné snaze ovlivnit politické a ekonomické směřování své země.

V této vzpomínkové knize rekapituluje generál Zachariáš svou vojenskou kariéru od velitele čety až po nejvyšší velitelské funkce. Podrobně popisuje náplň vojenského života, strukturu ČSLA a její změny od 50. do 80. let, otevřeně vzpomíná na své studium na moskevské vojenské akademii či na vztahy mezi nejvyššími vojenskými funkcionáři. V listopadu 1989, už jako velitel Západního vojenského okruhu, stál před největším dilematem svého života. Jaký postoj zaujmout k návrhům na použití československé armády proti demonstrantům? I když ÚV KSČ odmítl variantu vojenského zásahu, kterou navrhoval ministr obrany Václavík, tlak části špiček československé armády na použití síly neskončil. Generál Zachariáš byl ale již rozhodnut. Ujistil zástupce Občanského fóra, že armáda pod jeho velením nezasáhne.

Autor znal Miloslava Švandrlíka osobně. V roce 1988 s ním udělal řadu rozhovorů. Dalo to na knížku, která se však po roce ztratila v jednom nakladatelství. Autorovi se po těch letech podařilo nějakým zázrakem "vyhrabat" několik rozhovorů. V této knížečce je jich třináct, plus rozhovor s Jiřím Winterem-Nepraktou. Dovíte se například o tom, jak se Zdeněk Jirotka děsil, kterak vznikla mohamedánská četa ,o černých baronech z Curychu, o světové "výstavě bičů"... Autor publikování těchto rozhovorů považuje za pietní vzpomínku na autora, který již není mezi námi.

Kniha ŽIL JSEM ZBYTEČNĚ prostřednictvím vzpomínek jediného člověka zachycuje velkou část naší novodobé historie. Začíná v zákopech první světové války, pokračuje obdobím budování prvního samostatného státu Čechů a Slováků, deziluzí z Mnichova a hrůzou následujících sedmi let, poválečným nadšením a novými iluzemi, jejich bolestnou ztrátou o tři roky později, absurdní temnotou padesátých let a naivními nadějemi Pražského jara. Následuje zamřelé teploučko normalizace... Život vypravěče skončil v roce 1985. Na jeden lidský osud je toho dost a dost, i když jde o osud člověka opravdu neobyčejného. Snad právě proto jsou memoáry Jiřího Hejdy, ačkoli v nich několikrát opakuje „žil jsem zbytečně“, jakoby podsvíceny neuhasitelným optimismem.

Cesty kratší a delší jsou knihou životopisných vzpomínek Josefa A. Firsta, jednoho z organizátorů woodcraftu v naší zemi. Po skončení I. světové války pracoval v organizaci YMCA, kde byl organizátorem a propagátorem řady sportů, volejbal, basketbal, softbal, lukostřelba, lyžování a hlavně pobyt v přírodě. Byl jedním z organizátorů pobytu E. T. Setona v Praze, spoluzakladatelem a dlouholetým ředitelem tábora YMCA Sázava. (viz kniha: Seton v Praze autora F. Kožíška, rok vydání 2006) Opakovaně jsem dotazován na to, kdy a proč změnil dědeček své příjmení z Fürst na First. Když jsem se ho na to jako chlapec ptal, bylo mi vysvětleno, že po pádu Rakousko-Uherska si nechal příjmení počeštit v roce 1923. Faktem je, že jsem se setkal s několika vzdálenými příbuznými s příjmením First a ti také tvrdili, že si jejich předci změnili svá příjmení v době 1. republiky. Poděkování Ivanu Vápenkovi za pomoc při vydání vzpomínek mého dědečka. Poděkování patří i mojí manželce Gabriele za trpělivost a práci na redakci knihy. Tomáš First, vnuk slovo úvodem Dlouho jsem neměl v úmyslu napsat něco ze svého života, i když to nebyl život ani lehký ani chudý na příhody. V mládí jsem se pokoušel o básně, později o povídky ze skutečných událostí, ze života, neboť jsem pracoval s mládeží a bylo jich zapotřebí. Psal jsem i sportovní a pedagogické příručky o nových odvětvích v tělovýchově, hlavně po první světové válce. Čím více se prodlužoval můj život, tím více jsem měl a mám přátel nejen mezi těmi, kteří byli jako chlapci svěřeni do mé péče, ale i mezi těmi, které jsem potkal na svých cestách, na pracovištích i v okolí, kde jsem žil a žiji. V besedách s nimi u táborových ohňů, v milém prostředí domovů a při jiných příležitostech jsem vypravoval – stejně jako oni – o událostech, které jsem prožil. Moje životní příhody, kořeněné často i humorem, je tak zaujaly, že mě žádali, abych je sepsal. A tak vznikly tyto „Cesty kratší i delší“. Ke svému překvapení jsem shledal, že mi mozek dosud slušně pracuje a paměť nevynechává ani po třiaosmdesáti letech. Napsal jsem i několik básní. Snad si čtenáři některé z nich se zájmem přečtou. Nezachytil jsem všechny své cesty do dalších zemí, kde se mi zvláštní příhody nestaly. Při vyprávění o cestách životem jsem se držel skutečných zážitků. Měl jsem v životě štěstí, že jsem potkal dvě bytosti, které sálaly optimismem a přitom se držely reality, které měly tvrdý a těžký život, hlavně strastné mládí – tak jako já. A přesto ani v nejtěžších chvílích života neztrácely ani naději ani humor ani statečnost. Byla to má matka a byla to má žena … „neboť ženu statečnou kdo nalezne – nad perly je cena její.“ Jim vděčím za mnohé – i za to, že jsem mohl napsat v tak pozdním věku vzpomínky na část cest ve svém životě. J. A. First, Praha 1977

Slávna autobiografia viedenského rodáka zachytáva spoločenské a politické zmeny od konca 19. storočia až po začiatok 40. rokov minulého storočia, keď autor spolu s manželkou spáchal v emigrácii samovraždu. Nie je to len milostný list starým časom, ako bývajú niekedy označované úvodné časti jeho memoárov, ale aj svedectvo toho, ako sa predvojnová Európa vrhla do náručia zničujúcej prvej svetovej vojny a odniesla si z toho primálo poučenia, aby sa nevyhla ďalšiemu konfliktu. V knihe zachytil nielen nástup nacizmu a to, „koľko ľudskej dôstojnosti zmizlo v tomto storočí“, ale aj pulzujúci intelektuálny život či premeny morálky na prelome storočí, keď práve dospieval.

V devatenácti letech se na dálku zamilovala do afrického černocha a odjela za ním do Ghany. Na pobřeží Atlantského oceánu prožila nádherný měsíc a myslela si, že je to jen začátek celoživotního štěstí. Příliš pozdě přišla na to, že se stává bílým otrokem nigerijské mafie. Jak utéct z afrického pekla plného ponížení, bití i znásilňování a zachránit dvě děti bez evropských dokladů? O tom vypovídá Češka, která přežila brutální mučení černošským přítelem, nelidské podmínky ghanského vězení a kterou naivita přivedla až na práh smrti.

Celý národ sledoval příběh mladé Češky, která se zamilovala do Afričana, odjela za ním do Ghany a stala se zajatkyní nigerijské mafie. Báře se podařilo přežít brutální mučení černošským přítelem, nelidské podmínky ghanského vězení a uprchnout i se svými dvěma dětmi. Konečně se žena, životem víc než zkoušená, vrací do vlasti. Ale ani zde se růžový sen nekoná: ona ani děti nemají české doklady, je zadlužená a na konci sil. Ocitne se úplně na dně, a tak jí úřady obě děti odeberou. Dokáže se Bára ještě zvednout?

Hoci názov knihy napovedá niečo iné, dvojica britských autorov napísala prekvapivo optimistickú knihu o našej civilizácii. Tú si cenia natoľko, že podľa nich stojí za to pokúsiť sa ju zachrániť. V roku 1900 bola väčšina obyvateľov Západu na svoju civilizáciu hrdá. Vedeli, čo predstavuje a verili jej. Dnes sa tento pocit stratil. Je to najmä preto, že šesť ideí, na ktorých sebavedomie Západu stojí, zažilo storočie neustálych útokov. Západná civilizácia pretrváva dlhšie ako akákoľvek iná v minulosti alebo v súčasnosti – je oveľa úspešnejšia v ekonomickom, vojenskom či politickom zmysle, ale aj vo vede, technológiách a umení. Zlepšuje sa zdravotných stav jej obyvateľov, rastie ich bohatstvo, dĺžka života a zrejme aj pocit šťastia. Veľkú časť týchto úspechov môžeme pripísať na vrub šiestim základným ideám – kresťanstvu, optimizmu, vede, ekonomickému rastu, liberalizmu a individualizmu. Tieto idey však už Západ nespájajú ani neinšpirujú a jednotlivcom nedávajú sebaistotu nevyhnutnú na spoločný postup, akokoľvek neuvedomelý. Namiesto toho vidíme evidentný príklon ku kolektívnej samovražde, v našich dejinách hlboko zakorenený už od roku 1914. Dá sa vystopovať v upadajúcej dôvere voči každej idey, ktorá kedysi inšpirovala Západ a celý svet. Našťastie, lepší pohľad na šesť faktorov ukazuje veľkú húževnatosť, s akou odolávajú útokom. Väčšina dnešného nepriateľstva voči týmto ideám je založená na módnych, ako bol napríklad Freudov pohľad na ľudskú prirodzenosť, ktorý vedecké dôkazy medzitým vyvrátili. Aspoň teoreticky by dômyselnejšia syntéza šiestich ideí mohla ponúknuť Západu cestu, ako ho zbaviť jeho úzkostí a zvýšiť jeho integritu. Ale v praxi? Táto facsinujúca kniha sa pokúša nájsť odpoveď.

Tato kniha Romany Szalaiové, známé autorky ženských románů, nám ukazuje zcela jiný pohled na osudy žen, které žijí mezi námi, a přesto je pojí zcela výjimečné životní zkušenosti. Deset vybraných žen nám odhaluje svoje postoje a přibližuje mnohdy velmi dramatické zážitky. Velkou předností autorky je, že se jí podařilo skloubit dohromady pohledy na život žen nejen rozdílného vzdělání i věku, ale také s různými životními cíli a očekáváními. Opravdu čtivá knížka zaujme jak mladé, tak i zralejší čtenářky.

Kniha predstavuje v autorovej tvorbe krok novým, nečakaným smerom. Je to autentický portrét autora, obraz Slovenska aj rôznych kútov sveta. Od detstva v normalizačnej Bratislave cez príbeh rozvetvenej rodiny až po narodenie syna. Putovanie po krajine od Bratislavy po Michalovce, z Berlína až do Kábulu. Keď chcete vedieť, na čo výrazný autor svojej generácie myslí a kade chodí, čítajte Spamäti.

Kňaz, ktorý neposlúchal Vatikán, politik, ktorý bojoval s radikálmi vo vlastnej strane, človek, ktorý sa stal protirečivým symbolom celej éry. Prezident vojnovej Slovenskej republiky Jozef Tiso dodnes rozdeľuje spoločnosť aj historikov. Ivan Kamenec sa vo svojej monografii, ktorá vychádza v druhom, rozšírenom vydaní, zameral predovšetkým na kľúčové vojnové roky, keď vyvrcholilo pnutie v ľudovej strane aj v živote Jozefa Tisu, ktorý bol vždy viac politikom než kňazom. Radikálne krídlo využívalo a neraz i zneužívalo jeho pasivitu a „politiku menšieho zla“ na presadzovanie vlastných plánov, koncepcií i osobných ambícií. Prezidentovi však prenechávali plnú politickú zodpovednosť aj za svoje vlastné činy. Vedome či nevedome z neho začali vytvárať budúceho martýra. Otázkou podľa autora ostáva, či si introvertný Tiso uvedomoval svoj postup na piedestál nedotknuteľnej autority, no tým aj absolútnej zodpovednosti, a vlastne politickej i ľudskej osamotenosti. Na konci svojho prezidentského obdobia nemal už vo vládnom tábore ani vážneho súpera, ani rovnocenného partnera. Bol vlastne jedinou integrujúcou osobnosťou zanikajúceho štátu. Zostal sám s obrovským bremenom politickej a morálnej zodpovednosti.

CHARLES DARWIN, a visszahúzódó biológus elképesztő felfedezése – a természetes kiválasztódás, amely az evolúció fő hajtóereje – alapjaiban változtatta meg a tudományt és az emberek világképét. Mintegy két évtized telt el elmélete kidolgozása és publikálása között, annak üzenete ugyanis még alkotóját is megrémisztette. Darwin, a végletekig óvatos angol úriember gondolatai nemcsak tudományos szempontból voltak radikálisak, hanem a korabeli törvények szerint istenkáromlás címén büntethetőnek is számítottak. David Quammen a tudós jegyzetfüzetein, levelezésén és naplóin keresztül meghitt portrét rajzol Darwinról, és közérthetően foglalja össze munkásságát. DAVID QUAMMEN író-újságíró tizenkét könyv, köztük a számos rangos nemzetközi díjat nyert The Song of the Dodo és a Spillover szerzője. Több száz újságcikke jelent meg az Esquire, a National Geographic, a Rolling Stone, illetve a The New York Times hasábjain.

John ?Margolis le nem tagadható személyes érintettséggel követi nyomon Uri Geller karrierjének főbb állomásait. Bár a szerző ragaszkodik ahhoz az elképzeléshez, hogy objektív módon ismerteti a tényeket, és meghagyja az ítélkezés jogát az olvasónak, sorain minduntalan átsüt, hogy maga is csodálója Uri Gellernek, és hogy mélyen elítéli azokat a szkeptikusokat, akik igyekeztek és ma is igyekeznek leleplezni a csalást a parafenomén produkciói mögött.A könyv az első néhány fejezet után kronologikus sorrendben halad. Megismerkedhetünk a kissé különc, túlsúlyos zsidó gyermek különállóságával, a család szétszakadásának történetével, és azzal a folyamattal, amelynek során Uri kialakította magában az egész későbbi életét meghatározó életfilozófiát: gazdag, sikeres és irigyelt ember akart lenni.A könyv címében azt ígéri, hogy kiderül, milyen kém múlttal-jelennel rendelkezik az izraeli és az amerikai titkosszolgálatok által is megkörnyékezett parafenomén. Ezen a területen azonban nem nyújt sokat Margolis. A titkos ügynök tevékenysége valóban titkos marad.Megismerhetjük azonban a hatvanas-hetvenes években kibontakozó karrier főbb állomásait, a befolyásos, Urival szimpatizáló közéleti személyiségek hosszú sorát, megtudjuk, hogy politikusok, sportolók, űrhajósok, szupersztárok keresték Geller kegyeit és mutatkoztak vele szívesen a magazinok címlapjain. Uri Geller valóban szupersztár lett, és a könyvből az is kiderül, hogy nem kis mértékben volt ez köszönhető megnyerő külsejének és vonzerejének.A könyv szerzője több fejezetben is hangsúlyozza, hogy Uri Geller számos alkalommal esett át olyan laboratóriumi vizsgálatokon, amelyeket a világ vezető tudományos központjaiban, az amerikai Stanfordban illetve más, hasonlóan nagy hírű laboratóriumokban végeztek. A tudományos ismeretterjesztő újságírásban jártas Margolis a kvantumfizikával hozza összefüggésbe Uri Geller rendkívüli képességeit, és erről több tudós is tanúskodik a felkeresett interjúalanyok között. A szerző elsődleges célja azonban emellett elsősorban az, hogy a parafenomén hírszerzési karrierjét is bemutassa. Ez csak részben sikerül, hiszen a konkrétumokról nagyon kevesen beszélnek, beszélhetnek még ma is. Ebből a szempontból a könyv épp olyan titokzatos, mint amilyen titokzatos maradt a mai napig Uri Geller, amikor arról faggatják, honnan származhatnak ezek a rendkívüli képességek.

Amióta 1952-ben, alig huszonöt esztendősen elfoglalta a trónt, II. Erzsébet királynő példátlan közfigyelem tárgya, de a csillogás és a szóbeszéd ködén át vajon mennyire alkothatunk pontos képet a világ leghíresebb uralkodójáról? A neves életrajzíró, Sally Bedell Smith számtalan interjúra és korábban sosem idézett dokumentumra támaszkodik, amikor egy ritka pillanatra félrelebbenti a fátylat, hogy megismertessen annak a királynőnek nyilvános és magánéletével, aki páratlan tekintéllyel, tapintattal és eleganciával vezette át hazáját és a Nemzetközösséget az elmúlt hatvan év minden háborúján és zűrzavarán. Az Erzsébet, a királynő minden részletében hiteles, mégis olvasmányos és szórakoztató közelkép egy olyan asszonyról, akit eddig csak távolról, a tévé képernyőjéről ismerhettünk - egy kivételes személyiségről, aki eleven humorérzékkel és mérhetetlen józansággal végzi kötelességét, bármit rójon is rá a munkája és a családja. Az Erzsébet, a királynő figyelemre méltó és rokonszenves portré, emellett lenyűgöző beszámoló arról a kivételes modern kori vállalkozásról, amivé az uralkodás vált. A könyvben megismerünk egy fiatal lányt, aki nagybátyja trónfosztása után hirtelen a trónörökös szerepében találja magát. Találkozunk a tizenhárom éves Lilibettel, amint beleszeret egy Fülöp nevű fiatal tengerészkadétba, és eltökéli, hogy feleségül megy hozzá, még ha szülei a vagyonosabb angol arisztokratákat részesítenék is előnyben. Látjuk a tizenéves lányt, ahogy a második világháború idején katonai teherautókat szerel, majd a győzelem napján ott áll Winston Churchill mellett a Buckingham-palota erkélyén. Majd fiatal királynőként lép elénk, aki igyekszik egyensúlyt találni kettős szerepkörében, mint uralkodó és mint kétgyermekes fiatalasszony. Sally Bedell Smith átcsempész minket a palota kapuin, hogy nyomon követhessük a királynő mindennapos rutinjait - a "vörös dobozokat", bennük a kötelezően áttekintendő aktuális dokumentumokkal; a heti audienciákat, amelyeken az idők során tizenkét miniszterelnök vett részt; a fizikailag is megerőltető külföldi körutazásokat; a sajtó szüntelen figyelmét - s persze személyes kapcsolatát Fülöp herceggel, élete szerelmével és hatvannégy esztendeje hű férjével; a gyermekeivel s olykor zűrös házastársaikkal; az unokáival és a barátaival. 

"Máig beleborzongok, ha visszagondolok azokra az interjúkra, melyeket Stohl Andrással a Kozma utcai börtönben készítettem. Félelemmel és szorongással teli találkozások voltak ezek. Pokoli és ijesztő - csak ezekkel a jelzőkkel lehet kifejezni azokat a folyosókról gyakran beszűrődő indulatos, kéjes hangokat, a fojtogató szagot, és egy megmagyarázhatatlan érzést, amitől egy pillanatig sem tudtam szabadulni. Mintha a gonosz vett volna körül mindenütt bennünket. A bűn, a gonosz jelenlétét éreztem, és ez félelemmel vegyes undorral töltött el, és tölt el ma is. A magyar börtönök túlfűtött, fojtogató, kegyetlen világáról, az őrök brutalitásáról, a szexuális visszaélésekről sok mindent hallani, ám az igazságot eddig többnyire jótékony homály fedte. Stohl András, a sztárok csillogó világából érkező színész-műsorvezető öt hónapot töltött a Kozma utcai börtönben, ahol saját szemével tapasztalt meg olyan dolgokat erről a világról, melyek kegyetlenül beivódtak az emlékezetébe. Stohl a maga közvetlen, barátkozós stílusával pillanatok alatt sztár lett a börtönben is, még a legkegyetlenebb gyilkosok is bizalmukba avatták, s edzés közben vagy a zuhanyzóban olyan hajmeresztő titkokat osztottak meg vele, mint azelőtt soha, senkivel. Ez a könyv nem egy sztár börtönnaplója, sokkal több annál: igaz és kíméletlenül őszinte krónika a magyar börtönökben zajló sokkoló eseményekről." (Szalai Vivien)

A könyv kíméletlen õszinteséggel mesél a szerző életéről, ifjú- és felnőttkori kalandjairól. Kisebb-nagyobb lelki válságokon esik át. Napjaink tragikus és szórakoztató elbeszélései egy elsikkadt, mellőzött nemzedék sajátos élményeit, életérzését ábrázolják. A szerző az ötvenes évek, a "Kádár korszak" és napjaink ujjlenyomatát készítette el.

Weöres ?Sándor gyerekzseninek indult, ami ritka, és zseniális felnőtt lett belőle, ami még ritkább. Kosztolányi Dezső azonnal felismerte rendkívüli képességeit, egyik gyerekkori versét Kodály Zoltán zenésítette meg. Soha, senki nem vonta kétségbe tehetségét, soha nem kellett küzdelmet folytatnia az elismerésért. Elemi erővel hárított el minden akadályt áradó mondanivalója elől.Végigpásztázta az egész világirodalmat, magába szívta az európai kultúrát, és mélyen hatottak rá a keleti filozófiák. Nincs költői forma, nincs műfaj és műnem, amelyen meg ne szólalt volna a kidolgozott tökéletesség hangján. Hangváltozatai a komor mítoszoktól a bájos nyelvi játékokig terjednek. Ritmusjátékait, népdalszerű kis verseit óvodások fújják szerte az országban, filozófiai költeményei fölé elmélyülten hajolnak a költészet hívei. Műveit olvasták, szavalták, megzenésítették, színpadra állították, volt, amiből még filmet is készítettek. Kenyeres Zoltán könyve végigelemzi a pálya egész terjedelmét. Szakemberek számára szakkönyv, az irodalmat szerető művelt közönség számára jó olvasmány. A magyar tanulmányirodalomnak azt a hagyományát folytatja, amely a Nyugat évfolyamaiban alakult ki, felhasználja a modern szövegelemző iskolák eredményeit, de tartózkodik attól, hogy elvont szaknyelven fejezze ki magát. Nyitott mindenki számára, aki behatóan meg akarja ismerni Weöres Sándor rendkívüli életművét.