E-knihy - História - ostatné strana 20 z 29

„Leccos nasvědčuje tomu, že se znovu probouzí zájem o fenomén komunistické řeči, což patrně souvisí s nástupem nové generace, která už se starým režimem nemá přímou zkušenost. Na druhé straně je z mnoha rozličných hledisek patrné, že se česká společnost stále ještě s obdobím komunistického panství, zvláště s jeho podobou „normalizační“, náležitě nevyrovnala (vyrovnání zde chápu jako integraci do naší společné, národní zkušenosti). Svědčí o tom mimo jiné i vleklé spory kolem otázky, kterak minulý režim nazývat: Byla to jistá odrůda totalitního systému, nebo jen obyčejná diktatura, jedna z mnoha, jež Evropa ve dvacátém století poznala?“ (Z předmluvy Petra Fidelia k novému vydání.) Autorizované knižní vydání tří studií věnovaných sémantickému rozboru jazyka komunistické propagandy sedmdesátých a osmdesátých let, zvláště úvodníků Rudého práva a projevů tzv. stranických činitelů: Lid, demokracie, socialismus (1978), Pohádka o Stalinovi (1980) a Zrcadlo komunistické řeči (1989). První dvě studie byly původně publikovány v samostatných samizdatových edicích, později byly pojaty do neautorizovaného exilového vydání autorových prací v souboru Jazyk a moc (Mnichov, Arkýř 1983), který vyšel také ve francouzské verzi (v překladu Eriky Abramsové a s předmluvou André Glucksmanna), roku 1986 pod názvem L'esprit post-totalitaire (Paříž, Bernard Grasset). Toto nové vydání je rozšířeno o textovou přílohu, kde čtenář najde v plném znění některé klíčové prameny, z nichž bylo v knize citováno. Pro snazší orientaci v textu jednotlivých studií pořídil autor ještě výběrový tematický rejstřík, zahrnující zejména hlavní rekurentní pojmy z jazyka komunistické řeči, jakož i z analytického metajazyka vlastních výkladů.

Kniha popisuje rozvoj technických dovedností a znalostí člověka od prehistorických dob po dnešek. Zabývá se i používanými materiály a jejich zpracováním. Nejprve se dlouho rozvíjela jednoduchá plavba na řekách a jezerech. Postupně lidé s rozvojem stavby lodí přecházeli na pobřežní plavbu. Když začali zvládat využívání větru, vylepšovali plachetní lodě a odvažovali se již i na otevřená moře. Po vynalezení parního stroje dochází nejprve k vývoji parníků poháněných kolesy. Po vynalezení lodního šroubu a využívání železa ke stavbě lodí dochází k obrovskému rozmachu lodní dopravy. Dalšího podstatného pokroku bylo dosaženo při vynálezu Dieselova motoru a jeho instalaci do lodí. Patrně vrcholem lodního stavitelství je doposud vybavování lodí parními turbínami. Pro zajištění páry pro lodní turbíny se od šedesátých let minulého století využívají u některých velkých lodí také atomové reaktory.

Kniha volně navazuje na knihu „Zapomenuté životy“ a provází nás životem třetí generace v pořadí rodiny Mastných. Nanynky, která se vzepřela nalinkované budoucnosti a šla si svou vlastní, těžší cestou života, byla maminkou autora. Za svůj život poznala tři osudové muže a osud jí s každým z nich dal jen sedm let společného života. Až ve druhé polovině života se synem a svými vnučkami prožila roky štěstí a spokojenosti, které jí aspoň z části vynahradily těžkou předchozí dobu, kdy postupně krom rodičů a sourozenců pochovala všechny tři životní partnery.

Zdravotnictví, to zdaleka není jen lékařství. Jeho zcela nezbytnou součástí je i ošetřovatelství, farmacie, hygiena, a to i ta obecná a komunální, včetně pohřebnictví. Nezbytnou součástí je i zdravotnické školství, ale i obory tzv. „obslužné“. Údržbou počínaje, přes stravování pacientů i zaměstnanců, archiv zdravotnické dokumentace, až po energocentrum, informační systémy, vodní hospodářství, klimatizaci nebo kotelnu. Nemusíte se bát, tato kniha není o kotelnách nebo prádelnách, ale zabývá se více zdravotnickými obory než jen lékařstvím a sleduje jejich vývoj na našem území v průběhu času.

Zase máme možnost poznat jeden obyčejný - neobyčejný život, odehrávající se v prvé polovině dvacátého století, kdy přirozená inteligence a obchodnický talent pomohly hlavnímu představiteli knihy prožít zajímavý, i když krátký život. Vydejte se po stopách muže, který celý život hledal pravou lásku a vždy pomáhal slabším a potřebným, proto mu právem patří naše vzpomínání.

Čtenáři se poprvé nabízí možnost poznat v českém jazyce práci předního rakouského ariosofa konce 19. stol., G. von Lista (1848-1919). Unikátní dílo, sestávající z části věnované runáma části věnované heraldice a etymologii, bylo zamýšleno jako předmluva pro rozsáhlou autorovu tvorbu k tomuto tématu a dovoluje komplexní průnik domentality autora a jeho filosofického pojetí metafyzického symbolismu germánského písma - run. V celé práci je vysoce patrná Listova intuitivní schopnost dedukce, která dovoluje znovu zprostředkovat duchovní tradici, jež promlouvá germánskou mystikou, a vytěžit tak z tradičních textů aminimálně dochovaných poznatků obsahové maximum. Teprve na základě prožitku, niterného procítění studovaného symbolu, vytváří List jeho intelektuální formu - jeho výklad, charakteristiku. Jakýkoliv hieroglyfický symbol se stává syntézou polarit protikladných sil udržovaných v rovnováze samotnou runou - informací. A v tomje jeho originalita, tím se liší od mrtvých encyklopedických znalostí většiny literátů z řad tehdejší i současné akademické obce.

Ďalšie vydanie encyklopédie antickej mytológie, ktorej pozoruhodná forma "slovníka na čítanie" približuje bohov a hrdinov antických bájí zaujímavým, čítavým a dramatickým opisom ich osudov.

Právem se pyšníme nejen podivuhodnými dějinami, ale i zemí nad jiné líbeznou a proměnlivou. Kdy se však začaly rýsovat základy českého státu, toho zprvu nevelkého a sobeckými zájmy zmítaného knížectví, které se v budoucnosti mělo stát mocným, slavným a bohatým královstvím? Kdo byli muži, kteří mu vtiskli svou vůli? A jak dokázali vládnout lidu proslulému svou nespoutaností, bojovností a – už tehdy – schopností přizpůsobit se situaci a získat z ní co nejvíc, stejně jako zálibou ve všemožných neřestech? Co stálo za „zbožným zanícením“, s nímž naši první doložení vládcové vymítali vše pohanské? Byla to upřímná víra, nebo jen mocenské a zahraničně-politické cíle? A jak se s křesťanstvím – a v případě knížete Václava dokonce se svatostí – slučovalo třeba takové otrokářství? Asi překvapivě dobře, když tak pohádkově vynášelo… Máme se stydět za to, že Praha desátého století byla evropským centrem obchodu s lidmi a že sjednocení a následný vzestup českého státu zaplatilo takto získané bohatství, když byl podobný byznys leckde provozován ještě o tisíc let později? Za to, že prvním opravdovým tvůrcem naší státnosti je předpokládaný bratrovrah Boleslav I.? Nebo snad za hojně citovaný – a zmiňovanému Václavovi, jak se tu ostatně dočítáme, neprávem připisovaný – poplatek odváděný českým knížectvím do říše? To by nebylo namístě. Raději se začtěme do poutavých řádků, jimiž nám známý popularizátor historie Jan Bauer odpovídá nejen na tyto otázky a zavádí nás do epochy, v níž se rodil náš stát. Těžce, krvavě a dost jinak, než jak nám líčí oslavné legendy – ale na rozdíl od jiných přetrval dodnes. I proto, že u jeho zrodu stály výrazné osobnosti, které autor vykresluje barvitě a s pochopením pro jejich slabosti – ať už se jedná o dobyvatele, otrokáře, bigamistu s přízviskem Pobožný, či skutečně svatého muže. A mezi mnoha jinými zajímavostmi se můžete dočíst třeba i o tom, že v České kotlině se nevyplácí sundávat brnění ani ve chvíli, kdy je vám k nesnesení horko a nepřítel se zdá být na míle daleko (jak se přesvědčil neúspěšný dobyvatel Ota II.), nebo jak se svatokrádežnice stane blahoslavenou (což se podařilo Václavově sestře Přibyslavě).

E szenvedélyes könyv lapjain a Harvard Egyetem jogi karának professzora, Alan Dershowitz választ ad Izrael lármás támadóinak vádjaira – és ennek keretében kifejti, hogy bár Izrael messze nem tökéletes, mégis joga van létezni és megvédeni önmagát. A szerző rendkívül mély kutatásaira és páratlan szószólói képességeire hagyatkozva meggyőzően érvel 32 különálló rágalom, becsmérlés és félreértés tekintetében, amik Izrael ellen irányultak az elmúlt években. Megismerhetjük a valóságot többek között olyan vádakkal kapcsolatban, miszerint „A zsidók mindig is elutasították a konfliktus kétállami megoldását” vagy „Izrael okolható a palesztin menekültválság kialakulásáért”, illetve olyan javaslatokkal szemben kapunk állásfoglalást, mint hogy „Egyetemi tőkekivonásra van szükség Izraelből.” Az Izrael védelmében c. könyv provokatív, lényegbevágóan érvel és éppen ezért mélyre üt! Alapvető fontosságú munka mindazoknak, akiket érdekel a Közel-Kelet máig tartó konfliktusa. „Egy lendületesen és nagy hévvel megírt sortűzirat Izrael egyre epésebb kritikusai ellen.” Washington Post könyvajánló „Szenvedélyes érvek (…) az összhatás leleplező és meggyőző.” The Times (London) „Dershowitz jól tudja, miként építse föl érvrendszerét. (…) Különös hatékonysággal leplezi le számos Izrael-kritikus képmutatását.” New York Times könyvszemle Alan Dershowitz, a Harvard Egyetem Jogi Karának professzora egyúttal Amerika egyik legkeresettebb fellebbviteli ügyvédje, aki nagy érdemeket szerzett a polgári szabadságjogok érvényesítése és védelme terén. Gyakran hívják televíziós műsorokba, publikált a New York Times hasábjain és még számos más lapban. Számos könyve közül olyanok kerültek az előbb megnevezett lap bestseller listájának élére, mint a Chutzpah és a The Vanishing American Jew (Az eltűnő amerikai zsidó).

Hogyan egyesítsük a kis csapatokra jellemző rugalmasságot és összetartást a nagy szervezetek lehetőségeivel és erőforrásaival? Stanley McChrystal tábornok óriási, nemzetközi szövetségesekből álló, hierarchikus felépítésű, fegyelmezett hadi gépezetet vezetett, ám az al-Káidával szemben mit sem számított létszámbeli, felszerelésben és kiképzettségben megmutatkozó fölényük. A hadsereg hagyományos működése nem felelt meg napjaink hadviselésének, ezért McChrystal a háború kellős közepén átláthatóan kommunikáló, decentralizált hálózattá alakította csapatait. A háborúban tapasztalt kihívások tanulságai az üzleti vállalkozások, nonprofit és egyéb szervezetek számára is példaértékűek. A könyv által ismertetett stratégia minden területen működőképes, akár egy kórházról, akár a NASA-ról van szó, és a vezetők akkor cselekednek a legbölcsebben, ha kísérletezési szabadsággal és szervezeti szintű rálátással ruházzák fel csapataikat. Stanley McChrystal harmincnégy évnyi katonai szolgálat után, az Afganisztánban harcoló Nemzetközi Biztonsági Közreműködő Erő (International Security Assistance Force, ISAF) amerikai és NATO-csapatainak parancsnokaként 2010 júliusában négycsillagos tábornokként vonult nyugállományba. Korábban az amerikai Egyesített Vezérkar vezetője volt, valamint majdnem öt évig az Egyesített Különleges Műveleti Parancsnokság parancsnokaként szolgált. Vezetése idején fogták el Szaddám Huszeint, illetve győzték le az Iraki al-Káidát Abu Muszab az-Zarkávi megölésével. A parancsnok My Share of the Task című visszaemlékezése, akárcsak új könyve, a Csapatok csapata bestseller lett. Jelenleg a Yale Egyetem nemzetközi kapcsolatokkal foglalkozó Jackson Intézetének főmunkatársa, és a McChrystal Group társtulajdonosaként felső vezetőket oktat a szervezeti szintű alkalmazkodóképességre. Feleségével, Annie-vel Virginia államban él.

"A címben megfogalmazott Magyar Korona alatt nem csupán a Magyar Szent Koronát értem, hanem mindazt az államalakulatot, amelyik másfél ezer éve, a negyedik században a Kárpát-medencében létrejött. Ahhoz, hogy ez létrejöhessen évezredeken át számos nép ittléte és átvándorlása készítette elő a talajt. Jelen munkámban, bár kifejezetten az Anjou-kor előtti 1300 év kárpát-medencei történelmére helyeztem a hangsúlyt, az első fejezetekben ennél régebbi korokra nyúló visszatekintést is tettem. A Magyar Korona fémjelezte államalakulat történetét egy Európára vonatkozó magyar külpolitikai kontextusban is megvizsgáltam (370-1241 között) tárgyalva, sokszor újraértelmezve megannyi történelmi korszakot és eseményt is, majd a tatárjárás utáni időszakban már kifejezetten csak a Magyar Szent Korona néven ismert ötvöstárgy és a köré kialakult kultusz vizsgálatával foglalkoztam, amely a hiedelem szerint ma az Országház Kupolacsarnokában van. A történelmi vizsgálatokkal azt az évezredes hömpölygést, ritmust is láttatni szeretném, amelynek csak egy epizódja a 895-ben végbement „honfoglalás”. Meglátásom szerint a kárpát-medencei népek sok évezredes történetét ritmusában és átfogó logikájában kell szemlélni, nem pedig véletlenszerű népáradatok céltalan vándor-lásaiként. (…) Jelen munkámban nemcsak egy átfogó, magyar történelmi áttekintést kívántam adni, hanem bemutatni mindazokat a logikai anomáliákat, amelyeket a Magyar Szent Korona kapcsán a kutatásaim során felfedeztem." Kozsdi Tamás

Csehszlovákia történetéről ez ideig nem jelent meg sem tudományos igényű monográfia, sem a nagyközönség számára íródott népszerűsítő munka. Mindez egy negyed évszázada még létező, ráadásul szomszédos ország esetén érdekes, sokatmondó jelenség. Az érdeklődők és különösen a témával foglalkozó egyetemi hallgatók számára azonban az is nehezíti az egykori állam történetének tanulmányozását, hogy a legalapvetőbb források, eredeti dokumentumok közül is csak részben találunk olyanokat, amelyek magyarul is olvashatók. Szöveggyűjteményünk e hiány pótlására vállalkozik, a benne olvasható körülbelül százhetven dokumentumnak nagyjából a fele első alkalommal áll magyarul az olvasók rendelkezésére. A magyarul már másutt megjelent szövegek jelentős része ráadásul évtizedekkel ezelőtt látott napvilágot, ma már alig fellelhető kiadványokban. A dokumentumokból egy volt szomszédos ország történelmének legfőbb eseményei bontakoznak ki. A források megértését nagyban megkönnyíti, hogy minden dokumentum előtt rövid bevezető található, amelyből az olvasó a szövegek történelmi hátteréről, keletkezésének körülményeiről tájékozódhat. A könyv elején olvasható bevezető tanulmányban a szerző a magyar és a csehszlovák történelem párhuzamos és eltérő vonásainak kiemelésére, rövid összehasonlítására vállalkozik. A kötetben szereplő történelmi személyek rövid életrajzi vázlatai, valamint a legfontosabb cseh és szlovák politikai vezetők – államfők, kormányfők, külügyminiszterek, pártvezérek – felsorolása révén e munka hasznos kézikönyvként is forgatható.

A hosszan elhúzódó „felfedezések kora” volt a legnagyobb szabású világméretű átalakulás kezdete az emberi világban. A „globalizálódás” ekkor kezdődött, és ettől kezdve szüntelen tart mind a mai napig. Az élet számos szépsége ekkoriban kezdett kibomlani, hála a különböző kultúrák megismerésének, és minden konfliktus, amely a mát gyötri, ebben a korban, és annak elsősorban „hódító” jellegében gyökerezett. A felfedezések nélkül nincs gyarmati világ, a gyarmatok nélkül nincs dekolonizálás, és az utóbbi szerencsétlen, olykor elborzasztó végrehajtása nélkül nem alakul ki a mai világméretű káosz. Egyszóval, ha valaki bírálja a globális világ sötét oldalait, úgy szórja átkát a „felfedezőkre”, mert nélkülük nem indulhatott volna útjára az a folyamat, amely sajnálatos módon elvezetett a nagyhatalmi vetélkedéshez, majd a világháborúkhoz is. Mivel a hatalmi (nemritkán csak vélt) érdekek továbbra sem hunytak el, a hatalmak bármely diktátort vagy szervezetet készek voltak támogatni, aki vagy amely momentán szolgálni látszott érdekeiket, ám a lehető leggyorsabban elejtették, ha egy másik erő tűnt fel, és sokszor csak utólag értették meg, hogy nagyon rossz vásárt csináltak.

Vajon miért érdekel bennünket, mit ettek, ittak, hogyan öltözködtek, kiket szerettek és kiket csaltak meg azok, akiknek történelemformáló tevékenységéről már annyi mindent tudunk? Túlzott kíváncsiság lenne az oka, vagy egyszerű pletykaéhség? Nem valószínű. A történelem hírességeinek szerelmi élete iránti érdeklődés úgy is értelmezhető mint ősi emberi igény a társadalmak élén álló vezetők alaposabb megismerésére. Márpedig hétköznapi szerepekben közelebb érezhetjük magunkhoz a nagyságokat, mint trónusaikon vagy minisztereik között, hadseregeik élén vagy politikai döntéseik meghozatala közepette.

Studie O filosofii dějin (vydaná anglicky v New Yorku roku 1957 a francouzsky v Paříži roku 1959) je jediný spis, který Jacques Maritain (1882–1973) věnoval výslovně filosofii dějin. Titul knihy „O filosofii dějin“ (anglicky On the Philosophy of History, francouzsky Pour une philosophie de l’histoire) naznačuje, že Maritain nechtěl napsat ani soustavné pojednání o filosofii dějin, ani ve vlastním slova smyslu úvod do této disciplíny, který by mapoval veškerou její problematiku. Jeho cílem bylo ukázat možnost a platnost určitých filosofických zákonů, které osvětlují lidské dějiny a činí je pro nás srozumitelnějšími. Záměrně se omezil na určitý počet příkladů těchto zákonů a na některé základní problémy, které s nimi souvisí. Ve svých úvahách o filosofii dějin a ve volbě problémů měl do velké míry na zřeteli praktické postavení křesťanů v soudobé společnosti a snažil se vypracovat intelektuální vybavení, které by jim pomohlo řešit jejich „časné“ problémy a úkoly. (Z doslovu Karla Šprunka.)

Je ešte možné o holokauste, tejto zdanlivo uzavretej kapitole ľudských dejín, povedať niečo nové? Kniha amerického historika to robí nielen preto, že si podrobnejšie všíma environmentálne pozadie nacistickej ideológie a premeny jej ústredných cieľov, ale aj preto, že vidí naliehavú paralelu so súčasnosťou, keď sa klimatické zmeny premietajú do svetovej politiky. Svet sa namiesto vízie lepšej budúcnosti čoraz viac zaoberá temnými apokalyptickými scenármi, kde boj o obmedzené prírodné zdroje môže prerásť do veľkých konfliktov. V impozantnom príbehu o vyhladení a prežití, predstavuje Timothy Snyder nové vysvetlenia obrovských ukrutností napáchaných v dvadsiatom storočí a odhaľuje riziká, ktorým čelíme v dvadsiatom prvom. Využívajúc nové pramene z východnej Európy a zabudnuté svedectvá Židov, ktorí prežili, pripomína autor, že masová vražda Židov je udalosť nie tak vzdialená a oveľa pochopiteľnejšia, ako by sme sa nádejali – a teda oveľa hrôzostrašnejšia. Holokaust sa začal na temnom a dostupnom mieste – v Hitlerovej mysli. Jeho zárodkom bola myšlienka, že odstránenie Židov by mohlo obnoviť rovnováhu a planéte a umožniť Nemcom získať zdroje, ktoré zúfalo potrebovali. Táto predstava o svete sa mohla dať zrealizovať, len ak by Nemecko zničilo iné štáty, čiže Hitlerov cieľ bola koloniálna vojna na európskej pôde. K najväčším stratám na životoch došlo na miestach, kde sa úplne rozpadli politické štruktúry. V bezštátnych zónach zomreli takmer všetci Židia. Pomáhalo im niekoľko ľudí, zopár spravodlivých, ktorých nepodporovali žiadne inštitúcie. Snyder upozorňuje na ponaučenie plynúce z holokaustu a dospieva k záveru, že sme nepochopili moderný vek a ohrozili tým našu budúcnosť. Začiatok dvadsiateho prvého storočia sa bude podobať na začiatok dvadsiateho, problémy s jedlom a vodou budú sprevádzať ideologické výzvy globálneho poriadku. Náš svet má toho viac spoločného s Hitlerovým, ako sme si ochotní priznať a ak ho chceme zachrániť, musíme sa naučiť vidieť holokaust v pravom svetle – a nás tiež.

Britský historik nevidí ruskú revolúciu ako jednotlivú udalosť, ale ako storočný cyklus násilia a honby za utopickými snami. Zatiaľ čo iní historici sa zamerali na kataklizmatické roky tesne pred a po roku 1917, Orlando Figes zobrazuje oveľa širšie obdobie. Revolúcia mení formu a charakter, no stále si zachováva podobné idealistické ciele, od svojich počiatkov v hladomorom sužovanom roku 1891 až po svoj koniec a kolaps komunistického Sovietskeho zväzu v roku 1991. Figes rozoznáva tri základné fázy: Lenin a boľševici, ktorí prichádzajú s deštrukciou všetkého starého a zrodom nového systému, pričom toho obdobie ukončí až teror tridsiatych rokov; stalinistická generácia pochádzajúca z nižších tried, ktorá vytvorí pevné štruktúry sovietskeho režimu a svoju legitimitu utvrdí víťazstvom v druhej svetovej vojne; a generácia roku 1956 ovplyvnená odhalením kultu osobnosti a stalinistických zločinov, no stále považujúca revolučný zápal za liek na ekonomický úpadok a stratu lojálnosti voči režimu. Až do zániku sovietskeho režimu jeho vedúci predstavitelia verili, že pokračujú v revolučnom diele započatom Leninom. S autoritou a charakteristickým štýlom, ktorým sa preslávil už vo svojich predchádzajúcich knihách, prináša Orlando Figes pútavú a svojim spôsobom revolučnú zmenu pohľadu na jednu z kľúčových udalostí dvadsiateho storočia.

Pavel Križko pracoval takmer celý život ako archivár. Vďaka tomu sa oboznámil s dejinami banských miest na Slovensku. Spoznajte ich i vy, ktorí dejiny študujete, ktorí ich učíte, i vy, pre ktorých sú dejiny záľubou. Klasika zo Zlatého fondu SME.

Projděte se s námi po Karlově mostě a nechte si povídat o svatých, kteří na vás mlčky shlížejí ze svých kamenných podstavců. V unikátní publikaci "Svatí na Karlově mostě" Jiří Glet sesbíral příběhy vzniku jednotlivých soch i životů svatých, které tyto sochy znázorňují.