Najnovšie - Slovenské a české dejiny strana 1 z 2

Kniha odhaľuje nepoznané dejiny prostitúcie v prvých troch dekádach 20. storočia v slovenských mestách cez výpovede odborníkov, politikov, inštitúcií a osôb zapojených do prostitúcie. Autorka skúma myšlienkové svety rôznych skupín spoločnosti od politikov, cez prostitútky, lekárov, sociálnych pracovníkov až po umelcov.

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května. První československá ústava je spojena se vznikem samostatného státu, ale i s osudovými okamžiky ohrožujícími samostatnou československou státnost v letech 1938/1939 a s nadějí na její obnovu v letech druhé světové války a po jejím skončení. Ústavní listina z roku 1920 posloužila i jako jeden z inspiračních zdrojů při přípravě nové české ústavy v roce 1992. Pojednání o první československé ústavě je čtenářům předkládáno ve třech svazcích.

Mníchovská dohoda zo septembra 1938 ukončila dvadsať rokov trvajúce budovanie československej štátnosti a demokracie, a zredukovala tým schopnosť domácej armády brániť krajinu pred nemeckým a maďarským útokom. Nasledovala najdlhšia okupácia v Európe a takmer dve desaťročia nestability československej armády, ktorá bola najskôr rozpustená, potom premenovaná, prešla rôznymi čistkami, až bola nakoniec pretvorená do podoby krstného dieťaťa stalinizmu. Odvážni Česi a Slováci sa zúčastnili všetkých významných konfrontácií, ktoré poznačili obdobie extrémnej nestability v Európe. Táto originálna kniha rozpráva príbehy z exilu, z bojov na východnom fronte, z povstaní a z bojov vo vzduchu či spoza múrov väzníc. Mapuje putovanie československých občanov v zbrani od roku 1938 až do obdobia po Stalinovej smrti. Zaoberá sa tiež širšími dejinami vojnovej Európy a zrodom socialistických režimov na východ od železnej opony.

Poznejte skutečnou historii jediné české ozbrojené formace, která během 2. světové války vznikla pod patronací okupantů. Dobrovolnická svatováclavská rota se zformovala v březnu 1945 a dnes okolo ní dosud panuje řada mýtů – především ruské weby ji prezentují jako součást Waffen-SS. Ve skutečnosti byla v důsledku Hitlerova zákazu ozbrojenou složkou Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Tato objevná práce přináší řadu nových údajů o její organizaci, výzbroji, uniformách a personálním složení.

Odhalte zapomenuté podoby Ostravy v doprovodu historika a kronikáře Petra L. Přendíka! Přeneste se do časů dnes již zaniklých rybničních soustav, hospod, církevních památek, dolů, zámků i židovských synagog. Autor vás provede místy, kudy se prohnaly významné historické události, i podniky, ve kterých nevázaně bujely neřesti. Tato kniha je nostalgickým klíčem k tajemstvím Ostravy, o kterých možná tušíte, ale nikdy jste je neviděli přímo. Součástí publikace jsou dobové i současné fotografie.

Kniha líčí dějiny Prahy od časů českého národního obrození v první polovině 19. století až do současnosti. Činí tak neotřelou metodou: seznamuje nás se životem a dílem pěti různých osobností z různých časových úseků, ale i velice odlišného národnostního a sociálního původu (obrozenský autor Karel Vladislav Zap, novinář Egon Erwin Kisch, tesař a komunista Vojtěch Berger, herečka Hana Frejková, dcera Ludvíka Frejky, odsouzené v inscenovaném procesu s R. Slánským a Duong Jirásková, vietnamská dívka žijící v dnešní Praze. Autor se nevyhýbá kritice vypjatého nacionalismu na obou stranách a varuje před nebezpečím jeho recidivy i v současnosti. Příznačně tedy končí odkazem na nedávno instalovaný "Stolperstein" jedné z obětí holokaustu v Praze. Bryantova publikace je pohledem jak z vnějšku, tak zvnitřku, přináší neotřelé, čerstvé postřehy a soudy a nové vnímání nedávných i současných dějin Prahy. Chad Bryant se dějinám Prahy věnuje dlouhodobě, v roce 2007 vyšla v Argu jeho publikace Praha v černém, pojednávající o české metropoli za druhé světové války. Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Před pětatřiceti lety padla Berlínská zeď, začalo se hroutit sovětsko-ruské impérium a Češi vykročili na cestu ke svobodě a demokracii. Jaká byla v tomto procesu úloha českého disentu a Charty 77? Byl disent překvapen mocí, která se mu nabízela? A nerezignoval na ni příliš brzy? Co jsou největší úspěchy a chyby někdejších disidentů, kteří byli u moci během transformace totalitního státu v liberální demokracii s tržním hospodářstvím? Byl Václav Havel roztržitý intelektuál, nebo politik a státník s organizačními schopnostmi a autoritou? Jak se česká společnost vyrovnává s komunistickou minulostí? Čím může být disidentská zkušenost inspirativní pro nynější odpůrce autoritářských a totalitních režimů? Je dědictvím českého disentu důraz na univerzální lidská a občanská práva? V jaké kondici se nachází česká demokracie a západní civilizace? To jsou otázky, k nimž se vrací kniha s názvem Disidenti u moci: Česká cesta ke svobodě a demokracii, kterou jako editor připravil historik, filosof a publicista Petr Hlaváček, a ve svých esejích se jimi z často nečekaných perspektiv zabývají intelektuálové a bývalí disidenti Daniel Kroupa, Petr Pithart, Zdeněk Jičínský (†), Eda Kriseová, Jaroslav Šedivý (†), Jan Ruml, Jaroslav Bašta (†), Petruška Šustrová (†), Dominik Duka, Michael Žantovský, Alexandr Vondra, Martin M. Šimečka, Petr Pospíchal, Václav Bartuška a Martin Palouš. Úvodní slovo napsala zesnulá americká politička Madeleine K. Albrightová, autorem shrnujícího eseje je americký politolog Fredo Arias-King, který je zároveň iniciátorem vzniku této pozoruhodné publikace. Disidenti u moci představují provokativní text, který čtenáře podněcuje k přemýšlení nad palčivými problémy české občanské společnosti v evropském i globálním kontextu.

V prvých rokoch svojej existencie sa slovenský štát vo svete poznačenom vojnovým pustošením javil ako oáza mieru a hojnosti. Budovanie chodníkov a kanalizácie, stavebný ruch, veselé sprievody a plné tribúny oslavujúce Boha a národ. Idylický obraz však obstojí len vtedy, ak zabudneme na tisíce zavraždených Židov, na Rómov vytlačených na okraje miest a dedín, na Čechov, Maďarov a Rusínov degradovaných na obyvateľov druhej kategórie. Ak prehliadneme arizácie, násilie a predovšetkým systematickú snahu zmeniť dovtedy multikultúrnu krajinu na slovenský kresťanský monolit podľa vzoru Hitlerovho Nemecka. Historička Hana Kubátová v knihe Kde líšky dávajú dobrú noc. Kresťanský nacionalizmus a holokaust na Slovensku skúma, ako sa formovanie národného štátu počas druhej svetovej vojny prepojilo s kolektívnou zradou a genocídou. Ukazuje, že holokaust nebol len „importovanou“ tragédiou, ktorú Slovensku vnútilo nacistické Nemecko, ale procesom, na ktorom sa podieľali samotní Slováci – politické a náboženské elity, miestni funkcionári aj bežní občania. Táto kniha narúša pohodlný mýtus o Slovensku ako obeti nacistického diktátu a kladie otázku, ako sa mohla krajina, ktorá sa prezentovala ako kresťanská a národná, stať aktívnym účastníkom holokaustu. Kubátová prináša odpoveď podloženú množstvom dôkazov, ktoré hovoria, že k holokaustu neviedli len rozhodnutia mocných. Umožnili ho každodenné prejavy lojality, kompromisov a chamtivosti, a to aj v tých najodľahlejších kútoch krajiny, kde líšky dávajú dobrú noc. Historická analýza udalostí sa prelína s varovaním pred silou nacionalistických ideológií prekračujúcich hranice – geografické aj časové. Kniha vychádza v marci 2025 aj vo vydavateľstve Oxford University Press pod názvom Christian Nationalism, Nation-Building and the Making of the Holocaust in Slovakia

Přehledné zpracování českých dějin od ­samých počátků až po ty nejsoučasnější události z pera prof. Jana Rychlíka, významného českého historika. Jan Rychlík dále důsledně zasazuje dě­jiny českých zemí do širšího evropského kontextu, zejména do prostoru střední Evropy, s pohledem otevřeným jak na západ, tak na ­východ. Prostoru se dostává i slovenské perspektivě v pohledu na historii Československa, mnohdy odlišné od perspektivy české.

Kniha popisuje část retribučního soudnictví, jímž domácí poválečná spravedlnost reagovala na zločiny spáchané v temném období našich dějin, vymezeném dekrety prezidenta Edvarda Beneše mezi 21. květnem 1938 a 31. prosincem 1945. Nosnou částí díla je analýza spisů všech zločinců, jimž Mimořádné lidové soudy v Plzni a v Klatovech uložily trest smrti, zpracovaná do zhuštěných kazuistik a syntetizovaná v závěrečných kapitolách knihy. Hrdelních trestů bylo navrženo 60, avšak tři zločinci, všichni u MLS v Plzni, trestu právem či neprávem unikli. V českých zemích šlo celkem o 713 hrdelních ortelů. V průběhu psaní díla vyvstala otázka, do jaké míry se československé retribuční spravedlnosti podařilo vyrovnat s tragickým obdobím našich dějin, jaké měla kladné a jaké záporné rysy a zda snese srovnání s výsledky československé a české spravedlnosti pozdějších období. V závěru knihy autor hypoteticky uvádí, že retribuční soudnictví, reprezentované lidovými soudy v Plzni a Klatovech, může při všech svých chybách a nedostatcích být inspirativním příkladem pro moderní justici, která se nevyrovnala se zločiny naší minulosti tak, jak by to potřeba mravní obrody národa po těžkých obdobích obou totalitních režimů zasluhovala.

Kniha „Nerovný boj o víru. Páni z Martinic a rekatolizace města Slaný“ se zabývá proměnou identity slánských měšťanů v 17. století. Vypráví o postupné ztrátě hodnot, vlastní minulosti, paměti, léta budovaných sociálních vazeb a především vyznání, které museli měšťané královského města Slaný čelit po fatálním a neúspěšném střetu s pány z Martinic. Na základě dosud nezpracovaných pramenů autor ukazuje, jak se během dvou generací proměnila slánská společnost z obyvatel královského, nekatolického, svobodného města v povětšinou loajální poddané pánů z Martinic, jakými prostředky se tak dělo a co se stalo s těmi, kteří tlaku dokázali odolat.

Hrady, pevnosti a tvrze jsou místa se silnou energií. Právě zde se soustředila světská i duchovní moc, tvořily se osudy krajů i zemí, křížily životní cesty mnoha mimořádných osobností, hromadil majetek, ale také se tu kuly pikle, mučilo a umíralo násilnou smrtí. I proto mnoho sídel obestírají různé záhady, nezřídka temné.

Od realizace tzv. „orlických vražd“ uplynulo již 27 let. Specifická násilná kriminalita devadesátých let se stala hitem jara roku 2022. V řadě všemi způsoby připomínaných kauz zaujímá nepřehlédnutelné místo „orlická“ série.

Hrady, hrádky a tvrze v krajině spolehlivě upoutají naši pozornost. Patříte-li mezi obdivovatele majestátnosti kamenných svědků minulých časů a nespokojíte-li se s tím, co vám o nich sdělí standardní turistický průvodce, pak držíte v rukou tu správnou knihu. Nesnaží se být vyčerpávajícím odborným pojednáním, přesto chce širší veřejnosti poodhalit tajemství středověké architektury v západočeském regionu a nezůstat jen na povrchu. Najdete v ní kapitoly věnované známým cílům turistických tras – hradům, jako je Rabí, Loket, Velhartice aj. Ale současně se seznámíte i s místy, jejichž krása zůstává i dnes uchráněna před nájezdy dychtivých turistů – za všechny jmenujme třeba Starý Rybník, Volfštejn či tvrz Zavlekov. Kniha je vystavěna na kresebných rekonstrukcích a retrokresbách malíře a publicisty Jana Heřmana a na fundovaném textu archeologa Jana Viznera. Současný stav zachycují nevšední fotografie památek od Petra Fabiana. Autoři vychází z úsilí předchozích generací historiků a badatelů a navazují na nové výsledky v oblasti kastelologie.

Historik Jan Rychlík byl v době rozpadu Československa poradcem tehdejšího předsedy české vlády Petra Pitharta a dramatická jednání mezi slovenskými a českými politiky tedy sledoval z bezprostřední blízkosti. Díky svému dlouholetému zájmu nejen o slovenskou politiku, ale obecněji o otázky národa a nacionalismu v moderních evropských dějinách, např. v dějinách balkánských národů, spojuje podrobnou znalost složitých jednání s vhledem do podstaty česko-slovenského vztahu, pro nějž byla od počátku typická jistá disproporce. Zatímco Češi považovali společný stát za de facto stát český, za naplnění představy o české nezávislosti, pro Slováky byl od samého počátku jen jednou z etap na cestě k dosažení samostatnosti. Proces zániku Československa se odehrál sice pokojnou cestou, ale proti vůli většiny obyvatelstva a nikoli bez závažných následků pro běžný život, například obyvatel příhraničních oblastí. Kniha Jana Rychlíka dokazuje, že otázky vztahů mezi národy a národnostmi zůstávají i v Evropě na počátku 21. století aktuální a hodné pozornosti, jak potvrzuje mimo jiné současný vývoj v Belgii či Velké Británii. Kniha vychází v novém, aktualizovaném vydání.

Vztah centrálních mocností, tedy Rakouska-Uherska a Německa, v období před první světovou válkou zásadním způsobem ovlivňoval evropské i světové dění. Císařská politika barvitým způsobem popisuje složité vazby mezi evropskými velmocemi a ukazuje, jak Vilém II., František Josef I. a další klíčoví politici a diplomaté ovlivňovali směřování zahraniční politiky svých zemí. Dále připomene zostřující se vztahy mezi habsburskou monarchií a Ruskem ohledně Balkánu, bosenskou anekční krizi, rakouské spory se Srbskem či hrozbu, že Rakousko-Uhersko pozbyde postavení velmoci. Rovněž přibližuje okolnosti, které vedly Berlín po sarajevském atentátu k jednoznačné podpoře habsburské monarchie a strhly smrtící lavinu, jež pohřbila miliony lidských životů.

Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stala součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění. Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného.

Není tělo – není vražda! Platnost této teorie zajistila Ivanu Roubalovi svého času svobodu pohybu i veškeré činnosti. Bohužel… Později byl pravomocně odsouzený za pět prokázaných vražd, mrtvých měl ale podle všeho na svědomí více. Kde jsou těla? Sežrána prasaty na jeho statku….? To asi těžko… Kde je majetek jeho obětí? A proč měl ve sklepení své usedlosti mučírnu? Otázky se množí – odpovědi na ně hledá badatel a spisovatel v jedné osobě, Ondřej Krotil. Prošel stovky stran policejních protokolů, výpovědí svědků a úředních záznamů. Na leccos nového přišel. Jste zvědaví, čím nás Ivan Roubal, nejznámější český sériový vrah, pár let po své smrti ještě může překvapit?! Čtěte…

Kniha přináší detailní případovou studii Kříže z Telče (14341504), názorně ukazující spletitosti rukopisné kultury druhé poloviny 15. století. Křížův životopis je rekonstruován na základě více než 150 kolofonů a poznámek; je analyzována jeho role autora, překladatele, kompilátora, glosátora a především písaře. Pro srovnání je připojena studie Kimberly Riversové o würzburském františkánském písaři Johannesu Sintramovi ( 1450). Jako nejnápadnější rys zkoumané pozdně středověké rukopisné kultury se ukazuje bezprecedentní množství písařských paratextů (obsahů, rejstříků, vysvětlujících poznámek, vnitřních odkazů, identifikací pramenů atd.), doprovázené stejně bezprecedentním množstvím chyb, konfuzí, obskurností a nesrozumitelností. První svazek edice Prague Medieval Studies (PRAMS).