E-knihy - Odborná a náučná literatúra - ostatné strana 3 z 17

Publikace vytvořená kolektivem vedoucích instruktorů Armády České republiky uvádí základní teoretické poznatky v oblasti přesunů na sněhu a ledu, včetně technik výstupů či sjíždění a zatáčení na lyžích, bivakování, postupů při záchraně a jiných mezních situacích. Seznamuje s hlavními zásadami orientace v terénu, ale i plánování a vedení přesunu, včetně pedagogických a didaktických aspektů. Kniha je určena pro studenty vojenské tělovýchovy při Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, ale uvítají ji všichni, kdo chtějí nabýt znalostí a dovedností potřebných k účelnému a efektivnímu pohybu v horském terénu.

Kniha je první ucelenou monografií o duchovní péči v českém jazyce. Představuje historické kontexty, rozmanitá zdůvodnění, různá pojetí, cíle, metody i oblasti duchovní péče. Tou rozumí v širokém slova smyslu realizovanou starost o druhého, existenciální komunikaci či pomoc na cestě k samostatnosti a svobodě. Lidské konflikty, obtížné sociální role či mezní situace, do nichž duchovní péče přichází s nabídkou blízkosti či doprovázení, vnímá především skrze křesťanskou spiritualitu a víru.

Jak se máme inteligentně rozhodovat ve světě stále více ovládaném technologiemi, když nechápeme rozdíl mezi pseudovědeckými mýty a ověřitelnými vědeckými hypotézami? Carl Sagan, laureát Pulitzerovy ceny a významný astronom, zastává názor, že vědecké myšlení je kritické nejen pro hledání pravdy, ale i pro dobro našich demokratických institucí. Sagan komentuje naši historii a kulturu, zkoumá a s podloženými fakty vyvrací klamy z dob minulých jako je čarodějnictví, léčení vírou, démoni i UFO. Přes to všechno se v dnešním takzvaném věku informací až znepokojivě daří pseudovědám s příběhy o mimozemských únosech, vyvolávání zemřelých a společných halucinacích, které si vyžadují pozornost a respekt. Jak Sagan jasně a výmluvně dokazuje, zpěv Sirén nerozumu není jen nesprávnou odbočkou naší společnosti, ale nebezpečný pád do temnoty, která může ohrozit naše základní svobody.

Vlády, firmy i jednotlivci po celém světě přemýšlejí o tom, co přijde po pandemii covidu-19. Můžeme doufat nejen v to, že další podobnou katastrofu odvrátíme, ale že zároveň vymýtíme všechny respirační nemoci, včetně chřipky? Bill Gates, jeden z předních světových myslitelů a aktivistů, věří, že ano. Jasně a přesvědčivě vysvětluje, jak se svět může z nedávné pandemie poučit a co všichni můžeme pro odvrácení podobné hrozby udělat. Opírá se přitom o znalosti předních světových odborníků a zkušenosti Nadace Billa a Melindy Gatesových s potíráním smrtících chorob v rozvojových zemích. Gates nejprve popisuje zákonitosti šíření infekčních chorob. Poté předkládá realistický plán, jak mohou jednotlivé země světa spolupracovat mezi sebou a s privátním sektorem tak, abychom v budoucnu dokázali zachránit miliony lidských životů i světovou ekonomiku. Kniha předkládá reálnou vizi blízké budoucnosti, ve které: - Už se neopakují tragické omyly z pandemie covidu-19. - Vakcíny se snadno aplikují sprejem nebo kapkami a obejdou se bez mrazáku. - Umělá inteligence odhaluje slabá místa virů a pomáhá vyvinout účinné léky rychleji než dosud. - Každý z nás může zabránit tomu, aby lokální epidemie přerostla v pandemii. - Dětskou úmrtnost na planetě opět srazíme na polovinu.

Deník spisovatele představuje dílo, jemuž doposud není v ruském a obdobně ani v českém a slovenském prostředí věnována stejná pozornost jako Dostojevského románům. Předkládaná monografie je tvořena sedmi kapitolami a o pozdním díle ruského spisovatele pojednává ze čtyř aspektů: žánrového, tematického, motivického a recepčního. Z hlediska žánru je Deník spisovatele řazen k žánrovému typu tzv. spisovatelského deníku. Dílo je zkoumáno v kontextu doby svého vzniku a rovněž v kontextu autorovy osobnosti, současně s tím jsou sledovány poetologické rysy díla. Dále jsou v rámci Deníku spisovatele definovány tři stěžejní tematické okruhy (Rusko a Západ, obraz Petěrburgu, postavy dětí a podoby dětství), specifika literárních žánrů (střední epika s fantastickými rysy, esej, dopis, memoáry a kritická stať) a specifika motivů (motivy živlů, tzv. nahodilé rodiny a snů). V závěrečné kapitole se pozornost zaměřuje na otázky recepce v českém i slovenském prostředí.

Typová postava komického sluhy, tzv. gracioso, jejíž podoba se ustálila v dramatické tvorbě Lopeho de Vegy, je jednou z nejzkoumanějších postav divadla španělského zlatého věku. Dosud byla ovšem jen malá pozornost věnována faktu, že gracioso zastává rovněž roli rádce svého pána i dalších postav z řad šlechty. Jeho rady přitom nejsou jen veselou komediální ozdobou, ale často také zásadně ovlivňují děj, a to i v tragicky laděných hrách. Jak je možné, že postava sluhy získává takovou dějovou důležitost uprostřed sílící absolutistické monarchie? Byl Lope rebel, jak se domnívají někteří kritici, nebo nenapravitelný konformista, jak tvrdí druzí? Odpovědi na tyto i další otázky související s fascinující postavou graciosa nabízí předkládaná publikace.  

Kritické myšlení, v nejjednodušší rovině definované jako schopnost nezávisle posoudit určitý problém, je klíčovou dovedností v každodenním životě. Z tohoto pohledu je neuvěřitelné, jak málo pozornosti je mu věnováno v našem veřejném prostoru i v domácím písemnictví. V předkládané monografii autor postupně vysvětluje význam kritického myšlení, jeho jednotlivé pilíře, jevy ovlivňující kritické myšlení, chyby v argumentaci a poskytuje základní návod, jak s kritickým myšlením pracovat v praxi. Publikace je věcná a didaktická, přesto si nečiní nároky na úplnost. Veškeré uvedené teze jsou provázány s literárními odkazy v závěru knihy, kde může čtenář nalézt další prameny ke studiu.  

S ohledem na skutečnost, že i v Česku se v poslední době pohřešují dívky, jakoby se po nich slehla zem, je tato kniha víc než aktuální... Mladý reportér velkých chicagských novin byl vyslán do srdce čtvrti "červených luceren", aby prověřil vraždu mladičké prostitutky v jednom z městských nevěstinců. Stopa příběhu zavedla reportéra do jednoho z nejproslulejších brlohů města, do "klubu E". Tento domov neřesti se nachází v třípatrovém kamenném sídle. Kolem něj se srocuje smetánka čtvrti. Vlastní ho dvě nesmírně bohaté sestry, které své jmění získaly výměnným obchodem s dívčími dušemi. Do přijímacího pokoje tohoto pozlaceného doupěte ho vpustil černošský komorník oděný v livreji... Za několik vteřin vstoupila do přijímacího sálu mladá žena. Byla krásně oděna do splývavých hedvábných šatů. Husté černé vlasy měla rozpuštěné kolem hlavy. Když se setkala s reportérovým pohledem, strnula a vyděšeně utekla z místnosti. Poznání bylo oboustranné. Ve tváři padlé ženy spatřil rysy nevinné dívky, která byla ještě před několika lety jeho dětskou kamarádkou. Její rodina byla bohatá a rodiče ji splnili každé přání. Před rokem se však reportér dozvěděl, že zemřela, utopila se v Michiganském jezeře, když se plavila na jachtě. Domů bylo dopraveno značně rozložené tělo dívky, které údajně patřilo jí... Reportér se rychle vzpamatoval z šoku, který mu zdánlivé zjevení způsobilo, a utíkal za dívkou. Vběhla do pokoje a pokusila se před  ním zamknout. Ten si vynutil vstup dovnitř. Když to udělal, padla mu k nohám a křičela jako smyslu zbavená. „Neříkej tatínkovi a mamince, že jsem naživu, oni si myslí, že jsem mrtvá, a tak je to lepší. Jestli jim to řekneš, zabiju se.“... „Pojď a okamžitě se mnou odejdi z téhle strašlivé díry,“ žádal ji reportér a chytil dívku za paži. Dívčin pláč ustal. Její svaly se napjaly a ztuhly. „Musím tady zůstat do své smrti,“ řekla tiše a začala vyprávět smutný a chvilkami až děsivý příběh...

Drobná, leč unikátní kniha více než 30 českých i zahraničních malorážek používaných v armádě. Zbraně malé ráže bývají často podceňované a jejich využití zanedbáváno. I u odborné veřejnosti převažuje názor, že tento malý a slabý náboj nemá v armádě co pohledávat. Přesto historie mnoha válečných konfliktů ukazuje, že výhody malorážek lze využít i v boji a při řadě speciálních operací. A právě o těchto zbraních je tato kniha.

Neexistuje žádný dobrý příběh bez dobré postavy. Jenže jak vytvořit takové postavy, které by byly schopné vtáhnout čtenáře či diváka do jejích dobrodružství a zároveň v nich vzbudit takové emoce, které budou natolik silné, že zůstanou vštípené do jejich pamětí? Od této knihy nečekejte odpověď založenou na pravidlech nebo předpisech, ale ani na radách nebo analýzách postav, jež byly úspěšně stvořeny jinými spisovateli. Ne, tak trochu sokratická odpověď od Egriho je jednoduchá: pozorovat sebe sama tak, abychom se pochopili a dokázali popisovat ostatní. A toto především nakonec způsobuje to, že si všímáme, nakolik si všichni protiřečí a jak jsou neustále a velmi často nevědomky přelétaví. Jedním slovem: složití. A od této počáteční domněnky kniha přechází od představení problému k jeho konfrontaci jakýmsi didaktickým způsobem – totiž k protimluvu jako takovému, který patří k nejplodnějším úkazům lidské osobitosti, přičemž čerpá z možných příkladů v užití vypravěčského jazykového talentu pro čtenáře, spisovatele, dramaturgy a scénáristy.

Muž se železnou maskou byl neznámý státní vězeň za vlády francouzského krále Ludvíka XIV. (1643-1715). Zatykač na něj byl vydán 28. července 1669 pod pseudonymem "Eustache Dauger". Uvězněn byl 24. srpna a držen 34 let ve čtyřech po sobě následujících francouzských věznicích včetně Bastily. Jeho skutečná identita zůstává záhadou, přestože o ní historikové vedou rozsáhlé debaty a různé teorie byly vyloženy v mnoha knihách, článcích, básních, divadelních hrách a filmech. Mezi nejstarší teorie patří ta, kterou pronesl francouzský filozof a spisovatel Voltaire (1694 – 1778), který tvrdil, že vězeň byl starším, nemanželským bratrem Ludvíka XIV. ... Topinova kniha se ve Francii stala bestsellerem. Ve svém díle si kladl za cíl podat autentické svědectví o této legendární postavě. Rozsah Topinových historických znalostí, pečlivost jeho bádání, rafinovanost jeho úvah, kterou projevil při seskupování materiálu, v kombinaci s realistickým obrazem událostí, které zdaleka nejsou běžně známé, činí z jeho díla nejen velmi zábavnou četbu, ale navíc se jedná o cenný příspěvek k dějinám Evropy v druhé polovině sedmnáctého století.

50 všedných vynálezov, ktoré menia náš svet k lepšiemu Vedeli ste, že žaby sa kedysi používali namiesto tehotenských testov, že zvieracie črevá plnili funkciu kondómov a že mravce slúžili na šitie rán? Alebo že vďaka prvým kvalitným konzervám bolo pečené teľacie mäso jedlé aj po 100 rokoch, že vynálezca suchého zipsu sa inšpiroval bodliakom a že cena poštovej známky v minulosti závisela od vzdialenosti? Autorka vedeckých a humorných publikácií Helen Pilcher sa s nami delí o prekvapujúce príbehy 50 prostých inovácií od vynájdenia kardiostimulátora náhodným zospájkovaním dvoch kúskov kovu až po dômyselný vynález námorného kapitána, ktorý umožnil nakrúcanie Hviezdnych vojen. Spolu s autorkou objavte malé veci s veľkým významom. Nie všetky sú vynálezy v pravom zmysle slova, ale o všetkých píše pútavo, s láskou a humorom.

Chtěli změnit umění a s ním i celou společnost. Umění změnili. Společnost ne… Velká říjnová revoluce, to nebyl jen razantní přelom v ruské politice. V očích revolucionářů se utvářela celá nová společnost, nový svět a nový člověk. Jedním z projevů této nové epochy lidských dějin mělo být i umění: to staré, buržoazní a tradiční bylo zavrženo ve jménu umění moderního a progresivního. V čele Sovětského svazu proto vedle bolševiků stanuli i avantgardní umělci. Dříve odmítaní tvůrci jako Kazimir Malevič, Marc Chagall, Vasilij Kandinskij nebo Vladimir Tatlin byli pověřeni úkolem provést socialistickou estetickou transformaci: reformovaly se pedagogické systémy, v zapadlých obcích se budovaly galerie, města zaplavilo avantgardní umění. Trvalo to však jen pár let, než tato umělecká svobodomyslnost začala být Sovětskému svazu, komunistickému politbyru a jeho regulím na obtíž. Triumf umění skončil lidskou tragédií. Avantgardisté jsou velkolepým příběhem několika umělců, kteří chtěli změnit svět, portrétem doby bolševické revoluce a teroru i strhujícím vyznáním modernímu umění.

Hoci pandémia COVID-19 ani zďaleka nie je za nami a vlády na celom svete sa stále vyrovnávajú s jej následkami, súbežne riešia otázku, čo bude ďalej. Ako zabránime tomu, aby nejaká iná pandémia nezahubila milióny ľudí a nezdevastovala svetovú ekonomiku? Môžeme vôbec dúfať, že sa to podarí? Bill Gates verí v kladnú odpoveď a v tejto knihe jasne a presvedčivo argumentuje, prečo je to možné. Dôvodí, že svet by sa mal poučiť z COVID-19 a vysvetľuje, čo každý z nás môže urobiť pre to, aby zažehnal podobnú katastrofu. V prvej časti sa snaží čitateľovi predostrieť vedecké hľadisko infekčných chorôb, pričom vychádza zo spoločnej poznatkovej bázy popredných svetových odborníkov, ako aj z vlastných skúseností z boja so smrteľnými chorobami v rámci Nadácie Billa a Melindy. V ďalších častiach ukazuje, ako môžu národy sveta vďaka vzájomnej spolupráci a v súčinnosti so súkromným sektorom nielenže odvrátiť pohromu podobnú covidu, ale postupne eliminovať všetky respiračné ochorenia vrátane chrípky. Táto kniha predstavuje nesmierne pôsobivý, ucelený a závažný apel z pera jedného z najvýznamnejších a najefektívnejších mysliteľov a aktivistov našej doby.

Stoletý příběh nejslavnější stavebnice na světě Když se roku 1916 v dánském Billundu usídlil tesař a stolař Ole Kirk Christiansen, začaly se kromě nové kapitoly v jeho skromném životě psát i dějiny možná té nejikoničtější hračky na světě. Mladý řemeslník poměrně záhy zjistil, že více než krovy, nábytkem a sousedskou výpomocí si vydělá výrobou dřevěných autíček, káč a stavebnic. Netrvalo dlouho a malá rodinná firma a její hračky prodávané pod značkou LEGO si podmanily srdce dětí po celém Dánsku. A ve chvíli, kdy Christiansenovi vyměnili dřevo za plast, se stavebnice s jejich logem dostaly do dětských pokojíčků po celém světě. Novinář Jens Andersen je první člověk, který získal úplný přístup do rodinných a podnikových archivů firmy LEGO. Poprvé tak může vyprávět příběh té nejslavnější skládačky v její úplnosti: jako rodinnou ságu, podnikatelský zázrak i nevyzpytatelnou kroniku dvacátého století.

Není dnes svoboda vědeckého poznání a univerzitní výuky anachronismus, který neobstojí v konfrontaci s potřebou moderního řízení a marketinku vědy? Potřebuje dnes ještě veřejná diskuse občanů, aby do ní vstupovali vědci, nebo záleží jen na práci imagemakerů a marketérů? Jsou společenské vědy zaostalé a mají co říct dnešku? Jak provozovat kritickou reflexi společnosti v nebezpečných časech válek hybridních, studených i horkých? Tyto a další otázky diskutují texty českých a slovenských filosofů a sociologů. Obsahuje překlad dvou klasických textů, ke kterým se přes sto let stále vrací diskuse o akademické svobodě: O vnitřní a vnější organizaci vyšších vědeckých institucí v Berlíně Deklarace principů Americké asociace univerzitních profesorů

Jak moc je důležité to, co text neříká? A jak o ne(do)řečeném přemýšlí literární teorie? V každém vyprávění se ve větší či menší míře objevuje to, co literární teorie tradičně označuje místy nedourčenosti, prázdnými místy nebo mezerami. Čtenář na ně reaguje různě: domýšlí nevyřčené, formuluje hypotézy, zapojuje své literární i kulturní znalosti, reaguje ale také emocionálně a tělesně. Nadto může být vystaven zkušenosti prázdna, nejistoty, nevědění. Kniha reflektuje tyto problémy na pozadí dějin teorie literatury, od klasických konceptů přechází k aktuálním výzkumům kognitivní vědy druhé generace, věnuje se však i konceptům, které vyplňování mezer dávají do souvislosti s etikou. V závěrečné kapitole nahlíží autor na mezery ještě z jiného úhlu: prožitek nevědění představuje jako zkušenost otřesu samozřejmostí smyslu či jako vstup na půdu patočkovské vykloněnosti do noci, prostřednictvím níž se svět může čtenáři připomenout jako místo, kde se děje dar zjevování.

Současný svět je někdy docela komplikované místo, ve kterém se ne vždy snadno orientujeme. Kvantový fyzik a úspěšný popularizátor vědy Jim Al-Khalili nabízí ve své nové knize osm úvah na téma, jak může být pro každého člověka přínosné osvojit si (alespoň trochu) vědeckou metodu poznávání světa. Způsob myšlení, který vědci zdokonalovali po staletí, přinesl lidstvu nezpochybnitelné úspěchy - stačí se podívat na naše moderní technologie, úspěchy lékařské vědy a další výsledky vědecké práce. Základní principy, jimiž se řídí vědecké uvažování, mají univerzální platnost a opřít se o ně může úplně každý, kdo chce být objektivní a neztratit se v nástrahách života v 21. století. Zkusme se tedy zamyslet nad tím, co vlastně znamená pravda, proč je důležité pochybovat, jaké jsou výhody a nevýhody zjednodušování, proč máme v oblibě konspirační teorie, jak funguje lidský mozek, co dělat s vlastními předsudky, proč opírat svá tvrzení o důkazy. Každý z nás se může naučit přemýšlet jako vědec!

Ako súvisí králik s Karolom Veľkým? Čo má Dunčo s Dunajom a Elvis Presley s punkom? Prečo sú nanuk a pexeso výsostne československé slová? Čo majú larva a babôčka spoločné s mytologickými bytosťami? Pátranie po pôvode slov vás môže zaviesť na mnohé nečakané miesta aj do rôznych zákutí dejín. V knihe Etymológia záhadná aj zábavná sa napríklad dozviete, že huncút bola kedysi mimoriadne vulgárna nadávka alebo že šumafuk a kuš sú výpožičky z francúzštiny. Pátranie po prvotnom význame slov nám ukáže, prečo je pedagóg otrok a trieda stádo oviec, a často narazíme na bizarné súvislosti, ako napríklad, že provokácia bola kedysi výhradne mužskou záležitosťou. Odhalíte veľa slov vypožičaných z gréčtiny a latinčiny, ale aj z mnohých iných prekvapivých jazykov. Etymológia je nielen fascinujúca, ale aj poučná, pretože odkrýva historické súvislosti a to, ako sa s meniacim sa svetom mení aj náš jazyk. A často je to nielen poučné, ale aj úsmevné.