Najnovšie - Psychológia, etika strana 22 z 48

Uštěpačné poznámky, chybějící slova poděkování nebo přehlížení mohou zasáhnout něčí srdce stejně silně jako nečekané odmítnutí či při hádce pronesená ostrá slova. I když budeme nadále fungovat navenek, psychicky jsme zraněni. Pokud bolest z tohoto zranění ignorujeme, zůstává podprahová. Teprve když ji přijmeme, můžeme uvolnit místo pro jiné, pozitivnější pocity. Autor ve své knize ukazuje, jak můžeme najít odvahu podívat se a rozpoznat, co přesně v nás bylo zraněno, jak se můžeme postarat o svá zranění, vyrůst z nich, a dokonce je uzdravit, jak reagovat co nejrychleji nebo s odstupem a jak vyléčit i ty nejdávnější rány. Přitom nabízí řadu konkrétních návodů a metod práce s emoční bolestí.

Po klasicích Sigmundu Freudovi a C. G. Jungovi přichází James Hillman s originálním pohledem na sny a práci s nimi. Vychází z klasických teorií, ale netradičně je obohacuje o nový přístup čerpající z poetiky mytologie. Spojuje sny zejména s temnou stránkou duše, s jejími představami a stíny, s obrazy smrti. Hillmanovým řešením v přístupu ke snu je především odvaha k imaginativní, poetické, metaforické svobodě, odvaha k tvořivému ponoru do hlubiny… Na teoretickou část knihy, která je prokládána množstvím příkladů z mýtů i Hillmanovy vlastní praxe, navazují úvahy nad některými konkrétními snovými motivy.

Profesor Saad varuje: „Zuří válka proti pravdě. Pokud v ní nezvítězíme, zaplatíme za to naším svobodným myšlením.“ Gad Saad v této knize upozorňuje na nebezpečné myšlenky – jeho slovy „myšlenkové patogeny“ –, které zabíjejí zdravý rozum a racionální debatu. Tyto myšlenky původem z akademického prostředí se podle něj šíří prostřednictvím tyranie politické korektnosti a vážně ohrožují naše nejzákladnější svobody. A to včetně svobody slova a myšlení. Podle profesora Saada čelí západní civilizace pravděpodobně největšímu nebezpečí ve svých dosavadních dějinách. Jak ale v této knize dokazuje, dogmata politické korektnosti jsou plná logických chyb. A společnost disponuje mocnými nástroji, s jejichž pomocí se může bránit. Pokud k tomu ovšem nalezne odvahu. Parazitická mysl je mezinárodní bestseller, který čtenářům přináší návod na obranu zdravého rozumu a intelektuální svobody.

Řekli jste si někdy: „Co jsem to udělal?“ nebo „Proč jsem své chování neudržela na uzdě?“ Ostatní mohli nad vaším chováním uvažovat a říkat si, co je asi tak na vás špatného. Když přemýšlíme o svých pocitech, nemáme daleko k sebeobviňování nebo z toho, co děláme, udělat jakýsi podivný standard. Během hluboce osobních rozhovorů Oprah Winfrey s odborníkem na lidský mozek a trauma Brucem Perrym se otázka: „Co je na tobě špatného?“ proměnila v: „Co se ti stalo?“. Oprah Winfrey otevírá příběhy ze své minulosti, traumatické zkušenosti a nepřízeň osudu, a Bruce Perry nabízí poznatky o traumatu, psychické odolnosti a uzdravení z odborného pohledu. Kniha je plná příběhů, spojují se v ní prožitky známé americké moderátorky s tím, co zažily děti, s nimiž pracoval doktor Perry. Knihu ocení zájemci o téma traumatu, resilience a uzdravení, psychologové.

Je možné, že velká většina štěstí, které v životě prožijeme, nepramení ze zamilovanosti ani profesních úspěchů, ale z kvalitních přátelských vztahů? Na základě zkušeností švédských terapeutů specializovaných na toto téma se dozvíme, jak zmapovat historii našich přátelství, vyhodnotit vlastní kvality i slabá místa v rámci těchto vztahů, jak zjistit, co konkrétně v přátelských vztazích nejčastěji zanedbáváme, kde jsme nejzranitelnější, jak vyhodnotit reakce ostatních, když se jim otevřeme. Dalšími oblastmi jsou kladení odvážných otázek, schopnost odpouštění či přání bez vyžadování. Zajímavou součástí knihy jsou doporučení, techniky a cvičení, jak oprášit a oživit dávné, často nefunkční přátelské vazby a dodat jim v životě znovu patřičnou důležitost, a hry navržené tak, abychom dokázali své schopnosti v oblasti navazování přátelských vztahů co nejlépe uchopit a definovat, například mapa přátelství či přehled povahy našich přátelství v podobě stromu. Kniha se částečně dotýká i tématu vysoké citlivosti, pokud jde o odvahu otevřít se ostatním.

Feministky řeší nesmysly jako je pouštění žen do dveří. Ženy by měly mít děti. Mělas prostě říct ne. To jsou jen některé z mnoha poznámek, s nimiž se každý během rozhovorů o feminismu dříve či později setká. Dávat neustále dohromady argumenty a nabízet jinou perspektivu je přinejmenším únavné. Socioložky Lucie Jarkovská a Kateřina Lišková alias Duo docentky proto napsaly knihu, která vám v tomto boji může ušetřit čas a energii. Nabízí vtipné a trefné příspěvky do debat s rodinou i přáteli, jež vám pomůžou zůstat nad věcí a třeba i vám nabídnou nové podněty k zamyšlení. Dočtete se například o odvrácené straně romantické lásky, o tom, že studijní materiály od základek po vysoké mají k genderové vyváženosti daleko nebo že ne každý kompliment je ve skutečnosti komplimentem. Knihu ilustracemi a komiksovými stripy podle předlohy autorek doprovodila výtvarnice Leny Vítková.

Opýtali ste sa niekedy samých seba: „Prečo som to urobil?“ Alebo :„Prečo jednoducho nedokážem ovládnuť svoje správanie?“ Možno ste sa zamysleli nad niekým iným: „Čo to je s ním? Prečo je taký?“ Pri skúmaní vlastných emócií je ľahké skĺznuť do obviňovania samého seba a mať na seba aj na svoje okolie príliš vysoké požiadavky. Je však načase, aby sme si položili inú otázku. V hlboko osobných rozhovoroch ponúkajú Oprah Winfrey a psychiater a uznávaný odborník na psychologické traumy z detstva Dr. Bruce Perry prelomovú a dôležitú zmenu pohľadu – posun od otázky „Čo vám je?“ na „Čo sa vám stalo?“. Známa moderátorka sa v knihe podelí o príbehy zo svojej minulosti, pričom na vlastnej skúsenosti ilustruje zdravotné i psychické problémy, ktoré pramenia zo stretnutia s traumou a nepriaznivými podmienkami v mladom veku. V rozhovoroch sa s doktorom Perrym zameriavajú na pochopenie ľudí, ich správania a samých seba. Ide tu o jemný, ale významný posun v našom vnímaní traumy, ktorý nám pomôže porozumieť vlastnej minulosti a vyčistiť si cestu do budúcnosti, pretože nám umožní otvoriť dvere pre uzdravenie a postupné vybudovanie si duševnej odolnosti.

Autorka bestsellera Môj okamih precitnutia spája neuroanatómiu s psychológiou, aby nám ukázala, ako sa naučiť ovládať naše emocionálne reakcie a nájsť cestu k pokoju. Pol storočia nás učili, že pravá mozgová hemisféra je náš emocionálny mozog, zatiaľ čo v ľavom mozgu sa nachádza racionálne myslenie. Teraz neuroveda odhaľuje, že to nie je také jednoznačné: v skutočnosti je naše emocionálne limbické tkanivo rovnomerne rozdelené medzi dve hemisféry. V dôsledku toho má každá hemisféra emocionálny aj mysliaci mozog. V tejto prevratnej knihe Dr. Jill Bolte Taylor predstavuje štyri odlišné časti mozgu ako štyri osobnosti, ktoré tvoria to, kým sme: Osobnosť č. 1 - ľavé myslenie; Osobnosť č. 2 - ľavé emócie;Osobnosť č. 3 - pravé emócie; a Osobnosť č. 4 - pravé myslenie. Všetko, čo si myslíme, cítime alebo robíme, závisí od časti mozgu, ktorá vykonáva túto funkciu. Keďže každá zo štyroch osobností pochádza zo špecifických skupín buniek, ktoré sú vo vnútri nášho tela jedinečné, každá z nich prejavuje konkrétne schopnosti, cíti konkrétne emócie alebo si myslí osobité myšlienky. Vo svojej knihe Dr. Taylor odhaľuje, ako sa zoznámiť s našimi štyrmi osobnosťami, ako sledovať ich prejavy v našom každodennom živote a ako sa naučiť rozpoznať ich aj u druhých ľudí. Uvádza postup, ktorý nazýva Mozgový pokec – nástroj, pomocou ktorého môžu naše štyri osobnosti navzájom komunikovať a my tak vieme využiť ich silné stránky a vybrať si, ktorú z nich použijeme v danej situácii. Čím lepšie sa oboznámime s každou osobnosťou, tým väčšiu moc získame nad našimi myšlienkami, pocitmi, vzťahmi a životom. Zistíme, že v každom okamihu máme možnosť rozhodnúť sa, kým a akí chceme byť. A keď naše štyri osobnosti začnú spolupracovať a navzájom sa vyvážia ako jeden celistvý mozog, získame kompletnú mapu, ktorá nás privedie k hlbokému vnútornému pokoju.

Každá prelomová udalosť v živote môže byť až neznesiteľne bolestná. Strata postavenia, práce, priateľstva, smrť milovaného človeka, choroba... môžu navždy zmeniť náš život alebo naše schopnosti. Tieto situácie nám ešte viac sťažuje fakt, že naše okolie často nedokáže pochopiť, aký náročný môže byť proces prispôsobenia sa novej úrovni „normálnosti“. Na týchto udalostiach totiž nie je nič „normálne“. Veď ako by aj mohlo byť? Keď ľudia počujú slová akceptácia a prijatie, často ich chápu tak, že sa človek už vyrovnal s tým, čo sa stalo v minulosti alebo ako sa veci majú v súčasnosti. V skutočnosti je však rozdiel medzi prijatím a „vyrovnaním sa“ s tým, čo sa udialo. Kým vyrovnanie sa je prispôsobenie sa navonok realite novej situácie, prijatie znamená, že si dovolíte precítiť všetky emócie prirodzene spojené s tým, čím prechádzate. Znamená to priznať si bolestnú skutočnosť aj napriek tomu, že v ideálnom svete sa niečo také nemalo stať. S takýmto prijatím potom môže začať uzdravovanie.

Celé desaťročia sa lídri pri prijímaní inteligentných rozhodnutí spoliehali na „tvrdé“ zručnosti a odmietali dôležitosť emocionálnej inteligencie. Mäkké zručnosti, ako je sebauvedomenie a empatia, nie sú kvantifikovateľné; nedajú sa merať či zobraziť v grafoch a nevyučujú sa na obchodných školách. Gary Vaynerchuk však tvrdí, že mäkké zručnosti môžu v skutočnosti urýchliť a zvýšiť obchodný úspech. V tejto múdrej a praktickej knihe skúma autor 12 ľudských vlastností, ktoré viedli k jeho úspechu, ako aj k väčšej osobnej spokojnosti a pocitu šťastia, a ponúka cvičenia, ktoré pomáhajú tieto vlastnosti rozvíjať. Táto kniha, búrajúca zaužívané predstavy o lídroch, vám pomôže zdokonaliť vaše emocionálne zručnosti a zlepšiť vaše vodcovské schopnosti. Ak tieto zložky uplatníte v správnej situácii, pomôžu vám získať povýšenie, udržať si kľúčových zamestnancov, postupovať rýchlejšie ako konkurencia, získať si lojalitu zákazníkov a vybudovať úspešné organizácie, ktoré prežijú dlhé roky v neustálom raste.

Vedeli ste, že aj pozitivita a dobre mienená rada môžu ublížiť? Všetci sme to zažili – smutnú udalosť. Keď sa cítime zraniteľní, nepochopení alebo sa nám stala krivda, spoliehame sa na pomoc, lásku a podporu od našich najbližších. Ibaže aj dobre mienená rada či slová útechy môžu za istých podmienok vyvolať skôr opačný efekt – cítime sa po nich ešte horšie. Prečo sa to deje? Ako dokážeme rozpoznať toxickú pozitivitu a brániť sa jej? Toxická pozitivita nás nabáda k tomu, aby sme ignorovali zlé pocity, znevažuje ťažkosti, ktorými si prechádzame, a predostiera nám obraz šťastného konca bez akýchkoľvek logických základov. Niektoré povzbudenia a rady môžu znieť pozitívne, no v skutočnosti v nás iba vyvolajú hanbu za to, že sa nedokážeme nad nepríjemné či smutné udalosti povzniesť. Máme právo byť nešťastní. Máme právo precítiť svoj žiaľ, ak sme prišli o blízkeho človeka, o vzťah či o zamestnanie a máme právo nevnímať niektoré udalosti ako príležitosti na niečo nové, skvelé. Toxické frázy, s ktorými ste sa stretli už viackrát v živote: Sú aj horšie vzťahy. Buď vďačný/vďačná za to, čo pre teba robí.Boh ti na plecia naloží iba toľko, koľko unesieš.Ľudia v Afrike majú celkom iné problémy ako ty.Každé dieťa je dar. Máš toho toľko, za čo by si mala byť vďačná a šťastná. Zameraj sa na to.Vieš, koľko ľudí na svete by chcelo byť v tvojej koži?Len počkaj. Ešte budeš chcieť, aby sa tieto časy vrátili. Koľkokrát ste už tieto vety počuli? A koľkokrát ste ich použili vy sami? Whitney Goodman, psychoterapeutka a odborníčka na problematiku toxickej pozitivity, vo svojej knihe uvádza množstvo vhodnejších alternatív na to, čo povedať namiesto týchto zaužívaných toxických fráz. Zistite, ako by ste skutočne mohli pomôcť svojim blízkym, keď prežívajú ťažké chvíle. Keď si uvedomíte, ako toxická pozitivita funguje, a budete ju vedieť rozoznať, môžete sa smelo pustiť do boja proti nej.

Konečne niekto vysvetlil stupiditu! A boli to jedni z najmúdrejších ľudí sveta, medzi ktorých patria Daniel Kahneman, Dan Ariely, Alison Gopniková, Howard Gardner, Antonio Damasio, Aaron James či Ryan Holiday. Preto vyhlasujem, idioti všetkých zemí a hlupáci všetkých druhov, toto je vaša chvíľka slávy: táto kniha hovorí len a len o vás. No vy sa v jej riadkoch nespoznáte... Stupidita je všade naokolo: vidíme ju u kolegu, ktorý v e-mailoch vždy zvolí možnosť „odpovedať všetkým“, aj na facebookovom profile bývalého spolužiaka zo strednej, ktorý neustále zdieľa konšpiračné teórie. No ak nad ňou chceme zvíťaziť, musíme jej najprv porozumieť. V Psychológii stupidity vám svetovo najuznávanejší psychológovia a myslitelia – vrátane laureáta Nobelovej ceny a niekoľkých autorov bestsellerov – objasnia: prečo inteligentní ľudia občas uveria úplným nezmyslom, ako nás naše lenivé mozgy podnecujú robiť nesprávne rozhodnutia, prečo je diskusia s hlupákom pasca, ako nás mediálna manipulácia a nadmerná internetová stimulácia robia hlúpejšími, prečo si tí najhlúpejší ľudia neuvedomujú svoju stupiditu. Múdrosť a dôvtip týchto expertov sú balzamom na naše ubolené duše a majákom nádeje vo svete hlupákov.

Kontexty sociální interakce Konverzace a komunikace Interakce s druhými Přitažlivost druhých lidí Postoje, jejich změny a měření Konflikt a spolupráce Jsme společenští tvorové. Neustále se stýkáme s jinými lidmi, vyměňujeme si názory, spolupracujeme či soupeříme. Kultura, životní prostředí, sociální skupina nebo rodina silně ovlivňují naše činy a chování. Poznáním sociálních kontextů poznáme lépe sebe, pochopíme snáze ostatní ve svém okolí a uvědomíme si, proč se s nedůvěrou díváme na ty, kteří se od nás liší. Přehledně, systematicky, ale čtivě napsaná učebnice shrnuje základní teorie a výzkumy jednoho z nejdůležitějších oborů psychologie.

Spánek považujeme za samozřejmost. Nic není vzdálenější skutečnosti. Současná civilizace funguje v módu 24/7. Tento režim však koliduje s naší biologickou potřebou spánku a odpočinku. Spánek se proto často považuje za projev lenosti nebo ztrátu času — stává se z něj problém k vyřešení. Západní medicína i různá průmyslová odvětví se tak v posledních letech stále více zaměřují na to, jak zmenšovat dopady spánkové deprivace na lidské zdraví. Tím se však řeší až důsledky, nikoli příčiny celé epidemie spánkových poruch, a vzniká paradoxní situace: problémy průmyslově řízených životů řeší opět průmysl. Antologie Odpočinek v neklidu přináší pohledy kulturních teoretiků, historiků, filozofů a sociologů na současnou krizi spánku, která až donedávna zůstávala na okraji zájmu humanitních a sociálních věd. V textech zásadních autorů se ukazuje, jak moderní kapitalistické řízení formuje biopolitiku — moc, jíž se podřizují naše těla i sny.

Mateřské zranění, ať už se projevuje na osobní, kulturní, duchovní či jiné rovině, je soubor zvnitřněných omezujících domněnek a vzorců, jenž nám v dospělosti na mnoha frontách způsobuje komplikace, má vliv na náš sebeobraz i na způsob, jak vnímáme druhé a svůj potenciál. Dcery ovládá neodbytný pocit, že je s nimi něco v nepořádku. Ze strachu z odmítnutí se nevěnují vlastnímu rozvoji, mají slabé hranice a nejasné ponětí o tom, kým jsou. Toto zranění se projevuje ve všech oblastech našich dospělých životů, od manželství přes rodičovství a kariéru až po vztah k tělu. Teprve ustavičná těžko snesitelná bolest, již způsobuje, v nás dokáže vyburcovat potřebnou motivaci a energii, abychom se konečně odhodlaly ke změně a navázaly kontakt se svým vnitřním dítětem a skrze něj s vnitřní matkou.Kniha známé americké terapeutky a spisovatelky Bethany Webster do hloubky rozebírá fenomén mateřského zranění a nabízí účinné a podrobné postupy, jak se z této nezdravé dynamiky trvale vymanit a zlepšit svůj život.

Je možné žít kvalitní život, přestože dětství pro nás byla takřka jednolitá hrůza a formovala nás rodina, která závažnou patologii vydávala za normu? Životní motiv od raného dětství zneužívané Zuzky, jejíž příběh přinesla Hra na pavoučka (Triton, 2014), se navrací i v její dospělosti: je zneužita a znásilněna, před násilníkem se s pomocí podpůrných organizací ukrývá, ocitá se na psychiatrii a později v terapeutické komunitě, která je pro ni významným mezníkem na cestě k uzdravení. I přes přetrvávající sebepoškozující chování usilovně pracuje na seberozvoji, dochází na terapie, pozvolna se stabilizuje a neztrácí optimismus ani naději na poklidný, spokojený život se svými čtyřmi dětmi. „Myslím, že důležité je udělat z toho ošklivého, co jsem zažila, něco pozitivního, dát tomu smysl. Udělat z toho dar.“

Kým v západnej kultúre sa výchovné odporúčania menia s módnymi vlnami, najstaršie kultúry sveta sú už stáročia majstrami vo výchove šťastných a vyrovnaných detí. Čo sa od nich môžeme naučiť? Keď sa Michaeleen Doucleff stane matkou dcéry s problematickým správaním a žiadne moderné výchovné metódy, ktoré vyskúša, neprinesú želateľný výsledok, rozhodne sa overiť si, aké výskumy stoja v pozadí súčasných prístupov k výchove detí. Nemilo ju prekvapí zistenie, že mnohé metódy nie sú ničím podložené, a často vychádzajú skôr z domnienok, ako z praxe. Pri návšteve mayskej dediny náhodne spozná úplne iný spôsob výchovy, ktorého výsledkom sú mimoriadne láskavé a veľkorysé deti, ochotné pomáhať bez toho, aby na ne rodičia museli kričať, nútiť ich, dohovárať im, robiť rozvrhy domácich prác, či im platiť. A tak sa aj so svojou malou dcérou vydá spoznávať výchovné stratégie rodičov z troch tradičných svetových komunít – mexických Mayov, Inuitov spoza polárneho kruhu a tanzánskeho kmeňa Hadzov. Kniha prináša praktické rady na okamžité využitie a predstavuje univerzálne prístupy k rodičovstvu s ohľadom na život v našej západnej kultúre.

V sérii rozhovorů se svými pacienty, z nichž některé jsou vtipné, jiné dojemné, se Rafa Euba zamýšlí nad marností honby za štěstím jako cílem, přičemž uznává, že peníze, prášky, sex a jídlo někdy činí toto hledání příjemnějším. I tehdy nám však takzvaný paradox hedonismu brání v tom, abychom si příliš užívali, a ani naše noční sny nám neposkytují úlevu od biologicky podmíněného neštěstí.

Minden erőszakos bűncselekmény tragédia az áldozatok és családjuk számára, de az elkövető szempontjából is az. Eszemben sincs amellett érvelni, hogy bármely erőszakos elkövetőt fel kellene menteni. Mélyen hiszek az igazságosságban, valamint annak az emberi jogi keretrendszerben rögzített következményeiben, és egy percig sem vitatom, hogy az erőszakos bűnelkövetők bizonyos csoportját biztonságosan el kell zárni. Azt is értem, egyesek miért érzik szükségét annak, hogy mélyen megvessék az erőszakot elkövetőket: a bosszú alapvető emberi késztetés, amely bezár minket saját félelmeinkbe és haragunkba, miközben ugyanazt a kegyetlenséget tükrözi, amelyet tudatos szinten elítélünk. Bármennyire is fájdalmas, sok bölcsesség van abban a mondásban, hogy ha gyűlölünk valakit, az olyan, mint ha mi vennénk be mérget, és azt várnánk, hogy az illető haljon meg. Ahogy többek közt Gandhi is rámutatott, a társadalom erkölcsi szintjének legmegbízhatóbb mércéje az, hogy mennyire vagyunk együttérzők a társadalom legrosszabb tagjaival.Az igazságügyi pszichiáterként és pszichoterapeutaként dolgozó szerző szerint ha a súlyos bűncselekmények elkövetőit nem tekintjük embernek - és ennek megfelelően bánunk velük -, ugyanazt tesszük, mint ami miatt megbélyegezzük őket. A jó-rossz, normális-abnormális vagy tettes-áldozat ellentétpárok talán mégsem annyira kőbe vésett igazságok, mint ahogy azt gondolni szeretnénk. Gwen Adshead terápiás történetei megkérdőjelezik a "veleszületett bűnöző", a "belátásra képtelen őrült" vagy a "javíthatatlan pszichopata ragadozó" címkék korlátlan alkalmazhatóságát, és megmutatják, hogy a sokszor elképzelhetetlenül kegyetlen tettek elkövetői is képesek változásra, ha kellő megértést és empátiát tapasztalnak." - Dr. Fiáth Titanilla börtönpszichológusDr. Gwen Adshead igazságügyi pszichiáter és pszichoterapeuta; több mint 30 éve dolgozik terapeutaként erőszakos bűncselekmények elkövetőivel. Új-Zélandon született, orvosi képzést a Szent Bertalan Kórházban, igazságügyi pszichiátriai képzést a londoni Szent György Kórházban szerzett.Eileen Horne amerikai író és drámaíró. A Londoni Egyetemen szerzett kreatívírás-diplomát. Dolgozott független televíziós producerként, újságíróként, olasz fordítóként, írt történelmi tényirodalmat, drámát és irodalmi adaptációt - például közreműködött a BBC rádiós drámasorozatában, amely egy fiktív törvényszéki pszichiáternőről szól.