Najnovšie - Poézia - antológie strana 7 z 9

Próza Doktor Pilka si kope hrob je text v nejlepší tradici české grotesky a absurdního humoru, hravá a vtipná, v žádném případě prvoplánová, ale s přesahem, kdy ze zdánlivě nezávazných historek se postupně vyjevuje tragické odcizení individua ve světě, který se zúžil na konzum a ztratil svůj metafyzický rozměr. Zásadní je autorova práce s jazykem, lingvistické hříčky prostupují celý text, vesměs členěný na kratičké kapitolky odpovídající klipovitému, útržkovitému, roztříštěnému vnímání světa, před nímž v současnosti pro člověka de facto není úniku. Tak i v této próze informace překypují, přičemž jde vlastně jen o prázdné kódy, které nenesou význam. S touto vyprázdněností světa se ale autor neztotožňuje a pokouší se najít když ne jeho ztracený smysl, tak alespoň prostor pro svobodu jedince ve vtipu a ironickém odstupu. Hlavním terčem autorova smíchu, který jen vzácně přechází v otevřený výsměch, je globální turismus a „užívání si“ dovolených. V souvislosti s tím se zabývá otázkou multikulturality a zároveň znovuoživení nacionalismu. Závažné otázky jsou podány hravě, typická je celá řada literárních odkazů. Nezapře se tu inspirace především frankofonními autory jako Raymond Queneau nebo Georges Perec, v jejichž tradici pokračují prozaici současní, jako je český frankofil Patrik Ouředník nebo z autorů do češtiny přeložených André-Marcel Adamek či Rodaan Al Galidi. To je jedna rovina textu, v další se Petr Motýl trefuje do české malosti a provinčnosti.

Zajímají Vás příběhy obyčejného života? Takové, které se vypráví ve vlakovém kupé při dlouhých cestách. Trochu veselé, trochu smutné, trochu záhadné. Tak takové najdete v této knize.

27 drobných příběhů, vhledů a povídek.

V médiích jsem už toho za těch patnáct let namluvila, myslím, dost. Teď nastal čas taky něco napsat. Nabízím vám třicet nejúspěšnějších příspěvků mého blogu na zpravodajském portálu www.idnes.cz.

Příběhy z New Yorku deníkovou formou. Dokumentární pojetí života v NYC z pohledu mladé dívky.

Stanislav Struhar (1964) je jedním z moderních rakouských vypravěčů současnosti. Narodil se v Gottwaldově, dnešním Zlíně, a v roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska. Debutoval v Rakousku básnickou trilogií Stará zahrada, v dalších letech publikoval prozaická díla. V České republice vyšly jeho rané romány Rukopis a Opuštěná zahrada, po nich následovaly české překlady již německy psaných děl Hledání štěstí, Cizinky, Váha světla a Důvěrně známé hvězdy domova. Patří k nepřehlédnutelným německy píšícím spisovatelům českého původu, jeho literární tvorba je podporována stipendii a získala řadu uznání. Kniha Barvy minulosti představuje tři jemně komponované povídky, zachycující křehkost lidských osudů na pozadí působivé krásy severní Itálie, jižní Francie a Vídně. Práci na povídkách podpořilo tvůrčími spisovatelskými stipendii rakouské Spolkové ministerstvo pro výuku, umění a kulturu.

Príbehy, v ktorých je obsiahnutý celý vesmír: pravda o Babylonskej veži, úspešný prvý kontakt s mimozemským životom, zúfalstvo zo straty nenahraditeľného človeka, dobrodružstvo z ciest naprieč časom a ohromujúci výlet za hranice vedecky možného. Žiaden iný sci-fi autor nevyvolal za uplynulých dvadsať rokov toľko nadšenia ako Ted Chiang. Žiadneho iného sci-fi autora neocenili za také útle dielo toľkými cenami. Konečne si môžeme výber z jeho poviedok prečítať aj v slovenčine. Podľa jeho poviedky Príbeh tvojho života vznikol aj jeden z najúspešnejších žánrových filmov posledných rokov Arrival, v slovenskej distribúcii pod názvom Prvý kontakt. Podobne ako jeho literárna predloha neohuroval efektami, ale hĺbkou porozumenia toho, ako by sme komunikovali s bytosťami z iných svetov. Doslov: Juraj Malíček

Slávna novela ruského spisovateľa, ktorý sa v emigrácii snažil opäť nájsť zmysel vlastnej existencie.V podmanivej, s noblesou napísanej románovej próze ruského emigrantského spisovateľa sleduje čitateľ vnútorný monológ autobiografickej postavy Nikolaja Sosedova, spojený s jeho podvedomím. Nikolaj hľadá vlastné ja, uvedomujúc si, že v emigrácii, v niečom ešte viac vnútornej než vonkajšej, môže stratiť sám seba. Na to, aby „znovunájdený" vstúpil do budúcnosti s nejasnými črtami a predzvesťou prázdna, sa v cudzej krajine medzi cudzími ľuďmi obracia k minulosti. Tam a vtedy ostalo teplo domova, ale i hrôzy občianskej vojny po boľševickej revolúcii, ktoré zažil na vlastnej koži, a skrýva sa v nej aj vysvetlenie ďalekej púti, ktorej zmysel si mladý muž nedokáže racionálne zdôvodniť. Zosobnením všetkých pocitov, ktorými je predchnutý, sa preňho stane záhadná a nepostihnuteľná Francúzka Claire, Nikolajova stratená láska z mladosti. Hľadajúc Claire, blúdi v myšlienkach úzkymi uličkami vlastnej pamäti a vie, že prázdnotu možno zaplniť len smrťou, fyzickou či morálnou, no jedine smrťou...

Najlepší priateľ Hitlera alebo o psoch známych majiteľov - to je kniha, ktorú nebudete vedieť odložiť bokom, kým ju nedočítate. Autor, zverolekár, Pavol Fabian, pútavým a originálnym spôsobom približuje svet najlepších priateľov človeka, respektíve psov známych majiteľov. Zachytáva kuriozity a zaujímavosti významných postáv našej histórie, ako aj zo života slávnych a význačných osobností pôsobiacich v sfére politickej, umeleckej, športovej alebo v rôznych iných oblastiach každodenného života. V knihe sa nachádza takmer dvesto známych osobností, a to od Sigmunda Freuda, Vladimíra Iľjiča Lenina cez Billa Gatesa, Andyho Warhola či Michaela Jacksona až po Joža Ráža, Adelu Banášovú a mnohých ďalších. Vedeli ste napríklad, že jeden z rozhodujúcich faktorov, ktorý sa skrýval za výberom vhodného psa pre prezidenta Billa Clintona bola práve jeho farba? A prečo? „Prezidentovi poradcovia po dlhej debate usúdili, že nový prezidentov pes nemôže byť čierny, pretože sa zle fotografuje. A nemôže byť ani žltý, pretože sa fotografuje tak dobre, že by to mohlo odvádzať pozornosť od samotného prezidenta.“ Pútavé a pohodové čítanie autor osviežuje dávkou vtipnej irónie, trefnými humornými poznámkami a patričnými citátmi, vďaka ktorým text dostáva ten správny šmrnc. Kniha ponúka nové poznatky, ale aj možnosť schuti sa zasmiať.

Poviedky - krátke príbehy pre deti a násťročných, ktoré sa neodohrávajú niekde ďaleko, ale tu vedľa, možno len o ulicu ďalej. Zobrazujú svet plný fantázie, humoru, snov, túžby po šťastí i problémy, ktoré majú aj násťroční. Poviedky sú skvelé aj na súťažný prednes, niektoré sa objavili aj v učebniciach, ale to už viete. Toto sú najlepšie poviedky 12. ročníka súťaže o najlepšiu poviedku pre deti a násťročných. Poviedkové knihy čítajú aj dospelí, často sa z nich dozvedia všeličo o myslení svojich detí. Poviedkové knihy patria na popredné miesta v požičiavanosti v knižniciach. Na túto zbierku poviedok už deti čakajú. Slovenskí spisovatelia napísali a dvesto detí vybralo tie naj poviedky na tento rok.

Není tomu ani dvacet let od chvíle, kdy jsme začali psát na začátku letopočtu dvojku, po deseti letech od poslední velké změny v evropských dějinách pádu železné opony. Přízrak padesátých let, pachuť normalizace stejně jako kocovina z poslední dekády dvacátého století nás však pronásledují dodnes. Přestože byla tato doba, ostatně jako mnohé před ní, plná tragických událostí vyvolávajících vlny napětí a emocí, hrdinové několika povídek poskládaných do mozaiky s detektivní zápletkou řeší z hlediska přežití lidského druhu důležitější problémy. Vztahy mezi muži a ženami, mezi rodiči a dětmi nebo mezi sourozenci se v konfrontaci s geopolitickými kulisami nakonec ukazují jako rozhodující motor lidského konání. Jednotlivé povídky Pavla Špačka v knize Polotec se vracejí k několika epizodám novodobých českých dějin, splétají prameny napínavého příběhu - po kterých k nám vrávorají karikatury Marka Douši -, a přinášejí vnímavému čtenáři svůj nadhled i varování.

Jan Čep (1902–1974) patří k výrazným českým prozaikům dvacátého století. Jeho odchod do exilu po únoru 1948 a spirituální orientace jeho tvorby způsobily, že v době komunistického režimu byla Čepova díla umlčována. Několikasvazkové vydání autorových próz a esejů, připravené Bedřichem Fučíkem a Mojmírem Trávníčkem, tak mohlo být zveřejněno jen v samizdatu a knižní podoby se dočkalo až po roce 1989. Česká knižnice přináší kratší prózy ze všech období Čepovy tvorby, od knižního debutu Dvojí domov z poloviny dvacátých let až po exilové Cikány. Výběr a komentář Tomáš Kubíček, příprava textu Marie Havránková.

Z díla klasika poezie i drobnější prózy Svatopluka Čecha (1846–1908) přináší Česká knižnice jako první svazek humoristickosatirické „broučkiády“. Obsáhne všechny prózy spojené s postavou pražského měšťana Matěje Broučka, jež společně nebyly vydány již několik desetiletí: dvě verze Pravého výletu pana Broučka do Měsíce (časopisecky 1886, knižně 1888), Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do patnáctého století (1889) a Matěj Brouček na výstavě (1892). V podobě kriticky komentované edice vyjdou tyto čtyři prózy vůbec poprvé. Edičně připravil a komentoval Michal Topor.

Hana Hrabáková po loňském úspěšném literárním debutu přichází s dalším dílem své povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“. Podtitul povídkové knihy „Jak přežít (v) manželství a zachovat si zdravý ženský rozum“ jasně napovídá, okolo čeho se její humorné texty tematicky točí. A nutno dodat, že ješitného mužského čtenáře většina povídek příliš nepotěší... Ale co naplat? Takový je život a Hana Hrabáková dobře ví, o čem píše. Vždyť jen literárně vypointovala to, co čtenářky také zažívají a co jim život s jejich protějšky někdy naservíruje. Kniha se nesnaží předem se odstřihnout od mužské části čtenářstva. Kdo z pánů má trochu smyslu pro sebeironii a dokáže se na život podívat i z nadhledu, bude se při čtení bavit jistě stejně dobře, jako dámy čtenářky.

Vstúpte do tajomného sveta hrôzostrašných úkazov a nemŕtvych bytostí!Francis Marion Crawford sa narodil roku 1854 v talianskom mestečku Bagni di Lucca ako jediný syn amerického sochára Thomasa Crawforda. Po ukončení štúdií na prestížnych školách v USA odišiel do Indie, kde pôsobil ako redaktor novín Herald. V britskej kolónii síce strávil len dva roky, ale tamojší mysticizmus výrazne ovplyvnil jeho neskoršiu literárnu tvorbu. V decembri roku 1882 publikoval svoj prvý román Pán Isaacs: Príbeh modernej Indie, v ktorom sa obraz anglo-indickej spoločnosti miesil s nádychom orientálneho tajomstva. Jeho prvotina zaznamenala veľký čitateľský ohlas a už nasledujúci rok vydal úspešnú tajuplnú novelu Dr. Claudius. V polovici osemdesiatych rokov 19. storočia sa vrátil do Talianska a natrvalo sa usídlil v mestečku Sant'Agnello, kde na jeseň 1885 kúpil Villu Renzi, ktorá je dnes známa ako Villa Crawford. Rok po roku publikoval čoraz obľúbenejšie diela a istý čas literárne spracovával aj taliansku históriu. Jeho beletrie boli medzi čitateľmi nesmierne populárne vďaka Crawfordovmu neobyčajnému rozprávačskému talentu plnému vitality, ale aj pre autorovu dokonalú znalosť historických i miestnych reálií. Nepochybne najznámejším dielom z tohto obdobia je román Corleone (1897), ktorý je zrejme prvým prozaickým dielom zaoberajúcim sa pôsobením sicílskej mafie. Preslávilo ho najmä dramatické zobrazenie vnútorného boja mladého kňaza, ktorý kvôli spovednému tajomstvu nedokáže zabrániť zločinu. Už pri písaní obsiahlej prózy Pražská čarodejnica (1891) však v sebe objavil talent vyvolávať u čitateľov príjemné zimomriavky. Hrôzostrašné poviedky uverejnené v tejto zbierke začal tvoriť na prelome storočia a patria do zlatého fondu svetovej hororovej literatúry. K jeho odkazu sa hrdo hlásili spisovatelia ako H. P. Lovecraft i Stephen King a v súčasnosti sa už bez jeho príbehov nezaobíde žiadna významnejšia antológia tohto žánru. Jeden z najväčších majstrov „Weird-Tales" zomrel roku 1909 v milovanom Sant'Agnello na infarkt a miestni obyvatelia si jeho pamiatku uctili pomenovaním hlavnej ulice na Corso Marion Crawford.

Nové vydanie slávnej zbierky poviedok.Zbierka poviedok Za súmraku vyšla roku 1897. A. P. Čechov mal vtedy dvadsaťsedem rokov a v literárnych kruhoch i u čitateľskej verejnosti bol známy ako autor humoristických poviedok. V tom čase považovala verejnosť spisovateľa humoristu skôr za zabávača a tvorcu ľahkého odpočinkového čítania. No Čechov svojou zbierkou rozbil tieto klamlivé predstavy a dokázal, že humoristická poviedka nemusí byť vždy len prvoplánovo vtipná, ale v jej podtexte sa môže skrývať odkaz tragikomickosti ľudského bytia a v jej texte originálne slovesné majstrovstvo a obrazná virtuozita. Mnohých preto nesmierne udivilo, že rok po publikovaní udelila Ruská akadémia vied Čechovovi prestížnu Puškinovu cenu. Pri zostavovaní knihy autor neponechal nič na náhodu. Svedčí o tom neobyčajne sebakritický prístup k výberu poviedok. Z približne sto dvadsiatich nakoniec zaradil do zborníka iba šestnásť. Veľkú pozornosť venoval najmä ich poradiu. Zbierka vyvolala množstvo pozitívnych i negatívnych ohlasov. Práve tie negatívne paradoxne možno najlepšie vyjadrili podstatu Čechovovej tvorby – hovorilo sa v nich o „temnom charaktere", o jeho „pochmúrnom pohľade na život", o „zabíjaní ľudských nádejí". Sám Čechov na tieto a podobné názory reagoval po svojom: „Čítam to a nijako neviem pochopiť, či ma chvália alebo oplakávajú moju stratenú dušu?"

Příběh ze současnosti starý jako lidstvo samo. Rybářská vesnice někde na konci světa. Jezero, které vysychá a zlověstně obnažuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic, jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak všechno to další. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tento příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který se na cestu vydá jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí jezero přeplout, obejít a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství.

Temné rituály vúdú a iné hrôzostrašné úkazy v tajomnom Karibiku.Americký prozaik Henry S. Whitehead (1882 – 1932) dokázal spojiť nespútanú imagináciu s etnograficky precíznou znalosťou domorodého folklóru v Západnej Indii. Počas dlhoročného pobytu na Panenských ostrovoch sa tento pastor episkopálnej cirkvi dôverne oboznámil s praktikami vúdú a bol svedkom mnohých rituálov čiernej mágie. Vďaka svojmu neortodoxnému prístupu k poverami nasiaknutému všednému životu domorodého obyvateľstva a otvorenej mysli bol schopný zachytiť zanikajúci svet šamanizmu a mrazivo podrobne ho opísať. Henry S. Whitehead sa narodil v Elizabeth, v štáte New Jersey a s výnimkou kreatívne neuveriteľne stimulujúceho misionárskeho obdobia stráveného v Karibiku prežil väčšinu svojho života v Novom Anglicku. Jeho mrazivo hrôzostrašné príbehy sa začali objavovať v americkom pulp-fiction časopise Weird Tales a v mnohých podobných publikáciách od roku 1924. Avšak jeho prvotina Williamson, napísaná roku 1910, bola publikovaná až roku 1946 v posmrtne vydanej zbierke West India Lights, vďaka ktorej sa konečne zaradil medzi uznávaných velikánov žánru. Už táto pozoruhodná poviedka s ohromujúcim vyvrcholením obsahuje prvky, ktoré neskôr účinne využil vo všetkých svojich príbehoch: Napätie, tajomstvo, chladne nezúčastnený popis udalostí a pocit neodvratne postupujúcej hrôzy. Medzi veľkých obdivovateľov jeho tvorby patril aj slávny majster hororu H. P. Lovecraft, ktorý o svojom priateľovi povedal: „Whitehead rozhodne nepôsobí ako zatuchnutý klerik, rád nosí športový odev a občas dokonca hreší ako starý námorník. V jeho brilantných poviedkach cítiť dokonalú znalosť prostredia a neuveriteľnú lásku k temným príbehom."

Zbierka poviedok talentovaného slovenského autora Zbierka pätnástich odvážnych poviedok nás vtiahne do najhlbších zákutí ľudskej duše a zmení našu optiku pohľadu na ľudské činy. Miestami nás autor nečakanou otvorenosťou, pripomínajúcou Henryho Millera, vťahuje do sveta, kde vládne šepot podvedomia, ľudských vášní a obsesií, ktorý sa až priveľmi snaží tváriť ako každodenný bežný život. Ale možno je všetko trochu inak... Foto na obálke: Sára Saudková.