Knihy - Dráma, divadelné hry, scenáre strana 18 z 35

V nadväznosti na projekt súborného dramatického diela Júliusa Barča-Ivana, ktorý sa stretol s veľkým ohlasom nielen u odbornej verejnosti, ale aj u širokého spektra čitateľov, vydal Divadelný ústav obdobnú publikáciu z pera Ivana Stodolu. Ide o náročný projekt, ktorý zahŕňa 35 hier, vrátane filmového scenára, bábkovej hry a televízneho scenára, pričom prinesie aj doteraz neznáme Stodolove tituly, ako aj pôvodné, necenzurované texty, ako boli publikované v období prvej Československej republiky. Kniha obsahuje aj podrobnú štúdiu z pera profesora Júliusa Pašteku, ktorý je zároveň editorom publikácie a prináša aj ďalšie cenné materiály, rozhovory, články autora, súpisy a mnohé iné.

A drámai mű a magyar történelem több, mint fél évszázados eseményeiből tár fel jelentős történeteket. A mű teljes valóságában megmutatja Albert német-római császár, s magyar király uralmával az 1437-ben kezdődő eseményeket, Habsburg Mária és II. Lajos magyar király házasságkötésének 1521-ben bekövetkező idejéig. E dráma a történések időrendjével és térbeli kiterjeszkedésével történelmi ismereteinket személyes élményeink részévé kívánja tenni.

Hra Othello patrí medzi najznámejšie tragédie Williama Shakespearea. Othello je dobre známym, nadčasovým symbolom žiarlivosti. Dej je zasadený do romantického prostredia Benátok 16. storočia. I kissed thee ere I killed thee: no way but this, Killing myself, to die upon a kiss, Zabil som ťa po bozku na ústa – a zabíjam sa, bozkávajúc ťa. Takto sa nad mŕtvou Desdemonou lúči so svetom Othello, keď – zmanipulovaný darebákom Jagom – zavraždil tú, ktorú ľúbil. Jago nás v tomto príbehu presvedčí, že aj obyčajné slová môžu mať diabolskú moc. Ťažko by sa mu to však podarilo bez geniality, s ktorou i nad jeho slovami vládol William Shakespeare. Divadelnú hru Othello si prečítate na dúšok ako ten najnapínavejší román. William Shakespeare (1564 – 1616) nebol len veľký dramatik – bude sa o ňom vždy hovoriť aj ako o najväčšom básnikovi divadla. Aj nový slovenský preklad Othella je dielom básnika – hru preložil Ľubomír Feldek. Všetky preklady v tejto sérii sa opierajú o najlepšie

Jednou z najčarovnejších Shakespearových hier, aj keď sa v nej vôbec nečaruje, hrou, nad ktorou vládne tajomná atmosféra Ardenského lesa a v ktorej ľúbostné šťastie víťazí nad nešťastím, je určite hra Ako sa vám páči. Už jej názov je upozornením, že to bude čosi pre oči. Divadlo je od dívať sa - a Shakespeare v tejto hre ustavične nabáda nielen Orlanda, ale aj všetky ostatné postavy, aby sa pokúšali nájsť alternatívnu reč pre nevysloviteľnej lásky.

A válogatás elsődleges szempontja az "újdonságon" kívül az volt, hogy az antológiába ne csupán egyes szerzők egyes művei kerüljenek - fontosnak tartottuk, hogy a kiválasztott darabok egyben a lengyel színházi élet legfontosabb jelenségeire is felhívják a figyelmet. Bogusław Schaeffer és Tadeusz Słobodzianek, Janusz Głowacki, Ingmar Villquist művei.

Výbor čtyř divadelních her Pavla Kohouta mezi nimiž nechybí asi nejznámější Kohoutovo drama August, August, august. Dále zde naleznete hry Marie zápasí s anděly a Nuly a televizní reportáž z Husova procesu Ecce Constantia!

Sedm textů z rukopisné pozůstalosti autorky představuje divadelní hry, literární scénáře a dramata i fragmenty projektů, které vznikaly jak ve čtyřicátých letech, tak později – v letech padesátých, v exilu. Jejich společným tématem je vztah malých a velkých dějin, individuálního prožitku okamžiku a historického obrazu či mýtu. Vychází jako XII. svazek edice.

Komedie na věčné a vděčné téma boje mezi mužem a ženou.

Černá komedie o světě, v němž lidé dokážou maskovat svou zištnost láskou i milovat někoho, kdo si jejich lásku nezaslouží.

Dve hry od jedného z najvychytenejších mladých európskych dramatikov vás presvedčia, že hrdinov našich čias netreba hľadať u klasikov ani za hranicami všedných dní.

Európa sa odohráva na železničnej stanici, v nemenovanom pohraničnom meste, kde starí a noví Európania vytvárajú svoj príbeh o láske, strate a túžbe. V Architektovi sledujeme vzostup a pád Lea Blacka, ktorý bol kedysi idealistickým a uznávaným projektantom. Jeho veľkolepé vízie sa mu však spolu s rodinou zrazu rúcajú, ožiarené znečistenou realitou.

Romance. Příběh o kruté bouři, ztroskotancích, kouzelném ostrově a jeho podivuhodném vládci v sobě nese témata ze všech velkých shakespearovských dramat. Je o lásce čisté i sobecké, touze po moci a ovládání druhých, zradě a pomstě, o velikosti a věčné síle usmíření a odpuštění.

Hra o zneužití moci, nezřízené vášni a odpuštění nahlíží do vévodského dvora, nevěstince i vězení ve zkorumpované Vídni. Shakespearova poslední, třináctá komedie nastoluje zásadní témata lidské existence a její humor zabíhá do grotesknosti a cynismu.

Prvý zväzok súborného diela dramatika Juraja Váha (vl. menom Henricha Herzoga, 1925 – 1976) obsahuje 15 divadelných hier.

Inspirací k napsání této hry se stala návštěva delegace Mezinárodního Červeného kříže v Terezíně v roce 1944, kterou nacisté povolili, aby předvedli světu, že se zprávy o vyvražďování Židů nezakládají na pravdě. Hra má pět částí. Zahajuje ji monolog zástupce Červeného kříže. Pak se v retrospektivě odehrávají výjevy, v nichž jsou obyvatelé města – vězňové – nuceni nacvičovat a předvádět určené role, aby před zástupcem Červeného kříže maskovali skutečné podmínky vězeňského života. V jednom z výjevů dva chlapci roztáčejí káču, v jiném mladý pár hovoří o budoucnosti a v dalším si malé děvčátko hraje s panenkou, kterou učí plavat. V další části velitel tábora přijímá delegáta Červeného kříže (terezínské ghetto ve skutečnosti navštívila v červnu 1944 tříčlenná delegace). Velitel pak nutí židovského vězně jménem Gershom Gottfried (terezínský „židovský starší“ se jmenoval Paul Eppstein), aby pro delegáta zinscenoval představení o životě ve „zkrášleném“ ghettu. V závěrečné části Gershom vybízí své herce, aby se při hře „soustředili na svá gesta a slova“. Ví, že musejí ignorovat vlaky, které odvážejí vězně do míst, o nichž diváci vědí a vězňové se obávají, že jsou to tábory smrti. Samotné slovo „Himmelweg“ byl eufemismus používaný v táborech smrti k označení cesty do plynových komor. Mayorgův vrstevnatý text se zabývá nejen historickou brutalitou, ale zkoumá i smysl divadla života a smrti. Po úvodním monologu, odehrávajícím se několik let po události samotné, se děj hry vrací zpět a ukazuje zkoušení velmi neobvyklé hry, kdy židovským vězňům přiděluje role nacistický velitel. Při opakovaných návratech si diváci nikdy nejsou zcela jisti, zda jsou zpátky v roce 1944 nebo tady a teď, v přítomném prostoru a čase. Španělskou premiéru měla tato hra 17. 10. 2003 v Teatro Alameda v Málaze a o rok později ji s úspěchem nastudovalo Národní dramatické centrum (CDN) na jevišti Teatro María Guerrero v Madridu. Anglická premiéra následovala roku 2005 v londýnském Royal Court Theatre a hru pak viděli i diváci v Paříži, Buenos Aires, New Yorku nebo kanadském Winnipegu. Juan Antonio Mayorga Ruano (narozený roku 1965 v Madridu) je jedním z nejhranějších současných španělských dramatiků jak doma, tak v zahraničí. Vystudoval filosofii a matematiku a je profesorem dramaturgie a filosofie na Královské vysoké škole dramatického umění v Madridu. Rovněž vede seminář „Paměť a myšlení v současném divadle“ ve Filosofickém ústavu CSIC. Jeho nejvýznamnější filosofickou prací je Konzervativní revoluce a revoluční konzervace. Politika a paměť u Waltera Benjamina (Revolución conservadora y conservación revolucionaria. Política y memoria en Walter Benjamin). V roce 2011 založil soubour La Loca de la Casa (Tichý blázen), s nímž o rok později inscenoval své dílo La lengua en pedazos (Jazyk na kousky). Je velmi plodným autorem – od roku 1989 píše jednu až dvě divadelní hry ročně. Jeho hra El chico de la última fila (Kluk z poslední řady) se stala předlohou filmu Françoise Ozona Dans la maison (U nich doma), který získal Zlatou mušli jako nejlepší film a cenu poroty za nejlepší scénář na festivalu v San Sebastiánu v roce 2012. Juan Mayorga je nositelem několika ocenění, z nichž nejvýznamnější je Národní cena za dramatickou literaturu (2013).

Osm dialogů, jak své dramatické texty nazývá Květa Legátová, zařazených do svazku Posedlá a jiné hry vznikalo v dlouhém rozmezí zhruba čtyřiceti let počínajícím druhou světovou válkou. Jejich časové zařazení je obtížné, neboť nejsou datovány, doba jejich inscenace je často desetiletí vzdálena od jejich napsání a autorka sama si nikdy nevedla žádný archiv. Přesto však vytvářejí jednotný celek spojený moderní poetikou, situacemi s absurdními rysy a autorčiným kritickým dialogem s dogmatickým myšlením.

Pohled mistra severského dramatu na vztahy v manželství vystihuje sousloví uvedené v názvu dvou dílů hry – „dance macabre“. Vzrušující temná naturalistická dramata, která stále přitahují pozornost divadelníků i publika, bezesporu silně působí i na dnešní

Alegorická divadelní hra Sodoma, nazývaná nejobscénnější divadelní hrou, která kdy byla napsána, přináší, jak ostatně již naznačuje její název, argumenty na podporu zejména homosexuálního vztahu jakožto plnohodnotnější alternativy vztahu heterosexuálního a je jakousi ódou na mužský pohlavní orgán obecně. Dva prology, pět aktů a tři epilogy se odehrávají na dvoře krále Bolloxiniona a královny Cuntigratie, kde postavy s příznačnými jmény, jako jsou dvorní dámy Fuckadilla, Cunticulla a Clytoris, vyjadřují svou frustraci ze sexuální nenaplněnosti. Hra obsahuje velké množství kulturních a literárních odkazů, postavy hovoří otevřeně a nevybíravým barvitým jazykem, zmiňováno a zakoušeno je mnoho druhů sexuálního uspokojování, přičemž sodomie jednoznačně vyhrává.

Kniha obsahuje tři autorovy pohádkové dramatizace: dva filmové scénáře na motivy pohádek Boženy Němcové, Princ Bajaja (1971, režie Antonín Kachlík, scénář pod jménem E. Košlerové) a Tři oříšky pro Popelku (1973, režie Václav Vorlíček, scénář pod jménem B. Zelenkové), a původní filmová pohádka Královský slib (2001, režie Kryštof Hanzlík, scénář F. P.).