Najnovšie - Knihy - Eseje, úvahy, štúdie strana 6 z 108
zobraziť:
Uprostřed na okraji
Co se vám vybaví, když se řekne Sudety? Mlha, opuštěná krajina, ruiny, vytěžené doly? A jak si představujete lidi, kteří v této vaší představě Sudet žijí? Mladé? Staré? Jsou to spíš morousové nebo sympaťáci? Trochu blázni? Možná i díky současné popkultuře si spousta Čechů „z vnitrozemí“ spojuje české pohraničí, tedy oblast, kde do druhé světové války žili čeští Němci, spíše s temnými obrazy. I pro spoustu Němců je to hlavně poloopuštěný kraj raubířů, zmaru, lidského nezájmu, čerpacích stanic, levného piva, frisérsalónů a tržnic s trpaslíky. Kraj, kde není radno dávat se s někým do řeči — stejně se nedomluvíme...
My Sudety známe a víme, že tam žijí nejrůznější lidé. A začalo nám být trochu líto, že v onom stereotypním, ponurém a neutěšeném, ale také chytlavém a aktuálně populárním obrazu Sudet není místo pro osobnosti a příběhy, jež této představě neodpovídají. Jsou to lidé, kteří se tu cítí doma a mají chuť měnit věci a kraj kolem sebe k lepšímu. Dělají to navíc vědomě, s úctou k místu, přírodě i k ostatním lidem. Nežádají za své angažmá aplaus, ani chytlavé titulky. Z toho, co dělají, mají radost. A ta je — jak doufáme — nakažlivá.
Kniha přináší rozhovory s lidmi, kteří žijí nebo působí v regionu severozápadních Čech a ve svém okolí se občansky angažují. Na jejich osobních příbězích, zkušenostech i pocitech ukazuje to, jak se lidé v "problematickém" regionu snaží vypořádávat s každodenními výzvami, ale zároveň "nabourává" negativní narativ, kterým je pohraničí stále zatíženo. Všech 13 rozhovorů je publikováno v češtině i v němčině a kniha chce oslovit nejen obyvatele České republiky (tzv. dovnitř české společnosti), ale také čtenáře žijící v Německu (zejména na býv. obyvatele sudetských oblastí a jejich potomky). Cílem knihy je korigovat zažité vnímání Sudet jako místa neutěšenosti, nefunkčnosti, vyloučenosti, nebo zatíženého přílišnou romantizací, "divokostí" a opuštěností. Chce také vést ke vzájemnému síťování účastníků a k širší diskuzi a reflexi vlastního sebepojetí.
Publikace je první částí plánované čtyřdílné edice.
Hadí kámen, 2. vydání
Doplněné vydání esejů předního českého básníka
Autor je známý a ceněný především jako originální a v českém prostředí výjimečný básník. Poněkud ve stínu jeho původní tvorby však zůstává neméně pozoruhodné dílo esejistické. Kniha představuje ucelený soubor Topinkových metaliterárních textů, a to od rozsáhlých esejů, publikovaných především v šedesátých letech v Sešitech pro literaturu, až po úvahy z let devadesátých i příležitostné texty z navazujících dekád. Poznáváme tak básníka nejen jako neortodoxního, neakademického myslitele, nýbrž i jako osobnost, která neotřelým způsobem otevírá tvorbu spřízněných autorů, literátů, případně výtvarníků. Kniha je výrazně rozšířeným vydáním stejnojmenné edice z roku 2007. Přibyl zde například „ztracený“ text o poezii exulantů Milady Součkové a Ivana Jelínka nazvaný „Útočiště řeči“, dále text „Jsem tady, nebo tam, nebo jinde“, který komentuje nový překlad Eliotových Čtyř kvartetů, či esej „Heidegger a Rimbaud“ a mnohé další.
Rok s pandemií covid-19 Reflexe v poločase
Kniha je sborníkem z konference pořádané Centrem pro modelování společenských a biologických procesů (BISOP) v polovině června 2021, jde tedy o jakýsi snímek stavu věcí, poznání a společenské diskuse v době jejího konání. První část představuje obecné texty, které mohou čtenáři posloužit k orientaci v problematice. V druhé části lze najít příspěvky věnující se konkrétním problémům nastalým v souvislosti s pandemií z pohledu matematického modelování, logistiky, psychologie a sociologie. Příspěvky v závěrečné části se věnují zhodnocení dopadů pandemie a možnostem, jak se z nich poučit. Je na čtenáři, aby posoudil, co z obsahu knihy s časovým odstupem obstálo a co nikoli, v každém případě jde o zajímavý dokument o působení jedné vědecké iniciativy.
dostupné aj ako:
Indické odlesky
Esej z roku 1995, v níž autor rekapituluje nejen šest let svého pobytu v Indii v roli mexického velvyslance (1962–1968), ale také zážitky a setkávání s indickou kulturou při několika cestách před vykonáváním této funkce i po jejím ukončení. Pobyty v Indii zanechaly v Octaviu Pazovi hluboké stopy a ovlivnily nejen jeho básnickou tvorbu, ale také nahlížení na kulturu, umění, politiku a filosofii. Své osobní prožitky člověka patřícího do západního kulturního okruhu při setkávání s touto východní kulturou zpracoval v knize Indické odlesky, v jednom z posledních děl, které napsal. Esej nejen rozšiřuje naše znalosti o tak odlišné realitě, jako je ta indická v porovnání s tou západní, ale nutí nás rovněž nahlížet na plodné rozpory (někdy i soulad) mezi naším viděním světa a tím orientálním, nutí čtenáře hledat analogie na jedné straně, na straně druhé kontrasty. Octavio Paz v textu na mnoha místech srovnává mexickou a indickou společnost, upozorňuje na to, co je oběma kulturám společného a v čem se liší. Čtení eseje narušuje naše rutinní smýšlení o světě a nebyl by to Octavio Paz, kdyby v knize nevedl dialog s námi samými jako lidskými bytostmi.
Ako sa nestať pacientom, 2. vydanie
Knižný výber z článkov a úvah MUDr. Jana Hnízdila možno vrelo odporučiť všetkým, ktorí si vážia zdravie vlastné i zdravie spoločnosti a sú ochotní preň niečo urobiť. Môžu si byť istí, že ich čítanie nielen poučí, ale aj povzbudí a pobaví.
Jan Hnízdil má totiž dar písať prístupne a zrozumiteľne a navyše aj s vtipom, eleganciou a humorom, či už je reč o úzko odborných záležitostiach, alebo o veciach obecnejšieho dosahu, o lekárstve a športe. A ako sa patrí na vyznávača psychosomatiky a celostného pohľadu na človeka, nikdy nezabúda uvádzať konkrétne príklady a prenikať do všetkých zákutí životných príbehov.
Ami sok, az sok - Írások a Magyar Nemzetben
Nógrádi György legújabb kötetében azokat az írásait gyűjtötte össze, amelyek 2019 eleje és 2022 vége között jelentek meg a Magyar Nemzet hasábjain. A mintegy hatvan cikkben az ismert biztonságpolitikai szakértő a megjelenést megelőző hetek nemzetközi fejleményeit, eseményeit tekinti át, a tőle megszokott módon globális világpolitikai kontextusba ágyazva a felmerülő helyi vagy regionális problémákat.
Az elmúlt - nehéz, sok mindenben válságos - évek éppen aktuális helyzetelemzéseit az eltelt idő igazolta, vagy éppenséggel megcáfolta. Visszanézve mindkét eset fontos tanulságokat kínál az olvasó számára.
Ty dny v Praze
Kniha Ty dny v Praze obsahuje překlady pěti textů indického spisovatele Nirmala Varmy. Všechny texty spojuje mimo jiné to, že se odehrávají v Praze v 50. a na konci 60. let minulého století. Z celé knihy je patrné, že si Nirmal Varma Československo a zejména Prahu oblíbil záhy po svém příjezdu do Prahy v roce 1959. Stěžejní částí knihy je novela Oněch pár dní, v níž je věrně zachyceno pražské prostředí 50. let 20. století a tehdejší studentský život zahraničních stipendistů. Hlavní hrdinka novely Raina, do které se o několik let mladší Nirmal zamiloval, byla za války totálně nasazena v Kolíně nad Rýnem. Něco o tom vypráví, ale zřejmě nepříliš ráda. Nirmal však jejímu vyprávění dychtivě naslouchá a přemýšlí o něm. Zaujalo ho patrně nejvíc to, jak mohla válka pokřivit lidské životy. Rainin manžel nebyl po koncentráku schopen včlenit se do mírového života, Raina vedle něj vlastně také ne. Cestuje, bere s sebou dítě, s kterým žije sama, ale příliš se mu nevěnuje. Je zvyklá na krátké známosti a loučení. Když se musejí rozejít, netrpí tolik jako Nirmal. Možná netrpí vůbec. Nirmal tyto povahové rysy spojuje s prožitou válkou. Náznaky tohoto myšlení se objevují i v pasážích, kdy tráví čas se svými pražskými přáteli a když o nich přemýšlí.
Ke dvěma vzpomínkovým esejím z let 1968–1969, které tuto knížku uzavírají, snad ani není co dodat. Pamětníkům mohou vhrknout slzy do očí a mráz přejet po zádech. Kdo tu dobu nepamatuje nebo zapomněl, může se zde opravdu hodně dovědět – jak lidé mysleli, co cítili. Dovědět se to od spisovatele, který, ač ne zdejší, to věděl a dovedl sdělit.
Čtení o Ivanu Olbrachtovi
Antologie ČTENÍ O IVANU OLBRACHTOVI s podtitulem Mezi estetikou a politikou transgrese je chronologicky komponovaným souborem textů reflektujících literární dráhu Ivana Olbrachta, záběrem se omezuje na léta 1913–1962. Počínaje knižním debutem – prozaickým triptychem O zlých samotářích – provázel Olbrachtovy práce respekt recenzentů, ti se přitom museli opakovaně vyrovnávat s nestálostí žánrového řešení i zacílení (Arne Novák psal nad prózou Anna proletářka o Olbrachtovi jako o „básníku, jehož vývoj nás od Zlých samotářů udržoval v napětí“), takřka tak pokaždé jako by nanovo stanuli před nutností pojmenovat to, kým Olbracht je, zkoušejíce zároveň složitě v této diskontinuitě rozkrývat prvky bytostné, trvalejší povahy. Antologie umožňuje Olbrachtovo dílo nahlédnout v postupné celistvosti a zároveň nejednoznačnosti, utvářené právě i časností a mnohostí zastoupených kritických perspektiv. Její úvodní oddíl soustředí texty reprezentující podoby kritické konkretizace čtyř prvních knih Olbrachtových: povídkového souboru O zlých samotářích, prózy Žalář nejtemnější, předválečné aktovky Pátý akt a románu O podivném přátelství herce Jesenia. Oddíl druhý umožňuje nahlédnout diskuse, ba rozepře nad Olbrachtovými vystoupeními, spjatými s jeho fascinací ruským příkladem a službou komunistické perspektivě – ať už šlo o reflexe jeho Obrazů ze soudobého Ruska či – několik let nato – o konfrontace s knižním souborem Devíti veselých povídek z Rakouska a republiky a prózou Anna proletářku. Oddíl Mříže, hory sleduje nejprve odezvu prózy Zamřížované zrcadlo, následně pak rozpravu provázející trojici knih s podkarpatským podnětem; co do geografického zázemí se k této sérii de facto přimykají i dva texty utvářející oddíl Golet. Závěrečná část antologie – nazvaná Ztracen a nalézán v říši budovaného socialismu – v příkladech představuje způsoby traktování Olbrachtova zjevu v poválečných podmínkách; završuje ji triptych textů J. Opelíka, M. Jungmanna a J. Honzíka z počátku šedesátých let, takto dokladů snahy o oživující četbu a pojetí jeho díla.
Kde to jsem?
Po otřesných zkušenostech s pandemií covid-19 a s lockdownem hledají státy i jednotlivci způsoby, jak se z krize dostat, a mnozí doufají, že se co nejdříve vrátí ke „světu, jaký byl před pandemií“. Existuje však i jiný způsob, jak si z této těžké zkoušky vzít ponaučení: jako obyvatelé Země možná nakonec nebudeme schopni opustit lockdown tak snadno, protože globální zdravotní krize je zakotvena v jiné větší a závažnější krizi - krizi způsobené Novým klimatickým režimem. Naučit se žít v lockdownu může být příležitostí, kterou je třeba využít: generální zkouškou na klimatickou mutaci, příležitostí konečně pochopit, kde my - obyvatelé Země, pozemšťané - žijeme, co je to za místo „Země“ a jak se budeme moci v tomto světě v příštích letech orientovat a existovat. Možná budeme konečně schopni prozkoumat zemi, v níž žijeme, společně se všemi ostatními živými bytostmi, začít chápat skutečnou povahu klimatické mutace, kterou prožíváme, a objevit, jaký druh svobody je možný - svobody jinak situované a jinak chápané.
Bruno Latour v tomto pokračování svého bestselleru Zpátky na zem poskytuje kompas pro tuto nezbytnou změnu orientace našich životů a nastiňuje metafyziku omezení a rozvolnění, s níž se všichni budeme muset vyrovnat v důsledku podivné doby, v níž žijeme.
The Call of the Tribe
In The Call of the Tribe, Mario Vargas Llosa surveys the readings that have shaped the way he thinks and has viewed the world over the past fifty years. The Nobel Laureate maps out the liberal thinkers who helped him develop a new body of ideas after the great ideological traumas of his disenchantment with the Cuban Revolution and departure from the ideas of Jean-Paul Sartre, the author who most inspired Vargas Llosa in his youth.
Writers like Adam Smith, Friedrich A. Hayek, Karl Popper and Isaiah Berlin helped the author navigate through these uneasy years of intellectual formation. They showed him another school of thought that placed the individual before the tribe, nation, class or party, and defended freedom of expression as a fundamental value for the exercise of democracy. The Call of the Tribe documents Vargas Llosa's engagement with their work and charts the evolution of his personal and philosophical ideology.
Mario Vargas Llosa is one of the world's greatest living novelists, but, as Clive James wrote in Cultural Amnesia, his 'true strength' is 'undoubtedly in the essay'.
Neviditelný člověk
Kniha Neviditelný člověk představuje Pavla Hozu po jeho knize historické (Slověnice. Dějinný příběh malé obce na Podblanicku) a prozaické (Uloupená duše) tentokrát jako esejistu, který jde v těch nejlepších stopách české literární esejistiky dvacátého století. Své eseje psal mnoho měsíců pro rozhlasovou stanici Vltava. Témata jeho esejů jsou vždy konkrétní, ale směřují k obecnému. Jsou to – česká krajina, historie a současnost, etická dilemata, rychlost dnešní doby, lidská odpovědnost. Pro Hozu je důležitý jazyk, kterým své eseje píše – esej je pro něj maximálně vycizelovaným slovesným útvarem. Eseje ve svazku doplňují portréty českých básníků, kteří jsou Hozovi autorsky i lidsky blízcí a kteří jsou spjati s literární Cenou Františka Hrubína. Pavel Hoza žije v Benešově kde pracuje jako profesor české literatury na místním gymnáziu a působí jako kulturní organizátor.
Máme republiku!
Kniha je zostavená zo 14 upravených a aktualizovaných esejí, ktoré Peter Weiss v minulosti publikoval v denníku Pravda pri príležitosti významných výročí Slovenskej republiky. Texty sú rozdelené do troch častí.
V prvej časti sa autor venuje politickým peripetiám vzniku a vývoja Slovenskej republiky od naplnenia štátoprávneho odkazu SNP v roku 1968, (teda po 24 rokoch od jeho vzniku), po osamostatnenia slovenskej štátnosti 1. januára 1993. Peter Weiss ako priamy politický aktér vývoja v 90. rokoch presvedčivo vyvracia viaceré mýty, ktoré sa spájajú so zánikom ČSFR. Čitateľovi zároveň poskytuje aj svoj pohľad na dramatické obdobie zápasu o vytvorenie podmienok pre prekonanie medzinárodnej izolácie SR a jej integráciu do EÚ.
Druhá časť knihy sa zaoberá tradíciami slovenskej štátnosti. Ponúka osobnou skúsenosťou podložený príbeh parlamentného zápasu o schválenie 29. augusta za štátny sviatok, ako aj úvahy o potrebe chrániť a rozvíjať odkaz SNP a politické dedičstvo Alexandra Dubčeka. Cez tradíciu antifašistického zápasu sa pozerá na príčiny druhej svetovej vojny, ľudácky režim a mýty o ňom. Samozrejmosťou je, že k významným tradíciám radí aj československú jar 1968, ktorej výdobytkom bol aj ústavný zákon o československej federácii.
Tretia kapitola pozostáva z esejí, ktoré ukazujú zložitosti utvárania vzťahov samostatnej Slovenskej republiky s Maďarskom. Na základe dokumentov, ale aj osobnej autorovej politickej a veľvyslaneckej skúsenosti s maďarskou otázkou načrtáva hlavné tendencie a charakteristické črty maďarského poprevratového revizionistického politického myslenia a jeho skrytejších či otvorenejších prejavov v politickej praxi.
dostupné aj ako:
In the Land of the Cyclops
A brilliantly wide-ranging essay collection from the author of My Struggle, spanning literature, philosophy, art and how our daily and creative lives intertwine.
In the Land of the Cyclops is Karl Ove Knausgaard's first collection of essays to be published in English, and these brilliant and wide-ranging pieces meditate on themes familiar from his groundbreaking fiction.
Here, Knausgaard discusses Madame Bovary, the Northern Lights, Ingmar Bergman, and the work of an array of writers and visual artists, including Knut Hamsun, Michel Houellebecq, Anselm Kiefer and Cindy Sherman.
These essays beautifully capture Knausgaard's ability to mediate between the deeply personal and the universal, demonstrating his trademark self-scrutiny and his deep longing to authentically see, understand, and experience the world.
Čtení na sedm dní
Čtení na sedm dní je sbírka esejů tchajwanského spisovatele Walise Nokana (Walisi Yougan), která se věnuje autorskému psaní v období 1999 – 2016. Tři oddíly sbírky zkoumají minulost domorodých lidí na Tchaj-wanu a jejich procházení moderní společností. Walis Nokan má na paměti osud amerických domorodých obyvatel a je si dobře vědom toho, že lidé, kteří si neuvědomují svou minulost, se musí rozpustit v majoritní společnosti a být zapomenuti. Eseje představují příběh domorodých lidí a jejich pocity na dnešním Tchaj-wanu.
Mýty v nás a kolem nás
Text knihy vznikal od března 2021 do března 2022. Pandemii covidu za ten rok vystřídala pandemie válečného šílenství po nevyprovokované agresi Ruska na Ukrajinu. Centrálním motivem našich úvah jsou národní mýty, protože na jejich pozadí se odehrávají dramata lidství a lidskosti od nepaměti. Kniha je výrazně doprovozena ilustracemi mladého slovenského ilustrátora Kristiána Štupáka ve výtvarné podobě oceňovaného knižního grafika Milana Nedvěda.
Dôstojnosť
Kniha Dôstojnosť je dalšou „neformálnou učebnicou“ občianskej zrelosti od editora Miroslava Polláka. S témou dôstojnosti a jej „aktuálneho stavu“ oslovil mnohé známe osobnosti ako napr. Ľ. Feldeka, I. Radičovú, P. Gombitu, Z. Szatmáry, D. Pastirčáka a mnohé ďalšie. A tak v tejto publikácii ponúka naozaj skvelé postrehy o tom, čo sa „deje“ s dôstojnosťou človeka i človečentva.
Vertikály, horizontály, křižovatky
Text, který provádí čtenáře českou krajinou, vychází z přesvědčení Simona Schamy, že krajina má paměť nejen geologickou, ale především i kulturní. Vypůjčuje si z literatury, prózy, deníků, dopisů i básní obrazy konkrétních míst a skládá je tak, aby vynikla přirozená osa - vertikála nebo horizontála. Ty se však právě vlivem použité literatury proměňují ze základních os směru v osy existenciálně významné a dávají tak místům význam dosud spíše skrytý nebo ne na první pohled zřejmý. Text úmyslně pracuje s širokým rozptylem pramenů od nejstarších kronik, přes velké společenské romány, přes deníky a dopisy až po literární marginálie. Výchozí premisou tohoto průvodce je totiž ta, že ten, kdo se na krajinu zadívá upřeně, cíleně a vědomě, už prožívá svou svobodu.
Tereza Knotová je komparatistka zabývající se především obecnou a srovnávací literaturou, studovala též Jihoevropská studia. Pracovala jako redaktorka a kurátorka. Žije v Praze a má dvě děti Vertikály, horizontály, křižovatky jsou jejím debutem.
Na sklade 2Ks
18,24 €
19,20 €
Jak je Bůh či nirvána
Nikdo nevlastní boha, nikdo nemá na boha ani na cestu k němu patent. Není žádný jiný bůh, než bůh v každém jednotlivci, jen bůh v každém jednotlivém srdci. Nikde jinde, v žádné církvi, náboženství, kostele, chrámu, kapli, mešitě, synagoze, teologických a svatých písmech bůh není, nebyl, nebude a nemůže být. Ani guru ani kněz ani dalajláma či papež nám nemohou „předat“ boha, protože se bohem nedá disponovat a nemůže být na žádný způsob poznán zprostředkovaně. Na ničem a nikom zvenčí není poznání boha závislé, ani ho nepodmiňuje. Bůh se nedá poznat, jen realizovat v každém jednotlivci. Bůh se vždy znovu rodí jen v naší živé zkušenosti.
Boha, kterého představuje Tomáš Vystrčil ve své knize Jak je bůh či nirvána, bychom mohli nazvat bohem za hranicemi jazyka. Je to bůh, který existuje mimo veškeré možnosti uchopení intuicí či pojmy. Zdánlivě si tedy autor aktem psaní o bohu, který se vzpírá tomu být pochopen, tím spíše být popsán, protiřečí. Právě tento rozpor je však puncem originality, s níž nám autor představuje boha vyvázaného ze všech existujících diskurzů. Tomáš Vystrčil své pojetí boha nezakotvuje v žádném náboženství a novum jeho práce spočívá v tom, že se ve svém výkladu neopírá ani o žádná jiná interpretační východiska. Je to textový útvar, který se vynořuje z ničeho, nenavazuje na nic, navzdory odkazům k buddhismu, hinduismu i křesťanství. Čtenář má před sebou pozoruhodné a hutné dílo, které nám ukazuje boha, jehož nelze popsat, ale přesto je možné ho zakoušet."
Esej je literárnym žánrom, v ktorom sa jej autor kriticky zamýšľa nad určitým problémom. Má subjektívny charakter a vyjadruje postoje jej autora. Autor v eseji prezentuje svoje názory a argumenty k vypranej problematike.
Úvaha je literárny útvar, ktorý vysvetľuje a rozoberá známu tézu z nového pohľadu. Autor v nej zaujíma svoj postoj k téme a snaží sa čitateľa priviesť k uvažovaniu o danej téze.
Štúdia je vedecký článok väčšieho rozsahu.
Prinášame vám eseje, úvahy, a štúdie od známych autorov ako Elena Ferrante, Jan Amos Komenský, Josef Čapek, C.S. Lewis a mnohých ďalších. Začítajte sa do týchto zaujímavých diel a uvažujte s autormi o večných aj nových otázkach.
