Knihy - Fejtóny, rozhovory, reportáže strana 2 z 94
zobraziť:
Zberateľ okamihov
Súbor fejtónov a glos, ktorými autor nadväzuje na svoju knihu Sviatočne obyčajné dni. Texty tematizujúce každodenné veci, situácie a udalosti, sú publicistickými aktualitami i literárnym žánrom, pričom azda najbližšie majú ku krátkej poviedke. Nechýba im hra so slovom, nečakaná pointa, mierna irónia, sebairónia a najmä literárne remeslo, vďaka ktorému predstavujú zbierku vzácnych čitateľsko-zberateľských okamihov.
Autorom doslovu je prof. Tibor Žilka, knihu graficky upravil Matúš Chalupa.
Havazás az Atlanti-óceán felett - A kokain útja Európába
"Galicia zökkenőmentesen állt át a dohányáruról a kokainra. A szállítmányok egyre csak érkeztek; a kolumbiaiak és a marokkóiak is joggal bíztak a helyi klánok szakértelmében. Időközben a galiciaiak példás bűnszervezetekké képezték ki magukat: gondosan szabályozták a saját működésüket, jó kapcsolataik voltak, és nem utolsósorban nagyon, nagyon gazdagok lettek."
Északnyugat-Spanyolországban, azaz Galiciában évtizedek óta könnyű hozzájutni a drogokhoz. Évtizedeken át a csempészek, majd a drogcsempészek voltak itt a legnépszerűbbek, és klánjaik úgy uralták az életet, mintha a világ legtermészetesebb dolga lenne, hogy illegális tevékenységből keresik a pénzüket. Mert félniük sokáig semmitől sem kellett - a politikusok vagy nem akartak tudni arról, hogy mi folyik Galiciában, vagy ők is vastagon hasznot húztak ebből a bizniszből. Egészen addig, amíg az anyák meg nem elégelték, hogy fiaik fiatalon meghalnak a drogok miatt. Egészen addig, amíg a rendőrség végre el nem kezdte letartóztatni a legfőbb capókat. De ez a hely attól még maradt, ami volt: az európai kábítószerkereskedelem központja.
A galiciai drogcsempészek különös történetét egy fiatal, bátor spanyol oknyomozó újságíró meséli el - aki e könyve révén az ország egyik leghíresebb írója lett.
Sto pod nulou
Pocitová teplota mohla dosiahnuť mínus sto stupňov, no ani to ich nezastavilo. Partia ôsmich horolezcov sa v roku 1967 rozhodla podniknúť zimný prvovýstup na najvyššiu severoamerickú horu Denali známu ako Mount McKinley. Sto pod nulou Arta Davidsona je skutočná horolezecká klasika!
Príbehy dobyvateľov nedobytných pólov a divokých miest našej planéty sú na prvý pohľad prosté. Prišli. Vystúpili na vrchol. Vrátili sa so slávou a poctami. Lenže expedícia je živý organizmus. Prešpikovaný priateľstvom na život a na smrť, nedôverou, zášťou, hnevom i nekonečnou náklonnosťou. A to všetko umocňujú situácie na hrane života. Inak to nebolo ani počas zimného prvovýstupu na slávnu aljašskú horu Denali v roku 1967. Partia ôsmich mužov sa pustila do projektu, ktorý bol od počiatku odsúdený na neúspech. Ako budú vzdorovať zime, víchrom a nedostatku kyslíka vo výškach nad 5000 metrov? Ako sa vysporiadajú so situáciami, keď pocitová teplota klesne na mínus sto stupňov a oni zostanú uväznení v ľadovom masíve?
Nikto pred nimi nezažil najvyššie hrebene Severnej Ameriky v zimnom šere. Nikto nevedel, ako nízko klesnú teploty, alebo aká prenikavá bude zima, keď začne fúkať vietor. A teraz to mali zistiť na vlastnej koži.
Sto pod nulou Arta Davidsona nie je to len kniha účastníka expedície, ktorý dôverne spoznal každého z jej členov. Je to aj kniha reportéra, ktorý na všetko pozerá s odstupom času a na miesto expedície sa vracia tiež prostredníctvom denníkov i rozhovorov so svojimi horolezeckými kolegami. A je to aj priamy a úprimný záznam jednej šialenej expedície, ktorú postretlo všetko – od eufórie, cez nenávisť až po smrť.
Kniha Sto pod nulou vychádza v preklade Ivany Krekáňovej.
dostupné aj ako:
Moje Rusko: Zprávy ze ztracené země
Nejnovější publicistická kniha Moje Rusko. Zprávy ze ztracené země známé ruské novinářky a dlouholeté redaktorky a zvláštní zpravodajky listu Novaja gazeta Jeleny Kosťučenkové velmi věrně odráží hlavní autorčiny reportérské zájmy. Většina textů se odehrává v místech, která jsou základním předmětem Jeleniny pozornosti – beznadějně zapomenutá a Bohem i lidmi odstrčené kouty středního Ruska, kde bují především bída, beznaděj, alkoholismus a prostituce. Kniha se tak stává svéráznou kronikou jejího života a profesionální práce posledních zhruba patnácti let.
Výjimečný portrét národa a ženy, která nechce být umlčena.
Na sklade 1Ks
24,16 €
26,84 €
Kriminalista Jiří Markovič
Knihu otevírá nejznámější a médii nejsledovanější kauza – příběh tzv. spartakiádního vraha Straky. Co asi prožívá oběť, trýzněná a vražděná mladistvým deviantem? Co přiměje člověka k tomu, aby vraždil? Jak se chová před tím, při tom, po tom? A na co myslí vyšetřovatel, když přijde na místo činu a pohlédne smrti do tváře? Kriminalista Jiří Markovič vzpomíná v rozhovoru s autorem knihy nejen na tento případ, ale i na mnohé další, jejichž detaily jsou zde publikovány vůbec poprvé.
Zvláštní postavení má tragická událost, která se odehrála před sedmatřiceti lety. Tehdy byla cestou domů zavražděna mladá dívka. Bylo jí pouhých sedmnáct. Tenkrát stáli vrah a jeho vyšetřovatel proti sobě. Dnes si dokázali podat ruce, usednout k jednomu stolu a vrátit se ve vzpomínkách k oné hrůzné noci. Někdejší vrah a dnešní úspěšný malíř daroval „svému“ vyšetřovateli obraz, jehož motiv je použit na přebalu této knihy. Duše namalovala svůj portrét.…
Vražda Jána a Martiny: Vyšetrovanie
Odhaľoval prešľapy a podozrivé obchody mocných. Upozorňoval na klientelizmus a korupciu za bývalých vlád Smeru. Rozkrýval pavučinu vzťahov smerujúcich na najvyššie poschodia politiky a biznisu. Napokon zomrel rukou vraha, ktorý popravil i jeho snúbenicu. Sledujte krok za krokom vyšetrovanie dvojnásobnej vraždy novinára Jána Kuciaka a Martiny Kušnírovej, ktorá otriasla spoločnosťou, vyvolala najväčšie občianske protesty od novembra ’89 a spôsobila búrku na politickej scéne.
Kniha VRAŽDA JÁNA A MARTINY – VYŠETROVANIE vychádza na šieste výročie spomienky na novinára a archeologičku. Autorka Laura Kellö Kalinská sleduje kauzu od konca februára 2018, keď sa dostali na svetlo sveta oficiálne informácie o ich smrti. Odvtedy absolvovala stovky stretnutí, rozhovorov a konzultácií a naštudovala tisícky strán dostupných dokumentov. Výsledkom je kniha, ktorá prináša zhrnutie všetkých faktov na jednom mieste, vyvracia špekulácie a vysvetľuje verejnosti, prečo pred súdom napokon skončili, respektíve boli medzičasom právoplatne odsúdení konkrétni obžalovaní.
Autorka v knihe analyzuje, čo sa dialo po príchode prvej policajnej hliadky na miesto činu v nedeľu večer 25. februára 2018, aké chyby sprevádzali prvotnú obhliadku a ktoré nepovolané osoby prišli do Veľkej Mače. Detailne mapuje kroky najväčšieho vyšetrovacieho tímu v dejinách slovenskej kriminalistiky pod vedením Petra Juhása. Podrobne rozoberá, na základe čoho vylúčili muži zákona jednotlivé vyšetrovacie verzie i falošné stopy. Čitateľ sa tak na základe faktov a logických argumentov dozvie, ako policajti vyskladali obraz posledných hodín Jána a Martiny pred smrťou aj čo robili páchatelia niekoľko dní i pár desiatok minút pred zločinom. Dostane tiež odpoveď na otázky, prečo bol identikit už „len“ návnadou či prečo nemohli k dolapeniu vrahov pomôcť satelitné snímky z americkej družice.
Pridanou hodnotou knihy je doteraz nepublikovaná fotodokumentácia vyšetrovacieho pokusu polície i neskoršej rekonštrukcie zločinu za účasti vraha, unikátne zábery Miroslava Marčeka z výsluchovej miestnosti, keď sa po mesiacoch mlčania rozhodol povedať pravdu, či fotografie z konfrontácie Aleny Zsuzsovej a Zoltána Andruskóa. Nechýbajú snímky dôkazov a kľúčových dokumentov vrátane priznania vraha či prvej výpovede šoféra, zábery z policajných razií aj zo sledovania podozrivých pred ich zadržaním. Obálku knihy ilustroval výtvarník a pedagóg Vysokej školy výtvarných umení v Bratislave Gábor Gyenes.
Egy kozmetikus tükre
Pályakezdő kozmetikusként kerültem a fővárosba. A budapesti pörgés, a világ elvárásai és a nők közötti létben botorkáltam. A vendégeim mindent elmeséltek, én pedig minden alkalommal magamra öltöttem a végzettség nélküli terapeuta szerepét, hogy egy olyan helyet biztosítsak számukra, ahol önmaguk lehetnek. Egymás bizalmasai lettünk, de a nekik való megfelelés kényszere rövid időn belül átvette az irányítást. Örökös álarcok, meghasonulások jellemezték a hétköznapokat. Az évek alatt szerzett tapasztalataim során ráébredtem: az érzéseinkről beszélni nem szégyen, a sírás nem gyengeség, a bizalom ajándék, másokat húsba vágóan kritizálni felelősség. A számos történetből levont konzekvenciáknak köszönhetően rengeteget tanultam magamról és másokról a szolgáltató szektor falain belül.
Život na tekutých pieskoch
“Slovensko je stále krajina na tekutých pieskoch. Spoločnosť väčšinovo nie je ustálená, hodnotovo ukotvená, je v neustálom mentálnom pohybe a nevieme, kam to vyústi,” tvrdí Martin M. Šimečka v knihe rozhovorov s Jánom Štrasserom. Spomienkami na detstvo v rodine komunistami prenasledovaného disidenta a mladosť strávenú v spoločnosti československej intelektuálnej elity približuje udalosti, ktoré formovali Slovensko. S dokonale pripraveným Jánom Štrasserom spomínajú aj na rok 1968, normalizáciu, pozadie Nežnej revolúcie a rozpad Československa, roky mečiarizmu a Ficových vlád a napokon na dva roky pandémie a vlády Igora Matoviča. Posledná kapitola je venovaná parlamentným voľbám v roku 2023.
Nie je to kniha len o Martinovi M. Šimečkovi, ale kniha o krajine, ktorá napriek bohatým skúsenostiam s totalitnými režimami opäť stojí na rázcestí a váha, ktorým smerom sa vydať.
Martin M. Šimečka dostáva množstvo prívlastkov. Je známy ako jeden z najvýraznejších slovenských intelektuálov, ale tiež ako spisovateľ, disident, novinár, redaktor, komentátor, bežec, cestovateľ, tulák. Hovorí, že bol zakázaným autorom ešte predtým ako napísal prvú knihu. Časť roka trávi pravidelne na samote na Muránskej planine, časť roka medzi stredoeurópskou intelektuálnou elitou.
dostupné aj ako:
Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech
Byly to celkem tři celodenní výpravy. Naším řidičem byl Michael Pastorek, obětavý a milý člověk. Skoro po celou dobu jsem měl zapnutý diktafon. Obsah našich konverzací víceméně odpovídá skutečnosti. Knížecí repliky nejsou s výjimkou první části, kterou jsem mu četl a on přitakával, autorizované, ale jsou z devadesáti pěti procent autentické. Moje též. Vzhledem k okolnostem neexistují z našich cest téměř žádné fotografie. Nepovažoval jsem to v tu chvíli za důležité a rovněž jsem respektoval knížecí kondici. Doufal jsem vždy, že se nevidíme naposledy a že budou ještě nějaké příležitosti. Osud rozhodl jinak.
Věřím, že čas na našich cestách nepovažovala Jeho Jasnost za ztracený, ba domnívám se, že se na ně těšila.
„Tak kdy bychom mohli vyrazit?“ řekl kníže. – Třeba hned, řekl jsem, což jsem trochu přeháněl. „Tak příští týden?“ – Skvělé! Tak příští týden. „Ale budete jezdit s chromajzlem.“ – To bude takový bonus našich výprav, řekl jsem. „Tak jo,“ řekl on.
Odjížděl jsem s představou, že je to práce na rok, možná na dva roky a že z toho cosi jako alternativní životopis na cestách snad být může. Okolnosti a osud však tomu chtěly jinak: je z toho torzo. Ale věřím, že jistou zajímavost mají naše výpravy i tak. Doufám, že pro každého, kdo měl Karla Schwarzenberga rád. Nebo ho aspoň zajímá, co to bylo za člověka a proč ho tolik lidí rádo mělo. A pořád mít bude.
Jiří Peňás
The Paris Review / Rozhovory s osobnosťami literatúry 80. rokov, vol. 1
The Paris Review, jeden z najvýznamnejších literárnych časopisov na svete, publikuje už od päťdesiatych rokov rozsiahle a precízne rozhovory s poprednými autormi a autorkami. Za takmer sedemdesiat rokov jeho existencie ich vyšlo niekoľko stoviek a len veľmi ťažko nájdete významného spisovateľa, ktorý by mu rozhovor neposkytol. V knižnom vydaní, ktorého štvrtý diel držíte v rukách, sme sa rozhodli postupne predstaviť každú literárnu dekádu zrkadlom jej najdôležitejších spisovateľov a spisovateliek. V našom prvom výbere desiatich rozhovorov z osemdesiatych rokov sa okrem iného dozviete, prečo Julio Cortázar debutoval až po tridsiatke, čo viedlo Johna Fowlesa k spáleniu jedného z jeho románov a akú pascu pripravila Doris Lessing na literárnu kritiku.
V knihe nájdete rozhovory s nasledovnými autormi a autorkou: James Baldwin, Raymond Carver, Julio Cortázar, John Fowles, Carlos Fuentes, Arthur Koestler, Milan Kundera, Doris Lessing, Philip Roth a Derek Walcott
Vydanie publikácie z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.
Naše těla, jejich bojiště
Strhující reportáže o jedné z nejdrastičtějších válečných zbraní — sexu
Válka zasáhne každého. Obzvlášť krutě a tvrdě však dopadá na ty nejslabší a nejzranitelnější. A to nejen ve svých nepřímých důsledcích, ale naopak cíleně a s jasným záměrem morálně a lidsky rozložit, zastrašit, ponížit, nebo dokonce vyhladit celé části obyvatelstva. Řeč je o znásilnění a dalších formách sexuálního násilí, které armády, milice a teroristické skupiny celého světa využívají jako strategické zbraně.
Proslulá britská novinářka Christina Lamb pokrývá jako reportérka válečné konflikty už přes tři desetiletí. Zpovídala ženy, které „pro potěchu“ věznili Japonci během druhé světové války. Ženy, které zažily sexuální mučení argentinskou juntou v roce 1976. Ženy, které znásilňovali barmští vojáci během genocidy Rohingů v roce 2017. Ženy, které se dostaly do rukou Boko Haram či ISIS. Ženy, které dopadly válečné zločince z Bosny. Lamb v knize Naše těla, jejich bojiště vypráví příběhy hrůzy, utrpení i hrdinství a zároveň upozorňuje na často opomíjený, avšak o to strašnější aspekt války.
dostupné aj ako:
Priehrštie zo záňadria
Kniha krátkych duchaplných fejtónov vznikla na popud a v spolupráci s Máriusom Kopcsayom. Autorka sa v nich vtipne a múdro vysporiadava nielen s vlastným handicapom, ale i tým, čím sme nútení a čím žijeme na Slovensku teraz. Sama o tom píše: „Možno sa vám názov knihy páči, možno sa vám zdá zvláštny, možno čudný, možno vtipný, nuž akýkoľvek sa vám javí je vystihujúci preto, čo som do knihy dala. Je v nej moje súkromie, moje myšlienky a pocity s ktorými sa s vami rada od srdca podelím.“ Dizajn a ilustrácie knihy Peter Brunovský.
Setkání s C. G. Jungem
Setkání s C. G. Jungem přestavují pečlivý výběr z velkého množství novinových článků, deníkových zápisů, reportáží, ukázek z knih či záznamů besed, jejichž protagonistou je C. G. Jung. Nejstarší stať pochází z roku 1925 a nejmladší z počátku 60. let minulého století. Editoři díla brali ohled i na to, kterým výpovědím lze spíše věřit – například proto, že nejsou jen projevem zbožné úcty k uznávané autoritě nebo že nebyly za života jejich autora nikdy publikovány. Mají tak co nejautentičtěji odrážet osobnost C. G. Junga v paměti jeho současníků.
Mezi autory textů patří například Jungův kamarád z dětství, Jungovi žáci, zájemci o jeho učení, náhodné návštěvy v Jungově Bollingenské věži, lidé, kteří Junga poznali na jeho vědeckých a studijních cestách či kongresech. Například s anglickou spisovatelkou Patricií Hutchins a odbornicí na Jamese Joyce vedl Jung rozhovor o tomto spisovateli, s americkou klavíristkou Margaret Tilly hovořil o možnostech muzikoterapie, se slavným americkým letcem Charlesem A. Lindberghem zase diskutoval o tehdy populárním tématu létajících talířů. A Jungův spolužák Albert Oeri vzpomíná, že Jungovi nešla matematika a přezdívalo se mu „Soudek“.
William McGuire působil jako hlavní editor anglického vydání Jungových Sebraných spisů.
R. F. C. Hull byl Jungovým překladatelem do angličtiny.
dostupné aj ako:
Hit, remény és vérontás
A Hit, remény és vérontás nem hagyományos interjúkötet.
Mert Nick Cave nem szeret interjút adni
Ennek ellenére beleegyezett, hogy jó barátjával, Seán O'Hagannel hosszú, "csapongó" beszélgetéseket folytasson. S bár végül is benne van a könyvben egy bámulatos karrier története is, de még inkább Nick Cave művészetének minden ihlető eleme az őrült kezdetektől a spiritulitásba forduló újabb alkotásokig.
A művész gyakran küszködve keresi a megfelelő szavakat, hogy hitének, kételyeinek, szabadságának, veszteségeinek, gyászának, szerelmének legmélyebb forrásait megfogalmazza. S mint ahogy a dalaiban, ezekben a hosszú beszélgetésekben is megtalálja a szavakat (s gyakran képeket), amelyek ha tökéletesen nem fejezhetik is ki a fia elvesztése után a művészetében egészen új, egyszerre tragikus és felemelő alkotásokat létrehozó ember minden vívódását, de így is - vagy éppen ezért - a remény és az inspiráció forrását jelenthetik az olvasók számára is.
"Lehet, hogy levedlünk néhány bőrt, de alapvetően ugyanaz a rohadt kígyó vagyunk.
De most már biztosan egészen más a szemléleted?
Nos, a fiatal Nick Cave megvethette a világot, mert nem tudta, mi következik majd. Most már látom, hogy a világ ilyenfajta lenézése vagy megvetése valamiféle luxus volt, vagy kényelemből, sőt hiúságból fakadt. Neki még nem volt róla fogalma, hogy az élet értékes és törékeny. Nem tudta, milyen nehéz - de milyen fontos is - szeretni a világot, és kegyelemmel viseltetni iránta. És mint mondtam, nem tudta, mi jön szembe majd az úton."
Desaťkrát Gulag
Projekt Desať príbehov z lágrov GULAG je publicisticko-dokumentárna kniha desiatich mimoriadnych príbe-
hov občanov, ktorí boli zo svojich domovov zavlečení do pracovných táborov GULAG v ZSSR.
Autor publicisticko-dokumentárnej knihy, Peter Juščák, sa s témou deportácií zaoberá tridsať rokov.
Tentokrát z množstva ľudských osudov vybral desať príbehov. Jeho rukopis s prináša dramatické osudy, na
ktorých je možné ilustrovať celú problematiku deportácií.
Každý z opísaných osudov je niečím charakteristický a zvláštny a je doložený množstvom dokumentár-
nych podkladov.
Poznamenávame, že kniha koncipovaná ako ilustrácia náročnej témy na príkladoch charakteristických osudov
jednotlivcov doposiaľ na Slovensku nevyšla a je ojedinelým projektom aj medzi podobnou literatúrou v oko-
litých krajinách..
Anton Srholec, 3., doplnené, vydanie
„Na našom živote je dôležité nie to, čo sme dosiahli, ale tá cesta, po ktorej sme išli.“
Anton Srholec
Silný životný príbeh Antona Srholca, rímskokatolíckeho kňaza, saleziána, spisovateľa, charitatívneho pracovníka, politického väzňa a buriča, ale predovšetkým láskavého človeka, ktorý nikdy neopustil svoje zásady a vždy bojoval za lepší svet, zachytila v celovečernom dokumentárnom filme režisérka Alena Čermáková. Rozhovory s Antonom Srholcom spočiatku viedla u seba doma pri raňajkách. Neskôr vznikla potreba zaznamenať ich a začal sa rodiť podklad pre knihu, v ktorej sa autorka snažila zachovať autenticitu Srholcových slov, aby priblížila ľuďom jeho zmýšľanie o svete i o Bohu čo najpravdivejšie, najvernejšie.
Rozhovory a úvahy predstavujú čitateľom dni tohto výnimočného muža. Umožňujú im nahliadnuť do spôsobu jeho premýšľania a činov, odhalia jeho húževnatosť, túžbu pomáhať a milovať ľudí až na smrť. Autorka neprináša len Srholcov portrét, ale predovšetkým vyjadruje úctu mužovi, ktorý nám ukazuje smer na ceste životom.
Knihu dopĺňajú fotografie zo súkromného archívu Antona Srholca a jeho najbližších, ale aj odtajnené dokumenty z leopoldovskej väznice a umelecké fotografie Maňa Štraucha.
Tretie vydanie je doplnené o autorkin epilóg, ktorý napísala s odstupom ôsmich rokov.
Pohyb v uzavretom kruhu
Pohyb v uzavretom kruhu je knihou rozhovorov dcéry, spisovateľky Denisy Fulmekovej, s otcom. Ponúka privátny pohľad na obdobie normalizácie, ale aj za pracovný stôl spisovateľa a predkladateľa Jozefa Kota. Svojimi prekladmi z anglickej a americkej literatúry obohatil slovenskú literatúru i divadelnú scénu o diela Williama Shakespeara, Saula Bellowa, Jeroma Davida Salingera, Nicka Cavea, Williama Faulknera, Grahama Greena, Ernesta Hemingwaya, Jamesa Joycea, Johna Updikea a ďalších. Patril k priekopníkom teórie prekladu a výuky. Štvrťstoročie pôsobil ako pedagóg na Štátnej jazykovej škole v Bratislave.
Polsko vejpůl
Co se to u vás děje? – ptá se znalec polských poměrů Petr Janyška jedenácti Polek a Poláků v ojedinělé knize o Polsku za vlády strany Právo a spravedlnost v letech 2015?2023. Přináší bezprostřední svědectví o tom, jak hlubokou propast mezi Poláky vytvořilo osm let mocenské hry Jarosława Kaczyńského. Každý z rozhovorů vykresluje spletitou pavučinu, kterou bude muset nová vláda rozmotat, aby Polsko vrátila z postupného propadání do autoritářského režimu zpět do demokratických poměrů a do evropského hlavního proudu, kam svou velikostí patří. Upozorňují také na nebezpečí, že pokud se jí to nepodaří, může se Polsko během několik let proměnit ve velmi nepříjemného souseda, jemuž nebude záležet na spolupráci, ale bude hledat nepřítele, viníka všech domácích potíží. Otevřeně a nebojácně mluví o plíživém převratu ve své zemi bývalý prezident Lech Wałęsa, filmařka Agnieszka Holland, novinář Adam Michnik a další.
Radost je lehkost, vánek, studená voda
Dílo dosud roztroušené po časopisech a novinách, 23 rozhovorů (doplněných o 170 fotografií), které PZ poskytl médiím v uplynulých třiceti letech. Nerad hovořil o sobě, spíše se snažil zprostředkovat vlastní vnímání, jakési vnitřní obrazy, té části uměleckého projevu, která jím momentálně prostupovala, ať už to byla hudba, poezie, výtvarné umění. Svými odpověďmi nabízel klíč k branám svého světa a náznak možného interpretačního návodu, který může vést k porozumění jeho dílu.
Sám to v jednom rozhovoru komentoval slovy: Nebudu se vzdalovat od svejch vnitřních zásad, to znamená, že ti nebudu odpovídat na otázky jak žiju, nebudu příliš popisovat místa, kde žiju nebo kde jsem žil, jistý věci jsou pro mě příliš obnažující a držím je v sobě. Používám je třeba ve svým psaní, ale ne při rozhovoru, kterej se potom objeví na nějakejch stránkách. Nelze tedy vždy na otázky očekávat jednoznačné odpovědi. Imaginativními replikami ale Zajíček paradoxně povyšuje publicistický žánr, kam rozhovor spadá, do kategorie krásné literatury a rozšiřuje tak v podstatě svou vlastní literární práci.
Pavel Zajíček (1951) nepatří pouze k ústředním postavám českého hudebního undergroundu, (v roce 1973 založil experimentální hudební skupinu DG 307, podílel se na textech i vystoupeních Plastic People of the Universe), je rovněž svébytný výtvarník a originální literát. Jeho básnické sbírky vycházely v samizdatu ve vlastní, originální grafické úpravě, po roce 1989 pak v nakladatelstvích Torst, Vetus Via, Maťa a Pulchra. Dohromady je možné napočítat více než deset titulů.
Společným znakem celé Zajíčkovy tvorby je reflexe aktuálního stavu jeho světa vnitřního i vnějšího, jakoby náhodně vybraná, ale současně přesně vymezená fragmentárnost vněmů. Jde o jakési niterné útržky a úlomky reality, které však jako ostré střípky řezavě upozorňují na nebezpečí existenciální pasti, do níž může člověk spadnout, začne-li provádět kompromisy sám se sebou a se svým okolím.
Podobně jako Jiří Kolář nebo Jan Hanč používá i Zajíček krátké a často pseudodeníkové záznamy, okamžiky vytržené z proudu času, z nichž si však celistvý příběh musí uspořádat čtenář sám ve své imaginaci. O to je tato forma výpovědi naléhavější, barvitější a hlubší než běžně psaná próza.
Zajíček totiž nenabízí pasivní čtení povrchně pojatých podnětů, obsahů, jde hlouběji, za běžně vnímanou realitu. Přitom čtenáře vybízí k myšlenkovému dobrodružství v podobě odlišného pohledu na automaticky, konformně či nezbytně nutně přijímaný svět kolem nás, jenž ale ruší vnitřní svobodu jedince a člověka proměňuje v dobře zaběhnutý lidský stroj.
ajíčkovo psaní je v současném českém literárním a básnickém prostředí nejen unikátní svou jazykovou originalitou, ale především jako každá opravdová literatura podává svědectví o duši citlivého člověka, který, vědom si své jedinečnosti a vnitřního bohatství, nechce ani za cenu existenční nejistoty rezignovat před světem, i když se s jeho podobou a zavedenými pravidly úplně neztotožňuje. Imaginace, jež v podobě slov značí Zajíčkovy verše, se ve stejné míře promítá i v jeho výpovědích, které o své práci poskytl v rozhovorech.
Fejtóny, rozhovory a reportáže patria medzi dôležité žánre literatúry, ktoré sa zaoberajú dokumentárnym spracovaním udalostí, spoločenských tém a ľudských skúseností. Tieto žánre poskytujú čitateľom hlboký vhľad do rôznych aspektov sveta, ktoré nám pomáhajú pochopiť a analyzovať okolitú realitu.
Fejtóny sú krátke literárne diela, ktoré často kombinujú humor, ironiu a osobné postrehy autora. Ich cieľom je pobaviť čitateľa a donútiť ho sa zamyslieť sa nad rôznymi témami a situáciami. Fejtóny môžu mať rozmanité formy - od krátkych esejí a anekdotických príbehov po reflexie a komentáre.
Rozhovory predstavujú konverzáciu medzi novinármi a osobnosťami z rôznych oblastí, ako sú umenie, politika, vedy a iné. Tieto rozhovory poskytujú autentický pohľad na myšlienky, názory a skúsenosti významných osobností.
Reportáže sú žánrom, ktorý sa zameriava na objektívne spravodajstvo a dokumentáciu udalostí. Reportéri zbierajú informácie prostredníctvom výskumu, rozhovorov a terénnych prác a následne ich prezentujú prostredníctvom článkov, časopisových reportáží alebo kníh. Reportáže majú často sociálnu, politickú alebo kultúrnu tému.
Fejtóny, rozhovory a reportáže sú dôležitými žánrami, ktoré obohacujú literárnu scénu. Ich autentický prístup a schopnosť analyzovať a interpretovať rôzne aspekty ľudskej existencie nám umožňuje rozšíriť naše obzory, vnímať svet z rôznych perspektív a hlbšie porozumieť spoločnosti.
K najznámejším autorom fejtónov patria Mark Twain, Dorothy Parker, Milan Lasica, či Miroslav Marcelli.
Reportážam sa venujú autori ako Truman Capote, či Hunter S. Thompson.
