Najnovšie - Skutočné príbehy strana 67 z 71

Kde sú včely, tam sú kvety, kde sú kvety, tam je aj nový život a nádej. Miliónové sýrske Aleppo je prežiarené slnkom a vôňou olív a pistácií. Radosť zo života a rodinnej spolupatričnosti prežíva aj včelár Nuri. Ale odrazu sa čosi zmení a prichádza nevídaná hrôza. Tí predvídaví to podvedome vytušili a včas odišli. Nuri sa však nevie vzdať rodného mesta, medonosných včiel a istoty. Za svoju nerozhodnosť zaplatí vysokú daň. Príde o syna a jeho manželka o zrak. Posolstvo Včelára z Aleppa je predovšetkým v nádeji, že sa manželom na úteku podarí prekonať bezbrehý smútok a vyrovnať s duševnou záťažou. Otrasné pomery v gréckych táboroch, ziskuchtiví priekupníci a neustále ponižovanie vedú k tomu, že manželia sa navzájom odcudzia a Nuriho začnú prenasledovať nočné mory. Silný román čitateľovi približuje pravdivý strastiplný príbeh migrantov, ktorí museli utiecť, aby si zachránili holý život. Nežný vzťah manželov Nuriho a Afry, ktorí vytrhnutí z koreňov, bezradní, zúfalí a zúbožení skončili v chladnom Anglicku, dojíma čitateľa k slzám. Autorka rozpráva sugestívny a autentický príbeh o strate vlasti, sile smútku a moci lásky, o odvahe, ľudskosti a nezlomnej nádeji na nový začiatok. Jej kniha preniká do podstaty utečeneckej krízy hlbšie než ohurujúce novinové titulky a prináša pôsobivé scény s nesmiernym citom pre detail.

Príbeh neobyčajnej rodiny z horiaceho domu, plný lásky, odvahy a odhodlania, otvorený pre všetkých, ktorým záleží na budúcnosti našej planéty a neboja sa začať od seba. Keď mala klimatická aktivistka Greta Thunberg jedenásť rokov, spolu so svojimi rodičmi a mladšou sestrou prežívali obrovskú krízu. Greta prestala jesť, prestala rozprávať a žiadne volanie o pomoc nepomáhalo. Pri zúfalom hľadaní riešenia si uvedomili, že hlavným dôvodom jej nepokoja môže byť práve rastúce riziko klimatickej katastrofy. Scény zo srdca, ktoré zaznamenala Gretina matka, slávna švédska operná speváčka Malena Ernman, sú inšpiratívnym svedectvom o tom, ako jej rodina začala zápasiť nielen s osobnými, ale aj globálnymi problémami. Prevádzajú nás celou kľukatou cestou od prijatia diagnóz svojich dvoch dcér až po Gretino rozhodnutie začať svoj školský štrajk za klímu, ktorý vyvolal obrovský ohlas po celom svete.

Do začiatku druhej svetovej vojny sa nestalo, že by niekto násilím zatvoril vysoké školy. Urobil to až Adolf Hitler, ktorý 17. novembra 1939 prikázal zatvoriť české vysoké školy, prepadnúť vysokoškolské internáty a 1 200 študentov odvliecť do koncentračného tábora, odkiaľ sa ani jeden z nich nemal vrátiť. Dôvod bol jednoduchý – chcel zlikvidovať budúcu inteligenciu. Kniha Ukradnutá mladosť zachytáva osudy študentov trpiacich v koncentračnom tábore Sachsenhausen. Autor navštívil všetkých žijúcich pamätníkov a podľa ich výpovedí napísal strhujúce dielo. Symbolické je, že študentská manifestácia k 50. výročiu týchto smutných udalostí, ktorá sa uskutočnila 17. novembra 1989 v Prahe, odštartovala politické zmeny v Československu.

Viedeň 1939. Rodina Kleinmannovcov žije jednoduchým, bežným životom. Gustav pracuje ako čalúnnik a Tini udržiava v poriadku skromnú domácnosť. Najväčšou radosťou manželov sú ich štyri deti: Fritz, Edith, Herta a Kurt. No po pripojení Rakúska k Nemecku sa židovskej rodine Kleinmannovcov začne rúcať ich usporiadaný svet. Susedia sa k nim obracajú chrbtom, otec prichádza o zdroj obživy a ohrozené sú aj samotné životy členov rodiny. Otec Gustav a syn Fritz prví doplatia na zmenenú situáciu, Nemci zatknú a pošlú v transporte do koncentračného tábora v Buchenwalde. Je to len začiatok nepredstaviteľného fyzického aj psychického utrpenia, neľudských podmienok, ťažkej práce v kameňolome, častých bitiek, mučenia, hladu a ponižovania. Počas nekonečných mesiacov, ktoré nasledujú, ich udržiava pri živote len jedna vec - otca a syna spája vzájomná láska. Keď sa dozvedia, že Gustava majú preložiť do Osvienčimu, čo sa rovná takmer rozsudku smrti, Fritz čelí neľahkému rozhodnutiu - nechá otca odísť samého, alebo sa k nemu pridá... Kniha podrobne zobrazuje hrôzostrašnú realitu druhej svetovej vojny. Autor hovorí o všetkom priamo, nebojácne a bez sentimentality. Opisuje život plný neuveriteľných hrôz, počnúc zradou "dobrých" susedov, po ktorej nasledovalo systematické besnenie, vyvlastňovanie a transporty. Je to pozoruhodné rozprávanie o strašných udalostiach, ktoré prežila len hŕstka statočných, hoci ich šance boli nulové. Pomohli im občasné prejavy ľudskosti, hlboká vzájomná láska, neuveriteľná nezlomnosť a veľké šťastie. Zázrak prežitia v nich zanechal hlboké jazvy, ale aj neochvejnú chuť žiť. Kniha sa opiera o záznamy v tajnom denníku Gustava Kleinmanna a o dôkladný archívny výskum autora a po prvý raz rozpráva tento neuveriteľný príbeh, ktorý nemá v histórii holokaustu obdoby. Chlapec, čo nasledoval otca do Osvienčimu je pripomienkou najlepšieho, ale aj najhoršieho, čoho je ľudstvo schopné, a zároveň oslavou sily rodinných pút a nezlomnosti ľudského ducha.

Barbara vyrůstala v relativně zámožné rodině, otec zastával vysoké postavení v SS. V roce 1943 se stal velitelem snad nejznámějšího koncentračního tábora Osvětim. Autorka popisuje otcův příběh nezaujatě, líčí jeho vztahy s rodinou, neuhasitelnou lásku k milence i odlišný život, který vedl jako vyšší důstojník SS. Na konci války byl zajat americkou armádou a uvězněn v Dachau a v Norimberku, než ho vydali do Polska. V Krakově byl odsouzen v rámci „osvětimského procesu“. Podle verdiktu poroty se dopustil válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, a proto byl v lednu 1948 popraven. Ačkoli kniha představuje jedinečný náhled do srdce Třetí říše, jde také o poutavý příběh rozvrácené rodiny, který otevře oči i nejsečtělejším historikům. Příběh autorčina otce, velitele koncentračních táborů Osvětim a Majdanek. Jedinečný náhled do soukolí mašinérie NSDAP a Třetí říše.

Po románoch Smäd po živote a Agónia a extáza ponúkame slovenským čitateľom nové vydanie ďalšieho vynikajúceho románu z pera majstra životopisného žánru. Irving Stone v ňom nesmierne pôsobivo zobrazil životné osudy geniálneho objaviteľa Tróje a Mykén – priekopníka modernej archeológie Heinricha Schliemanna a jeho gréckej manželky Sofie. Keď sa Heinrich a Sofia zoznámili, bol Schliemann bohatým svetobežníkom, rojkom, ktorý si zaumienil, že objaví Homérovu Tróju. Bol to jeho detský sen, keďže už ako mladý chlapec podľahol čaru Iliady a Odysey a uveril, že mýtická Trója nie je len výplodom básnikovej fantázie. Pre tento životný sen sa mu podarilo nadchnúť aj mladučkú, vzdelanú a bystrú Sofiu, ktorá sa mu stala oporou a aktívnou spolupracovníčkou pri vykopávkach. Predstavitelia oficiálnej vedy Schliemannom opovrhovali, označovali ho za diletanta, no tento húževnatý amatérsky nadšenec napokon vtedajším vedeckým kapacitám dokázal, že mal vo svojich teóriách pravdu. Životný príbeh manželov Schliemannovcov vyrozprávaný aj z pohľadu Sofie, odvážnej, silnej ženy, v ktorej Heinrich našiel svoj „grécky poklad“, je nádherným dôkazom nezlomnosti ľudského ducha, a preto aj dnes môže byť pre nás inšpiráciou.

Skutočný príbeh mladej Slovenky žijúcej vo Francúzku, ktorá prekonala rakovinu prsníka a rozhodla sa ukázať svet onkologického pacienta, z tak trocha inej strany, ako väčšina z nás pozná. Zľakli ste sa? Že kniha o rakovine? Utekáte preč a odhadzujete ju najďalej, ako to ide? Ak áno, tak úplne zbytočne. Pretože táto kniha nie je o smrti. Jednak som ju napísala, takže žijem a jednak, hoci mnohí si rakovinu so smrťou spájajú, nie je to vždy povinná jazda tejto choroby . Táto kniha je príbeh Plný humoru, tragikomédie, všedných aj nevšedných situácií a pohľadov na ne. Pretože je jedno na čo sa pozeráte, dôležitý je vždy uhol pohľadu. Ďakujeme, že nám pomáhate pomáhať! Kompletný zisk z predaja knihy je venovaný na pomoc onkologickým pacientom.

Te melyik oldalra álltál volna akkor, amikor úgy tűnt, a náci Németország leigázta a világot? Egy fiatal német oknyomozó újságíró igaz történet alapján született bestsellere: Stella - szerelem vészkorszak idején. Fritz svájci, Stella német. A fiú tapasztalatlan, a lány mindent tud. Fritz idealista és naiv, Stella kiszámíthatatlan és rejtélyes. A fiú az igazságot keresi, a lány titkolózik. A fiú álomvilágban él, a lány hazugságban. Fritz a múlt, Stella a jelen elől menekül. A Harmadik Birodalom fővárosában találkoznak, 1942-ben. Berlin fojtogató és fülledt. Horogkeresztes zászlók csattognak a szélben, karszalagos katonák igazoltatják a járókelőket, bútorszállító autók viszik az embereket a gettókból a vonatokhoz. A dzsesszklubokban tiltott zene szól, cigarettafüst gomolyog, konyak folyik a bárpulton. Milyen sors vár Fritzre és Stellára? Túlélheti-e szerelmük a háborút? ,,Minden szerelemben eljön az a pillanat, amikor már túl késő válaszokat keresni." Igaz történet alapján.

Kniha Narušitel vznikla podle skutečných událostí a scénáře ke stejnojmennému filmu mladého režiséra Davida Baldy. Příběh vypráví o životě armádních letců z doby 70. a 80. let minulého století. Hlavními postavami jsou čtyři přátelé, které spojuje jejich velká láska k létání. Nejtalentovanějším z nich je Vladislav Kučera, který na svazarmovském letišti tráví většinu svého času. Najednou toto idylické prostředí naruší všudypřítomná StB. Mnohaletí přátelé se s agenty dostávají do blízkého kontaktu a je zcela nemožné se styku s nimi vyhnout. Přátelé rázem stojí proti sobě na různých stranách barikády. Kučerovým hrozí životní nebezpečí, a proto se odhodlají k riskantnímu řešení. Není jiná možnost. Musí se rozhodnout, komu můžou věřit, a kdo pro ně představuje hrozící zradu. Podaří se jim uniknout Státní bezpečnosti a dostat se do bezpečí?

„2010 karácsonyára megjelent Az őszinteség jutalma című könyvem, melyben ha érintőlegesen is, de igen szigorú kritikát fogalmaztam meg a magyar igazságszolgáltatásról. A könyv után rengeteg fenyegetést kaptam, hogy ez meg az lesz, hogy beperelnek, további éveket fogok kapni, meg fogok rohadni a Gulágban. Senki sem jelentett fel vagy perelt be. Minden érintett tudta, hogy az igazat írtam és senki sem várta jobban egy esetleges bírósági per elindítását, mint én magam, ahol aztán milliónyi olyan dologgal is szembesíteni lehetett volna a társadalmat, ami abba a könyvbe nem fért bele, vagy direkt nem lett még akkor megírva." Az Olvasó azt a Robert Yugovich művet tartja kezében, amelybe viszont „minden belefért"! A szerző egy nemzetközi bűnszervezett tagjaként került a tanúvédelmi programba. Méltányos elbírálást ígéretével csábították őszinte, feltáró vallomásra. Ennek ellenére első fokon tizennégy évre ítélték. Az ítéletet másodfokon hat évre csökkentették, majd a Legfelsőbb Bíróság jogerősen kilenc évre súlyosbította. Yugovich a börtönévei alatt kezdte írni a visszaemlékezését, a munkát a 2016 nyarán történt szabadulása után folytatta. A „Roncsgyár" a koncepciójában, merész és szókimondó stílusában és végkövetkeztetéseiben messze túlmutat a szokásos börtönnaplókon; hacsak a fele igaz annak, amit Yugovich papírra vetett – márpedig a mű minden momentumában hiteles beszámoló – a „Roncsgyár" fenekestül fogja felforgatni a magyar igazságszolgáltatásról és büntetés-végrehajtásról kialakult képet. Yugovich a lehető legőszintébben és félelmet nem ismerve ír a megtapasztalt börtönviszonyokról, az éppen regnáló hatalom érdekeit kiszolgáló, gyakran dróton rángatott parvenü jogászokról, bírókról, egymást taposó wannabee nyomozókról, miközben számtalan, „felsőbb politikai utasításra" elhallgatott, vagy készakarva félrekommunikált esetről is beszámol, és akkor sem hallgat, mikor véleményt mond arról a Magyarországról, amely egy expresszvonat sebességével száguld a semmibe Európával éppen ellenkező irányban.

Nikdy som si neuvedomila, že moja rodná dedina je taká maličká, kým som všetkých jej obyvateľov neuvidela zhromaždených na dvore základnej školy. Postávali sme v hlúčikoch na zoschnutej tráve. Niektorí si medzi sebou šepkali a zamýšľali sa nad celou tou situáciou. Iní v šoku mlčali. Nikto ešte nechápal, čo sa vlastne deje. Od tej chvíle som sa v každej svojej myšlienke a v každom svojom čine dovolávala Boha. Extrémisti na nás mierili svojimi zbraňamiAk nechcete konvertovať, necháme vás odísť k hore, tvrdili, a tak sme ich poslúchli a odobrali sa na druhé poschodie školy. Sotva sme sa stihli rozlúčiť s mužmi, ktorí ostali na školskom dvore. Domnievam sa, že ak by sme vtedy boli poznali pravdu a vedeli, čo sa našim mužom prihodí, žiadna žena by svojho syna alebo manžela neopustila Intímne a mučivé spomienky bývalej zajatkyne Islamského štátu v podobe dych vyrážajúceho a inšpiratívneho príbehu. Nadia Muradová sa narodila a vyrástla v Kocho, malej dedine na severe Iraku, ktorú po generácie obývali mierumilovní roľníci a pastieri. Patrila do komunity jezídov a spolu so svojimi súrodencami žila tichým, skromným životom. Nadia snívala o tom, že sa stane učiteľkou dejepisu, alebo si otvorí vlastný salón krásy. Avšak 15. augusta 2014, keď dovŕšila sotva dvadsaťjeden rokov, tento jej život sa skončil. Príslušníci Islamského štátu zmasakrovali obyvateľov jej dediny, popravili mužov, ktorí odmietli konvertovať na islam a ženy, ktoré boli pristaré na to, aby sa stali ich sexuálnymi otrokyňami. Šiestich Nadiiných bratov zavraždili, krátko na to i jej matku - ich telá potom neúctivo nahádzali do masových hrobov. Nadiu odvliekli do Mósulu a donútili ju tak, ako tisíce ďalších jezídskych dievčat ,stať sa sexuálnou otrokyňou. Nadia bola v zajatí viacerých militantov a zažívala opakované znásilňovanie a mučenie. Nakoniec sa jej podarilo utiecť zo zajatia a nájsť úkryt v istej sunnitskej rodine, ktorej najstarší syn riskoval život, aby jej pomohol do bezpečia. Ako prostému roľníckemu dievčaťu z irackého vidieka sa Nadii nikdy ani len nesnívalo o tom, že raz bude rečniť pred Organizáciou Spojených národov alebo bude nominovaná na Nobelovu cenu mieru. Dovtedy nikdy nenavštívila iracké hlavné mesto, ba ani nevidela naživo lietadlo. Jej únoscovia jej nahovárali, že jezídovia budú vymazaní z povrchu zemského a boli chvíle, keď im skutočne verila. Dnes však príbeh Nadie Muradovej očitej svedkyne brutality Islamského štátu, obete znásilnenia, utečenkyne a jezídky núti svet, aby nezatváral oči pred genocídou v Iraku. Jej príbeh je výzvou k činom, dôkazom nezlomnosti ľudského ducha a vyznaním lásky pre jej stratenú domovinu, krehké jezídske spoločenstvo a rodinu, ktorú zničila vojna. NADIA MURAD je jezídskou aktivistkou za ľudské práva pôvodom z Iraku. Je laureátkou ceny Václava Havla za ľudské práva a Sacharovovej ceny. Zároveň je prvou vyslankyňou dobrej vôle Organizácie Spojených národov za dôstojnosť obetí obchodovania s ľuďmi. Spolu s jezídskou ľudskoprávnou organizáciou Yazda sa usiluje priviesť členov Islamského štátu pred medzinárodný trestný súd za genocídu a zločiny proti ľudskosti. Je zakladateľkou programu Nadias Initiative, ktorý pomáha obetiam genocídy a obchodovania s ľuďmi. JENNA KRAJESKI je novinárka z New Yorku. Jej reportáže z Turecka, Egypta, Iraku a Sýrie boli publikované v rôznych printových aj online médiách napríklad v New Yorker, Slate, The Nation, Virginia Quarterly Review a podobne. V roku 2016 pôsobila ako hosťujúci pedagóg na katedre žurnalistiky Michiganskej univerzity.

Od chvíle, keď Rajchman prišiel do Treblinky, až do okamihu, keď z nej utiekol, stretával sa len s hladom, chorobou a všadeprítomným strachom. Okrem toho sa hneď na začiatku musel vyrovnať so zdrvujúcou stratou vlastnej sestry, ktorá prišla do Treblinky spolu s ďalšími ženami a ich deťmi. Vo svojich textoch Rajchman detailne opisuje kruté zaobchádzanie nacistov s miliónmi ľudí. Rozpráva o pekelnom rozdeľovaní prác, prostredníctvom ktorého uskutočňovali kruté vyhladzovanie. Rajchman začínal ako holič žien, ktoré boli následne posielané do plynových komôr. Neskôr mu ponúkli ďalšiu prácu v tajnej zóne tábora - prenášal telá ľudí udusených oxidom uhoľnatým, ktoré tento plyn často menil na nepoznanie. O niečo neskôr bol preradený na prácu, ktorá ho poznačila na celý život - stal sa tzv. zubárom, čo znamená, že mŕtvolám nútene vytrhával zuby a oberal ich aj o ďalšie cennosti. TIETO PEKELNÉ MEMOÁRE ZACHYTÁVAJÚ AUTENTICKÝ PRÍBEH ČLOVEKA, KTORÝ PREŽIL NACISTICKÉ ZVERSTVÁ, ABY MOHOL ROZPRÁVAŤ PRÍBEHY MILIÓNOV ĽUDÍ, KTORÍ HOLOKAUST NEPREŽILI.

Když noční můra se stane skutečností: Díky zvůli státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou rozvinutý stát díky své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. Původně zdravá žena byla falešně prohlášena za psychicky nemocnou a nadopována léky, až skutečně byla téměř připravena o rozum a dohnána k sebevraždě. Při životě ji držela jen myšlenka na syna, který na ni čeká venku. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě Naprosto neuvěřitelný skutečný příběh, ve kterém se mísí organizovaný zločin, korupce, klientelismus, domácí násilí, nekompetentnost státních úředníků, nezájem institucí a střet kultur. Kniha je syrovou obžalobou systému, který takové bezpráví dopustí. Známá ekonomka a publicistka Markéta Šichtařová, autorka několika bestsellerů a nositelka ceny čtenářů Magnesia Litera spojila své síly s ženou, která se stala obětí arogance státní moci, a napsala její příběh, z něhož mrazí: je až příliš snadné, aby podobnou obětí systému se stal každý z nás Předmluvu ke knize napsal významný český psychiatr Prof. MUDr. Cyril Höschl.

Leo potom Walterovi povedal: "Tak, Valti, povedz mi teraz ty, ako si prežil!" "Jediné, čo som vedel, otec, bolo, že zostanem nažive," odvetil Walter. "Nedovolil som, aby ma nacisti zmenili na niečo menej ako človeka - pretože ja som niekto." Týmito slovami sa končí príbeh mladučkého Waltera Ziffera, ktorý rovnako ako ďalších osem statočných detí, prežil zverstvá holokaustu. Niektoré z detí skrývali svoju pravú totožnosť, iným sa podarilo utiecť, no takmer všetky sa stali svedkami nepredstaviteľných hrôz. Napriek tomu túžili prežiť. Pomáhala im v tom neochvejná viera a nádej, že všetko sa znova vráti do starých, šťastných koľají. Kniha Deti holokaustu sa stala oslavou ľudského ducha, vôle prekonať nevýslovné hrôzy, triumfovať nad zlom a túžby po živote. Všetky deti, ktorých príbehy sú verne zachytené na jej stránkach, vo svojich srdciach verili, že sa zachránia, hoci mnohí okolo nich zomierali. Ich zážitky sú dôkazom, že aj v tých najhrozivejších a najbeznádejnejších situáciách, aké si človek dokáže predstaviť, sa ľudia môžu spoľahnúť na svoju odvahu, vieru a šťastie. Začítajte sa do deviatich strhujúcich príbehov detí, ktoré vďaka svojej viere prežili hrôzy holokaustu.

Tetovač z Auschwitzu je román vychádzajúci zo skutočného príbehu Laleho a Gity Sokolovovcov, dvoch slovenských Židov, ktorí prežili koncentračný tábor Auschwitz-Birkenau a po vojne si našli nový domov v Austrálii. Lale v tábore dostal prácu tetovača. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive, teda vpichávať im do predlaktí čísla s neodstrániteľným atramentom – jeden z najsilnejších symbolov holokaustu. Minimálnu slobodu pohybu, ktorú mu umožňovala táto funkcia, využíval na získavanie potravín výmenou za šperky a peniaze po zavraždených Židoch, čím nejedného spoluväzňa zachránil pred vyhladovaním. Jemu hrozila za túto činnosť smrť, mnohí iní jej vďačili za prežitie. Jedného dňa sa v rade na tetovanie vyskytlo vystrašené a roztrasené mladé dievča… Pre Laleho – fičúra, frajera a trochu aj dobrodruha – to bola láska na prvý pohľad. Zaumienil si, že popri vlastnom prežití urobí všetko pre to, aby prežila aj Gita. To, čo robí túto knihu zvlášť pozoruhodnou, je Laleho životný elán. Vedel, aký osud nacisti chystajú jemu aj ostatným väzňom, on sa však rozhodol nepoddať neľudskosti tábora, zachovať si dôstojnosť, osobnú integritu a žiť čo najplnšie, ako to bude možné. Napriek všetkej svojej drsnosti je Tetovač z Auschwitzu príbehom nádeje a odvahy, a hoci to znie neuveriteľne, aj príbehom veľkej lásky.

Nové české vydání knížky od JUDr. Karla Goliatha, čs.legionáře, který byl zatčen za protisovětskou činnost a odsouzen na 20 let na Sibiři. V moskevské Lubjance byl vyslýchán a obviňován, že přišel zabít Stalina. Goliath oprávněně považoval za strůjce svého neštěstí i řadu lidí z československé komunistické emigrace v SSSR. Karel Goliath, tento český Solženicyn o tom říká: To, co zde píšu, jsem zažil nebo o tom slyšel vyprávět od lidí, kteří byli při tom; je to historické svědectví o životě v gulagu. Není to zrovna veselé čtení, ale je důležité si připomínat historii, aby se již nikdy nemohla opakovat.Vynikající knížka od českého právníka, historika a spisovatele s geniální pamětí.

Svedectvo osemročného chlapca o živote v predvojnovom období a holokauste na Slovensku. Idylické detstvo Tomiho Reichentala v slovenských Merašiciach sa skončilo v roku 1944, keď ho ako malého chlapca spolu s rodinou na základe udania suseda, neskôr aj mnohých iných prisluhovačov fašistov, zatklo gestapo a dostal sa do koncentračného tábora v Bergen-Belsene. Holokaust nakoniec pripravil Tomiho o 35 členov rodiny a jeho podmanivá a veľmi sugestívna výpoveď v tejto knihe, ktorá sa stala medzinárodným bestsellerom, poskytuje pohľad na tragické časy našej histórie očami nevinného dieťaťa. Chlapec z Belsenu je výnimočné svedectvo o živote v rozvrátenej realite nášho sveta, na ktoré by nikdy žiadna generácia nemala zabudnúť, aby sa nezopakovalo.

Když se Veronika poprvé seznámila se spolužákem z Japonska, neměla ani tušení, že se do něj zamiluje a za několik let s ním odletí do Tokia, kde mu porodí syna a začne žít jako skutečná Japonka. Čeká ji celá řada výzev, aby zapadla nejen do odlišného kulturního prostředí, ale hlavně do své nové rodiny: koupat se nahá v lázních s tchyní, tradiční japonský pohřeb dědečka, kluzké knedlíčky „moči“ a práce v japonském obchodě. Zvládne být i přes všechny překážky opravdovou japonskou manželkou? K večeři nám máma udělala specialitku. Rozmočený rýžový žoužel moči v polévce. Zase mi to připadá na hranici poživatelnosti, ale co bych neudělala pro naše budoucí vztahy. Takže do sebe tu žužlavinu statečně soukám. Když už to mám skoro za sebou, dozvím se, že na to občas starší lidé umírají. Prý to pořádně nespolknou a zadusí se. Ale maminka má i osobní historku: „Jednou jsme tu měli na výměně studenta z Ruska. Taky jsem mu uvařila tohle jídlo, ale vůbec to nechtěl a říkal, že to nejde sníst. A vidíš, ty jsi to snědla jako nic. Tak to asi nebude tak špatné, jak mi tvrdil on.“

Když budu hodinu spát, třicet lidí zemře… Pravdivý příběh muže, který zachránil stovky lidí před mučením, deportací a smrtí Židovský mladík Adolfo se od svých čtrnácti zajímal o chemii barvení, a to ho velmi záhy během druhé světové války předurčilo ke spolupráci s odbojem. Stal se předním padělatelem dokladů pro francouzské hnutí odporu. Díky svým dovednostem, odbornosti a neúnavné práci do konce války podle odhadu zachránil před jistou smrtí na 14 tisíc mužů, žen a dětí. Po osvobození oficiálně pracoval jako fotograf a zároveň téměř pětadvacet let tajně zdarma vyráběl falešné „papíry“ pro potřebné z celého světa: uprchlíky, imigranty, politicky angažované jedince z podzemních organizací nebo pacifisty. O své tajné „vedlejší“ činnosti Adolfo Kaminsky až do 77 let nemluvil, dokud ho jeho dcera Sarah nepřesvědčila, aby souhlasil se zveřejněním podrobností o utajené a tak riskantní celoživotní misi. Po několikaleté přípravě Sarah Kaminsky sepsala strhující životopis svého otce-padělatele, který celý profesní život zasvětil boji za spravedlnost a svobodu pro jednotlivce. Sarah Kaminsky se narodila roku 1979 v Sidi M’hamed v Alžírsku, od tří let žije ve Francii. Pracuje jako herečka, spisovatelka a scenáristka.