Knihy - Armáda, zbrane a vojenská technika strana 27 z 37

První desetiletí poválečné výstavby čs. letectva je neodmyslitelně spjato s pokračovacím cvičným letounem Avia C-2, původně produktem německé firmy Arado Flugzeugwerke GmbH, zabývající se výrobou letadel, v kterémžto oboru se stala pojmem zejména v období II. světové války. Její letoun Arado Ar-96, který pod čs. označením C-2 nesl v období let 1945-1951 veškerou tíhu pokračovacího leteckého výcviku v Letecké vojenské akademii a Leteckém učilišti a poté ještě do poloviny padesátých let v Leteckém učilišti, byl skutečným fenoménem té doby v našem letectvu, obecně známým pod názvem „Arado“.

Consolidated B-24 Liberator Mk.III,Mk.V a Mk.VI

Consolidated B-24 Liberator Mk.III,Mk.V a Mk.VI

Počátkem března 1945 vyslal Hitler své tankové zálohy v rámci operace Frühlingserwachen (Probuzení jara) na jih s úkolem zmocnit se životně důležitých ropných polí v Maďarsku. V této operaci, která byla poslední německou ofenzivou na východní frontě ve 2. světové válce, proti sobě stály Jagdpanther a SU-100. V obou případech šlo o bezvěžové stíhače tanků postavené na podvozku "tradičních" věžových tanků. Jagdpanther byl určen pro defenzivnější úkoly; jeho lepší zaměřovač a kanon ráže 8,8 cm s vysokou úsťovou rychlostí zaručovaly vyšší palebnou sílu, ale stroj byl náchylný k poruchám a mechanickým problémům. SU-100 byl naproti tomu konstruován pro ofenzivní roli; jeho pancéřování a rychlost byly srovnatelné s Jagdpantherem a přes nedostatečné logistické zabezpečení a výcvik osádek byl rozhodujícím faktorem v tomto střetu vyšší počet strojů, které Sověti dokázali nasadit na bojišti na sklonku války. Tato kniha, jejímž autorem je uznávaný odborník na tankovou válku, hodnotí silné stránky a slabiny Jagdpanthera a SU-100 na pozadí jejich střetu v závěrečných týdnech 2. světové války. Bohatě doloženo dobovými snímky a schématy.

Dlouho očekávaná kniha autorské dvojice Milan Kopecký a Petr Štěpánek poprvé v historii přináší ucelený pohled na slavný tank T-34/85. Na 160 stranách formátu A4 je popsána historie vývoje této varianty tanku, která vznikla především z důvodu zvýšení bojové hodnoty. Čtenáři se dozví o rozmanitých pokusech se zástavbou děl větších ráží a s tím spojených úprav věží.Pochopitelně nechybí kapitoly věnované bojovému nasazení s popisy významných bitev, ve kterých došlo k nasazení právě této verze. Autor textu Milan Kopecký neopomenul ani speciální varianty a je popsán i přímý následovník, tank T-44. Většina textů je zaměřena na válečné období a poválečná etapa je zmíněna jen okrajově, protože se jedná o materiál na samostatnou publikaci, přesto čtenáři nejsou ochuzeni o stručnou stať se zaměřením na tank T-34/85 z československé výroby.Kniha obsahuje množství unikátních historických fotografií a u jednotlivých verzí jsou rozfotografovány modelářsky cenné detaily. Vše doplňuje řada podrobných výkresů v měřítku 1:35 a na tři desítky barevných kamufláží nakreslených Petrem Štěpánkem.

Na úspěšnou řadu knih, věnujících se dějinám vývoje a nasazení obrněné techniky v období od konce první světové války do roku 1945, navazuje další díl, věnovaný Spojeným státům americkým. Po první světové válce tvořily páteř amerických obrněných jednotek především lehké tanky francouzské konstrukce FT a těžké Mk VIII Liberty, zkonstruované ve Velké Británii. Meziválečné období bylo charakterizováno demilitarizací a dopady světové hospodářské krize, šíře pojatý vývoj je datován až do období poloviny třicátých let. Po vstupu USA do války se však produkce obrněné techniky mnoha kategorií rozeběhla v ohromném měřítku a jenom tanků Sherman bylo postaveno bezmála padesát tisíc. V knize je postižen vývoj lehkých střední i těžkých tanků, ale také samohybných děl, stíhačů tanků, protiletadlových samohybných kompletů, obrněných automobilů, obrněných transportérů i obojživelných strojů. Vedle amerických ozbrojených sil používaly popisované stroje i spojenecké armády, jak západní koalice, tak Sovětského svazu. Rok 1945 neznamenal konec dějin druhoválečné techniky, z poválečných přebytků ji převzala celá řada zahraničních armád a postarší americké stroje pomohly vybudovat moderně pojaté obrněné síly v mnoha zemích. Americké tanky jsou tak spojeny i s arabsko-izraelskými konflikty, indicko-pákistánskými válkami a dokonce ještě občanskou válkou v bývalé Jugoslávii. K dějinám amerického kontinentu patří rovněž vývoj obrněných vozidel v zemích Střední a Jižní Ameriky, které jsou k tématu připojeny jako doplněk. Vývoj v této oblasti je prakticky neznámý, přesto k němu patří tak pozoruhodná vozidla, jakým byl argentinský střední tank Nahuel. Řadu Obrněná technika uzavře roku 2015 díl číslo 12, zaměřený na vývoj a nasazení ve Velké Británii, Kanadě, Austrálii, Indii, Novém Zélandu a Jihoafrické Uniii, tedy zemích takzvaného Commonwealthu.

Poznejte vzrušující příběhy z historie stíhacích pilotů a jejich legendárních strojů – od první světové války až do dnešních dnů – mistrně podané z pera jednoho z nejúspěšnějších pilotů USA Dana Hamptona. Ve své knize prochází dějiny 20. století a vypráví o slavných jednotkách a stíhacích esech, které dobývaly oblohu se stroji, jako byly trojplošník Fokker, Supermarine Spitfire, Bf 109, F-4 Phantom, F-16 a řada dalších.

Celobarevná obrazová encyklopedie přináší přehled sedmdesáti nejzajímavějších válečných lodí dvacátého století. Představuje plavidla hlavních kategorií, která byla z historického hlediska významná svou konstrukcí, osudem či uplatněním ve válkách a námořních operacích. Kniha představuje výzbroj, taktiku i bojovou strategii válečných lodí a dalších bojových plavidel. bitevní lodě a křižníky torpédoborce fregaty ponorky letadlové lodě další bojová plavidla první a druhá světová válka lodě s atomovým pohonem válečné lodě budoucnosti

Celobarevná obrazová encyklopedie přináší přehled sedmdesáti nejzajímavějších válečných lodí dvacátého století. Představuje plavidla hlavních kategorií, která byla z historického hlediska významná svou konstrukcí, osudem či uplatněním ve válkách a námořních operacích. Kniha představuje výzbroj, taktiku i bojovou strategii válečných lodí a dalších bojových plavidel. bitevní lodě a křižníky torpédoborce fregaty ponorky letadlové lodě další bojová plavidla první a druhá světová válka lodě s atomovým pohonem válečné lodě budoucnosti

Chris Kyle, autor bestselleru Americký sniper, stačil ještě před svou smrtí připravit publikaci, ve které zachycuje příběhy z dějin Spojených států – prostřednictvím deseti nejslavnějších zbraní vypráví historii USA od občanské války až po současnost. Seznámíte se tak např. se Spencerovou opakovačkou, armádním revolverem Colt ráže 45, Thompsonovým samopalem nebo puškou M16 a také s hrdiny, kteří je používali.

Přestože Japonsko nepatřilo k "velkým hráčům" v oblasti obrněné techniky, historie jeho anků , samohybných děl a obrněných auomobilů patří k jedněm z nejzajímavějších. Je to totiž součást historie celého Dálného východu od konce první světové války do konce války, jež do dějin vstoupila pod názvem druhá světová válka.

Stíhací esa Luftwaffe a jejich neuvěřitelné počty sestřelů vždy vzbuzovaly údiv a často i nedůvěru. Například Erich Hartmann měl sestřelit 352 nepřátelských letounů a Gerhard Barkhorn 301. To je mnohonásobně víc, než nejlepší esa Spojenců. V prvních desetiletích po válce byla tato čísla často považována za výplod propagandistické mašinérie doktora Goebbelse. Později, když letečtí badatelé začali mapovat historii leteckých bojů druhé světové války, musel být tento názor přehodnocen. Dnes je už většinou možné porovnat záznamy obou bojujících stran. Kolik sestřelů stíhači Luftwaffe v konkrétním boji ohlásili a kolik letounů bylo na straně Spojenců skutečně zničeno či poškozeno. V naprosté většině případů jsou Němci udávaná čísla reálná a jen výjimečně se skutečnost nějak zásadně rozchází s německými záznamy. Nadsazování počtu vítězství nebylo u Luftwaffe o nic větší než u jiných letectev. Docházelo k němu hlavně v hromadných soubojích, ve kterých mnoho stíhačů střílelo na mnoho protivníků ve stejném čase a na stejném místě. To byl ale problém na obou stranách fronty. Podmínky pro oficiální potvrzení sestřelu u Luftwaffe byly v některých ohledech dokonce přísnější než u Britského Královského Letectva nebo letectva Spojených států. Důvod tak velkého počtu sestřelů u německých ,,experten“ – jak se v Německu v té době velkým esům říkalo - byl jiný. Příslušníci RAF i USAAF za druhé světové války operovali v takzvaných turnusech, daných odlétáním určitého množství bojových letů či operačních hodin. Tento turnus měl trvat řádově rok a půl a pak byl pilot stažen z fronty k odpočinku a plnění jiných, nebojových úkolů. Nebylo zdaleka pravidlem, že by pilot absolvoval další turnus. U Sovětského letectva bylo zase zvykem stahovat z fronty jednotky jako celek, a to často i na poměrně dlouhé období. Naopak pilot Luftwaffe byl po ukončení výcviku poslán k jednotce na frontu a začal létat. Zvlášť na východní frontě bylo běžné vykonávat i několik bojových letů během jediného dne. To trvalo týdny, měsíce, a pokud pilot nepadl, tak i roky. Každý měl nárok jen na několik týdnů dovolené. Jednotky byly z fronty stahovány jen výjimečně, většinou jen na dobu nezbytně nutnou na přezbrojení, nebo po období mimořádně těžkých ztrát. Většina z letců, kteří nepadli, létali nepřetržitě mnoho let, odlétali stovky bojových letů a nashromáždili tak obrovské množství zkušeností. Několik německých es dokonce překročilo hranici 1 000 bojových letů! Na začátku také těžili němečtí stíhači z technické a hlavně taktické převahy. Jak se válka přehoupla do druhé poloviny, o obě výhody přišli. Velká esa se však dokázala prosadit i tak. Dalším faktorem bylo, že hlavně v druhé polovině války vždy létali proti velké početní přesile. Takřka při každém vzletu se tak dostávali do boje a o soupeře neměli nouzi. U každé německé jednotky právě tito ,,experten“ dosáhli naprosté většiny sestřelů, kterých jednotka dosáhla.

První svazek encyklopedické řady, který vychází již ve čtvrtém vydání, si klade za cíl zmapovat vývoj obrněné techniky - tanků, samohybných děl, stíhačů tanků, obrněných transportérů a obrněných automobilů na celé světě. Edice přibližuje vývoj a bojové nasazení jednotlivých typů této techniky od roku 1919 do konce 2. sv. války v jednotl. státech světa. vyrábějící obrněná vozidla. První svazek je věnován německým tankům a obrněným automobilům. Více než 100 dokumentárních fotografií, 50 barevných bokorysů a téměř 100 pérovek.

Itálii a Španělsko nespojuje jen geografická blízkost. V letech občanské války se pro italské tankové jednotky stala země na Pyrenejském poloostrově zkušebním polygonem a byla to italská konstrukční škola, která stála u zrodu mnoha španělských konstrukcí. Český text.

Po přibližně čtyřech letech dostáváte do rukou další díl řady Obrněná technika. V samém úvodu bych rád vysvětlil číslování této knihy. V roce 2010 vyšel zatím poslední díl číslo 10 (Japonsko v letech 1919-1945). Jak jsem v něm avizoval, jako následující měl vyjít díl 11, věnovaný USA. Získávání podkladů a jejich zpracování se však nečekaně prodloužilo, po dohodě s novým vydavatelem tedy došlo k předřazení již připraveného dílu, věnovaného první světové válce. Ten máte nyní před sebou s pořadovým číslem 13. Díl 11 o obrněné technice Spojených států amerických vyjde ještě letos a pokud půjde vše jak má, v příštím roce 2015 vyjde poslední díl série s číslem 12, bude věnován Velké Británii a dalším zemím Commonwealthu. Předem neplánovanou shodou okolností tak poslední díl řady vyšel před dvěma, které mu měly předcházet. Hlavním důvodem se stala logická snaha vydavatele připravit publikaci k 100. výročí vypuknutí první světové války, které připadá na rok 2014. Vzhledem k tomu, že kniha popisuje jasně vymezenou a přes svou bouřlivost a tragičnost poměrně krátkou historickou etapu, podařilo se do textu zařadit všechny země, které se v dané době významnějším způsobem zapsaly do dějin vývoje a výroby obrněné techniky. Jednotlivé státy jsou seřazeny abecedně, každý z příslušných typů je do textu vložen jako samostatná kapitola.

Publikace Německé útočné pušky je dalším svazkem úspěšné ediční řady Propaganda. Každý díl této edice přináší jedinečný komentovaný výběr německých propagandistických fotografií z druhé světové války, z nichž většina nebyla ještě nikdy zveřejněna. Předmětem zájmu dvojice nizozemských historiků se tentokrát staly německé útočné pušky od prvních prototypů přes sériově vyráběné typy po legendární Sturmgewehr 44, který určil další směřování poválečného vývoje pěchotních zbraní. Publikace přináší unikátní fotografie a podrobné informace o modelech MKb 42 (W) a MKb 42 (H), MP 43/1, MP 43, MP 44, StG 45, MP 45, jediných dvou známých exemplářů pušek Sturmgewehr firmy Großfuß/Horn či velmi vzácného exempláře Deckungszielgerät. Jádro knihy jako obvykle tvoří stylizované i autentické snímky z výcviku a bojového nasazení.

Americký stíhač tanků M10 Gun Motor Carriage (GMC) a německé útočné dělo Sturmgeschütz (StuG) III byly v letech 1944-1994 neopěvovanými tažnými koňmi bitevních polí v severozápadní Evropě. StuG III byl bezvěžový stroj s nízkou siluetou, který byl zpočátku určen k poskytování přímé palebné podpory pěším útvarům. Později však dostal silnější výzbroj a byl nasazován proti nepřátelským tankům. V roce 1944 byl naopak M10, původně vyvinutý jako stíhač tanků, ale zranitelný palbou německých pancéřů, stále častěji nasazován jako prostředek palebné podpory pěchoty. Tato dvě obrněná bojová vozidla se během jedenáctiměsíčního tažení Spojenců z Normandie do srdce Reichu opakovaně utkávala, zejména v okolí Cách v říjnu 1944. Tato bohatě ilustrovaná kniha obsahující i speciálně zadané umělecké ilustrace popisuje jejich konfrontaci v závěrečných fázích 2. světové války.

V hodnocení tohoto svazku edice Duel nešetří britští čtenáři superlativy. Proč? Nejde tu totiž jen o typický technický popis obou letounů, jejich předností a záporů, ale daleko více o brilantní vylíčení jiných okolností, které smrtelné souboje britských bombardérů a německých stíhačů podstatně ovlivňovaly. Patří sem například nemilosrdná analýza postupu velení štábu britského letectva, neschopnost britských zpravodajských služeb, včasné nasazení technických inovací, které Němcům umožnily přes protivníkovu převahu dlouho vzdorovat. Autor tuto knížku přímo napěchoval trefnými rozbory, technickými podklady a postřehy a v neposlední řadě i skvělými fotografiemi a ilustracemi. To vše a ještě mnohé jiné umožňuje čtenářům lépe porozumět tomu, proč boje na noční obloze probíhaly právě tak, jak se odehrály, a ne jinak.

Němec Thomas Anderson je specialistou zabývajícím se studiem německých obrněných vozidel za 2. světové války. Léta strávil výzkumem v archivech v Německu, zbytku Evropy a ve Spojených státech, kde objevil málo známá fakta a dosud nepublikované fotografie mocné Panzerwaffe. Výsledek svého bádání zúročil v této komplexně pojaté knize. Zpřístupňuje v ní ještě nikdy nepublikované výňatky z hlášení velitelů jednotek, z osobních deníků, vzpomínek veteránů, čímž umožňuje čtenáři nahlédnout do historie tohoto legendárního obrněnce z dosud neznámých pohledů. Nepředkládá tedy jen podrobný technický popis variant tanku Tiger, jejich zrod a vývoj, jejich pancéřování, výzbroj a munici, ale zachycuje i cenné autentické zkušenosti, hodnocení a doporučení jeho osádek, taktiku jeho nasazování, změny v organizační struktuře tankových jednotek, detailní pohled na výrobní schopnosti německého průmyslu a dobovou atmosféru. Zkoumá také široce přijímaný názor, že Tiger byl konstrukčně příliš komplikovaný, při bojovém nasazení nespolehlivý a jeho výroba obtížná a složitá, ale že byl vyroben v dostatečně velkých počtech, takže měl významný efekt na boj se sovětskými i spojeneckými tanky. Černobílé snímky nás až sugestivně vtahují do doby dávno minulé a celá kniha je jedinečným vhledem na historii nejslavnějšího tanku, který byl kdy vyroben.