Najnovšie - História - ostatné strana 56 z 143

Ez a könyv hazánk földjének, népének, mindennemű viszonyainak ismertetője. Filmje a múltnak, tükre a jelennek, leltára egy kis ország nagy értékeinek. A honismeret könyve önismeretre tanít. Feltárul lapjáról mindaz, amire büszkék lehetünk, hogy sok erényünk és kiválóságunk bizakodásra ösztönözzön, de nem rejti gyengeségeinket sem, hogy megóvjon az elbizakodástól. Írtuk e könyvet mindenkinek, aki gyors átpillantást akar nyerni az ezeréves, a megcsonkított s a megnagyobbodott Magyarország és a magyar nép helyzetéről, sorsáról, főproblémáiról, szomszédaihoz való viszonyáról. Írtuk minden magyarnak, köztük hazánk új polgárainak, a visszatért területek ifjúságának, amely egy mostoha haza ölén nevelkedve, nem ismerhette meg édes hazáját, vagy éppen hamis képet kényszerült alkotni az Édesanyáról, mely most magához ölelte. A magyar tehetség és alkotómunka eredményeinek számbavétele meggyőz arról, hogy népünk a világkultúra legfelsőbb polcaira tört utat s életerejét a trianoni tragédiából átmentve, nemzeti küldetéstudatát csorbítatlanul megőrizte. Megtanít őrködni a múlton, hinni elhivatottságunkban, bízni erőnkben és remélni egy jobb jövendőben.

Ennek a könyvnek nincsen fülszövege.

Provokatív munkájában a szerző kifejti, hogy a holokauszttal kapcsolatos könyvek, filmek, tévé-műsorok, múzeumok és nyilvános megemlékezések elburjánzása különös módon a tragédia jelentőségének csökkenéséhez, emlékének elhalványulásához vezet. Számos eseményt és a kulturális jelenséget (Ronald Reagan 1985-ben, a bitburgi német katonai temetőben tett látogatását, Anne Frank történetének eltorzulását, a holokauszt ábrázolását olyan művészek és filmesek műveiben, mint Judy Chicago és Steven Spielberg) elemezve Rosenfeld bemutatja mindazokat a kulturális erőket, amelyek banalizálják a holokausztot a közfelfogásban. Ezekkel állítja szembe azoknak a szemtanúk, Jean Améry, Primo Levi, Elie Wiesel és Kertész Imre kijózanító munkásságát. A könyv erőteljesen figyelmeztetés: milyen lehetséges következményekkel járhat a "holokauszt vége" a köztudatban. ALVIN H. ROSENFELD a bloomingtoni Indiana Egyetem tanára, 2002 és 2007 között az Egyesült Államok Holokauszt Emlékbizottságának elnöke volt. Jelenleg az amerikai Holokauszt Emlékmúzeum igazgatótanácsának tagja. Magyarul megjelent munkája: Kettős halál. Elmélkedések a holokausztirodalomról (Gondolat, 2010).

Třetí díl trilogie Brno-Brünn 1939-1945 zachycuje poslední úsek tohoto časového období, tedy závěrečné měsíce okupace a také osvobození. Město žilo i tehdy svým životem nehledě na narůstající perzekuci. Brno se stalo nejprve terčem amerických náletů, z nichž tři největší způsobily městu obrovské škody, ale fronta se k městu teprve blížila. V knížce jsou popsány i nálety sovětské, evakuace německého obyvatelstva, útěk gestapa a konečně i boje přímo v ulicích města, také situace ihned po osvobození. Je podrobně popsána i návštěva prezidenta Beneše v první polovině května 1945 a odsun německých obyvatel z města na konci téhož měsíce.

Jak to, že nenápadný rabín a malý prorok ze stojatých vod římské civilizace začal být považován za ústřední postavu západní civilizace? Změnil jeho vliv svět? Cahill se svou pozoruhodnou schopností oživovat postavy minulosti vyzrálým a plnohodnotným způsobem ukazuje Ježíše od jeho narození až po jeho popravu očima těch, kdo jej znali, a využívá kontextu jeho doby. Představuje Ježíše jako milujícího přítele, potulného kazatele a tichého revolucionáře, jehož slova a činy inspirovaly jeho následovníky k tomu, aby putovali po římském světě a šířili pravdu, kterou jim vštípil. Odvážná a provokativní kniha Vytoužené dávnověké pahorky je zatím nejpoutavějším historickým vyprávěním Thomase Cahilla.

V pořadí již třetí kniha, zaměřená na období politických procesů v Československu a jejich oběti, se věnuje oblasti popravených příslušníků SNB, Ministerstva vnitra a Sboru vězeňské stráže. Publikace narušuje zažitou představu policistů jako jednolité hmoty, bezvýhradně oddané komunistickému režimu. Mezi popravenými nacházíme odhodlané protikomunistické odbojáře, nevinné oběti politických procesů a ve dvou případech také exponenty vládnoucí moci, smetené intrikami svých spolustraníků. Jeden z policistů byl dokonce souzen v neznámějším procesu doby nesvobody, jehož hlavní osobou se stala doktorka Milada Horáková. K policistům, popraveným z politických důvodů jsou v samostatné části knihy přiřazeny také případy exekvovaných z kriminálních příčin (podobně jako u knihy Vojáci na popravišti), mezi policisty se takové kauzy vyskytly dvě. Kniha je doprovázena množstvím fotografického materiálu, ke každému z popisovaných mužů se podařilo dohledat fotografii, některé autorům poskytli přímo členové rodiny.

Sambucus prináša vo svojom deviatom zväzku rad štúdií, recenzií a správ z oblasti vied o antickom staroveku v širšom ponímaní. Uvedená šírka sa na prvý pohľad prejavila v tom, že sú v ňom zastúpené jednak práce orientované na jazykovedu, antické literárne, kultúrne i politické dejiny, jednak práce o tradovaní klasických jazykov a s nimi spojenej kultúry.Uvedená šírka dovolila pristúpiť aj k tradičným témam novým spôsobom, ako ukazujú príspevky Ivana Lábaja o kategórii slovesného vidu v latinčine a Barbory Machajdíkovej o význame Festových glos pre súčasné italicko-etruskologické bádanie. Celkom iný pól štúdia antického sveta predstavuje výskum jeho dejín a otázka objektivity vtedajších historiografov; z tohto hľadiska komentuje Cassia Diona Jozef Kordoš. Viac-menej mimo historickej skutočnosti povedie čitateľa príspevok Lýdie Karkabi, ktorá sa zaoberala básňou De ave Phoenice a jej podkladom, mýtom o zázračnom Fénixovi. V čase vzniku uvedenej básne už bola sformovaná aj zaujímavá kresťanská literatúra; spoluautorská dvojica Erika Brodňanská a Adriána Koželová sústredili svoju pozornosť na dve morálne ladené elégie Gregora Nazianzského a na prítomnosť prírodovedných prvkov v jeho básňach; Marcela Andoková a Kvetoslava Gyuriová sa zamerali na listy sv. Hieronyma a na výchovno-vzdelávacie témy v nich.Bádanie v oblasti neliterárnych textov latinského stredoveku, ktoré dominantne aplikuje metódy pomocných vied historických, zastupuje rozbor listiny z roku 1355 chorvátskej proveniencie od Ivana Baltu.Zvyšná polovica štúdií sa pohybuje v oblasti novolatinských štúdií. Dôležitým javom renesancie 15. a 16. st. bolo oživenie gréčtiny na latinskom Západe; autorská trojica Christian Gastgeber, Jana Grusková, Jozef Kordoš predstavuje program prebiehajúceho rakúsko-slovenského bádania o situácii v oblasti stredného Dunaja. Reformáciou determinovaný humanizmus si bližšie všímajú dve štúdie: Marta Vaculínová sa zaoberala pamätníkom Jána Filického vo fondoch knižnice Národného múzea v Prahe, Oľga Vaneková sa pokúsila objasniť vzťahy Bocatiovej ľúbostnej múzy k rímskym vzorom a k svojim humanistickým súbežcom.Texty, za ktoré vďačíme vedeckému dianiu na historickej Trnavskej univerzite, interpretuje príspevok o osobnostnom profile Františka Forgáča u Samuela Timona, ktorý spracovala ďalšia autorská trojica Michaela Kajanová, Erika Juríková, Nicol Sipekiová. Sokoliarstvo sa azda trocha nečakane stalo témou didaktickej básne, ktorá vyšla v Trnave ako promočná tlač; Lenka Fišerová približuje jej text a vzťahy k antickým vzorom. V poslednej štúdii zameranej na tyrnaviká sa Katarína Karabová zaoberá otázkami a vnímaním mimozemských civilizácií v spisoch niekdajších profesorov historickej Trnavskej univerzity. Úzke prepojenie s vydavateľskou praxou má na zreteli záverečný príspevok Eriky Juríkovej, ktorý približuje rôzne neľahké okolnosti, s ktorými sa Matej Bel pri vydávaní svojich Notícií musel opakovane vyrovnať.Ako zvyčajne, v deviatom zväzku vychádzajú recenzie, ktorých poradie určila časová následnosť tém, takže zachytávajú časové rozpätie od Homéra cez latinskú spisbu neskorej antiky a stredoveku až po recepciu grécko-rímskej kultúry v Nemecku v 18. storočí a postavu nášho prvého profesora klasickej filológie Miloslava Okála, ktorého storočnicu si práve pripomíname.Tretiu časť zväzku tvoria správy z vedeckého života. Majú jednak personálny kontext, jednak predstavujú priebeh a výsledky vedeckého bádania. Riešených, resp. navrhovaných grantových úloh sa týkajú správy Eriky Juríkovej a Ľudmily Buzássyovej, ktorá upozorňuje na konferenciu pripravovanú na marec 2014 k 100. výročiu narodenia Miloslava Okála. Zväzok uzatvára súpis diplomových prác, ktoré boli obhájené v Trnave na konci minulého akademického roku, s krátkymi anotáciami.

Každodenní život obyvatel Českého království za první světové války jako by dnes již tonul v mlze, ukryt přirozeným během času, ale i mnohem temnějším obdobím nacistického teroru o čtvrtstoletí později. Jako by světovou válku (teprve později označovanou přívlastkem „první“) připomínaly jen mechem obrostlé pomníčky padlých na návsích našich obcí. Přesto se jedná o období navýsost zajímavé i barvité – byť na barevné škále převládají šedá a černá, teprve v samém závěru války překryté barvami vlajky mladé republiky. To, že tyto nové barvy byly původně jen dvě, je jen jednou z mnoha nepříliš známých skutečností, o nichž se dočtete v této knize. Život obyčejného člověka je však jen výjimečně spjat se státními symboly či představiteli, a tak se – po nezbytném historickém úvodu, pojednávajícím o příčinách války, jejím průběhu a klíčových osobnostech a o českém protirakouském odboji – můžete začíst do kapitol o tom, co Češi za války četli, jak se (ve stále ještě vzácných) chvílích odpočinku bavili, čím cestovali, co jedli a jak se oblékali, jaký byl život ve městě i na venkově, co prožívaly za válečných dnů děti a ženy, jak se navzdory nelehké době rozvíjely česká kultura a české školství či jak se proměnily postavení církve, rodinné a sexuální vztahy. Zvláštní pozornost je věnována těm, kteří – většinou nevolky – oblékli rakouskou uniformu, stejně jako české válečné ekonomice a národnostním menšinám na našem území. Věříme tedy, že šestý svazek Edice Český ČAS čtivou formou „seškrábe mech ze zapomenutých pomníčků“ a osvětlí zejména mladším čtenářům nelehká léta, v nichž se rodila naše nezávislost.

Nemám jiné nepřátele než ty, kteří jsou nepřáteli státu, prohlásil Richelieu na smrtelné posteli, ale málokterý státník před ním byl tak napadán a hanoben jako on. Kdo tehdy vlastně byl stát, král či kardinál? Koho a co představoval kardinál ve své době? Politickou moc, zdroj inteligence, či neukojenou ctižádostivost bez skrupulí a morálky? Dumasovi hrdinové s ním v královských službách bojovali na život a smrt, kardinál je tu doslova ztělesním mocného zloducha, ale přesto d´Artagnan nakonec obdrží dekret poručíka královských mušketýrů. Nejen současníky, ale především literaturu a historii fascinovala a vzrušovala tato historická postava svými osudy, názory i činy do té míry, že o ní vždy znovu a znovu čteme. Jaké byly jeho názory na politiku, vysokou šlechtu, prostý lid, souboje, ženy, špionáž, umění, vědu, jaká byla skutečnost a jaká byla představa? Historie versus literatura, smyšlenky proti faktům, antipatie vedle sympatií, to vše představuje příběh kardinála Richelieu na půdorysu Dumasova, Mauroisova, Merleho, Huxleye a mnoha dalších, barvitého vyprávění v konfrontaci a korekci generací historiků. Autor tu nabízí příběhy v příběhu spolu s bohatou ilustrační dokumentací.

Francouzský historik kulturních dějin Michel Pastoureau, který se dlouhodobě věnuje zkoumání symbolů (nejen barev ale i zvířat a také heraldikou, anylyzuje v této knize vývoj a proměny symboliky modré barvy v dějinách evropského Západu. Řekové ani Římané jí žádnou větší pozornost nevěnovali, dokonce ji pokládali za nepříjemnou na pohled. Naopak dnes se jedná o barvu, jejíž obliba v celé Evropě daleko předčí barvy ostatní (včetně zelené a červené). Autor se zamýšlí nad příčinami této proměny a zabývá se významem a symbolikou modré barvy v oblečení, každodenním životě stejně jako v literatuře a v umění od dob klasického starověku, ve středověké i v současné Evropě.

Dieter Kindermann úgy ismeri a Habsburg-család életének minden kis részletét, ahogy talán senki más. Könyvében rendkívül összetett képet rajzol a Habsburgok 20. és kezdődő 21. századi életéről. Visszapillant az excsászárné, Zita életére, akinek ausztriai visszatérésében ő maga a szerző is szerepet játszott. Portrét rajzol a szenvedélyes européerről, Otto von Habsburgról, az utolsó császár fiáról. Mesél az ő gyermekeiről, például Walburga Habsburg Douglasról, aki a svéd parlament képviselője, vagy Gabriela Habsburgról, aki Grúzia németországi nagykövete, valamint Habsburg Györgyről, aki az Európai Unióban látja el Magyarország rendkívüli nagykövete tisztjét. Természetesen szól Karl von Habsburgról is, aki a család jelenlegi feje, feleségéről, a művészetek ismert támogatójáról: Francesca Thyssen-Bornemiszáról. Ez a könyv az osztrák történelem egy kevéssé feldolgozott területén szolgál izgalmas útikalauznak.

Další svazek souborné edice Komenského spisů navazuje tematicky na svazek 9/I. Zahrnuje Komenského práce týkající se minulosti i současnosti Jednoty bratrské. Je to zejména Komenského edice a překlad osmé knihy dějin Jednoty bratrské od polského šlechtice Jana Lašického; Komenský si tuto část Lašického spisu vybral proto, že pojednává o církevním řádu Jednoty, a právě na něj chtěl v době po uzavření vestfálského míru zvláště upozornit, protože jej považoval za velmi důležitý pro přežití církve rozptýlené v exilu. Spis tedy sleduje především pastorační cíl, v české verzi nabádá k návratu k vnitřní kázni v životě Jednoty, v latinské verzi připomíná sesterským evangelickým církvím jednak dlouhou tradici české reformace, jednak důraz na již zmíněnou vnitřní kázeň v životě Jednoty. Svazek dále obsahuje dva drobnější latinské spisky, volně spjaté s osobností švédského krále Karla X. Gustava. První z nich, Vyhlazení Lešna, podrobně líčí poslední dny obyvatel Lešna před dobytím a vypálením polskými vojáky v dubnu 1656. Tato událost, v rámci švédsko-polské války málo významná, byla osudová pro tamní živé centrum Jednoty i pro Komenského osobně. Druhá práce, Děkovné provolání Nejjasnějšímu králi Švédů Karlu Gustavovi, napsaná u příležitosti zpočátku úspěšného tažení proti Dánsku v roce 1658, patří ke komeniologickým objevům 20. století. Stejně jako ve spisku Panegyrik, věnovaném témuž panovníkovi zhruba o tři roky dříve (viz Opera omnia 13) Komenský také zde vyzdvihuje vojenské schopnosti a vladařské přednosti krále jako vzor pro křesťanské panovníky.

Židovská komunita v Komárne je jednou z najstarších náboženských obcí širokého regiónu. Stáročné dejiny, väčšia časť histórie 221-ročnej náboženskej obce, však dodnes nie je spracovaná. Táto kniha sa podujala na to, aby ukázala všetko, čo sa nám doteraz v súvislosti s históriou tejto komunity podarilo zozbierať – kópie dokumentov, pôvodné pramene, synagógy, cintorín a základné inštitúcie života náboženskej obce. V tejto publikácii majú dôležité miesto aj ľudské osudy. O príbehy svojich životov sa s nami podelili tí, ktorí prežili holokaust i komárňanskí Židia povojnovej generácie, ktorí vo svojom rozprávaní nezabudli ani na spomienky spájajúce sa s naším mestom

Huszonnyolc ország huszonnyolc rangos történésze mesél országáról átgondolt, lebilincselő és gyakran szenvedélyes esszékben. Mindegyik földrészről kiválasztottunk legalább egy országot, vannak köztük kicsik és nagyok, érett demokráciák és vallásos diktatúrák, több ezer éves államok és fiatal, 20. századi országok. E válogatás lefedi a világ népességének kétharmadát. Megtudhatjuk, miért erős az Egyesült Államokban a történelem nélküli ország mítosza, és miért becsülik nagyra a történelmet Kínában, ahol a történetírás 3000 éven át kulcsszerepet játszott a hatalom legitimitásának megteremtésében. Egyes országokra, például Egyiptomra és Görögországra nyomasztó súllyal nehezedik dicsőséges régmúltjuk, másoknak, például Németországnak fel kell dolgozniuk a közelmúlt fájdalmas emlékeit. A világ több országában történészvita robbant ki az iskolai tankönyvek tartalma miatt, például Ausztráliában, Oroszországban és Japánban. Ahhoz, hogy megismerjük a világot színesítő, de békéjét néha veszélybe sodró ellentétek okait, meg kell értenünk e mélyebb történelmet. A könyvet kronológiai táblázatok és gondosan kiválasztott, látványos képanyag teszi érdekesebbé. Ez az eredeti, elgondolkodtató és tudományosan megalapozott esszégyűjtemény kihagyhatatlan kalauz világunk jobb megértéséhez. 202 illusztrációval, ebből 157 színes.

Výběr reportáží jednoho z nejceněnějších současných reportérů Wojciecha Tochmana spojuje téma široce chápané víry, lidského soucitu a krutosti. Tochman se věnuje mediálně známým kauzám i zapomenutým osudům jednotlivých lidí z celého Polska. Jeho reportáže, přeložené do mnoha jazyků, jsou výjimečné autorovou schopností přiblížit se ke svým hrdinům na dotyk ruky, ale zároveň jejich příběh vyprávět univerzálně a s jazykovou virtuozitou. Pánbůh zaplať se přitom nevyhýbá ani kontroverzním tématům: příběhu HIV pozitivního kněze nebo problému zneužívání dětí, nepokouší se hledat senzaci, ale poukázat na vytěsněné a umlčené problémy.

Kniha Dějiny lékařství předkládá nekonečně složitou skládačku historie lékařství zahrnující časovou posloupnost, biologickou evoluci, smrtelné pandemie, společenské změny velkého dosahu a také role, které sehráli pionýři lékařské vědy, počínaje Hippokratem, přes Vesalia a Pasteura až po lékaře a vědce dnešní doby. Kniha navíc obsahuje detailní informace o nemocech, diagnóze, léčbě a chirurgických technikách, a to od nejstarších počátků až po ohromující pokrok současné doby.

Erzsébet császárné és királyné sugárzó személyisége és tragikus sorsa napjainkban is nagy érdeklődést vált ki. Bajorországban nevelkedett, majd 16 éves korában Ferenc József császár feleségeként került a bécsi császári udvarba, ahol addigi szabad és vidám élete drámai fordulatot vett. Családtagjai gyakran támogatták, elkísérték élete kanyargós útjain, de sok ellensége is akadt. Kora egyik legszebb asszonya volt, kivételes egyéniségnek, a magyarok iránti szeretetének köszönhetően történelmünk egyik legnépszerűbb személyisége.