Najnovšie - Náboženstvo - Kresťanstvo strana 23 z 145

Táto kniha je o umení, ako milovať Boha a človeka, ako dôverovať Bohu a človeku, ako budovať vzťahy, ako riešiť konflikty a ako odpúšťať. I keď sa v nej páter Elias Velia prihovára nielen kresťanom, ale všetkým Božím deťom, nezabúda pripomenúť, že prvý a najdôležitejší vzťah, od ktorého závisia všetky ostatné, je náš vzťah s Bohom.

Ak ste už milovali niekoho, kto zanechal vieru, určite poznáte bolesť z túžby po jeho návrate. Myslíte na neho pri každej svätej omši, chýba vám a niekedy dokonca rozmýšľate, či môže byť život v nebi radostný, ak tam nebude váš blízky. Keď prežívame túto bolesť, začíname sa učiť, čo znamená milovať ako Boh. V tejto knihe sa dozvieme, ako môžeme verne nasledovať príklad svätej Moniky. Jej modlitby, slzy a svedectvo obrátili manžela aj syna – svätého Augustína. Kniha nie je návodom, ako získať márnotratné dieťa späť, pretože žiadne zaručené návody nedokážu prinavrátiť ľudí na cestu viery. Svedectvo však áno! Kniha je plná inšpirácií, ako trpezlivo čakať a ako v pokoji zasievať semienka viery. Pri čítaní sa presvedčíme, že v každom z nás pôsobí Duch Svätý, ktorý nás volá domov a povzbudzuje vo svedectve. Všetci sme členmi Klubu svätej Moniky, modlíme sa a vystierame svoje ruky k nebu, kým sa naši milovaní nevrátia k viere a neobjímu plnosť života, ktorú možno nájsť iba v Kristovi. Božia túžba po návrate jeho milovaných synov a dcér k nemu je väčšia ako tá naša. Dôverujme mu!

Dotknúť sa slovom, o to sa pokúša biskup Ján Hroboň. Výber z jeho kázní chce osloviť čitateľa k zamysleniu sa nad slovom Božím a pomôcť jeho aplikácii v praktickom živote. Biskup Ján Hroboň je neprehliadnuteľným kazateľom, ktorý vie zaujať poslucháčov svojou charizmou nielen v evanjelickej cirkvi, ale aj v širokej ekumenickej pospolitosti. Nie je to len bystré oko, citlivé srdce, jemu vlastný dar humoru, a schopnosť zosúčasniť biblické texty do zrozumiteľnej a oslovujúcej reči. Citlivo vníma dianie v spoločnosti a vo svete, problémy, s ktorými vnáša do nich svetlo a nádej evanjelia. Jeho posolstvo je kryté vlastným životom a duchovnými skúsenosťami. Sedieť pod jeho kazateľnicou je duchovným zážitkom, ktorý inšpiruje k autentickému a radostnému životu viery.

Prvá kniha C. S. Lewisa, ktorú napísal po svojom obrátení Alegorická obhajoba kresťanstva, rozumu a romantizmu. V istom zmysle je to záznam jeho vlastného hľadania zmyslu a duchovného naplnenia –?hľadania, ktoré ho nakoniec doviedlo ku kresťanstvu. Inšpirovaný dielom Johna Bunyana, ale najmä celkovou záľubou starovekých a stredovekých autorov v žánri alegórie nám Lewis predstavuje svojho hrdinu mladého Johna a jeho osobnú odyseu vykresľuje ako hľadanie záhadného Ostrova, ktorý v ňom vzbudzuje hlbokú túžbu –?akési spaľujúce a zároveň lahodné prahnutie. Na svojich dobrodružstvách čitateľov zavedie na fantastické miesta, akými sú Vzrušenie, Aischropolis či žalár Ducha doby, kde stretáva alegorické postavy ako pán Osvietenecký, pán Mamon, panna menom Rozum či matka Kristiana.

Jsou dva pohledy na sv. Terezii z Lisieux. Ten první vidí typickou zbožnost a spiritualitu 19. století, mnohdy připomínající kabinet katolických kuriozit, plnou sošek, svatých obrázků, umělých kytek a zasněných psaníček kreslených do památníků jejích čtyř rodných sester. Ten druhý pohled vyžaduje ponor a filtr času, které odstraní všechny titěrnosti a zaměří se na to podstatné: na Tereziinu důvěru v Boha, která vychází z čistého pramene evangelia, z duchovní geniality dítěte, které se o Vánocích 1886 přes noc stalo dospělou, zralou křesťankou. Kniha zkušeného autora spirituální literatury hovoří jak o vnějších, tak i vnitřních podmínkách její proměny a také o tom, proč je spiritualita této křehké a neduživé karmelitky, jež jako řeholnice žila skryta v kontemplativním klášteře v Lisieux pouhých devět let, stále aktuálnější. Je v ní řeč o růžích, které se už 150 let od jejího narození rozvíjejí jedna po druhé, a o bezprostřednosti důvěry, jež je něčím mnohem víc než víra. Knihu provázejí básně Miloše Doležala. Zdeněk Jančařík je salesián, kněz a autor spirituální literatury. V Portále vyšly jeho knihy Plátno z Turína, Miláček Páně, Žena ať v církvi promluví nebo Čerstvá voda pro duši a knižní rozhovor s Ludmilou Javorovou Ty jsi kněz navěky.

Savannah Guthrieová, v zamyslení o hľadaní a nachádzaní Božej lásky všade a vo všetkom, prináša nový pohľad na to ako nás vidí Boh. Je presvedčená, že Boh nás v prvom rade miluje, chápe a rozumie nám. Hovorí o láskavom, starostlivom a trpezlivom Bohu, ktorý sa zameriava na dušu človeka, nie na jeho postavenie, chyby, zlyhania, bohatstvo, závislosti alebo pretvárku. Boh hľadí hlbšie a hľadá úprimnosť. Savannah sa zamýšľa nad tým, že Boh chce mať s nami vzťah a túži po tom, aby sme poznali, aký je naozaj. On nás nevidí tak, ako nás vidia ostatní alebo ako sa na seba pozeráme my. Pravda je taká, že Jeho pohľad na nás je plný lásky... Lebo všetko, čo nepochádza z lásky nie je Boh.

Jezuitský kněz James Martin naléhavě vyzývá katolické představitele, aby se k LGBTQ+ věřícím chovali novým způsobem, který se vyznačuje soucitem a otevřeností. V této inspirativní knize vychází ze svých dlouholetých setkání s lidmi „na obou stranách mostu“ a v úvahách nad třemi ctnostmi navrženými Katechismem katolické církve — respektem, soucítěním a ohleduplností — naznačuje možnosti, jak se mohou reprezentanti katolické hierarchie a LGBTQ+ křesťané navzájem přibližovat na cestě vzájemného smíření. Tato průkopnická kniha obsahuje také duchovní a biblické zdroje pro LGBTQ+ osoby a jejich rodiny a přátele. Autor provází biblické úryvky meditacemi a otázkami k zamyšlení, které mohou LGBTQ+ lidem pomoci najít své místo v církvi a vstoupit do hlubšího vztahu s Bohem. Jeho myšlenky rovněž otvírají možnost křesťanským společenstvím takovéto lidi s pochopením přijmout. Kniha, která je v dnešní atmosféře rozdělení zoufale potřebná.

Kresťanstvo - viera našich predkov, viera stoviek generácií, viera svätcov i mnohých hriešnikov. Aké asi boli ich príbehy? Čím sa živili, do akej spoločenskej triedy patrili, akým osudovým zvratom čelili a predovšetkým: Ako sa vôbec stali kresťanmi? Román „Svätci a hriešnici" zachytáva v šiestich príbehoch prvých tisíc rokov kresťanstva. Od osobného stretnutia s Kristom a jeho Matkou, cez prenasledovanie prvých kresťanov a veľký obrat za cisára Konštantína Velkého, až po konverziu nových európskych národov, kniha mapuje osudy ľudí - mužov i žien, ktorí boli vo svojej dobe svedkami velkých historických udalostí. Verím, že „Svätci a hriešnici" pomôžu čitateľovi pochopiť, že ani človek 21. storočia sa nenachádza mimo dejín, ale že je ich pevnou súčasťou. Sme dedičmi tých, čo tu boli pred nami. Príbeh spásonosného učenia, ktoré tu po sebe zanechal Ježiš Kristus, pokračuje ďalej - a jeho nositeľmi pre nadchádzajúce generácie sme dnes my sami... S úctou Matej Gavlák, autor

Edícia Kresťanský život, 4. zväzok Boh ako starček, bábkoherec, policajt, milosrdný Boh alebo tyran... Karikatúry Boha sú čisto ľudským výtvorom, presnejšie produktom ľudskej psychiky, ktorá si z čriepkov rôznych informácií a vlastných vzťahových skúseností vytvára obraz Boha viac či menej odlišný od originálu. Najväčší vplyv na náš prvotný obraz o Bohu majú skúsenosti s pozemským otcom – dobré, zlé alebo žiadne – a tiež skúsenosti s autoritami. Našťastie však nie sme vydaní napospas len nedokonalým ľudským vzorom a vplyvom. V živote každého z nás pôsobí aj Božia milosť, sám Boh túži, aby sme ho spoznali.

Sofia Cavalletti nie je čitateľom zaoberajúcim sa náboženskou výchovou detí neznáma. Po vydaní jej základných publikácií venujúcich sa náboženskému potenciálu dieťaťa vo veku 3 až 6 rokov a 6 až 12 rokov, ponúkame čitateľovi preklad “Dejín Božieho kráľovstva”. V ich dvoch dieloch autorka sústreďuje pozornosť na jednotu Biblie a liturgie. V prvom diele s podnadpisom “Od stvorenia po parúziu” ponúka vybrané kľúčové texty z Biblie, ktorými nasleduje „zlatú niť“ dejín spásy od momentu stvorenia až po ich zavŕšenie v druhom príchode Krista – parúzii. Dielo patrí medzi základné študijné materiály všetkých, ktorí pracujú s deťmi v katechetickom programe Katechéz Dobrého pastiera, no bude určite veľkým obohatením aj pre čitateľov, ktorí sa zaujímajú o biblické základy kresťanstva.

Promluvy pronesené roku 1976 v kentuckém opatství Gethsemani mají přes svůj stručný rozsah obrovský význam pro dnešní spiritualitu. Benediktin John Main v nich poprvé představuje své pojetí meditační praxe založené na starokřesťanské tradici i postupech východních náboženství. Nabízí zde cestu, jak se zakoušením Boží přítomnosti posouvat k hlubší víře a větší citlivosti k sobě i světu. Mainova kontemplativní modlitba jako protiklad k uspěchanému, konzumnímu světu, v němž žijeme, už inspirovala statisíce křesťanů.

„Teréz anya mosolyában, szavaiban és tetteiben Jézus újból a világ utcáin járt irgalmas szamaritánusként.” II. János Pál pápa Jim Towey kongresszusi tisztviselő volt az 1980-as években, látszólag sikeres (és hívő) ember, de már fiatalon kiégettnek érezte magát, az életét üresnek, céltalannak – mígnem egy röpke találkozó Teréz anyával mindezt megváltoztatta. Önkéntesként kezdett dolgozni egy leveskonyhán, majd évtizedeken át ő intézte „Anya” jogi ügyeit. Most pedig, a halála után úgy meséli el az életét, ahogy még senki. Azt, ahogy elindult Albániából, ahogy a Haldoklók Otthonát megszervezte Kalkuttában, ahogy minden tevékenységében Jézus iránti szeretete vezérelte, ahogy mindennap sokat imádkozott, egyszóval életének főbb elemeit már ismerhetjük másoktól s részben tőle magától is. Jim Towey e történet mélyére hatol: mesél arról, hogyan élte át Teréz anya – éveken, évtizedeken át – a lélek sötét éjszakáját: amikor úgy érezte, Isten nincs vele, sőt sehol sincsen. Mesél Anya apró humoráról, gyermeki kedvességéről, de hétköznapi gyarlóságairól is. S ugyanakkor könyvében igyekszik megvédeni őt azokkal a súlyos vádakkal szemben, amelyek egy időben oly gyakran elhangzottak Teréz anyával kapcsolatban. „Ha látom, hogy valaki haldoklik, magamhoz veszem. Ha látom, hogy éhes, enni adok neki. Ő is tud szeretni és szeretve lenni. Nem nézem a bőrszínét. Nem nézem a vallását. Nem nézek semmit. Minden ember, legyen hindu, moszlim vagy buddhista, a testvérem.” Teréz anya

Juliana z Norwichu (cca. 1342 – 1420) je mystičkou nádeje. Známe sú najmä utešujúce slová, ktoré vo svojom videní prijala od Pána: „Všetko bude dobré a všetko sa obráti na dobré.“ Ako 31-ročnú ju postihla ťažká choroba a zdalo sa, že zomrie. Privolali k nej kňaza a keď jej ukázal kríž, nielenže okamžite vyzdravela, ale dostala aj šestnásť zjavení, ktoré následne spolu s komentármi spísala vo svojej knihe Zjavenia Božej lásky. Práve túto knihu teraz držíte vo svojich rukách. Pápež Benedikt XVI. hovorí: „Katechizmus Katolíckej cirkvi cituje slová Juliany z Norwichu, keď opisuje postoj katolíckej viery k otázke, ktorá i dnes trápi všetkých veriacich: Ak je Boh nadovšetko dobrý a vševediaci, ako to, že existuje zlo a trpia nevinní ľudia? Aj svätci, ba práve svätci, si kládli túto otázku. Osvietení vierou, dávajú nám odpoveď, ktorá naše srdce otvára pre dôveru a nádej: v tajomných plánoch svojej prozreteľnosti Boh dokáže aj zo zla vyťažiť väčšie dobro – tak, ako píše Juliana z Norwichu: ,Z Božej milosti som sa naučila, že musím zostať neochvejná vo viere; teda pevne a dokonale musím veriť, že všetko sa na dobré obráti…‘ Áno, Božie prísľuby sú vždy väčšie, než naše očakávania. Ak Bohu, jeho nekonečnej láske, odovzdáme najčistejšie a najhlbšie túžby nášho srdca, nebudeme sklamaní: ,Všetko bude dobré‘ a ,všetko bude slúžiť na dobré‘.“ „Juliana z Norwichu pochopila najdôležitejšie posolstvo pre duchovný život: Boh je láska, a keď sa mu otvoríme s úplnou dôverou a dovolíme, aby riadil celú našu existenciu, on všetko premení; vtedy nájdeme pravý pokoj a pravú radosť, ktoré budeme schopní odovzdávať ďalej.“ Benedikt XVI.

Brandstaetterův Biblický kruh je knihou na pomezí autobiografie a rozjímání o Bibli. Lépe řečeno: Bible je součástí autobiografie, dává autorovu životu orientaci ve světě, utváří i strukturu jeho vnímání světa. A v tom spočívá originální přínos této knihy. Nejde zde o exegezi, ani o úvod do studia Bible. Jde o vyznání lásky Bibli a sdílení osobní zkušenosti s jejím vlivem na život. Brandastaetter vychází ze svých židovských kořenů a zdůraznění sepětí křesťanství s židovstvím patří k základním motivům knihy. Opět ne nějak proklamativně, ale na příkladu autorova života. Autor vzhledem k svému rodinnému zázemí i pozdější konverzi ke křesťanství ukazuje, jak lze číst židovskou bibli očima křesťana a Nový zákon očima Žida. Při četbě procházíme hlavními etapami duchovní autobiografie autorovy. Bible je její nedílnou součástí. V tom Branstaetterova kniha přesahuje obecněji k tématu vztahu literatury a života. Knihy nejsou ilustrací, vysvětlením, zábavou, ale místy, kde se při psaní a čtení žije, nejen o životě přemýšlí. Samo čtení a interpretace je životem. Proto autor čte vášnivě, poučeně, autenticky. Dotýká se tak i otázky podstatné pro místo literatury v našem životě a budoucnosti knih, a tedy vlastně i nakladatelské „politiky“: bez čtení se zužuje prostor našeho života. V případě Bible se pak zužuje o tajemný prostor sdílení života s tajemstvím Boha. Mnohovrstevnatost Bible se odráží i v množství přístupu k ní v závislosti na společenské a osobní situaci čtenáře. Roman Brandstaetter ukazuje, jak poznával bibli v různých situacích svého života, přesvědčivě např. dokládá vzájemnou lekturu krajiny a bible při jeho dlouholetém pobytu v Jeruzalémě. Líčení tamní krajiny patří i literárně k vrcholným místům knihy. K nejinspirativnějším místům knihy počítám svědectví o tom, jak četli Bibli jiní lidé, jeho rodina, přátelé, významní spisovatelé. To, jak čte knihu druhý člověk, je způsobem její interpretace. Zároveň se ukazuje, že přítomnost Bible v naší kultuře je vždy přítomností ve společenství a skrze společenství. Brandstaetter velice naléhavě ukazuje také, jak se Bible stále aktuálně čte v souvislosti s dějinnými událostmi, v tomto případě zejména v souvislosti s hrůzou nacismu a holokaustu. Tato místa dnes nejsou, bohužel, jen vzpomínkou na minulost, ale jsou palčivě aktuální. A dosvědčují aktuálnost Bible i dnes. Zároveň ukazují, že v ostré diagnóze, jíž Bible přináší, je i velká úleva ve vědomí nejen Boží blízkosti, ale i spřízněnosti lidí usilujících o spravedlnost napříč dějinami. Autor ale nabízí i jiné způsoby čtení Písma, např. velmi zajímavé rozvíjení možných osudů „okrajových“ postav Písma. Součástí knihy jsou i vlastní autorovy výklady některých míst Písma, zejména Apokalypsy. Nejde v nich o aktuálnímu stavu biblistiky odpovídající vědecké výklady, spíše o nesmírně zajímavou metodu poctivého čtení detailů, odhalujících překvapivé souvislosti. Mimořádně zajímavé jsou i autorovy vlastní překlady biblických textů. Nechtějí konkurovat osvědčeným, vědecky vypracovaným překladům, ale ukazují, jak pozornost k jazyku, detailní a láskyplná práce s ním umožní doslova zevnitř objevit i pro osobní život čtenáře nové souvislosti. Za brilantní pokládám např. popis práce na překladu Janova prologu. V knize tedy nejde primárně o rozšíření našich vědomostí o Bibli, vůbec už ne o uvedení do jejího studia. Je to umělecký text o vášnivém zaujetí knihou, která formuje naši tradici a může neobyčejně silně ovlivnit i naše životy. Měli by ji tedy číst ti, kdo Bibli znají, aby oživili lásku k ní a znovu objevili, jak napínavé je její studium, měli by ji ale číst i všichni, kdo milují knihy a těší je zabývat se jazykem. Je to totiž text o vášnivé lásce k jazyku a literatuře. A měli bychom ji číst právě dnes, kdy se ukazuje, jak ohrožený je svět a že zodpovědná péče o to, jak mluvíme, myslíme, píšeme, interpretujeme čtené a slyšené je nesmírně důležitá. Brandstaetter ukazuje, že žít textem neznamená žít mimo svět, ale snažit se se mu porozumět. A v důsledku jej milovat. Protože ono vyznání lásky Bibli, v úvodu a závěru vyjádřené i autorovými básnickými hymny, je zároveň pevným vyjádřením víry v lásku, která je silnější než jakékoli zlo. Nesmírným kladem předloženého textu je i skvělý překlad Terezie Eisnerové, výstižný, jazykově bohatý, poučený a krásný. Petr Beneš

Uplynulo již několik desetiletí od ukončení Druhého vatikánského koncilu (1962–1965), který otevřel cestu k obnovení jáhenství jako vlastního a trvalého hierarchického stupně. Přesto se stálý diakonát v dnešní době potýká se zásadním problémem, kterým je nejasná identita trvalého jáhna. Děje se tak především při jeho zapojení do pastorace ve farnosti, ve které působí kněz. Lidové označení „pomocník kněze“ je toho důsledkem i důkazem. Obdobně je tomu v církevních diskusích, kde bývá tématem především kněžství (nedostatek kněží, celibát apod.). Zdá se proto, že současná pozice trvalého jáhenství je zastíněna kněžstvím. Je tomu opravdu tak? Pokud ano, je možné z tohoto stínu vystoupit? Jak tuto službu vnímají samotní jáhni, jejich manželky, věřící, kněží a biskupové? Nejen na tyto otázky hledá kniha (formou empirických výzkumů) odpovědi a společně s historicko-teologickými souvislostmi se snaží reflektovat současnou situaci trvalých jáhnů v českých a moravských farnostech. Z předmluvy Michala Kaplánka, SDB: Jedná se o knížku, která je na jedné straně „vědecká“, ale na druhé straně „angažovaná“. Autor poctivě popisuje vývoj jáhenské služby v římskokatolické církvi, ale současně se netají tím, jaké by si představoval řešení nejasné pozice jáhnů, aby vystoupili „ze stínu kněžství“. Otázku po směřování trvalého jáhenství v budoucnosti vidím – i po přečtení Fujdlovy knihy – stále otevřenou. Přesto považuji za potřebné, aby se s argumenty, s nimiž autor pracuje, každý odpovědný činitel v církvi seznámil a konfrontoval.

Mária nie je kvočka, pod krídlami ktorej máme hľadať ochranu, ale je to žena, s ktorou máme kráčať, aby sa naplnili slová: „mocnárov zosadil z trónov a povýšil ponížených, hladných nakŕmil dobrotami a bohatých prepustil naprázdno“ (Lk 1, 52 – 53). Takýto obraz Márie sa vynára pri skúmaní evanjelií. Obraz ženy, ktorá je veľkolepá nielen preto, že je Ježišovou matkou, ale preto, že sa stala jeho vernou učeníčkou a stála po boku odsúdeného proti tým, ktorí ho ukrižovali, čím sa navždy stavia na stranu utláčaných, chudobných a opovrhovaných. Alberto Maggi nám touto knihou pomáha chápať Mariu ako hmatateľné znamenie toho, čo Boh môže uskutočniť s každým stvorením, ktoré nekladie prekážky moci jeho lásky. Obsah knihy: PREZENTÁCIA NA OKAMIH BEZ SVÄTOŽIARY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 ÚVOD NAŠA SESTRA MÁRIA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Z NAZARETA NIČ DOBRÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 MANŽELSTVO BEZ SOBÁŠA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 z evanjelia podľa Matúša JOZEFOVA DRÁMA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 HERODESOVA POKLONA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 z evanjelia podľa Lukáša ZNESVÄCUJÚCA PONUKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 OTRÁVENý MAGNIFIKAT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 OBRÁTENIE ZACHARIÁŠA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 NEŽIADUCI SPASITEľ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 UŽ NIČ NIE JE SVÄTÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 KAMEŇ ÚRAZU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 ZAČIATOK KONFLIKTU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 AKO SOĽ DO RANY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 z evanjelia podľa Marka JEŽIŠOVO ZATKNUTIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 SYN MÁRIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 z evanjelia podľa Jána VÍNO A SLÁVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 HODINA MÁRIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 ZÁVER . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 BIBLIOGRAFIA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

Papež Jan Pavel II. ve svém listu Ordinatio sacerdotalis uvedl: „… prohlašuji, že církev nemá pravomoc udělovat kněžské svěcení ženám a že toto rozhodnutí mají všichni věřící v církvi přijímat jako definitivní.“ Tímto prohlášením byla otázka kněžského svěcení žen v katolické církvi de facto uzavřena. Přestože je postoj církve jednoznačný, mnoho kněží, řeholníků, seminaristů i laiků hledá, jak odpovědět na kritiku i upřímně míněné otázky týkající se tohoto učení církve. Sara Butlerová se ve své knize pokouší tuto nauku objasnit a obhájit, a také ukázat hlavní důvody, proč má tolik lidí obtíže ji přijmout. Zkoumá složité zásadní otázky spojené se svěcením žen na kněze a nabízí inspiraci pro každého, kdo má zájem o hlubší porozumění. Součástí publikace jsou klíčové dokumenty církve o kněžském svěcení žen, které byly exkluzivně doplněny pouze pro české vydání knihy.

2. doplnené vydanie Biskup Konštantín sv. Cyril sa pred svojou smrťou modlil za náš národ veľmi hlbokú modlitbu. Cyrilov starší brat arcibiskup s u. Metod a ich mladí slovenskí učeníci prijali s vierou modlitbu sv. Cyrila ako jeho Testament a snažili sa ho, napriek veľkým prekážkam obetavo uskutočňovať. To prinieslo najmä pričinením múdreho pastiera sv. Metoda požehnané plody medzi Slovenmi. Po jeho smrti sa cyrilo-metodskí učeníci dostali k iným slovanským národom a skvelý Boží projekt na christianizáciu vyše polovice obyvateľov Európy, umocnený modlitbou aj obetou sv. Cyrila, priniesol veľké požehnanie urýchlenej christianizácie Slovanov. Pri 1100. výročí tohto Testamentu, v roku 1969, nás vyzval pápež Pavol VI., aby sme Testament sv. Cyrila najmä my Slováci a Moravania prijali za svoj a uskutočňovali. A vyslovil proroctvo: „To, čo bolo predmetom Cyrilovej modlitby, zachovajte ako vám zverený dedičný odkaz a o jeho spĺňanie sa neustále usilujte! Hľadajte teda jednotu! Príklad jednoty, ktorý poskytnete, vyvýši sa ako zástava, za ktorej povievaním aj iné slovanské národy pôjdu.” Žiaľ, nesplnili sme to. Potom namiesto bratstva tiekla slovanská krv, najprv na Balkáne a teraz na Ukrajine. Je na čase to napraviť! Hľadajme jednotu najprv v našom národe a potom aj medzi ostatnými Slovanmi, lebo len v pravej jednote – v pravde a láske je sila! Boh je v nej a požehnáva ju. Tomu nech poslúži aj táto kniha! „Blažení tí, čo šíria pokoj!” (Mt 5, 9) Ak zoberieme vážne modlitbu a obetu Solúnskych bratov a ich nasledovníkov, a odpovieme naozaj úprimne na Testament sv. Cyrila, zachránime Slovensko a možno aj Európu pred spustošením a zánikom. Tak nám Pán Boh pomáhaj!

Zabudnite na obrazy Ježiša a stereotypné klišé. Alicia vo svojej knihe prináša provokatívne a kreatívne nahliadnutie na Ježiša, ktorého túžime vidieť. Spasiteľ, ktorý je plne človekom, a predsa plne Bohom. Kniha je písaná pravdivo a otvorene. Prináša nový pohľad na to, že Boží Syn sa stal Synom človeka, ktorý kládol dôraz na charakter viac ako dôraz na úspech. Postrehy o Ježišových skrytých rokoch vám poslúžia ako mapa, ktorá vás prevedie cez obdobia duchovných púští, v ktorých sa vytvára a odhaľuje pravý charakter človeka. Veď aj sám Kristus rástol, dozrieval, študoval židovskú vieru, učil sa otcovmu remeslu a väčšinu svojho života kráčal nepovšimnute po prašných uliciach. Či už vedieš cirkev, si laickým členom, ostrieľaným veriacim alebo len nedávno obráteným človekom, pri čítaní budeš láskavo napomenutý a povzbudení v nejasných a frustrujúcich oblastiach tvojej životnej cesty. Budeš povzbudený, pretože zistíš, že nezáleží na teréne, ale na tom, s kým kráčaš. Pochopíš a prijmeš časy skrytosti a anonymity ako Boží priestor na rozvoj neotrasiteľnej identity, poslušnej predstavivosti a autority, založenej na podriadenosti.