Najnovšie - Poézia - Česká poézia strana 7 z 55
Slovenská poézia 
Česká poézia 
Svetová poézia 
Poézia - antológie
zobraziť:
Půjdeme lesem, kde zrovna hoří
V očekávání čehosi velkého jsme přitiskli obličeje k sobě. Thea Sedmidubská se ve své třetí sbírce stává lyrickým poutníkem, který tváří v tvář zkáze hledá víru v těch nejjemnějších nuancích gest a pocitů. Příběh o vzniku ohně je navracejícím se motivem ničení i naděje. V dobytém světě se bytosti měnící se v maso poznají až v popelu svých prarodičů.
Sekání palisád
Epický soubor básní Pavla Kukala nám představuje příběh z období třicetileté války, plný akce, odvahy, ale i lásky.
Pavel Kukal, narozen 1961 ve znamení Vodnáře. Psát začal v době středoškolského studia a už ho to nepustilo. Svépomocí vydal poému Řeky , soubor 12 básní Vinařův kalendář. Oficiálně pak sbírky Divoký kmín, Hlasy odjinud, Oblékání ticha a Než se rozední (společně s Jindrou Lírovou). Byl u založení Skupiny XXVI a spolupracuje i s mělnickým literárním sdružením Pegas. Ve své poezii neexperimentuje, drží se starých, osvědčených forem, které i naplňuje tradičním obsahem - příroda, víno, mezilidské vztahy. V současné době už je v důchodu, ale svou celoživotní lásku ke knihám projevuje ve funkci pomocníka v jednom pražském antikvariátu. Kromě veršů píše i povídky, ponejvíce s historickými náměty, které publikoval časopisecky. Další verše má ještě v rukopisech, takže není vyloučeno, že své čtenáře ještě něčím překvapí.
Škrapové pole
Básník (nar. 1968), pedagog, překladatel, publicista, nositel ceny Magnesia Litera za poezii a také kmenový autor našeho nakladatelství přichází s novou řadovou sbírkou. Ta je komponována do čtyř oddílů: Ten s ptačí hlavou zahrnuje básně takzvané „lesní“ a „topografické“ lyriky; Koutkem oka tvoří texty evokované vlastními analogovými kolážemi; Podle jsou textové montáže vyjmutých vět z básnických, beletristických a divadelních děl, psané v nehybném čase covidu; a konečně oddíl Uschi má uši shrnující texty inspirované německými gramatickými příručkami. Básník čtyřikrát jinak, ale pokaždé svůj. Záhadné cesty, hadí sny, mordýřské historie, bizarní obrazy, náznaky grotesky, sudetské souvratě. Pro Fridricha typické bohaté akordy jazyka i jen cucky řeči a hrdinové jako Uwe, Ulla, Udo, Ulrika, zakletí do divné melancholie. Cosi je tu zraňováno, cosi tu bolí a cosi se tu hojí. Básně jako chůze přes vyvřeliny škrapového pole.
Ahava
Jádro sbírky Ahava – hebrejsky Ahava znamená prostě Láska – napsal Tomáš Tomášek v době covidové epidemie v letech 2020–2021 a její vydání mělo následovat po knížce Hládkov, která vznikla ve stejné době. Zatímco Hládkov čerpá především ze vzpomínek a evokuje zaniklý svět autorova dětství, prožitého v pražských Střešovicích v padesátých a na počátku šedesátých let minulého století, Ahava je sbírkou promlouvající ze současnosti, teď, od člověka k člověku.
Ačkoli většinu z téměř stovky básní bychom mohli bez váhání označit jako přírodní lyriku, za jejich obrazností vystupuje zřetelně záměr vypovědět svou životní zkušenost, a to v podobě bilance, syntézy a hlavně odkazu, vyznání: vyznání víry. (Lze říci zřetelně; když se v souvislosti s přírodní lyrikou někdy mluví o jinotajích, je totiž třeba vycházet nikoli ze slovesa tajit a jeho významu utajovat, skrývat, nýbrž ze zvratného tajit se, tj. tkvět a prostírat se, a tedy být disponován k tomu tanout, vyvstávat; objevovat se a být objevován.) F
ormálně jsou to básně využívající minimalistických výrazových prostředků, verš tvoří nezřídka jedno slovo a celou báseň někdy i jen čtyři verše; nejdelší jich má čtrnáct. Šetřit slovy je jistě jednou z hlavních premis Tomáškovy poezie. Což může vést k tomu, že apel, který je do ní jemně a pečlivě vetkán a vychází z otevřenosti – což znamená na druhé straně také nárok na otevřenost čtenářovu –, zůstane nerozpoznán. Kdo jej však jednou v básních Tomáše Tomáška zaslechl, pro toho se stal již navždy nezapomenutelným.
dostupné aj ako:
Protékání ohrožených druhých
Nepojmenovávat, tedy neodloučit se. Zůstat v nenazvánu. Kde nelze jistě odlišit začátek od konce, záchranu od zločinu, jednu od druhé, tělo od těla. Králová totiž ví, že to, co nás všechny spojuje, je tělesnost. Nekontrolovatelná, tekutá hmota. Já jsem v tobě a ty jsi ve mně. A přesto to neznamená, že budeme spolu. Ale když se pro ohroženého druhého obětujeme všichni, oběť ztratí význam. Sami sobě Noem. Nejen protéct. Protékat. A setkat se s dětstvím.
Na sklade 2Ks
7,54 €
Při pohledu ze Země má podhoubí tvar vody
Ani dystopie, ani virtualita, ani fantazie. Protože neexistuje odstup. Nic není dáno předem. Každým krokem vznikáme a zanikáme spolu se Zemí. Člověk, zvíře, houboviště, shluk věcí, myšlenek, ostrovů a… jsme všichni jedno tělo. Psychedelicky se v něm převalujeme jako hlad, jako vzájemná starost. Vše je možné, vše je vtělené. Prožívání jako fundamentální vlastnost hmoty. Fikce stojí stranou. A ještě ta těla nepochytitelných slov... Ještě společně vzdálit skutečnost od dokončení.
Paní les
První sbírka básníka (nar. 1999), který studuje geografii a historii na Pedagogické fakultě MU v Brně. Zatím publikoval časopisecky a v roce 2020 byl jedním z finalistů Literární soutěže Františka Halase. Klíč ke sbírce se nachází v „lesních básních“, inspirovaných rytmem sadby stromů. Sám autor napovídá: „Jistý čas jsem býval lesním dělníkem a paní les byla mojí milou. Dubnová rána se zakarpatskými dříči byla nezapomenutelná. Rád zachycuji život, jaký je, rád ho ohledávám v hranicích koloběhu přírody: jaro, babí léto, otava, sbírání kaštanů a advent.“ A dál? Nic méně než skvělá poezie. Medové pasti jazyka, neslyšené metafory, závratné obrazy, definice skutečnosti, které umějí být přesnější než pravda. A také zvláštní křesťanské aluze, lehké i drásavé. A tím vším se proplétá mlčenlivý Bůh, který je i není. „Jak je libo, velká rybo, / tady máš mé závěje.“ Máme zde velký básnický talent, který v závějích naší literární scény určitě nezapadne!
Prostory za prahem
Vstupování do fantastických komnat obraznosti nevyhýbající se ani děsu je charakteristickým znakem poezie Petra Vrchlabského, básníka a člena ostravské Skupiny 1742, jež čerpala také ze zdrojů a tvůrčích metod a postupů surrealismu. Přidá-li se k takové poetice zkušenost pobytu v industriálním městě se zpřetrhanou historií a ve zdevastované krajině „páchnoucího sabatu těžních věží“, vzniknou básně vzdorné, s pochmurnou atmosférou mlžných jesenických hor. Citlivost takové poezie na zmar, zkázu a nevyhnutelnost smrti je silná, nadlehčení však přináší umná práce s ironií či humorem...
Petr Vrchlabský (*1949) je básník surrealistického východiska a občasný publicista, povoláním právník. Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze, narodil se ve Zlíně, ale život spojil s Ostravou, kde žil od roku 1955. V roce 2013 vydal knihu nazvanou S pamětí v zádech, v níž jako ostravský patriot a chodec městských zákoutí, jež důvěrně zná, přináší tu krátká, tu delší zamyšlení o místech jako městské hřbitovy, kostely, synagogy, kina, kavárny či bufety s jejich ztracenou a postupně mizející pamětí. Podílel se na činnosti ostravské pobočky Společnosti Karla Teiga a později v letech 1995 až 2005 Skupiny 1742 v Ostravě. Nyní bydlí ve Vratimově.
Vlčí poezie
Pocta jedné citlivé tvůrčí duši, která vyhasla
Poezie studentky zastřelené v prosinci 2023 na FF UK
Celý výtěžek z prodeje této knihy půjde na dobročinné účely dle preference rodičů zesnulé studentky.
Lucie Fríbertová se narodila 12. 12. 2000 ve Strakonicích a zemřela 21. 12. 2023 – v onen osudný den, kdy se ocitla v nesprávný čas na nesprávném místě, ve čtvrtém patře Filozofické fakulty UK na Palachově náměstí v Praze. Jako okno do své duše po sobě zanechala kresby, skici a tři básnické sbírky.
„Vnímám tyto básně vydané z pozůstalosti jako příležitost nahlédnout velikost všech úžasných vnitřních vesmírů, které v ten den pohasly, ne však zanikly. I díky tomuto vydání, které zahrnuje jak verše rané, ještě nevyzrálé, tak i ty pozdější, aspirující na umělecké sdělení, se vnitřní vesmír každého z nás může stát bohatším. A to skrze prožitek křehkosti a pomíjivosti, jenž však v životě patří k těm nejhodnotnějším.“
Martin Vopěnka, spisovatel
Věci, které jsem ti nikdy neřekla
Intenzivní sbírka poezie o utrpení, lásce a ztrátě. Reflexe životních událostí před smrtí matky i po ní.
Nosíte v sobě tajemství, která jste nikdy nikomu neprozradili? Nebo už jste nestihli říct ta nejdůležitější slova? Tato sbírka poezie se dotýká hlubin ztráty, lásky a naděje, kterou nacházíme v každodenních maličkostech. Je to upřímná reflexe života před i po odchodu milované matky, kde se slova stávají mostem mezi bolestí a znovunalezenou radostí. Autentické a hluboce dojemné verše vás osloví, ať už hledáte útěchu, pochopení nebo sílu jít dál.
Jak jsem pro tebe zapálil Barcelonu a dvacet tři Chvilek u kávy
Básník a prozaik Petr Cincibuch vstoupil do literatury v letech sedmdesátých sbírkou poezie Panenství. Následovalo 18 titulů, přijímaných čtenářskou obcí s pozitivním zájmem. Připomeňme Medový kámen, Dlážděnou zahradu, Nejkrásnější bývá šílená. Poslední autorův titul se dělí do dvou částí: lyrické básně a část prozaickou. Jsou to krátké poetické sloupky, které vycházely v časopise Medicína a umění, jehož je Petr Cincibuch 15 let vydavatelem a šéfredaktorem. Chvilky u kávy obsahují osobní vzpomínky a vtipné reakce na absurdnosti současnosti. Dosáhly takové popularity, že se autor rozhodl vydat v knižní podobě.
Kruh z tabáku
Sbírka Kruh z tabáku je reflexí tradičního indiánského obřadu Vision Quest, který David Jan Žák prožil v lesích Šumavy pod vedením zkušeného šamana.
Moudrost stezky
Moudrost stezky je logickým vyústěním dosavadního literárního vývoje Miroslava Černého. Dalo se předpokládat, že autora, který se vedle knih odborných a populárně?naučných prosadil především jako cestopisec a básník, dříve či později zláká nová tvůrčí perspektiva a bude si chtít vyzkoušet možnosti na poli prózy. Předkládaná knížka je pochopitelně teprve prvním krokem, jak dokládá její podtitul: povídky, básně, texty; i zde totiž Černý přináší texty jak básnické, tak cestopisné. Části, jež bychom mohli označit za prozaické, sice převažují, jde ale o kratší příběhy, které by v duchu Raymonda Carvera mohly být klidně psány ve verších, stejně jako některé básně by na druhou stranu bylo možné převést do prózy.
Pozornější čtení jednotlivých čísel sbírky ukazuje, že Černý zůstává věrný svým oblíbeným tématům: dobrodružným výpravám po světě, původním národům, a z nich zejména Indiánům, vymírajícím jazykům, legendám, mytologii, šermu či bushcraftu. Zároveň se otevřeně i skrytěji hlásí ke svým oblíbeným spisovatelům a písničkářům: například k Jacku Londonovi, Otakaru Batličkovi, k Townesi Van Zandtovi, Bruci Springsteenovi nebo Bobu Dylanovi. Není přitom překvapující, že jde o literáty a muzikanty s tuláckým srdcem. Totéž platí i o Černého oblíbených básnících, z nichž explicitně zmiňuje Garyho Snydera, Santóku Tanedu a Arthura Rimbauda. Z cestovatelů jsou v knížce přítomni enfant terrible Richard Francis Burton (a.k.a. Frank Baker) a také polozapomenutý český objevitel Josef Wünsch.
Součástí svazku jsou jednak doposud nepublikované povídky a básně, jednak práce starší, pocházející z dřívějších autorových knih, přičemž ve většině případů jde o knihy buďto dávno rozebrané (Karavansaraj), nebo jen obtížně dostupné (Africká pohlednice). Hlavním důvodem pro jejich aktualizaci v novém literárním kontextu je skutečnost, že zde slouží novému celku. Moudrost stezky se mi totiž při opakovaném čtení jeví jako pečlivá kompozice, v níž jsou jednotlivé segmenty nenásilně propojeny a umně odkazují jeden na druhý. V tomto smyslu rozumím i pro někoho možná nečekanému zařazení písňových textů.
Vlnění zvěře
Vojtěch Vacek je vypravěč básnických příběhů, který výstižně a zároveň hledačsky a novátorsky pracuje s jazykem. Epické prvky posouvá často do až fantaskních podob: nadreálné se mísí s reálným v jedinečném amalgámu. Překračuje hranice básnického vyprávění a staví je do nečekaných, často imaginativně-zvukových poloh. Tato překvapení ovšem s gustem vyhlížíme, protože autorovy básně jsou evokativní a čtenář je do nich doslova ponořen. Je lákavé do této poezie vstoupit a být jí ovíván: omamné, plné vůní, barev, ale přese všechno svébytné – zároveň křehké i pevné. Balancování na této hraně je jedním z dobrodružství autorovy poetiky.
dostupné aj ako:
Rozepnuté vášně
Sbírka básní Lucie Štefanové Šafrankové Rozepnuté vášně. Jako hosté zde vystupují známá jména jako Ivo Jahelka, či Jiří Žáček. Kniha je barevná, ilustrovaná fotografiemi. Verše evokují milostné pocity, skrývanou vášeň i hravost, ke které se i ve vztazích nabízejí příležitosti.
Kočky na Oltáři
Vášnivá básnická sbírka plná imaginativních obrazů a intenzivních emocí. Prozkoumejte tajemství poezie, která se line pod taktovkou blues mezi pouličními lampami až k dalekým hvězdám.
Kočky na Oltáři zachycují pulz srdce v betonovém městě. Koktejl navazujících myšlenek okamžiku, který mění chuť podle nálady čtenáře. Na stránkách naleznete otisky příběhů i pouhých chvil, ucítíte žár vášně i pálení mrazu nicoty, uslyšíte symfonie západu slunce i ticho širého vesmíru pod taktovkou kouzel poezie. Hlavním zaklínadlem jsou emoce jako přímý důkaz našeho bytí, dar i břemeno, strůjce našich imaginací. Kočky na Oltáři jsou jako sám život šílenou arytmií.
Ostrov květů
ola Jíchová se narodila roku 1982 v Hořovicích. V dětství, po těžkém úrazu, prošla téměř klinickou smrtí a toto její těžké období mělo a má vliv na její tvorbu. Knižně debutovala v roce 2009 básnickou sbírkou Veselé slzy, s níž byla nominována na Cenu Jiřího Ortena. Sbírka Ostrov květů je její již osmou knižní publikací.
Život je pro ni knihou, kterou čteme, a každý člověk je vesmírem, který si nese. Vesmírem, který stále překvapuje a stále se utváří působením vnějšího prostředí a sebepoznáním. Sbírka básní Ostrov květů snad přivede čtenáře k zamyšlení a lepší orientaci ve svém labyrintu světa. Projdou jím, jako by procházeli svým srdcem.
Hrubost hladiny
Verše intenzivní i snové, z času a místa mezi spánkem a bděním, kde kaluže polykají stíny a dny se plazí jako šepot nemoci. Verše psané strachem. Hmoždíře drtí věty a otázky se kladou před stromy. S vírou, že melodie dokážou léčit. Že v pozvání smrti k večernímu stolu může žít naděje.
Táto kategória je venovaná básnickému umeniu v českom jazyku a ponúka vám jedinečnú príležitosť objaviť bohatstvo a rozmanitosť českej literatúry. Nájdete tu básnické diela od slávnych českých klasikov až po súčasných autorov, ktoré vás prenesú do sveta krásy, vášne a hlbokých emócií českého jazyka.
Česká poézia je významnou súčasťou kultúrneho dedičstva Českej republiky. Táto kategória ponúka básnické diela od slávnych klasikov, ako Karel Hynek Mácha, Jaroslav Seifert, František Halas, a ďalších, až po súčasných autorov, ktorí pokračujú v básnickom umení a oslovujú modernú generáciu. Nájdete tu básne plné hlbokých myšlienok, lásky, smútku, radosti a obrazov, ktoré vás vtiahnu do sveta citov a fantázie.
Pri prehľadávaní tejto kategórie narazíte na básnické zbierky rôznych štýlov a tematiky, od romantických básní o prírode a láske k Česku, cez introspektívne diela o ľudských citoch a existenciálnych otázkach, až po spoločensky angažované básne, ktoré reflektujú súčasné udalosti a problémy.
