Knihy - Dejiny, teória umenia strana 1 z 40
zobraziť:
Perspektiva a jiné optické klamy, 2. vydání
Vypadá to, co je od nás dál, vždy jako menší? Nevidíme někdy zcela zřetelně něco, co tam ve skutečnosti není? Je vůbec možné pomocí zraku získat přímý a pravdivý obraz skutečnosti? Takové otázky před nás klade anglická průmyslová designérka, grafička a malířka Phoebe McNaughonová. Její půvabná knížka nás provádí historií vizuálního zobrazování skutečnosti a dějinami perspektivy ve výtvarném umění od starověku přes renesanci až po moderní dobu.
Galerijní animace: obraz a text
Autorka cílí na studenty kurátorských a edukativních studií uměleckých oborů, zavádí teoretické pojmy ke způsobu interpretace uměleckého díla, při rozhovoru s Jiřím Kovandou zkoumá vztah subjektivního prožitku a jeho objektivizace tvorbou.
Saturn a Melancholie
Kniha Saturn a melancholie je dnes již kultovním textem propojujícím dějiny umění, duchovní dějiny a dějiny kultury. Tato kniha, která se zrodila z tradice založené německým historikem umění Aby Warburgem, od svého prvního vydání v angličtině v roce 1964 hluboce ovlivnila chápání vzájemných vztahů mezi humanitními obory. Trojice autorů – Ryamond Klibansky, Erwin Panofsky a Fritz Saxl – zde překládá jedinečné zkoumání původu a vývoje filosofických a lékařských teorií, na nichž se zakládalo antické pojetí lidských temperamentů, a rozebírá jejich souvislosti s astrologickými a náboženskými představami. Sleduje také zobrazení melancholie v literatuře a umění až do 16. století a vrcholí přelomovou analýzou Dürerovy nejslavnější rytiny Melencolia I.
České vydání vychází z nové, rozšířené anglické edice z roku 2019. Obsahuje mj. úvod Raymonda Klibanského k německému vydání z roku 1990 a další dodatky, jež objasňují složitý příběh vzniku této průkopnické knihy, která dodnes fascinuje další a další generace čtenářů.
Na sklade 1Ks
26,66 €
28,06 €
O vidění
Knižní verze úspěšného rozhlasového cyklu stanice Vltava dokumentuje skutečnost, že odcházející svět starých mistrů znovu postupně ožívá.
Publikace přibližuje pětadvacet ojedinělých děl renesance, manýrismu a baroka od jedinečných umělců, jako byli El Greco, Rembrandt, Rubens, Dürer, Škréta, Braun, Brandl, Spranger, Kupecký a další. Autoři se v jednotlivých kapitolách pokoušejí o výtvarné tvorbě uvažovat jako o otevřeném estetickém systému a nacházet nečekané souvislosti v historickém, námětovém a stylovém kontextu. Poukazují na mezinárodní charakter českého umění v prostředí střední Evropy, přičemž se neřídí hranicemi definovanými uměleckými školami a nerozlišují tvůrce podle národnosti.
Pro zájemce o tvorbu starých mistrů se kniha rovněž stává vítanou pozvánkou k osobnímu setkání s největšími poklady Národní galerie v Praze, které je možno od podzimu 2019 vidět ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech v rámci střednědobé expozice „Staří mistři“. Jejím autorem a kurátorem je historik umění Marius Winzeler.
Művészek és remekművek
A könyv tizenhat fejezete szubjektív válogatás a képzőművészet kimeríthetetlen kincsestárából. A régmúltba tekintve Noé és az özönvíz ábrázolása, valamint a középkori haláltánc köré rakódó hiedelmek kerülnek bemutatásra.
A groteszkről és a csúfról szóló fejezetekben olvashatunk a képzőművészet Örkény Istvánja, Tóth Ernő derűs humorral ábrázolt mesevilágáról, Francisco Goya boszorkányai, Jérôme Bosch vagy Edvard Munch csúf alakjai pedig azt igazolják, hogy a rút is lehet esztétikus. Betekintést nyerhetünk az impresszionizmus atyja, Camille Pissarro, az irányzat névadója, Claude Monet és a béna kézzel is alkotó Auguste Renoir magánéletébe és műveik létrejöttének körülményeibe, a festmények elemzése pedig hozzásegít azok jobb megértéshez.
A legtitokzatosabb szürrealista festő, René Magritte mágikus realizmusának körüljárása megértet valamit a festőzseni titkaiból. Azt is megtudjuk, miért mondta Pablo Picasso, hogy nem ismeri a néger művészetet, holott saját művein kimutatható az afrikai szobrok és maszkok hatása. Detektívregénybe illő az a csalássorozat, amelynek során az op-art magyar származású pápáját saját családja is meglopta. A festők Mekkájára, a Montmartre-ra kalandozva kiderül, hogy Vincent van Gogh a színeket és a fényt találta meg a régi Montmartre-on, Henri Toulouse-Lautrec pedig a Montmartre másik arcát, az éjszakai életet örökítette meg.
A könyv utolsó részében Charles Baudelaire és Édourd Manet különleges barátsága, Paul Cezanne gyerekkori barátjával, Émile Zolával és atyjaként szeretett festőtársával, Camille Pissaróval való bensőséges kapcsolata, valamint Auguste Rodin és Camille Claudel tragédiába torkolló szerelme olvasható.
Történeti népmondáink
Szendrey Zsigmond (Szatmárnémeti, 1879. – Balatonfenyves, 1943. május 26.) néprajzkutató tanár. Főleg a magyar néphit és szokásanyag, valamint a mondák körében végzett jelentős kutatásokat. Jelen gyűjteménye „Történeti népmondáink” címen jelent meg különálló közlések formájában. Így egybegyűjtve még különálló kötet formájában nem volt olvasható. A népmondák Attila korától végigkísérik az olvasót a székely, az Árpád kori, a honfoglalás, a király, Hunyadi Mátyás és a török világ mondáin. Egyedülálló gyűjtemény az átlagolvasó és a kutatók számára is.
Sokol mezi obrazy
Monografie se věnuje teorii a dějinám umění, estetice a umělecké kritice Miroslava Tyrše (1832–1884), který je sice všeobecně znám jako zakladatel a vedoucí osobnost Sokola, ale byl také historikem umění a kultury, estetikem a prvním profesorem dějin umění na české části Karlovy univerzity v Praze. Monografie představuje a analyzuje jeho rozsáhlé dílo, které zůstalo ve stínu tělocvičného hnutí. I toto hnutí, společenství, bylo ovšem jeho chápáním kultury a umění silně ovlivněno – Tyrš do Sokola integroval i vzory antického Řecka a důsledně usiloval o renesanci ideálu kalokagathie. Díky tomu se věnoval nejen estetické teorii tělesných cvičení a gymnastiky, ale i teorii umění a stal se prvním českým kritikem zaměřeným výhradně na výtvarné umění. Kniha se proto pokouší jeho názory, rozptýlené v řadě teoretických textů i uměleckých kritik, představit uceleněji a také je zasadit do kontextu dobových názorů, z nichž čerpal.
Az Illem Könyve
E könyv magába foglalja a finom, művelt, tapintatos modor, az illedelmes magaviselet szabályait és a társas életben a szokás szentesítette törvényeket.
Azaz, összefoglalja e könyv az alapos nevelés, a tudományos képzettség külső - de nemesen és szépen való nyilvánulásait. Sőt többet ennél, a külső cím: "Az illem könyve" mint ahogy a virágok külsőleg könnyed tarka szirmai, keblükben értékes kincset - mézet rejtenek - úgy e könyvben is a könnyed "illem-szabályok" elnevezés alatt a legkomolyabb és legnemesebb eszmék vannak fejtegetve, melyeken, mint alaphang át meg átcsendül a máskülönben is éltem feladata: a gyermeknevelés..."
Umělec, ateliér a umění. Obrazy z 19. století
Kniha pojednává různé stránky umělectví coby postavení, v němž během 19. století výtvarní umělci vnímali sami sebe v souvislosti s tím i to, jak je posuzovala společnost. Fenomén umělectví v naší knize zahrnuje sebereflexi i sebeprezentaci výtvarných umělců; týká se tedy vlastních tvůrčích výkonů i ideologie spjaté s výtvarným uměním. Ukazuje, nakolik emancipace umělců souvisela s národními hnutími, a jak odpovídala vývoji evropské umělecké scény. Čeští umělci se stávali uznanou součástí proměňující se moderní společnosti. Představy o umělectví zobrazujeme ve škále od oficiality a uměleckých veličin až po tvůrčí hru s fikcemi ba i mystifikacemi. Mimořádnou přitažlivost knize poskytuje její výtvarná výbava zahrnující obrazy, kresby, grafiky, sochy od známých umělců i množství příkladů z tvorby méně známé.
Avantgardisté
Chtěli změnit umění a s ním i celou společnost. Umění změnili. Společnost ne…
Velká říjnová revoluce, to nebyl jen razantní přelom v ruské politice. V očích revolucionářů se utvářela celá nová společnost, nový svět a nový člověk. Jedním z projevů této nové epochy lidských dějin mělo být i umění: to staré, buržoazní a tradiční bylo zavrženo ve jménu umění moderního a progresivního. V čele Sovětského svazu proto vedle bolševiků stanuli i avantgardní umělci. Dříve odmítaní tvůrci jako Kazimir Malevič, Marc Chagall, Vasilij Kandinskij nebo Vladimir Tatlin byli pověřeni úkolem provést socialistickou estetickou transformaci: reformovaly se pedagogické systémy, v zapadlých obcích se budovaly galerie, města zaplavilo avantgardní umění. Trvalo to však jen pár let, než tato umělecká svobodomyslnost začala být Sovětskému svazu, komunistickému politbyru a jeho regulím na obtíž. Triumf umění skončil lidskou tragédií. Avantgardisté jsou velkolepým příběhem několika umělců, kteří chtěli změnit svět, portrétem doby bolševické revoluce a teroru i strhujícím vyznáním modernímu umění.
dostupné aj ako:
Stopy
Italsky? kulturni? historik a teoretik Carlo Ginzburg proslul zejme?na svy?mi „mikrohistoricky?mi“ studiemi – texty zame?r?eny?mi na kaz?dodenni?, loka?lni? a individua?lni? uda?losti, osoby c?i komunity, v jejichz? pr?i?be?zi?ch za?roven? prosvi?taji? obecne?js?i? proble?my dane? doby. V této studii pr?edstavuje na?stup epistemologicke?ho modelu na konci devatena?cte?ho stoleti?, zaloz?ene?ho na c?teni? zda?nlive? nepodstatny?ch, nepatrny?ch detailu? coby symptomu? ne?jake? komplexne?js?i?, pr?i?mo nepr?i?stupne? skutec?nosti. Přístup osvětluje na třech vzájemně souvisejících případech: technice atribucí uměleckých děl Giovanniho Morelliho, psychoanalytické metodě Sigmunda Freuda a detektivních postupech Sherlocka Holmese. Všichni tři byli původním vzděláním lékaři. Právě z medicíny přenesli do svých jednotlivých oborů základní princip svých metod, model lékařské sémiotiky, který nemoci nerozeznatelné přímým pozorováním diagnostikuje na základě povrchních symptomů v kontextu každého jednotlivého případu. Totéž se dle Ginzburga týká i věd o člověku, jež z modelu lékařské sémiotiky vycházejí (včetně historiografie, jak ji sám chápe a praktikuje).
Obrazy těla
Publikace vychází z dizertační práce realizované pod vedením doc. Lady Hubatové-Vackové a obhájené na Katedře teorie a dějin umění UMPRUM v roce 2019. Ústředním tématem projektu je proměna vizuálních motivů a symbolů masových tělovýchovných performancí od šedesátých let 19. století do roku 1989. Struktura textu vychází z předpokladu, že vizuální motivy a symboly migrují a že se jejich význam mění na základě konkrétního společenského a kulturního kontextu. Proměna vizuální reprezentace tělesné kultury je analyzována prostřednictvím konkrétních vizuálních a performativních znaků v reprezentaci Sokola, dělnických tělovýchovných jednot, federace proletářské tělovýchovy a československých celostátních spartakiád. Grafika Tereza Hejmová.
Indický textil ve sbírkách Náprstkova muzea
Publikace seznamuje čtenáře s pestrým souborem textilií z indického subkontinentu ze sbírek Náprstkova muzea v Praze. Rozmanité přírodní podmínky dnešní Indie, Pákistánu a Bangladéše stejně jako národnostní, sociální a náboženská specifika se odrážejí v široké škále materiálů, výrobních technik i repertoáru vzorů použitých při výrobě oděvů. Práce poskytuje řadu informací všem zájemcům o indickou kulturu stejně jako obecných znalostí o textilnictví, tradičních řemeslech i muzejním odborníkům. Indické oděvy jsou vedle erudovaného výkladu představeny i velkým množstvím barevných fotografií.
Zadání, umělecká úloha a funkce v architektuře a ve výtvarném umění
Jaký je význam pojmů zadání, umělecká úloha a funkce? Jak je můžeme chápat, aplikovat a zkoumat v architektuře či ve výtvarném umění? A jsou uvedené pojmy stále ještě aktuální? Nejen tyto, ale i mnohé další otázky si kladou autoři v monografii Zadání, umělecká úloha a funkce v architektuře a ve výtvarném umění, jež vychází ze stejnojmenného workshopu konaného 2. až 4. června 2022. Jedná se již o třetí publikaci v řadě věnující se teorii architektury – její metodologii, terminologii a dalším aspektům bádání – a nově též výtvarného umění, pod záštitou a vedením prof. Jiřího Kroupy. Publikace na jednotlivých příkladech stavebních a uměleckých zakázek poukazuje nejen na proměny vztahu mezi objednavateli a architekty či umělci, ale také na způsob, jakým se tito tvůrci s předkládaným zadáním vypořádávali a co všechno mohlo výslednou podobu díla ovlivňovat. Daná problematika je přitom zkoumána v širokém časovém rozpětí sahajícím od pozdní antiky až po současnost, a to na vzorku staveb a uměleckých děl rozmanitých jak formálně, tak i svou funkcí.
Postaveny navzdory
Monografie se věnuje vzniku nových římskokatolických sakrálních staveb v českých zemích v době komunistického totalitního panství mezi lety 1948 a 1989. Ve druhé polovině 20. století zůstávala v našem prostředí určující a zcela převažující tendencí devastace posvátných budov, hřbitovů a drobných sakrálních památek, cílená likvidace objektů a nezájem státních orgánů o jejich údržbu a opravy. V případě úsilí o stavbu, uskutečnění a konsekrací (benedikcí) několika kaplí a kostelů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se tak jedná o anomálie a výjimky, které vycházejí ze specifických podmínek vnitrocírkevních, společenských a lokálních. Vlastnímu tématu realizací proto předchází zasazení do širšího kontextu příspěvků evropské historiografie, situace organizované teistické religiozity a sakrálního stavitelství ve vybraných zemích bývalého východního bloku, posunů spojených s II. vatikánským koncilem jakožto paradigmatické změny v církevních dějinách a vývoje české církevní politiky, především v době pražského jara. Četné exkurzy slouží pro představení souvisejících rámců a kontrastních příběhů s obdobnými výchozími podmínkami, ale neúspěšným výsledkem snah. Analýza stojí na pomezí sociálních dějin a dějin církevních, zvláštní důraz klade na mikrohistorické a místní souvislosti a využívá přístupů historické vědy a dalších humanitních disciplín, jakož i katolické teologie a zvlášť liturgiky. Kniha je prvním ucelenějším výzkumem problematiky v českém prostředí včetně návrhu typologie staveb.
Na okrajích umění
Kniha Na okrajích umění problematizuje a novým způsobem pojímá všeobecně sdílenou představu, podle níž svět umění tvoří oblast nejen odlišnou, nýbrž protikladnou běžnému, každodennímu světu. Výchozím tématem knihy je popis soudního sporu z let 1927 a 1928 mezi francouzsko-rumunským modernistickým sochařem Constantinem Brâncusim a vládou Spojených států amerických. Celní úřad Spojených států tehdy odmítl přiznat některým Brâncusiho sochám pro jejich neobvyklý zjev status uměleckých děl a odepřel jim tímto bezcelní odbavení. Při této události se zdánlivě oddělené světy umění a běžného života zničehonic prolnuly a vyvolaly tak zajímavé otázky ohledně jejich vztahu. Jakou roli hraje při oceňování uměleckých děl definice umění, kterou více či méně vědomě předpokládáme? Jakou roli při hodnocení uměleckých děl hrají pocity, emoce či nálady? Jsou umělecká díla k něčemu užitečná, a pokud ano, k čemu? Jednotlivé kapitoly této knihy se pokoušejí na tyto otázky odpovědět prostřednictvím významných, procesuálně zaměřených hypotéz, tedy filozofií, které kladou ve svém pojetí světa důraz na proces, změnu a kreativitu.
Vychází ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích.
dostupné aj ako:
Sběratel autogramů a vůbec správnej muž
Předmětem zájmu této knihy jsou vzpomínky a část sbírky autogramů Jana Slánského (1889–1981), správce Muzea Aloise Jiráska v Hronově, osoby v maximální možné míře aktivní ve veřejném životě, disponující v rámci svých možností rozsáhlou sítí společenských kontaktů a nepopíratelným kulturním rozhledem. Tyto vlastnosti byly navíc podmíněny a umocněny členstvím v místní sokolské jednotě a především prostředím Hronova, spojeného neoddělitelně s osobou spisovatele a jedné ze symbolických postav protirakouského odboje, Aloise Jiráska. Slánského sbírka autografů představuje svébytný a výjimečný dokument ilustrující osobní vztah svého tvůrce k českému protirakouskému odboji a vzniku Československa. Jako základní kameny domácí části české cesty vedoucí k 28. říjnu 1918 zřetelně vystupují Manifest spisovatelů z května 1917 a působení skupiny osob označovaných po skončení první světové války jako Maffie. Slánským aktivně přijímaný a čile rozvíjený narativ let 1914–1918 byl zcela v souladu s hlavním meziválečným výkladovým proudem reprezentovaným pracemi Edvarda Beneše, T. G. Masaryka, Jana Hajšmana, Milady Paulové apod.
A magyar őshaza és a nemzeti hagyomány
Gederéczi Gombocz Zoltán (Sopron, 1877. június 18. - Budapest, 1935. május 1.) magyar nyelvtudós, egyetemi tanár, a Magyar Tudományos Akadémia tagja. Az ELTE Bölcsészettudományi Kar egykori dékánja.
Jelen tanulmánya a magyar őshaza, azaz a Magna Hungaria kérdéskörét igyekszik felderíteni a korai források felhasználása segítségével. Itt nem csak a történettudomány lehetőségeivel él a szerző, hanem a nyelvtudomány és a korai diplomácia iratainak, valamint a korszak utazóinak feljegyzéseit, beszámolóit is feldolgozza tanulmányában.
Reklama nakladatelství Toužimský & Moravec
Kniha obsahuje přibližně dvě stě nejrůznějších propagačních tisků nakl. T&M z let 1930 až 1949. Jedná se o skoro ucelený soubor volně tištěných materiálů firmy. Je samozřejmé, že práci nakladatelství nejlépe reprezentuje knižní tvorba, ale tato publikace dokládá, že i její další publikační činnost může být - a je velmi zajímavá.