Najnovšie - Knihy - Dejiny, teória umenia strana 3 z 45

Kniha Na okrajích umění problematizuje a novým způsobem pojímá všeobecně sdílenou představu, podle níž svět umění tvoří oblast nejen odlišnou, nýbrž protikladnou běžnému, každodennímu světu. Výchozím tématem knihy je popis soudního sporu z let 1927 a 1928 mezi francouzsko-rumunským modernistickým sochařem Constantinem Brâncusim a vládou Spojených států amerických. Celní úřad Spojených států tehdy odmítl přiznat některým Brâncusiho sochám pro jejich neobvyklý zjev status uměleckých děl a odepřel jim tímto bezcelní odbavení. Při této události se zdánlivě oddělené světy umění a běžného života zničehonic prolnuly a vyvolaly tak zajímavé otázky ohledně jejich vztahu. Jakou roli hraje při oceňování uměleckých děl definice umění, kterou více či méně vědomě předpokládáme? Jakou roli při hodnocení uměleckých děl hrají pocity, emoce či nálady? Jsou umělecká díla k něčemu užitečná, a pokud ano, k čemu? Jednotlivé kapitoly této knihy se pokoušejí na tyto otázky odpovědět prostřednictvím významných, procesuálně zaměřených hypotéz, tedy filozofií, které kladou ve svém pojetí světa důraz na proces, změnu a kreativitu. Vychází ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích.

Předmětem zájmu této knihy jsou vzpomínky a část sbírky autogramů Jana Slánského (1889–1981), správce Muzea Aloise Jiráska v Hronově, osoby v maximální možné míře aktivní ve veřejném životě, disponující v rámci svých možností rozsáhlou sítí společenských kontaktů a nepopíratelným kulturním rozhledem. Tyto vlastnosti byly navíc podmíněny a umocněny členstvím v místní sokolské jednotě a především prostředím Hronova, spojeného neoddělitelně s osobou spisovatele a jedné ze symbolických postav protirakouského odboje, Aloise Jiráska. Slánského sbírka autografů představuje svébytný a výjimečný dokument ilustrující osobní vztah svého tvůrce k českému protirakouskému odboji a vzniku Československa. Jako základní kameny domácí části české cesty vedoucí k 28. říjnu 1918 zřetelně vystupují Manifest spisovatelů z května 1917 a působení skupiny osob označovaných po skončení první světové války jako Maffie. Slánským aktivně přijímaný a čile rozvíjený narativ let 1914–1918 byl zcela v souladu s hlavním meziválečným výkladovým proudem reprezentovaným pracemi Edvarda Beneše, T. G. Masaryka, Jana Hajšmana, Milady Paulové apod.

Gederéczi Gombocz Zoltán (Sopron, 1877. június 18. - Budapest, 1935. május 1.) magyar nyelvtudós, egyetemi tanár, a Magyar Tudományos Akadémia tagja. Az ELTE Bölcsészettudományi Kar egykori dékánja. Jelen tanulmánya a magyar őshaza, azaz a Magna Hungaria kérdéskörét igyekszik felderíteni a korai források felhasználása segítségével. Itt nem csak a történettudomány lehetőségeivel él a szerző, hanem a nyelvtudomány és a korai diplomácia iratainak, valamint a korszak utazóinak feljegyzéseit, beszámolóit is feldolgozza tanulmányában.

Kniha obsahuje přibližně dvě stě nejrůznějších propagačních tisků nakl. T&M z let 1930 až 1949. Jedná se o skoro ucelený soubor volně tištěných materiálů firmy. Je samozřejmé, že práci nakladatelství nejlépe reprezentuje knižní tvorba, ale tato publikace dokládá, že i její další publikační činnost může být - a je velmi zajímavá.

Od chvíle, kdy se elektřina stala všudypřítomnou, jsou umělci fascinováni širokou škálou možností, jak ji využít ve své umělecké tvorbě. Katalog Kinetismus:100 let elektřiny v umění, který doprovází úvodní výstavu v Kunsthalle Praha, zkoumá, jak elektřina od roku 1920 do současnosti proměnila uměleckou praxi. Věnuje se kinematografii, zvuku, kinetickým mechanickým sochám, počítačovému umění i imerzivním instalacím. Historická perspektiva ještě podtrhuje skutečnost, že se elektřina se svými rozmanitými způsoby využití – od umělého osvětlení po výpočetní techniku – stala charakteristickým prvkem naší společnosti. Kinetismus: 100 let elektřiny v umění obsahuje esej Petera Weibela, autora koncepce výstavy, čtyři tematické kapitoly napsané spolu-kurátorkou Lívií Nolasco-Rózsás a také popisy a reprodukce klíčových uměleckých děl tvůrců, jako jsou Mary Ellen Bute, William Kentridge, Christina Kubish, Zdeněk Pešánek, Anna Ridler, Nicolas Schöffer, Jeffrey Shaw, Takis, Steina a Woody Vasulka. Koncepce / redakce: Peter Weibel a Christelle Havranek. Texty: Václav Hájek, Jiří Hájek, Judith Bihr, Anne-Laure Chamboissier, Dávid Fehér, George Fifield, Jeanpaul Goergen, Idis Hartmann, Christelle Havranek, Anett Holzheid, Daniel Irrgang, Toby Kamps, Paul Kenig, Clara Kim, Pelin Kivrak, Anna Kodl, Rosemary Lee, Sandra Naumann, Lívia Nolasco-Rózsás, Márton Orosz, Andres Pardey, Sylva Poláková, Adriana Prodeus, Guillaume Richard, Barbora Ropková, Clara Runge, Leila Topić, Miloš Vojtěchovský, Peter Weibel, Siegfried Zielinski

Kritik a teoretik umění Jindřich Chalupecký (1910–1990) významným způsobem ovlivnil kulturní život bývalého Československa. Jeho tvorbou prostupuje téma vztahu umění a společnosti a otázka, jak učinit moderní umění smysluplným. Klíčem, jak k dílu kritika přistoupit, se pro autory kolektivní monografie staly Chalupeckého texty. Jejich výběr poskytl chronologické a tematické uzly, které umožnily nahlédnout do historických okolností vzniku textů, přiblížit vztahy k vybraným osobnostem nebo ideové a praktické okolnosti jejich publikování. Součástí publikace je aktualizovaná bibliografie Chalupeckého díla. Anežka Bartlová, Tomáš Glanc, Johana Lomová, Tomáš Pospiszyl (ed.), Jan Wollner

Morava, země uprostřed Evropy, byla po staletí křižovatkou kultur, které se nejviditelněji projevovaly v umění. Do země už od středověku mířili umělci a umělečtí řemeslníci z celé Evropy, aby zde ve shodě s poučenými objednavateli pracovali na dílech, která dodnes berou dech. Spolu s nimi zanechali na Moravě nepřehlédnutelnou stopu i domácí umělci, kteří přicházející podněty rozvíjeli. Kniha s rozsáhlou obrazovou přílohou vypráví dlouhý příběh umění na Moravě a vedle malířství, architektury a sochařství věnuje pozornost i lidem, kteří jsou s uměním neodlučně spjati.

Druhý svazek Gombrichových studií o renesanční době a umění spojuje antologie Apellův odkaz a Staří mistři v novém nasvícení. Název prvního souboru, Apellův odkaz (The Heritage of Apelles, 1976), připomíná nejslavnějšího malíře starověkého Řecka, který prý ve svých dílech spojoval dokonalou krásu s nedostižnou dovedností, s níž zachycoval vzezření přírody. Tento dvojí ideál dokonalé krásy a dokonalého napodobení přírody, zděděný z antiky, přetrvával až do dvacátého století a je východiskem poučených a inspirativních studií v tomto souboru, věnovaných otázkám tradice, hodnot a standardů, i konkrétněji pracovním metodám Leonarda da Vinci či malířským technikám zachycování lesku a světla. Druhá část knihy, antologie Staří mistři v novém nasvícení (New Light on Old Masters, 1986), se pak zaměřuje na jednotlivé tvůrce, nově zkoumá dobové texty a dokumenty a objevně interpretuje díla mistrů, jak byli Giotto, Leonardo da Vinci, Raffael, Giulio Romano či Michelangelo. Gombrichovy eseje zůstávají dodnes vzorem kvalitního psaní o historii výtvarného umění. Soubor O renesanci 2 vychází opět v překladu Martina Pokorného. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Konečně kompletní kniha o Leonardovi! Leonardo da Vinci byl nejen mistrem renesance, ale také géniem, který předběhl svou dobu. Mezi jeho nejznámější díla patří obrazy Mona Lisa a Poslední večeře, ale Leonardo byl mnohem víc než jen mimořádně nadaný a schopný malíř. Sám o sobě ve skutečnosti přemýšlel především jako o architektovi a válečném inženýrovi. Tato výjimečná kniha o Leonardu da Vincim představuje kompletní příběh umělcova či inženýrova života a doby, v níž tvořil. Odhaluje hlavní témata, jež se skrývají v jeho zásadních pracích. Zdobí ji nádherné dobové renesanční reprodukce a Leonardova umělecká díla a návrhy. Zároveň zde najdete jeho nápady, plány a myšlenky, které on sám považoval za nejvýznačnější. Byly objeveny v rukopisech z univerzitních a muzejních sbírek či soukromých archivů, jež dohromady čítají přes šest tisíc stran jeho zachovaných poznámek, skic a nákresů. Výsledkem je jedinečné zobrazení tohoto mimořádně talentovaného člověka. Matthew Landrus, autor této mimořádné knihy o Leonardovi, se specializuje na dějiny věd a umění raného novověku se zaměřením na Itálii. Je členem fakulty historie na Oxfordské univerzitě ve Velké Británii, vede vysokoškolské kurzy na Newyorské univerzitě a na Vysoké škole designu na Rhode Islandu v USA. Vyučuje dějiny renesance a raného novověku a vede semináře zaměřené na osobu a tvorbu Leonarda da Vinciho. Publikoval nespočet esejů a tři monografie věnované přímo Leonardovi. Italská renesance Leonardo a jeho souputníci. Seznamte se s událostmi, které stály za znovuzrozením umění a architektury v Evropě! Z učedníka mistrem Jak prožil Leonardo svoje dětsví a učednická léta mezi těmi nejlepšími? Jak se stal nezávislým malířem a mistrem vyhledávaným mecenáši? Tajemný génius Od lidské anatomie až po architekturu a konstruování: Jak měly fungovat úžasné vynálezy, které vzešly z Leonardovy dílny? Nejslavnější díla Pod povrch všech významných děl a milníků Leonardova života. Co si myslel, kde bral inspiraci, co formovalo jeho myšlenky?

Tóth Endre régész, a történettudományok kandidátusa, az MTA doktora, egyúttal a magyar Szent Korona kutatásának kiemelkedő alakja. A szerző több évtizedes kutatómunkájának eredményeit összegzi ebben a monumentális kötetben, melyben a Korona keletkezésének története és jelentősége is bemutatásra kerül. Ismerteti kutatásának történetét, módszertani problémákat vet fel, alapkérdéseket válaszol meg, egyúttal történeti kontextusba helyezi a Szent Korona és a hozzá tartozó jelvények kiemelkedő jelentőségét. A kötetben több mint száz, eddig soha nem publikált új fotó látható. Jelen kiadvány a 2018-ban megjelent első kötet kibővített, második kiadása. A tartalomhoz hozzájárult Zsoldos Attila akadémikus, aki bevezetőjében Magyarország történetét tekinti át, és helyezi el a középkori Európa képzeletbeli eseménytörténeti és kapcsolati térképén. A korona történetének leírását Pálffy Géza történész és kutatócsoportja legújabb kutatási eredményei egészítik ki. A könyvet Horváth Attila jogtörténész Szent Korona-tanról írt esszéje zárja le, foglalja keretbe.

Publikace je závěrečnou částí stejnojmenného pětiletého badatelského projektu UMPRUM, realizovaného pedagogy, absolventy a doktorskými studenty oboru teorie a dějin umění. Výzkum sleduje architekturu a politiku v jejich vzájemných, oboustranných vztazích. Pohlíží na architekturu nejen jako na pasivní prostředek národní a státní reprezentace, nýbrž stejně tak jako na aktivní složku, která spoluutváří společenskou a politickou sféru. Současná Česká republika je malý stát s deseti miliony obyvatel, zřetelně geograficky vymezený - zejména ve své západní části - prostorem české kotliny obklopené hraničními pohořími. Zdá se, že i politicky je dnes jasně ukotvenou součástí střední Evropy. Novodobá historie tohoto území je však velmi spletitá. Česká politika se za posledních 150 let utvářela v prostředí rozmanitých státních útvarů. Prošla tak mnoha zásadními zvraty, které měnily její prostorový rámec i státní zřízení. Po celé dlouhé 19. století až do roku 1918 byly české země součástí rakouského císařství, později rakousko-uherské monarchie. Po skončení první světové války pak daly spolu se Slovenskem a územím Podkarpatské Rusi na dnešní Ukrajině vznik samostatnému Československu, tzv. první republice. Během druhé světové války se z ní stalo torzo protektorátu Čechy a Morava, fakticky anektovaného německou třetí říší. Po roce 1945 byla obnovena Československá republika, která se po komunistickém puči roku 1948 na dlouhá desetiletí uzavřela do tzv. východního bloku zemí dirigovaných Sovětským svazem. Rok 1968 byl vyvrcholením krátkého ideologického uvolnění, ukončeného násilnou invazí sovětských vojsk. Zároveň definitivně zrušil ideu tzv. československého národa a změnil státní zřízení na federaci České a Slovenské socialistické republiky. Po sametové revoluci roku 1989 se navrátily demokratické poměry. Následně se však v roce 1993 stát rozpadl na dvě samostatné republiky, Českou a Slovenskou, které se v roce 2004 opět integrovaly do většího celku, Evropské unie. Kontinuita dějin české politiky v 19.–21. století se tak rozpadá na několik relativně samostatných období, z nichž jsou zde vybrány čtyři hlavní, s nejdelším trváním. Těmi byl frázován i celý výzkumný projekt, který se snažil sledovat roli, jakou ve vztahu k politické sféře hraje architektura. Pokoušel se ve všech obdobích zkoumat, jak architektura, urbanismus a obecně vystavěné prostředí vyjadřovaly pokaždé jiné nastavení dobové politiky. Každou ze čtyř sekcí zastřešuje úvodní motto – emblematický dobový citát - představující hlavní politickou ideu daného období. Dlouhé 19. století je především érou emancipace českého národa („Síla a budoucnost jest národu národnost“), meziválečná epocha dobou budování samostatného státu („Duch, který pracuje“), léta 1945–1989 pak věkem ideálů a vizí lepších zítřků („Budoucnost je skryta v přítomnosti“) a konečně období po roce 1989 časem obnovy demokracie („Ztracená vláda věcí tvých se k tobě navrátí“). Kniha vychází v česko-anglické verzi za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II). Autorský tým: Klára Brůhová, Dita Dvořáková, Kristýna Fabiánová, Elena Fialková, Jan Galeta, Marcela Hanáčková, Anna Hejmová, Vendula Hnídková, Michaela Janečková, Karolina Jirkalová, Lenka Kerdová, Petr Klíma, Vojtěch Märc, Terezie Nekvindová, Eva Novotná, Veronika Rollová, Cyril Říha, Jindřich Vybíral. Grafika Tereza Hejmová a Kristýna Žáčková.

Kniha obsahuje vybrané texty o dějinách architektury a historiografii dějin umění, z nichž jen část byla zveřejněna v českém jazyce. Jejich společným jmenovatelem je ambice překonat nacionalistický model historického vyprávění a v kontrastu vůči němu pěstovat transnacionální dějiny. Jak naznačuje ironicky míněný titul knihy, tento přístup může být obzvláště produktivní ve střední Evropě, která vždy byla doménou multikulturní reality a uměleckých cirkulací. Ústředním tématem je migrace umělců či historiků umění a cirkulace idejí nebo vizuálních forem. Autor se v několika studiích pokouší o komparativní uměleckohistorický přístup, v dalších překračuje tradiční regionální hranice a nastoluje středoevropská témata.

Jean-Michel Basquiat's symbolic, complex, and often emotionally charged work made a huge impact on the 1980s downtown New York City art scene. And though his all-too-brief career ended when he died at age 27, Basquiat left behind an enormous legacy-not only in the number of works he produced, but also in the messages he encoded around political, social, racial, and cultural issues. This exciting book shows how Basquiat used an intricate network of signs and symbols to challenge the very system that made him a darling of the art world. It traces his inspiration from cartoons, children's drawings, and advertising as well as his own Haitian and Puerto Rican heritage; discusses the influence of African-American, African, and Aztec cultural histories; and shows how Basquiat incorporated into his work classical themes and contemporary icons-from athletes to musicians. What becomes clear is how, even as a young man, Basquiat had a profound understanding of the artist's role in art history, and of his position as a young Black artist in a world of racism, suppression and social injustice. This book helps readers decode Basquiat's unique lingua franca, an intoxicating body of work brimming with social commentary that was in turns incisive, angry, comic, hip, and heartbreaking, and that remains powerful and meaningful today.

Written by a team of expert authors, this landmark textbook shows that art is more than European and extends far beyond the traditional canon. The History of Art: A Global View answers the urgent need for a more global, inclusive way to teach the history of the world’s art. Led by Jean Robertson and Deborah Hutton, eleven specialists have cohered around the shared goal of bringing multiple perspectives to a worldwide narrative. The resulting survey represents every global region as an important part of an integrated, chronological history that emphasizes cross-cultural connections, contrasts and comparisons. The first major art history textbook of the 21st century, The History of Art: A Global View equips students to understand the history of art in new and revealing ways.

A concise, reader-friendly illustrated survey of Western art and architecture from prehistory to the present day. Acknowledging how architecture, painting, sculpture and the decorative arts reflect the culture and society of their time, this latest addition to the Art Essentials series invites the reader to experience and appreciate the entirety of Western art from prehistory to today. Focusing on the 'history' in art history, each of the twelve chapters opens with a question to ponder, followed by a summary of the major historical developments of the period, touching on social structure, political organization, migration, race, religious beliefs, scientific advances and customs. An exploration of these themes in the visual arts reveals how architecture, sculpture and painting simultaneously shape, reflect, and document the culture of the time and place they were created. A secondary focus explores the constantly evolving aesthetic preferences that swing between naturalism and abstraction, with each era and style either rebelling against the previous or seeking to improve it. Antecedents and outside influences are also discussed.

Jaký význam mají sbírky zaniklých českých stranických muzeí a proč se jimi i dnes zabývat? Neklademe si za cíl obsáhnout komplexní dějiny těchto institucí a jejich sbírek, ale spíše rozšířit společný diskurz o zaniklých ideologických muzeích. Jde o pohledy do současného myšlení o muzejních strategiích, kde se střetávají individuální tematické i metodologické přístupy jednotlivých autorů, a to ve dvou liniích. První, stěžejní část se zabývá tématem institucionální roviny muzea, stejně tak povahou, specifickou kvalitou, proměnou rolí a uplatněním jeho sbírkového, ideologií zatíženého, fundusu. Druhá část knihy náleží třem případovým studiím o využití muzejních sbírek. Jistě se všichni shodneme, že likvidace sbírek z bývalých stranických muzeí, coby hmatatelné stopy historické paměti, by byla chyba. Zaměřili jsme se na otázky, jak uchopit a jak vytěžit bohatství materiálové škály předmětů, fotografií, filmů, dokumentů, knih či archiválií těchto sbírek coby svědectví naší minulosti, odrážející se v přítomnosti i v perspektivě budoucnosti.

"Csak az a szamuráj tudja ellátni csatlósi teendőit, aki az egyik vállán a hűség és a gyermeki kötelesség, a másikon a bátorság és az irgalom nehéz terhét cipeli éjjel-nappal."

Syn zámožného advokát Filipa Messera a Berty, rozené Heim; oba byli židovského původu a německého jazyka. V roce 1900 se M. přestěhoval do Budapešti a nechal si úředně změnit příjmení na „Meszlény“, od r. 1902 studoval na zdejší univerzitě filologii, v r. 1908 tu obhájil práci věnovanou dílu H. W. von Gerstenberg. V letech 1909–14 žil ve Švýcarsku – nejprve v Bernu, poté v Ženevě (z této doby pochází několik jeho knižních monografií a především série statí publikovaných zejména v berlínském časopise Die Grenzboten), v r. 1912 se habilitoval na ženevské filozofické fakultě. Po vypuknutí války načas zakotvil v Poznani a redigoval tu časopis Aus dem Posener Lande, během r. 1915 musel narukovat. V r. 1917 byl vojenské povinnosti zproštěn a začal vyučovat na obchodní akademii v Pozsony/Pressburgu. V r. 1918 vyšla konečně knižně první část jeho monografie o Carlu Spittelerovi (Karl Spitteler und das neudeutsche Epos). V poválečné Bratislavě zůstal zakotven až do r. 1922; podílel se na provozu místního Uměleckého spolku, v r. 1920 vydával měsíčník Das Riff. V r. 1922 se stal lektorem němčiny na pražské české filozofické fakultě, rok nato se tu neúspěšně pokusil o habilitaci, pokračoval nicméně v práci lektora. Zásadní platformu našel už v té době v deníku Prager Presse, kam přispíval texty o literatuře, avšak postupně především o aktuální kunsthistorické či výtvarněkritické produkci. Do roku 1940 M. spojil síly také s redakcemi několika dalších periodik – nejvýrazněji s časopisy Kunst für Alle, Svobodný zednář, Forum, Dílo a Filosofická revue, v roce 1938 vyšel knižně jeho diptych Jak se dívat na obrazy a Jak se dívat na sochy. Válku přežil, k transportu do Terezína nastoupil až v únoru 1945. I po válce vyučoval na pražské filozofické fakultě, v textech publikovaných do r. 1948 se zabýval zejména evropskou lyrikou, měl pravděpodobně v plánu vydat další větší rilkovskou práci, na což nedošlo. Poslední lektorské kurzy si odbyl v r. 1958. Kniha je v první řadě výborem z textů Richarda Messera (Meszlénye/Meßlenyho). Většinu jich publikoval německy, a protože texty jsou ponechány v původním znění (a na tom základě pouze edičně upraveny), výsledná antologie je dominantně německojazyčná. Vzniklý korpus, čítající větší stati i drobné recenzní glosy, má vybídnout k zevrubnějšímu – byť průřezovému – seznámení s okruhy témat, jimž M. věnoval pozornost, má být příležitostí k nahlédnutí jedné specifické intelektuální dráhy, v jejích konkrétních artikulacích a dis/kontinuitách. Jednu z dlouholetých linek M. záběru otevírá hned úvodní stať věnovaná dílu C. Spittelera. Jeho eposy se mu staly středem úvah o spektru epických žánrů a možnostech eposu v moderním literárním diskurzu, v těchto souvislostech se zabýval také dramatickou tvorbou J. W. Goetha a Ch. F. Hebbela, prozaickými novinkami „mladých Švýcarů“ a později také dílem R. M. Rilka; provázanost látky a určité (totiž švýcarské) státně-politické idey sledoval v knize Tell-Probleme. Švýcarské prostředí mocně stimulovalo také M. interes o výtvarné umění, který se přelil i do pokusů výtvarněkritických či kunsthistorických, soustředěných zejména k pracím F. Hodlera, G. Giacomettiho a C. Amieta. V těchto dvou vrstvách se M. psaní pohybovalo i po další desetiletí, s převahou druhé z nich v letech první republiky, resp. až do r. 1940, z něhož pochází poslední text našeho výboru. Po druhé světové válce de facto M. coby výtvarný kritik/historik umlká, vraceje se k fascinaci dílem Rilkovým – ovšem v obecnějším kontextu pojmu moderní lyriky. Zvláštní složku utváří několik textů programních, v nichž M. exponoval svou pozici kulturněpolitickou: z nich byla do výboru zařazena dvojice textů z období tajemnického působení v bratislavském Uměleckém spolku (1919), dále stati Die wirtschaftliche Verantwortung (1921), Wege zur Einheit (1924), Kaserne rechts, die Kirche links, die Maurer in der Mitte (1930) a Ziele und Wege (1936).

Lucie Králová přináší unikátní kritickou reflexi vnitřního života České televize v oblasti dramaturgie dokumentárního filmu. Ukazuje, jak aktéři v televizi chápou dramaturgii a žánr, jaké představy mají o divácích i autorech a jak „rozumějí televizi“. ČT zároveň odhaluje jako instituci definovanou konkrétními lidmi a jejich představami o tvorbě obsahu a pomocí často anonymních zpovědí ukazuje mocenské hierarchie. Přes svůj kritický pohled však autorka obhajuje pozici České televize jako nezastupitelné instituce veřejné služby.