Najnovšie - Divadlo - teória, história,... strana 10 z 23
zobraziť:
Sežeňte Mozarta!
Publikace obsahuje dvě části: první představuje text hry Jana Schmida Sežeňte Mozarta! nastudované v lednu 2015 legendárním pražským divadlem Studio Ypsilon, druhou část tvoří rozsáhlý obrazový materiál (fotografie z této inscenace). Na fotografiích například: Jiří Korn, Jana Synková, Jan Jiráň, Petr Vršek, Roman Janál, Michaela Šrůmová, Pavel Nový, Kamila Kikinčuková, Paulína Labudová a další. Součástí knihy jsou také doplňující odborné texty a vložený kalendář na rok 2016 s daty narození osobností Ypsilonky. Kniha vychází v limitovaném nákladu.
Lysistrata
Aristofanes zaujímal kritický pohľad na všedné, opakované stvárňovanie komických scén, ktoré sám odmietal. Hľadal námety, ktorými by sa od iných komikov líšil svojou originalitou a zároveň poukazoval na spoločenské problémy jeho doby. Dlhotrvajúca peloponézska vojna, ktorej zastaveniu nepomáhali ani snahy umiernených politikov o uzavretie dlhodobého mieru, nedala Aristofanovi pri jeho tvorbe pokoja. Negatívny postoj voči vojne sa snažil vnášať do svojich komédií a neschopnosť politikov dohodnúť sa na mieri a udržiavať ho mimoriadne originálnym spôsobom zobrazil vo svojej hre Lysistrata.
Ukazuje v nej, že muži zrejme nedokážu žiť v mieri a bez vojny. Čo by ich teda mohlo donútiť uzavrieť mier a skončiť nekonečné obdobie stále sa roznecujúcich bojov? Aristofanes na to prišiel vo svojej komédii – no predsa ženy! Keď sa muži nedokážu dohodnúť a spoločne zložiť zbrane, začnú ženy rozmýšľať, ako by k tomu mužov donútili. Ony predsa majú rovnako silné zbrane ako muži. Ako svoje zbrane ženy použijú počas vojny na mužov, nám Aristofanes ukazuje vo svojej jedinečnej a veľmi obľúbenej Lysistrate.
Publikáciu doplna štvrtá časť komplexnej štúdie Miloslava Okála Aristofanes a aténska demokracia, zaoberajúca sa výchovou, filozofiou a náboženstvom.
Zákulisie - Skrytý svet opery a baletu
Publikácia sleduje premenu spevákov a tanečníkov na divadelné postavy v zákulisí Opery a Baletu Slovenského národného divadla. Zdanlivo všedné situácie, takmer nezbadaný svet napätia pred vstupom na dosky, ktoré znamenajú svet, skrývajú v sebe napätie i obavy ale hlavne sústredenie všetkých síl pred veľkou chvíľou pravdy na javisku. Anton Sládek (Medzičas) zaznamenal skrytú tvár divadla s dôvernou znalosťou citlivého pozorovateľa. Vydávame v spolupráci s Vydavateľstvom O.K.O.
Česká činohra 19. a začátku 20. století
Kniha je třetím svazkem rozsáhlé encyklopedie Česká divadelní encyklopedie, zpracovávané na půdě Kabinetu pro studium českého divadla. Devatenácté století, jemuž se svazek věnuje, je pro novodobé české divadlo zcela zásadní, a přesto takto široce pojatá publikace encyklopedického charakteru dosud chyběla. Struktura knihy je stejná jako v předešlých svazcích, tematicky se však plně soustřeďuje na divadlo českojazyčné. Více než půl tisíce hesel zahrnuje dramatiky, herce, režiséry, jevištní výtvarníky, ředitele divadel ad. Každé heslo podává na základě zevrubného výzkumu informace o životě, činnosti a díle příslušné osobnosti a je vybaveno podrobnou bibliografií. Text doprovází množství fotografií a reprodukcí.
Na sklade 1Ks
44,65 €
Emancipovaný divák
„V deväťdesiatych rokoch 20. storočia sa ťažisko Rancierovho myslenia presúva k estetike, k histórii a teórii umenia. Aj v prácach z tohto obdobia však presvitá jeho záujem predovšetkým o politické účinky umeleckých diel. Estetika a politika tak tvoria dva základné piliere väčšiny Rancierových prác. Akčný rádius tohto mysliteľa je však oveľa širší a jeho prístup je výsostne interdisciplinárny. Vďaka tomu môže byť inšpiratívny nielen pre filozofov, humanitných či spoločenských vedcov či pre teoretikov a kritikov umenia, ale aj pre samých umelcov a umeleckých pedagógov.
Kniha esejí Emancipovaný divák objasňuje viaceré tézy rozpracované v Rancierových predchádzajúcich dielach a zároveň citlivo reaguje na aktuálnu situáciu v súčasnom umení: v maliarstve, sochárstve, konceptuálnom umení, ale aj vo fotografii, filme a v neposlednom rade aj v divadle. Naň Ranciere nazerá nielen ako na umelecký druh či ako na umenie s mimoriadne dlhou tradíciou, pri ktorom sa „telá dávajú do pohybu pred zhromaždeným publikom“. Vníma ho aj v oveľa v širších spoločenských a politických súvislostiach – ako performanciu, ktorá môže mať množstvo podôb, či ako spektákulum – predstavenie sveta vo všadeprítomných médiách.”
Nová dramaturgia, nový dramaturg II.
Čomu sa venuje nový dramaturg a aká je nová dramaturgia v Európe? Odpovede na tieto otázky hľadali účastníci medzinárodnej konferencie Nová dramaturgia, nový dramaturg II. / New Dramaturgy, New Dramaturge II, ktorú vlani v máji usporiadal Divadelný ústav. Nadväzovala na rovnomenné podujatie z predchádzajúceho roka, keď sa tejto téme venovali slovenskí dramaturgovia, dramatici a divadelníci. Uznávaný francúzsky teatrológ a semiológ divadla Patrice Pavis sa vo svojom príspevku systematizuje nové dramaturgie , literárny vedec a kritik Thomas Irmer popisuje druhy dramaturgii na základe nemeckých skúseností, fínsky estetik Max Ryynänen píše o vzťahu dramaturgie a vizuálnych umení a jej postavení v zložitých podmienkach kultúrneho manažmentu, Viktor Minkov, Ákos Németh, Ana Tasić, Sanja Nikčević a Kamila Černá analyzujú nové dramaturgie, o ktoré sa opiera aktuálne divadlo v Rusku, Maďarsku, Srbsku, Chorvátsku a Česku.
A History of Opera
Abbate and Parker's A History of Opera is the first full new history of opera in sixty years - now in paperback in an updated second edition
'The best single volume ever written on the subject' The Times Literary Supplement
Why has opera transfixed and fascinated audiences for centuries? Carolyn Abbate and Roger Parker answer this question in their scrupulous and provocative retelling of the history of opera, examining its development, the means by which it communicates, and its societal role. In a new revision with an expanded examination of opera as an institution in the twenty-first century this book explores the tensions that have sustained opera over 400 years: between words and music, character and singer, inattention and absorption. Abbate and Parker argue that, though the genre's most popular and enduring works were almost all written in a distant European past, opera continues to transform the viewer with its enduring power.
Operné sondy
V knižnej novinke, ktorá prišla na trh v decembri 2014 autor kriticky v rôznych diskurzných podobách približuje čitateľovi problémy opery na Slovensku v historickom kontexte, pričom si nenárokuje obsiahnuť problém vo svojej komplexnosti. Historiografické kapitoly striedajú kapitoly analytické a tie zas state beletristické. Venuje sa reflexii historigrafie, viacnásobným „začiatkom“ operného divadelníctva v Prešporku/Bratislave, skutočným začiatkom tvorby v opere SND, neutíchajúcim polemikám ohľadom postáv Básnika a Dvojníka v Krútňave, opernodramaturgickému zjavu zvaný Juraj Beneš a vnímaniu divadelného predstavenia ako komplexného hudobnodivadelného vnemu. Čo kapitoly spája, je večný problém mýtizácie, dešifrovateľnosť mýtu ako problém interakcie zložiek divadla a recepcie – a to nie len v zmysle klasickej interakcie divák, tvorca, interpret – ale vo viacerých významoch a prepojeniach, nevynímajúc ani polemickú komunikáciu teatrologických diskurzov so živou divadelnou praxou. Tieto problémy sa v kapitolách tematizujú, objavujú ako leitmotiv, ako spoločný menovateľ spájajúci rôznorodé literárne prejavy. Tento druh polemickej reflexie zapĺňa prázdne miesta v našej odbornej literatúre a prispieva k „rozbíjaniu“ klišéovitého obrazu našej opernej histórie a súčasnosti.
Malé múzeum s veľkou zbierkou (Sprievodca Múzeom Divadelného ústavu)
Publikácia s bohatou obrazovou dokumentáciou mapuje vznik a vývin Múzea Divadelného ústavu od roku 2006 po súčasnosť.
„Múzeum Divadelného ústavu je jediné múzeum na území Slovenska, ktoré vo svojich zbierkach uchováva a spracúva kompletný materiál viažuci sa k scénickej divadelnej kultúre od založenia prvej profesionálnej scény v roku 1920. Celkový fond Múzea Divadelného ústavu je tematicky a chronologicky systematizovaný prostredníctvom jednotlivých zbierok a jeho cieľom je zachytiť všetky 2D a 3D scénické teatrálie dôležité pre teatrologický výskum. Štatút Múzea Divadelného ústavu získal Divadelný ústav v roku 2006 – Sekcia kultúrneho dedičstva Ministerstva kultúry Slovenskej republiky ho zaevidovala listom č. MK-1227/2006-400/4464 zo dňa 6. 3. 2006 pod registračným číslom RM 86/2006 v Registri múzeí a galérií Ministerstva kultúry Slovenskej republiky. Bolo to zavŕšenie procesu, ktorý trval v podstate tak dlho ako inštitúcia sama, keďže múzejná činnosť patrila od založenia k prioritám Divadelného ústavu.
Múzeum Divadelného ústavu v súčasnosti spravuje vyše 30 000 exponátov a množstvo listinného a fotografického dokumentačného materiálu, ktorý patrí k pomocným fondom. Je to solídny základ, ktorý sa každoročne rozširuje, a kompletizáciou múzejných zbierok sa dotvára celkový obraz o divadle na Slovensku, vytvára sa výrazná vizuálna stopa, vďaka ktorej sa uľahčuje teatrologický výskum nielen z hľadiska histórie nášho divadla, ale aj z hľadiska jeho súčasných podôb.“
Alfréd Radok 100
Publikace k stému výročí narození divadelního a filmového režiséra Alfréda Radoka představuje osmdesátku fotografií z osobního archivu rodiny Radokovy i z většiny divadelních inscenací a filmů z let 1940 až 1976. Snímky doplňují citace z kritických ohlasů, deníkových záznamů, rukopisů, reflexí i další literatury. Součástí knihy je DVD se záznamem Radokova televizního filmu Šach mat z roku 1964, životopisné kalendárium a seznam základní literatury.
Z berlínského diáře
"Max Frisch (1911–1991) švýcarský dramatik a prozaik světového formátu si v určitých etapách života psal také deníky. K nejzajímavějším zejména z dnešního pohledu patří tzv. druhý deník (Deník 1966-1971, vyd. Archa 2014) a tyto v roce 2014 (shodou okolností 25 let po pádu Berlínské zdi) vůbec poprvé zveřejněné deníkové zápisky z let 1973–1974 ze spisovatelova berlínského pobytu. Vedle zmínek o každodenním životě obsahuje esejistické úvahy, náčrty budoucích povídek a zejména charakterizace mnoha spisovatelů z obou stran zdi. V zamyšleních o sobě samém se hledání identity Frischových literárních postav (Stiller, Walter Faber, Gantenbein) posunuje v konkrétní hledání identity vlastní (beletristicky ve stejné době zpracované v Montauku nebo v povídce Člověk se objevuje v holocénu) a v hledání způsobu, jímž člověka formuje místo a prostor, v němž právě žije. Svůj zájem a zvídavost soustřeďuje také na zónu východního Berlína. Popisuje s neobyčejnou vnímavostí svá pozorování tamních vztahů ve spisovatelských a intelektuálních kruzích i život na ulici a snaží se proniknout do politických zákonitostí jemu neznámého světa.
Berlínský diář, který směl být na základě autorovy poslední vůle rozpečetěný až 20 let po jeho smrti, se dnes z hlediska pohledu na lidskou i spisovatelskou osobnost Maxe Frische i z hlediska literárně politické historie stává jedním z jeho nejdůležitějších děl.
Frische východ fascinoval: Nebylo v něm nic z naivní romantiky západních levičáků tehdejších let. A on jako Švýcar měl tu výhodu, že stál mimo německo-německou předpojatost. Jeho postoj spočíval v kladení otázek a v naslouchání, jeho pohled byl neúplatný, zájem pravý a názor obezřetný. Thomas Strässle
Ukázka: Berlín: Pocit vzduchoprázdna, široké ulice, příjemně se jezdí autem; když člověk vystoupí a jde pěšky, má všude pocit, že toto tady není Berlín. I přes svou šířku jsou to samé vedlejší ulice, které dokonce ani nevedou do žádného centra, nanejvýš do elegantnějších čtvrtí; banky a restaurace (mezinárodní) centrum nevytvoří. Akademie výtvarných umění a další pokusy o oživení, leccos se podniká, všechno poněkud chtěně, aby to nevymizelo z dějin.
Příležitostně se divím, že mi bude dvaašedesát. Tělesně vůbec nepociťuju, že za pár let bude konec. Jako pohled na hodinky: To už je tolik?
Na té zdi se nic nezmění, jestliže si tu návštěvníci budou připadat jako v grotesce. Max Frisch: Z berlínského diáře "
Osudné pouto
Kniha českého teatrologa Jaromíra Kazdy se zabývá privátním i profesním životem dvou významných hereček, matky Jiřiny Stránské a dcery Kláry Jernekové. Jiřina Stránská (19121999) ve svých nejlepších dobách působila v meziválečném avantgardním divadle E. F. Buriana D 3441. Členové Déčka museli umět zpívat a tančit, ovládnout hudebně stylizovanou sborovou recitaci, která se nevyhýbala ani jazzovým inspiracím a zvukomalbě. Po uzavření divadla gestapem roku 1941 přešla Stránská do Městských divadel pražských a provdala se za režiséra Karla Jerneka. Setrvala zde do roku 1949, kdy musela odejít z politických důvodů a kvůli intrikám. V letech 19601974 učila dramatickou výchovu na Lidové škole umění prostředkovala umělecký odkaz E. F. Buriana. Klára Jerneková (19452003) hrála na gymnáziu, v Divadle E. F. Buriana a v letech 19662000 byla členkou Národního divadla. Její herecký rejstřík byl široký. Svým osobitým stylem, uplatňujícím dívčí křehkost a citovou zranitelnost, ale i životní jiskru a smysl pro humor, ztvárnila desítky velkých charakterních rolí i menších postav. Především na divadle ztělesňovala role komické, tragické i dramatické, ale recitovala i v rozhlase, vystupovala ve filmech a televizních seriálech, věnovala se filmovému dabingu. Její dráha, zprvu oslnivá, pak tragická a dosud nevysvětlená předčasná smrt doplňují herecký dvojportrét.
Josef Jelínek
Kniha je prvním dílem monografické řady s názvem "Osobnosti české scénografie" navazující na přerušenou řadu publikací, kterou vydával Divadelní ústav v letech 1970 - 1989 v edici "Režisér - scénograf" (například František Tröster, Josef Svoboda, Jan Sládek, Karel Svolinský nebo Marcel Pokorný). Díla řady scénických a kostýmních výtvarníků, navzdory jejich významu pro výtvarnou podobu českého divadla byla mimo komplexnější publikační záběr, proto je tato monografická řada velmi cenným studijním a dokumentačním materiálem. Z tohoto důvodu se Institut umění - Divadelní ústav rozhodl v této tradici pokračovat.
První monografie z této řady je věnována Josefu Jelínkovi, jehož tvorba kongeniálním způsobem propojuje vysoce uměleckou výtvarnou hodnotu s řemeslným zvládnutím profese. Vedle odborné studie Heleny Albertové (současně s českou verzí v anglickém překladu Julka Neumanna) obsahuje rozsáhlý soupis díla, dokumentující Jelínkovu tvorbu po celou dobu jeho čtyřicetiletého působení jak na území České republiky, tak v zahraničí.
Hlavním těžištěm publikace je bohatá obrazová část představující kostýmní a scénické návrhy z autorova osobního archivu a Scénografické sbírky IDU.
Frejkovy Schovávané na schodech
Jaké místo zaujímá v české moderní kultuře velký divadelní režisér Jiří Frejka (1904–1952)? – Možnosti celkového pohledu na jeho život a dílo jako by stále bránil ne zcela dostatečný výzkum dokumentárních materiálů. Právě z tohoto výzkumu vychází kniha, která pojednává zejména o závěrečné Frejkově tvorbě na počátku 50. let, tedy v období inscenovaných soudních procesů, které byly průvodním zjevem zavádění stalinistického režimu také v Československu.
Impulse - The Lightship Chronicles
A remote solar system A fragile galactic alliance An interstellar war is on the brink of eruption...When the Lightship Impulse is attacked without provocation, Lt. Peter Cochrane, son of the Grand Admiral, is sent to investigate. His first deep space mission, this isn't what Peter has spent three years in training for. Surrounded by strangers and following secret orders, is he willing to do what it takes to keep the alliance together? Even mutiny? Book one in The Lightship Chronicles, a groundbreaking new action-adventure space opera from Dave Bara.
Sylvester Stallone - A színfalak mögött
Sylvester Stallone maga a megtestesült amerikai álom: alacsony sorból jött, és a világ legjobban fizetett színésze lett. Azonban az üstökösszerű felemelkedése mellett lenyűgözőek a bukásai is, továbbá ahogy a rendkívül szimpatikus sztár a saját hibáit és az időnkénti visszaeséseit kezeli. Forgatókönyvet ír, rendez és többnyire a főszerepet is maga játssza. Hány színészkollégája tudja elmondani magáról, hogy ennyire kézben tartja a filmjeit?
Stallone nemcsak karizmatikus színész, hanem szenvedélyes filmkészítő is, világos víziókkal. Hatásos visszatérése, és az a mód, ahogy ez hatvan évesen sikerült neki, nem mindennapi történet, és egyben a Stallone-mítosz következetes folytatása.
A szupersztár felemelkedése, hanyatlása és visszatérése a film több mint száz évének egyik legérdekesebb története, és még egyáltalán nincs vége. Ezen könyv időszakokra tagolva tárgyalja Stallone filmjeit, és azokhoz kötődve esik szó az életrajzi eseményekről is.
O hercích a herectví
Knihu O hercích a herectví píše zkušený divadelník. Spoluzakladatel a první umělecký šéf Činoherního klubu v jeho slavné éře 60. let, autor jedné z nejhranějších českých komedií Tři v tom, dramaturg, režisér a divadelní pedagog, který dokáže nahlížet na herce a jejich umění z různých úhlů: V době, kdy jsme všichni takříkajíc na scéně, sledováni kamerami a nejrůznějšími „novými technologiemi“, se herectví jako specifické umění, ale i hraní či herectví „v životě“ stalo masově rozšířeným jevem – jako by dnes mohl hrát každý.
Ale co je pak tedy dnes herectví chápané jako skutečné umění? Žijeme ve světě, ve kterém se masová spotřeba výtvorů, které s herci a herectvím tím či oním způsobem počítají, mimořádně rozšířila.
Počítají s herci a herectvím většinou ovšem jen jako s pouhým nástrojem či materiálem. Právě v takovém světě může ovšem herectví, pěstované jako svobodný tvořivý projev člověka, hrát naopak významnou kulturní úlohu. Že také herci a herectví poskytují vzory a vzorky chování, platí – a v masově rozšířené míře – i dnes.
Vedle řady plastických portrétů hereckých osobností spojených s poutavým podáním „historie oboru“ neupíná se autor jen na oblast hereckého umění, ale vnímá herectví jako součást mnohem širšího způsobu lidské expresivity a sebeutváření, jako potřebu vztahování se ke světu i k sobě, jako potřebu vyjadřování a formování nejrůznějších impulsů, a to ho vede k propojování problematiky herectví s nejnovějšími poznatky neurovědy a kognitivní psychologie včetně teorie mysli a zrcadlových neuronů.
Ako reštartovať divadlo
Má verejné divadlo vo svete kasínového kapitalizmu zmysel? Potrebujeme dotované nekomerčné divadlo, keď je len jednou z možností obrovskej ponuky živej i digitálnej zábavy, ktorou sú konzumenti zavalení? Áno, tvrdí známy teatrológ Dragan Klaić (1950 – 2011), divadlo financované z verejných zdrojov stále potrebujeme. Tvorí totiž hodnoty, ktoré sú vzácnou a nenahraditeľnou protiváhou ľahkej komerčnej zábavy. Autorské divadlo nikdy nebolo pestrejšie, píše Klaić vo svojej akademicky dôkladnej analýze súčasného postavenia rozličných podôb scénického umenia. Divadelníkom a ich manažérom z tohto rozsiahleho spektra zároveň ponúka „manuál“, ako obstáť na obrovskom trhu, predkladá fundované návrhy, ako v nerovnom boji so supermanmi, s muzikálmi a telenovelami prilákať a zachovať si diváka, ako svoj projekt spropagovať alebo ho začleniť do širšieho kontextu, ako nahmatať tep neustále sa zrýchľujúcej doby.
Na sklade 1Ks
18,90 €
