Najnovšie - Divadlo - teória, história,... strana 18 z 23
zobraziť:
Divadelné letopisy mesta Cassa, Caschau, Kassa, Košice
V roku, keď sa Košice stali hlavným kultúrnym mestom Európy, autor Tibor Ferko, známy košický teatrológ, dramaturg a novinár, vydáva knihu Divadelné letopisy mesta Cassa, Caschau, Kassa, Košice, 1557 – 1945 v súvislostiach dejín. Publikácia na 870-ich stranách predstavuje prvé syntetické dejiny divadla v meste Košice. Dejiny divadla a divadelného života sú zakomponované do piatich chronologických častí. V prílohe sa nachádzajú dokumenty a fotografie, ktoré umožňujú nahliadnuť aj do archiválií a na stránky dobovej tlače, uložené v domácich a zahraničných archívoch. Súbežne s divadelným životom autor zaznamenáva aj aktuálne dejinné udalosti v medzinárodnom kontexte a archivuje v pamäti mesta jeho významnú multikultúrnu minulosť.
Město a (jeho) divadlo
Autor – královéhradecký patriot – věnoval svou knihu nejen výstižnému zmapování dlouhé divadelní tradice města, sahající až do středověku, ale zejména současnosti: Každoročně žije město festivalem Divadlo evropských regionů a jeho Open Air programem, při kterém se setkávají domácí i zahraniční soubory, profesionálové i amatéři, a mísí se spektrum scénických produkcí sahajících od klasické čino-hry přes loutkové divadlo až k alternativním formám a pouličním performancím. A protože knihu píše všestranný divadelník, najde v ní čtenář nejen plasticky podanou atmosféru festivalu, názory odborné kritiky na vývoj jednotlivých ročníků, ale i řešení otázek týkajících se managementu a marketingu.
Cherchez la Femme
Cherchez la Femme je netradiční obrazová kniha beze slov. Je typologií vlastností žen a mužů a jejich vzájemných vztahů. Téma je zpracováno do 333 černobílých obrazů formou metafor a poetického humoru. Úvod k publikaci napsal Miloš Forman.
Herec Antonín Novotný
Znají jej všichni skuteční fandové českého filmu. Mladý, elegantní, víc než pohledný, výjimečný a zjevně inteligentní Antonín Novotný, filmový milovník minimálně evropského formátu, za sebou zanechal věru nesmazatelnou stopu. Není divu. Na jeho velké a významné role v "Katakombách", "Třech vejcích do skla", "Před maturitou" i v ostatních čtyřiadvaceti celovečerních filmech nelze jen tak zapomenout. Přitom jeho kariéra trvala pouhých jedenáct let - od roku 1931 do léta 1941. Proč tenkrát doopravdy odešel od filmu? Proč tak snadno zahodil svou jinak jen těžko srovnatelnou kariéru? Co všechno bylo a co se stalo s umělcem a člověkem Antonínem Novotným? Tato kniha velmi podrobně a s velkou pečlivosti odpovídá na tyto ale i další otázky, týkající se filmového nebe spojené s Antonínem Novotným.
U mučednického kůlu
Divadelní hra U mučednického kůlu aneb Jak se obětovat pro umění je klasická nenáročná fraška, lehce okořeněná satirou, která však nechce pranýřovat, ale o to více pobavit.
Színpadi művek
A szerző a SZEVASZ-korszakból származó szövegeket gyűjtötte kötetbe, amelyet kézbe véve az olvasó szellemi-gondolati párbeszédet folytathat a szerzővel. Minden keserű csalódás ellenére Gágyor Péter mélyen hisz az emberben. Hiszi, „hogy még jőni fog…”, vagy talán már nem is hiszi, csak valahol a lelke legtitkosabb zugaiban reméli, de azért megpróbál ő is hozzájárulni. Kihívás ez a kötet. Az olvasónak az együttgondolkodásra, vitára, a színházi alkotóknak az esetleges színpadi próbálkozásra.
Hvězdy nad Kabinetem múz
Kniha vedle úvodní studie Josefa Kovalčuka přináší velké množství materiálů i fotografií, které dokumentují všechny inscenace HaDivadla z let 1990–2003, tedy z období, kdy působilo v Kabinetu múz v Sukově ulici v Brně.
V těchto prostorách vznikly inscenace, které vyvolaly mimořádný ohlas u diváků i odborné kritiky a vstoupily do historie českého divadla. Byla to například Goldflamova inscenace hry Ladislava Klímy Lidská tragikomedie, „bigbítový retromuzikál v duchu 60. let“ Karla Davida a kolektivu souboru Hvězdy na vrbě, inscenace Jób Jana Antonína Pitínského, Milana Czerného a Martina Dohnala, Top Dogs v režii Jiřího Pokorného a mnoho dalších.
V publikaci jsou obsaženy i charakteristiky činnosti souboru během jednotlivých let, včetně ukázek z většinou doposud nepublikovaných textů scénářů a úprav her. Je zde například poprvé otištěný textový záznam inscenace Jób nebo scénář Jána Sedala Zpátky a zase tam, obsáhlá je i ukázka ze scénáře Hvězd na vrbě. Kniha dále zahrnuje studie významných odborníků, kteří se tvorbou HaDivadla soustavněji zabývali, například Zdeňka Hořínka, Milana Uhdeho, Pavla Švandy, Jana Roubala, Karla Krále, Jiřího Voráče, Pavla Abrháma, Jiřího Černého, Martina Porubjaka a dalších, včetně textů dosud nepublikovaných. Dále jsou v ní otištěné rozhovory s tvůrci, jejich poznámky k inscenacím, stejně tak i výběr z recenzních ohlasů.
Manon Lescaut
Slavné Nezvalovo básnické drama Manon Lescaut, které je dramatizací Prévostova stejnojmenného románu, vzniklo v roce 1940 pro Burianovo D34 a na českých jevištích se úspěšně objevuje dodnes.
dostupné aj ako:
Neříkej to mámě
Hra Svatavy Antošové: Neříkej to mámě, napsaná na motivy jejího vlastního románu Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (Concordia, 2005), pojednává o věčném tématu vztahu rodičů a dětí, kdy na jedné straně rodiče brání svým potomkům dospět v obavě z jejich ztráty, což místy sklouzává k vazbám až pedofilním, zatímco na straně druhé děti dospět odmítají, neboť je to tak pohodlnější. Touto nevyzrálostí, potažmo infantilitou jsou poznamenány i jejich neúspěšné milostné vztahy, odehrávající se stejně snadno a bez hlubšího prožitku jak v rovině heteroerotické, tak v rovině homoerotické. Hlavní čtyři protagonisté jsou zároveň členy nonkonformního divadelního souboru, který nastudovává hru o vztahu rodičů a dětí, v níž si obě skupiny vyměnily role – rodiče hrají své děti, a naopak děti hrají své rodiče – to všechno ve snaze navzájem se lépe pochopit. Avšak realita bez předem napsaného scénáře je nakonec zaskočí nepřipravené a naprosto bezradné. Svolení k divadelnímu provozování a k jakémukoliv veřejnému užití hry Neříkej to mámě udílí autorka.
Lacná kniha Dům Bernandy Albové (-70%)
Vzrušující příběh vynikajícího básníka a dramatika odehrávající se v kamenném domě, kde doňa Bernarda Albová po smrti svého manžela přísně hlídá svých pět dcer, které zoufale touží po lásce muže, patří mezi nejpůsobivější tragické příběhy španělského divadla.
Vypredané
2,79 €
9,31€
dostupné aj ako:
Englich fotil – Suchý vzpomíná
Publikace přináší téměř 200 fotografií ze scény i zákulisí nejslavnější éry Semaforu, tedy z prvních dvou desetiletí jeho existence (1959-1975). Autorem této unikátní kolekce (jsou to ty nejlepší snímky z více než 1 800 negativů) je Ivan Englich, který jako jediný v oné době soustavně a systematicky fotografoval dění na této dnes již legendární scéně (vlastně až do doby, než byl z politických důvodů z funkce ekonomického ředitele Semaforu odvolán). Jednotlivé snímky komentuje a svými vzpomínkami (i kresbami) prokládá člověk více než povolaný - jeden ze zakladatelů Semaforu - Jiří Suchý, knihu doplňuje doslov šéfredaktora Divadelních novin PhDr. Jana Koláře, autorem grafické úpravy formátově nestandardní obrazové knihy je Luboš Drtina.
Zlatý věk české loutkové animace
Publikace se snaží čtivou a poutavou formou přiblížit čtenářům více než šedesátiletou historii českého a československého loutkového filmu, především prostřednictvím vzpomínek těch, kteří byli při tom. Publikace s bohatou obrazovou přílohou kromě životopisů a filmografií předních tvůrců (Trnka, Zeman, Týrlová, Pojar, Vojta, Pospíšilová, Švankmajer, Barta, …) nabízí také množství zajímavých informací ze zákulisí přípravy i natáčení a dá tak možnost nahlédnout do kuchyně filmových kouzelníků. Všimneme si podrobně nejslavnějších filmů, které patří k vrcholům československé školy loutkové animace (Sen noc svatojánské, Ruka, Cesta do pravěku, Vynález zkázy, O skleničku více, Uzel na kapesníku, Možnosti dialogu, Krysař a další).
Dějiny loutkového divadla v Evropě - 2.díl
Neexistuje snad jediná publikace zabývající se historií evropského loutkového divadla, v níž by se neobjevilo jméno francouzského spisovatele, novináře, dramatika, divadelního kritika a historika Charlese Magnina (1793-1862) s odkazem na jeho Dějiny loutkového divadla v Evropě (1. vydání r.1852, 2. vydání r. 1862). Autor těchto prvních ucelených dějin loutkového divadla v Evropě byl profesorem na univerzitě, kde přednášel historii a zabýval se zejména divadlem v antice a dílem Jeana Racina. Historie loutkového divadla, tohoto *nenápadného umění*, které pro řadu svých současníků objevil, byla však spíše na okraji jeho divadelně vědních zájmů a je paradoxem, že právě toto dílo mu přineslo největší popularitu a obdiv sahající vlastně až do současnosti. První díl jeho Dějin loutkového divadla v Evropě (vyšel v Nakladatelství AMU v r. 2005) zahrnul historii loutkového divadla ve starověku a středověku a v samostatných kapitolách sledoval jeho osudy v Itálii, Španělsku, Portugalsku a nejpodrobněji v autorově vlasti - ve Francii. Druhý díl, jehož látka leží mimo francouzské území a jenž pojednává převážně o dějinách anglického loutkového divadla, se jeví svým obsahem i rozsahem stručnější. Autor nám umožní kratší exkurz do loutkového divadla v Polsku a Rusku a pod historií severských států je pak Magninem míněno především Německo (včetně rozsáhlé historie převodu Faustova příběhu do různých divadelních zpracování) a jen v kusých zmínkách je zde připomenuta zajímavá kultura vlámská. Není divu, autorův zájem i řada dokumentů, z nichž čerpal, byly přímo svázány s Francií. Přes tyto výtky je však třeba říci, že se jedná o materiál, bez něhož se neobešli ani Herman Siegfried Rehm, Jacques Chesnais, Gaston Baty, Hans Richard Purschke a z novějších George Speight nebo současný historik z nejpovolanějších, prof. Henryk Jurkowski. Doposud jsme měli možnost seznámit se s Magninovými Dějinami loutkového divadla v Evropě pouze v obsáhlých citacích v díle dr. Jindřicha Veselého (Z historie loutek evropských) i v řadě článků v meziválečném časopise Loutkář. V českém překladu se objevují v úplném znění poprvé.
dostupné aj ako:
Théâtre musical
Kniha se věnuje specifickému proudu současného divadla, ve kterém dochází k prolínání hudebních a divadelních prostředků, tzv. théâtre musical. První část přibližuje tvorbu trojice významných současných zahraničních reprezentantů théâtre musical: Georgese Aperghise, který 20 let vedl hudebně-divadelní laboratoř Atelier Théâtre et Musique (ATEM);německého skladatele Heinera Goebbelse, tvůrce instrumentálního divadla, kde se hráči na nástroje stávají i performery a Švýcara Christophera Marthalera, který vytváří scénické fresky minimalistického charakteru. Druhá část se věnuje osobnosti Emila Františka Buriana, který v českém prostředí divadlo typu théâtre musical předznamenal. Práci doplňuje autorův pokus definovat "herectví poutaného hudbou" na základě vlastní zkušenosti z projektu Tiká tiká politika.
Celebrita
Hlavním hrdinou asi hodinové aktovky ze současnosti je starý filozof Marek, který ve své garsonce v centru metropole prožívá jeden ze svých pravidelných dnů. Jsme svědky jeho rituálů, samomluv i nevrlého telefonování se starostlivou dcerou. Pak pracu
je na korekturách, i když tuší, že jeho dílo už není pro dnešní svět aktuální. Jeho skepse se projevuje i v hovoru s činorodou posluhovačkou Emou. Telefonická žádost mladého rozhlasového redaktora však vyvolá v duši filozofa zmatek. Váhá, zda má smys
l, aby vyhověl a pokusil se namluvit nabídnuté novoroční poselství. Připadá mu nehorázné, že stopáž je omezena na minutu padesát tři vteřin. Nakonec tuto poslední "výzvu" přijme a v průběhu celého dne se snaží své varovné myšlenky vtěsnat do časového
limitu. Mezitím se mu dějí nehody, překážky ale zdolává (i s pomocí Emy) a přitom stále mění text, který se má večer po telefonu předtočit. Překoná i svou konkurenční averzi ke staršímu kolegovi a po letech s ním telefonuje a radí se. Ve chvíli, k
dy už má projev připraven a cvičně si ho předčítá, zavolají mu z rádia, že došlo ke změně a že poselství se uvolil natočit hokejista Jaromír Jágr. Filozof se konečně může opít, čemuž se celý den disciplinovaně bránil. A pak zazvoní telefon ještě jedn
ou. Poslední verzi projevu už podnapilý filozof v improvizaci říká jen svému staršímu kolegovi (a samozřejmě publiku). Ve hře kromě Marka a Emy zní mnoho dalších hlasů: z telefonu a z rádia a dole pod okny zkouší kapela mikuláškou produkci. Filozofo
va předtucha, že "tuhle civilizaci už asi nejde zachránit" se v závěru mírní, ale možná jen zásluhou vypité láhve whisky. Hra je proložena četnými gagy a komickými nedorozuměními.
Prozatímní divadlo I.+II.
Dvoudílná publikace Prozatímní divadlo 1862–1883 je věnována prvnímu českému profesionálnímu divadlu, bezprostřednímu předchůdci Národního divadla. Detailně mapuje činnost souboru, v podrobných soupisech představuje repertoár a všechny osobnosti, které se na jeho tvorbě podílely jako autoři, inscenátoři či interpreti. Jednotlivé přehledy obsahují stovky jmen dramatiků, skladatelů, libretistů, překladatelů, upravovatelů, režisérů, dirigentů, výtvarníků, choreografů a na 1500 interpretů z řad sólistů, sboristů či hostujících umělců s úplným soupisem jejich rolí. Vše je uvedeno stručnou historií divadla a metodologickou studií.
dostupné aj ako:
Divadlo skutečnosti
Výběr textů malíře secese a expresionismu, i autora divadelních her Maxe Beckmanna (1884-1950).
Slovenská divadelná scénografia (1920 - 2000)
Reprezentatívna obrazová slovensko-anglická publikácia zachytáva tvorbu najvýraznejších osobností slovenskej scénografie prakticky od jej vzniku až po súčasnosť. Autormi jednotlivých častí knihy sú odborní pracovníci Slovenskej národnej galérie a Divadelného ústavu; editorkou projektu je PhDr. Dagmar Poláčková. Publikácia s bohatým obrazovým materiálom a odbornými štúdiami o jednotlivých etapách a osobnostiach slovenskej scénografie prináša pohľad na osemdesiatročnú históriu tejto významnej súčasti divadelnej tvorby . Divadelný ústav vydáva publikáciu v spolupráci so Slovenskou národnou galériou.
Maska, kostým a lidové divadlo
Soubor studií interdisciplinární pracovní skupiny "Náboženské směry v Asii". Studie předkládané v této knize se zaměřují na roli masky a kostýmu při magických rituálech a v lidovém divadle Afriky, Indie, Číny, Vietnamu a Mongolska. Navíc nabízí přitažlivou možnost srovnání tohoto pojetí s tradičními českými masopustními maskami.
