Najnovšie - Divadlo - teória, história,... strana 8 z 23
zobraziť:
Česká a slovenská vzájomnosť v profesionálnom divadle po roku 1993
Štúdie:
Martin Bernátek, Tatiana Brederová, Lenka Dzadíková, Marek Godovič, Milo Juráni, Ľubica Krénová, Eva Kyselová, Tatjana Lazorčáková, Marek Lollok, Martin Macháček, Nina Malíková, Martina Mašlárová, Iva Mikulová, Nora Nagyová, Jitka Šotkovská, Martina Ulmanová, Michal Zahálka
Odborný garant kolokvia a zostavovateľ: Mgr. art. Karol Mišovic, PhD.
Lektorovali: prof. PhDr. Zuzana Bakošová - Hlavenková, PhD., doc. Mgr. Peter Christov, Ph.D.
Aká je umelecká spolupráca a nadväznosť po definitívnom rozdelení Československej republiky? Akým spôsobom sa udržiavajú vzájomné väzby a do akej miery nachádzajú dnes umelci uplatnenie v krajine, ktorá bola kedysi ich spoločnou vlasťou? Tieto a mnohé iné otázky boli nosnými témami medzinárodného odborného kolokvia venovaného česko-slovenským divadelným vzťahom, ktoré bratislavský Divadelný ústav zorganizoval ako prvé zo série stretnutí v rámci blížiacich sa osláv storočnice vzniku prvej Československej republiky.
Herecké techniky 20. storočia
V knihe sa približujú rozličné techniky a teórie hereckej tvorby, ktoré boli známe v divadle 20. storočia. Analyzujú sa herecké prístupy k interpretácii divadelných postáv, filozofické koncepty, psycho-fyzické cvičenia. V prehľadne rozvrhnutých kapitolách, vďaka zaujímavo napísanému textu obohatenému o veľký výber vzácnych historických fotografií, dostáva sa čitateľ do zákulisia divadiel, divadelných štúdií a laboratórií najvýznamnejších svetových hereckých a režisérskych osobností a dopĺňa si svoj rozhľad o estetické aj spoločenské súvislosti tohto umenia.
Vertikální divadlo
Kniha Vertiální divadlo přibližuje v řadě příběhů život sportovních pilotů. Je o jejich radostech i starostech, které prožívají společně s touhou létat. Dává příležitost nahlédnout do osudů a způsobu života lidí, které spojuje krása pohybu v třírozměrném prostoru. Takových lidí je mnoho, ale o jejich osudech se veřejnost většinou nic nedozví. Je tedy popisem skutečných příběhů a zážitků skutečných osob, které po sportovních letištích můžeme potkávat. Je o těch, kteří létání propadli a také trochu o tom, jak někteří dopadli.
Dějiny loutkového divadla v Evropě
Z publikace tohoto francouzského kritika a divadelního historika, která v originále poprvé vyšla už před více než 150 lety (v roce 1852), citují snad všechny starší i současné práce autorů zabývajících se dějinami evropského loutkového divadla. Magninova útlá knížka je dodnes respektovaným pramenem poznání v této oblasti zejména pro svou šíři záběru a shromáždění dosud nepublikovaných literárních pramenů i odkazů na muzejní sbírky. Co však běžného čtenáře na Magninově díle především zaujme, je zřetelné okouzlení loutkami vůbec, včetně estetických i etických požadavků na jejich tvorbu. Nové vydání tohoto překladu přináší původně dvoudílnou publikaci v jednom svazku. První díl obsahuje pohled na loutky ve starověku a středověku, samostatné kapitoly jsou věnovány loutkám v Itálii, Španělsku, Portugalsku a Francii. Na tuto část navazuje druhý díl s přehledem loutkového divadla v Anglii a tzv. severských zemích, čímž autor míní země na sever od Alp.
Divadlo a utopie
Divadlo jako chrám, divadlo jako lidová slavnost, divadlo jako model pro nové uspořádání společnosti. Polské divadelní studio Reduta (zal. 1919) bylo jedním z reformních divadel, která se kromě inscenačních experimentů zabývala hledáním zcela nových modelů společenského uspořádání. Jan Jiřík analyzuje ve své knize kořeny tohoto jevu, který pojímá v antropologické perspektivě jako vyústění hluboké společenské změny, zastřešené termínem modernismus, a fungování Reduty popisuje jako modernistickou utopii.
Dramatik a Dramaturg
Dramaturgie je činnost na pomezí. Výrok J. Císaře, jednoho ze svých učitelů na DAMU, vzal autor této knihy, dramatik a dramaturg Jan Vedral, doslova.
Na pomezí mezi scénou a literaturou balancuje po celých téměř čtyřicet let svého působení v českém divadle. Tento svazek, první část dvoudílného výběru DRAMAtik a DRAMAturg, obsahuje texty, napsané zpravidla pro potřeby divadelních ansámblů, které je také většinou inscenovaly.
V předmluvě upozorňuje Milan Uhde na to, že Vedral i jako píšící dramaturg je autorem společensky aktivní dramaturgie tématu.
Významné bylo uvedení jeho Urmefista a dramatizace Bulgakovova Mistra a Markétky na konci 80. let, polemiku vyvolali jeho Staří režiséři, dramatizace Kafkova Zámku či Kašpar Hauser Dítě Evropy na počátku nového milénia. Ve svazku je poprvé otištěna svébytná adaptace románu K. Schulze, kterou autor pod názvem Bolest a kámen připravil roku 1997 pro Divadlo na Vinohradech, kde však po zákazu nebyla uvedena.
Krása němých svědků
Kniha je věnována památkám na osobnosti českého divadla ze sbírek Národního muzea. Po úvodní historické stati přináší obrazový katalog vybraných sbírkových předmětů, dále soupis všech památek na osobnosti spjaté s českým divadlem a medailony těchto osobností.
Slovenské divadlo v číslach
Publikácia Slovenské divadlo v číslach je komplexný sumár minulej a súčasnej situácie profesionálnej divadelnej scény na Slovensku a možno ju vnímať ako identifikovanú matriku slovenského divadla. Poslúži ako východisko pri dôslednom skúmaní divadelnej problematiky a následných štatistických analýzach. Keďže slovenské divadlo transformovala autorka do faktov, údajov a čísel, jej práca bude nezastupiteľným prameňom pri ďalšom výskume, reflexii a analýze slovenského profesionálneho divadla.
Autorka spracúva dostupné štatistické dáta o slovenských divadlách. Stručne opisuje a štatistickými metódami mapuje situáciu v sieti slovenských profesionálnych divadiel od roku 1948 až po rok 2014.
V poslednej kapitole sa zameriava na sociálny a ekonomický rozmer scénického umenia v národnom ale aj nadnárodnom či európskom meradle. Tu sa autorka snaží argumentovať v prospech dôležitosti podpory kultúrneho priemyslu z verejných zdrojov, pričom používa ekonomické aj sociálne argumenty, zároveň zdôrazňuje potrebu scénického umenia z hľadiska participácie občanov na občianskej spoločnosti, čo je veľmi aktuálna téma najmä v európskom diskurze. Originálna je myšlienka spojenia politickej participácie angažovanosti sa na komunitnej úrovni a scénického umenia.
Karel Glogr
Desátým svazkem edice Osobnosti české scénografie, kterou od roku 2014 vydává Institut umění Divadelní ústav, je monografie věnovaná scénickému a kostýmnímu výtvarníkovi Karlu Glogrovi (nar. 1958). Glogr v letech 1977 až 1984 studoval scénografii u profesorů Jana Duška a Alberta Pražáka na Divadelní akademii múzických umění v Praze, kde od roku 1999 dosud působí pedagogicky. Jako scénograf byl v angažmá ve Státním divadle Oldřicha Stibora v Olomouci (19851987), v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni (19871989), v Divadle E. F. Buriana v Praze (19891990) a v Divadle na Vinohradech v Praze (19912004). Jako host spolupracuje s divadly po celé České republice i se zahraničními scénami (Slovensko, Slovinsko, Chorvatsko, Itálie, Německo, Estonsko). Mezi režiséry, s nimiž ho pojí spolupráce nejčastěji, patří Jan Burian, Hana Burešová, Ladislav Smoček, Petr Kracik nebo Jiří Menzel. Autorkou česko-anglické publikace je pedagožka DAMU Vlasta Koubská, redaktorkou Denisa Šťastná a autorkou grafického řešení Tereza Melenová.
Přednášky o divadle a umění 2
Sborník zahrnuje přednášky, které zazněly při habilitačních a profesorských řízeních na DIFA JAMU od 1. července 2007 do 31. srpna 2018. Publikace navazuje na první díl vydaný v roce 2007. Přednášky jsou rozčleněny do sedmi tematických oddílů: myšlení o divadle, režie a dramaturgie, herectví, scénografie, pohyb a hlas, manažerství, média. Vnitřní řazení v oddílech respektuje chronologii, v níž byly přednášky proneseny. Stejně jako tomu bylo u prvního dílu, i nyní bylo v maximální míře přihlédnuto k tomu, že dané texty vznikaly ve velkém časovém rozmezí a od dob proslovení přednášek se mohly některé věci změnit, byly publikovány nové poznatky, a některá tvrzení zde publikovaných přednášek se proto mohou zdát poněkud obsoletní. Cílem této knihy však není předložit poznatky tak, jak se jeví v době publikace tohoto sborníku, ale představit přemýšlení o divadle v konkrétních okamžicích více než desetiletí, ve kterém byly pronášeny předkládané přednášky.
George Lucas - Galaxisokon innen és túl
1977. május 25-én, mindössze harminckét amerikai filmszínházban bemutattak egy független science-fiction filmet, amely szűkös anyagi keretből, komoly nehézségek árán született. Egy jóformán névtelen rendező álmodta meg, vetette papírra és forgatta le, akit George Lucasnak hívtak. A Csillagok háborúja pillanatok alatt világszerte tömegeket vonzott, és megdöntött minden korábbi bevételi rekordot. Az űrmítosz generációkon átívelő népszerűsége azonban nem Lucas egyedüli filmtörténeti érdeme: neki köszönhetjük Indiana Jones ikonikus alakját, valamint hogy a filmipar forradalmasította a speciális effektusokat, a mozifilmek hangzásvilágát, és út nyílt egy újfajta forgalmazás irányába.
A hírhedten zárkózott, öntörvényű és kontrollmániás rendező életrajzi kötete hol felemelő, hol provokatív magánéleti és szakmai eseményeken keresztül mutatja be, hogyan bontakozott ki ez a korszakalkotó karrier, és miként formálták Lucas jellemét olyan alkotó- és pályatársak, mint Francis Ford Coppola, Steven Spielberg vagy Harrison Ford.
Halhatatlan hőseihez hasonlóan George Lucasnak a filmvilágra gyakorolt hatása a mai napig töretlen. Egyedülálló karrierje és az a bizonyos messzi-messzi galaxis most végre kézzel fogható közelségbe kerül.
Na sklade 1Ks
14,28 €
Jindřich Vodák k historii českého divadla
Výbor z přednášek a článků literárního a divadelního kritika Jindřicha Vodáka (1867–1940) k historii českého divadla. První část tohoto souboru je věnována Národnímu divadlu, druhá představuje pohled do historie českého herectví. Portréty jednotlivých herců uvádějí studie věnované vývoji českého hereckého umění a zvláštní pozornost je věnována ženskému herectví a divadelní komice. Součástí knihy jsou portréty těchto herců:
Josef Jiří Kolár (1812–1896)
František Karel Kolár (1829–1895)
Eliška Pešková (1832/3–1895)
Otylie Sklenářová-Malá (1844–1912)
Jindřich Mošna (1837–1911)
Jiří Bittner (1846–1903)
Jakub Seifert (1846–1919)
Vendelín Budil (1847–1928)
Josef Šmaha (1848–1915)
Eduard Vojan (1853–1920)
Hana Benoniová (1868–1922)
Marie Laudová-Hořicová (1869–1931)
Hana Kvapilová (1860–1907)
Marie Hübnerová (1865–1931)
Bohuš Zakopal (1874–1936)
Václav Vydra (1876–1953)
Roman Tuma (1899–1933)
Jarmila Horáková (1904–1928)
Vinohradský příběh
Jak by s námi rozmlouvaly domy, kdyby uměly rozprávět? Stěžovaly by si, jak s nimi zacházíme? Děkovaly by nám za všechno, co jsme pro ně udělali? Šeptaly by? Křičely? Vyčítaly? Možná ne. Možná by se s námi jen chtěly podělit o své příběhy. Na náměstí Míru v Praze stojí budova, jíž se v průběhu let říkalo všelijak, ale ať už byl její název jakýkoliv, vždycky se v něm opakovalo jedno slovo – divadlo. I ona s námi mluví, i ona se snaží vyprávět svůj příběh. Záleží jen na nás, umíme-li naslouchat. Těmito slovy zve herec, spisovatel a překladatel Jiří Žák v poutavé publikaci k procházce po historii druhého nejvýznamnějšího pražského divadla. Seznamuje nás v ní nejen s budovou samotnou a procesem jejího vzniku, ale především s duší divadla – s herci, režiséry, dramatiky i výtvarníky, kteří stali nedílnou součástí sta let existence Divadla na Vinohradech.
Dějiny opery
Dějiny opery zasvěceně rozebírají mnohá díla největších skladatelů, od Monteverdiho a Händela přes Mozarta a Verdiho až po Wagnera, Strausse, Pucciniho, Berga či Brittena. Autoři čtivě líčí i společenské, politické a literární pozadí opery, ekonomické souvislosti a neustávající polemiky, které vývoj opery po staletí doprovázejí. Ústředním tématem knihy je zkoumání napětí – mezi hudbou a slovy, mezi postavami a pěvci –, které operu oživuje a sytí. V polemické závěrečné kapitole autoři zkoumají problém, kterému opera čelí v posledním půlstoletí, kdy prakticky nevznikají žádná nová operní díla, a pokud ano, obvykle nenaleznou trvalé místo v repertoáru. Přesto je poselství této knihy oslavné. Většina dnes živých a oblíbených operních děl sice vznikla v Evropě hluboké minulosti, opera jako umělecká forma je však i nadále neobyčejně životaschopná a podnětná. I nadále lidi fyzicky, psychicky, emocionálně i intelektuálně proměňuje a vyjadřuje lidskou zkušenost způsobem, kterého žádná jiná forma umění nemůže dosáhnout.
dostupné aj ako:
Lacná kniha Dějiny opery (-50%)
Dějiny opery zasvěceně rozebírají mnohá díla největších skladatelů, od Monteverdiho a Händela přes Mozarta a Verdiho až po Wagnera, Strausse, Pucciniho, Berga či Brittena. Autoři čtivě líčí i společenské, politické a literární pozadí opery, ekonomické souvislosti a neustávající polemiky, které vývoj opery po staletí doprovázejí. Ústředním tématem knihy je zkoumání napětí – mezi hudbou a slovy, mezi postavami a pěvci –, které operu oživuje a sytí. V polemické závěrečné kapitole autoři zkoumají problém, kterému opera čelí v posledním půlstoletí, kdy prakticky nevznikají žádná nová operní díla, a pokud ano, obvykle nenaleznou trvalé místo v repertoáru. Přesto je poselství této knihy oslavné. Většina dnes živých a oblíbených operních děl sice vznikla v Evropě hluboké minulosti, opera jako umělecká forma je však i nadále neobyčejně životaschopná a podnětná. I nadále lidi fyzicky, psychicky, emocionálně i intelektuálně proměňuje a vyjadřuje lidskou zkušenost způsobem, kterého žádná jiná forma umění nemůže dosáhnout.
Na sklade 1Ks
27,45 €
54,89€
dostupné aj ako:
Gérard de Nerval a jeho dvojenec
Gérard de Nerval, dramatik, prozaik a básník, jedna z nejvýraznějších osobností francouzského romantismu, se jako správný romantik vzpírá rigidnímu zařazení: z představy sympatického, dobráckého a výstředního básníka pařížské frenetické bohémy se rozvinul v obraz nepřehlédnutelné osobnosti, již je třeba vnímat jako integrální součást umělecké Paříže. Skrze prohloubenou reflexi Nervalova psaní pro divadlo a o divadle, doplněnou o jeho teoretické uvažování nad uměleckou tvorbou obecně, se autor pokouší také o prozkoumání stěžejních principů francouzské podoby divadla evropského romantismu (inspirace jinými kulturami, vliv překladů, proměny moderního inscenování, specifika dobového divadelního provozu, programové manifesty romantismu, moderní dramaturgie ad.). Kniha se zaměřuje na méně reflektovanou divadelní a kritickou sféru Nervalova díla a pro tuzemské prostředí zároveň přináší dílčí nové a v drtivé většině první české překlady vybraných autorových textů a řadí je do kontextu dobové literárně-dramatické a divadelní produkce.
dostupné aj ako:
Trik čierneho kabinetu
Kapitoly o čiernom divadle pojednávajú o neobyčajnom fenoméne, ktorým bola pred polstoročím technika čierneho kabinetu. Do sveta sa rozšírila z Čiech a jej vplyv sa samozrejme odrazil aj v slovenských profesionálnych divadlách. Domáci tvorcovia mu venovali množstvo zápalu, talentu a energie. V priebehu prvých rokov očarenia novou technikou, vzniklo nemálo inscenácií úspešne rezonujúcich nielen doma, ale aj v zahraničí.
Režisér a scenárista Pavel Uher sa s odstupom času vracia k fenoménu čierneho divadla, aby ho pripomenul verejnosti nielen odbornej, ale všetkým, ktorí sa o ňom chcú aj dnes, kedy sa s jeho technikou na javiskách možno stretnúť iba výnimočne, niečo dozvedieť. Nielen ako o spochybňovanom relikte minulosti, ale aj ako o nedávnom zdroji inšpirácie súčasného animovaného divadla.
Divadelné umenie dvadsiateho storočia menilo tvár tak rýchlo, ako sa vyvíjala technika, ktorú pre svoje vyjadrenie následne využívalo. Neúprosne a dynamicky. Ak nové svetlo postupne nahradilo starý dekoračný arzenál, spôsobilo aj ďalšie premeny. Medzi jednu z nich možno počítať „objav“ divadelnej techniky vychádzajúcej z opozície svetla a tmy. O čom bude reč? O inovovanom princípe, ktorý sa v polovici minulého storočia stal divadelným pojmom.
Divadelné letopisy mesta Cassa, Caschau, Kassa, Košice
V prvom vydaní knihy sa autor sústredil na počiatky nemeckého a maďarského divadla v meste (1557 – 1918); na vznik československého štátu a na formovanie základov slovenského profesionálneho divadla v partnerstve s českým divadlom (1918 - 1938). Od stredoveku po rok 1945 sleduje významné udalosti v histórii mesta, ale aj historické premeny v európskom rámci. V historickom a spoločenskom vývine sa kontakty nemeckého, maďarského, českého a slovenského divadla vyrovnávali s viacerými obmedzeniami a problémami. Každé spomedzi nich sledovalo svoje záujmy a vlastné národné priority, ktoré často prevyšovali umelecké ambície. Na tomto stave sa podieľali obyvatelia mesta, ktorí uprednostňovali svoj aktuálny národný status. Na počiatku v rakúsko-uhorskom, po vyrovnaní v uhorskom formáte, no ani v potrianonskej úprave územného usporiadania štátov sa priority vo svojej podstate zásadne nezmenili. V lokálnych pomeroch išlo o to, aby na počiatku dve, neskôr tri národné spoločnosti mohli spoločne využívať divadelný dom v meste s dohodnutým domácim poriadkom. Týmto spôsobom sa formovala multikultúrna koexistencia, nie ako potreba, ale nutnosť.
Autor Divadelných letopisov v ich rozšírenom vydaní na roky 1945 - 2017 rekonštruuje a interpretuje proces profilovania slovenského profesionálneho divadla, jeho udomácnenie sa v meste, ktoré sa vrátilo na geopolitickú mapu predvojnovej ČSR. V podmienkach, aké sa utvárali pre kultúru v Československej republike, bez niekdajších obštrukcií a zápasov o holú existenciu, nastal čas budovať divadlo výlučne v medziach vlastnej autonómie v tých priestoroch, v ktorých sa predtým delili o miesto pod reflektormi tri divadelné kultúry. Teraz divadlo sa namiesto konfrontácie národných azimutov konfrontovalo s vlastnou tvorivou schopnosťou, ale aj s tým, v akom stave zanechal interiér divadla jeho posledný správca.
Autor sleduje sedemdesiat rokov slovenského profesionálneho divadla v troch vývinových fázach podobnou metodikou, akou rekonštruoval predchádzajúcu štvorstoročnú históriu. Autorove reflexie sú paralelne porovnávané hodnoteniami iných kritikov, ktoré sa publikovali vo výročných publikáciách divadla.
Povojnový spoločenský pohyb poznamenali dramaturgickú orientáciu divadla, ale aj vnútorné pohyby v jeho umeleckom organizme, ktorý reagoval na vplyvy a udalosti vyvolané väzbami vyplývajúcimi z impulzov a nariadení dobovej kultúrnej politiky. Týmto zámerom sa napĺňa autorovo rozhodnutie otvoriť trinástu komnatu košického divadla. Ponúka s týmto zámerom možnosť čitateľovi nahliadnuť aj do svojho privátneho trezoru, pozrieť sa na „svet pseudokonkrétnosti ako na šerosvit pravdy a klamu“.
Na sklade 1Ks
39,90 €
Bresson o Bressonovi
Francouzský režisér Robert Bresson (1901–1999), svými životopisnými daty zajímavě a tak trochu příznačně vyplňujícími celé 20. století, patří mezi solitérní tvůrce světového filmu, který si i přes své dlouhé tvůrčí období čtyř dekád dokázal zachovat naprosto specifický tvůrčí styl, v podstatě nepoznamenaný žádnou z dominantních tvůrčích vln či škol. Ve všech filmech natočených od 2. světové války až do 80. let (např. Deník venkovského faráře, K smrti odsouzený uprchl, Peníze) si udržel svůj nezaměnitelný přístup k filmovému vyprávění či herectví a dále ho formoval a precizoval dílo po díle, a to za použití úsporných vyjadřovacích prostředků. Podobně úsporně i on sám formuloval své názory na filmové dílo; jediný ucelený soubor jeho filmového myšlení je stostránkový spisek "Poznámky o kinematografu" (1975, česky vyšlo 1998), opět plný krátkých úsečných noticek zapisovaných v průběhu čtvrtstoletí. Teprve roku 2013 vznikla další kniha, která se snaží v uceleném souboru nechat promluvit tohoto tvůrce o svém díle. Péčí jeho vdovy Mylene Bressonové vyšel soubor jeho rozhovorů z dlouhého údobí let 1943 až 1983, který je řazen chronologicky, film po filmu. Právě tento diachronní postup umožňuje sledovat vývoj Bressonova stylu, jeho uvažování o kinematografu. Tuto linii podporuje i zařazení interview, jejichž přímým popudem nebylo obvyklé představení nového snímku uváděného do kin, ale spíše zamyšlením nad určitým tématem či motivem (např. adaptace literárních děl), což dále prohlubuje poznání o směřování jeho úvah v tom kterém období. Tím se z tříště porůznu vzniklých rozhovorů stává celkem plnohodnotný profil tvůrce, který jinak o svém díle spíše mlčel.
