Knihy - Divadlo - teória, história,... strana 8 z 40
zobraziť:
Divadlo je krajšie ako vojna
Nemecké divadlo dosahuje posledných štyridsať rokov nepretržite takmer v každej inscenačnej oblasti úroveň, ktorá je v medzinárodnom meradle výnimočná. Práve tejto prekvitajúcej divadelnej kultúre vďačí Nemecko za pozoruhodne vysoký počet skvelých hercov, režisérov, scénografov a v nedávnych rokoch aj umelcov z oblastí video umenia a filmu. Dominantnou postavou však v týchto rokoch ostáva režisér. V podnetnej a poučnej knihe ponúka uznávaný divadelný historik Marvin Carlson podrobný rozbor umeleckej kariéry, pracovných postupov a najvýznamnejších inscenácií desiatich popredných režisérov tohto dôležitého obdobia nemeckého divadla.
dostupné aj ako:
Milan Čorba
Monografia Milan Čorba je snahou o vytvorenie portrétu mimoriadnej osobnosti slovenskej scénografie. Obsahuje množstvo kostýmových návrhov Milana Čorbu, fotografií z divadelných inscenácií, televíznej a filmovej tvorby, sprevádzané jeho myšlienkami, ktoré odzneli v rozhovoroch, článkoch, knihách alebo, a to je pre nás to najvzácnejšie, uchované na návrhoch vo forme vlastnoručných poznámok k pripravovanej práci.
Tvorbu Milana Čorbu a spoluprácu s ním predstavuje plejáda významných divadelných a filmových umelcov, teoretičiek a teoretikov: Nadežda Lindovská, Eugénia Sikorová, Jozef Ciller, Martin Huba, Ľubomír Vajdička, Vladimír Mlčoušek, Martin Šulík, Petr Weigl a Boris Kudlička. Zostavil Ján Kocman.
Hamlet - Princ dánský/ Hamlet - Prince of Denmark
Dvojjazyčné česko-anglické vydání textu divadelní hry.Filozofické dílo, detektivka, horor? Největší divadelní hra světového písemnictví je sondou do lidské duše, v níž rozum a cit, pravda a zdání bojují o život každého z nás.
Na sklade 1Ks
12,01 €
12,64 €
Člověk v situaci
Kniha předního českého divadelního teoretika a historika Jana Císaře je reflexí současné inscenační praxe včetně proměn, které divadlo prodělalo v posledních desetiletích. Kniha představuje fundovaný a zároveň čtenářsky přístupný teoretický výklad o současném postavení divadla, včleněný do historického a filozofického kontextu a doplněný celou řadou příkladů z konkrétních inscenací. Jan Císař zkoumá klíčové kategorie divadelní teorie, jakými jsou divadelní prostor, situace, či znak. Zabývá se také aktuální otázkou vztahu divadla k ostatním druhům médií a problematikou jejich možné konkurence. K původnímu vydání (ISV, 2000) Jan Císař dopsal novou kapitolu Po patnácti letech věnovanou mimo jiné současným tendencím v divadle a kniha je vybavena nově i seznamem inscenací, o nichž Jan Císař v knize hovoří.
Kniha je určena zejména studentům divadelních oborů a zaujme jistě také kritiky a teoretiky, kterým nabízí četné podněty k tomu, jak číst současné divadlo. Zároveň má co nabídnout i tvůrcům hledajícím nové podněty pro svá díla.
Taneční divadlo aneb vyprávění o Macbethovi
Choreograf a pedagog Daniel Wiesner přibližuje v této knize tvůrčí proces při hledání ideálního tvaru inscenace Macbeth. Autor nepovažuje tento proces za jedinou a zaručenou metodu, jak realizovat projekty tanečního divadla, ale skrze svou knihu se pokouší předat mladším kolegům zkušenosti, které při tvorbě celovečerních projektů tanečního divadla získal. Vznikl tak dokument o zrodu, vývoji a ohlasu jedné inscenace, o přepracování původní koncepce a vytvoření nového libreta, o volbě nejvhodnějších výtvarných spolupracovníků a hledání společné vize inscenace. Text také líčí soustředěné úsilí celého tvůrčího týmu, snahu o zvolení těch nejúčinnějších scénických postupů, které se ve výsledku podřídily jedinému: smysluplnému a obsahově zřetelnému tlumočení odkazu Shakespearova dramatu Macbeth.
Divadlo skrat - kryptotyp
Prvá časť knihy výberovo zachytáva záznamy z divadelných skúšok prebiehajúcich takmer rok vo voľnom čase akteróv, skúšok-stretávaní, ktoré sú však zároveň istým typom spoločenského komunitného života a v rámci neho aj pokusom nájsť riešenia individuálnych aj širších spoločenských problémov. Je to divadlo a je to zároveň životný štýl založený a potrebe nepretržitej reflexie žitého a na vnímaní výberového príbuzenstva ako nevyhnutnej ľudskej potreby a hodnoty.
V druhej časti knihy je zachytený výsledok práce, text takto utvorenej divadelnej inscenácie Tabu. Texty ,,výsledku", teda inscenácie, nie sú zahrnuté do textov ,,práce", aby sa neopakovali. V prvej časti knihy sú však na ne odkazy, takže čitateľ môže nadobudnúť obraz o postupe práce aj tak, že nebude túto knihu čítať iba lineárne.
Sežeňte Mozarta!
Publikace obsahuje dvě části: první představuje text hry Jana Schmida Sežeňte Mozarta! nastudované v lednu 2015 legendárním pražským divadlem Studio Ypsilon, druhou část tvoří rozsáhlý obrazový materiál (fotografie z této inscenace). Na fotografiích například: Jiří Korn, Jana Synková, Jan Jiráň, Petr Vršek, Roman Janál, Michaela Šrůmová, Pavel Nový, Kamila Kikinčuková, Paulína Labudová a další. Součástí knihy jsou také doplňující odborné texty a vložený kalendář na rok 2016 s daty narození osobností Ypsilonky. Kniha vychází v limitovaném nákladu.
Lysistrata
Aristofanes zaujímal kritický pohľad na všedné, opakované stvárňovanie komických scén, ktoré sám odmietal. Hľadal námety, ktorými by sa od iných komikov líšil svojou originalitou a zároveň poukazoval na spoločenské problémy jeho doby. Dlhotrvajúca peloponézska vojna, ktorej zastaveniu nepomáhali ani snahy umiernených politikov o uzavretie dlhodobého mieru, nedala Aristofanovi pri jeho tvorbe pokoja. Negatívny postoj voči vojne sa snažil vnášať do svojich komédií a neschopnosť politikov dohodnúť sa na mieri a udržiavať ho mimoriadne originálnym spôsobom zobrazil vo svojej hre Lysistrata.
Ukazuje v nej, že muži zrejme nedokážu žiť v mieri a bez vojny. Čo by ich teda mohlo donútiť uzavrieť mier a skončiť nekonečné obdobie stále sa roznecujúcich bojov? Aristofanes na to prišiel vo svojej komédii – no predsa ženy! Keď sa muži nedokážu dohodnúť a spoločne zložiť zbrane, začnú ženy rozmýšľať, ako by k tomu mužov donútili. Ony predsa majú rovnako silné zbrane ako muži. Ako svoje zbrane ženy použijú počas vojny na mužov, nám Aristofanes ukazuje vo svojej jedinečnej a veľmi obľúbenej Lysistrate.
Publikáciu doplna štvrtá časť komplexnej štúdie Miloslava Okála Aristofanes a aténska demokracia, zaoberajúca sa výchovou, filozofiou a náboženstvom.
Zákulisie - Skrytý svet opery a baletu
Publikácia sleduje premenu spevákov a tanečníkov na divadelné postavy v zákulisí Opery a Baletu Slovenského národného divadla. Zdanlivo všedné situácie, takmer nezbadaný svet napätia pred vstupom na dosky, ktoré znamenajú svet, skrývajú v sebe napätie i obavy ale hlavne sústredenie všetkých síl pred veľkou chvíľou pravdy na javisku. Anton Sládek (Medzičas) zaznamenal skrytú tvár divadla s dôvernou znalosťou citlivého pozorovateľa. Vydávame v spolupráci s Vydavateľstvom O.K.O.
Česká činohra 19. a začátku 20. století
Kniha je třetím svazkem rozsáhlé encyklopedie Česká divadelní encyklopedie, zpracovávané na půdě Kabinetu pro studium českého divadla. Devatenácté století, jemuž se svazek věnuje, je pro novodobé české divadlo zcela zásadní, a přesto takto široce pojatá publikace encyklopedického charakteru dosud chyběla. Struktura knihy je stejná jako v předešlých svazcích, tematicky se však plně soustřeďuje na divadlo českojazyčné. Více než půl tisíce hesel zahrnuje dramatiky, herce, režiséry, jevištní výtvarníky, ředitele divadel ad. Každé heslo podává na základě zevrubného výzkumu informace o životě, činnosti a díle příslušné osobnosti a je vybaveno podrobnou bibliografií. Text doprovází množství fotografií a reprodukcí.
Na sklade 1Ks
42,42 €
44,65 €
Příběhy obyčejných šílenství
Monografie ukazuje polistopadovou „novou vlnu“ původní české dramatiky jakožto jedinečný fenomén: zkoumá ji na pozadí celoevropského hnutí (New European Drama), všímá si jejích zdrojů (britské, německé aj. dramatiky) a uměleckých vlivů (literatura, film, televize), sleduje její prezentaci v médiích (odborných i kulturních časopisech, rozhlase, popř. v televizi a na internetu), referuje o událostech, které tvorbu či uvádění těchto her provázely, i o aktivitách, které sloužily k jejich propagaci (ceny, přehlídky aj.). Autorka také teoreticky vymezuje zkoumanou problematiku a snaží se definovat jednotlivé tendence, žánry či typy her této dramatiky; především se zabývá současnou groteskou – tzv. coolness dramatem, politickým dramatem, ženským dramatem, „dokumentárním“ dramatem atp. V přehledovém závěru první části knihy pak představuje české dramatiky nejmladších dvou generací. Druhá část práce sestává z šesti esejů, které interpretují dílo nejvýznamnějších autorů „nové vlny“: Lenky Lagronové, Davida Drábka, Jiřího Pokorného, Ivy Klestilové (Volánkové), Petra Zelenky a Petra Kolečka. Monografie postihuje stěžejní jev současné české literatury a divadla, a protože výzkumu předcházel náročný sběr materiálu, lze ji vnímat také jako svého druhu autorčino svědectví o daném uměleckém dění. Součástí knihy jsou historiografické odkazy na inscenace her „nové vlny“, cizojazyčné resumé a jmenný rejstřík. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR.
Emancipovaný divák
„V deväťdesiatych rokoch 20. storočia sa ťažisko Rancierovho myslenia presúva k estetike, k histórii a teórii umenia. Aj v prácach z tohto obdobia však presvitá jeho záujem predovšetkým o politické účinky umeleckých diel. Estetika a politika tak tvoria dva základné piliere väčšiny Rancierových prác. Akčný rádius tohto mysliteľa je však oveľa širší a jeho prístup je výsostne interdisciplinárny. Vďaka tomu môže byť inšpiratívny nielen pre filozofov, humanitných či spoločenských vedcov či pre teoretikov a kritikov umenia, ale aj pre samých umelcov a umeleckých pedagógov.
Kniha esejí Emancipovaný divák objasňuje viaceré tézy rozpracované v Rancierových predchádzajúcich dielach a zároveň citlivo reaguje na aktuálnu situáciu v súčasnom umení: v maliarstve, sochárstve, konceptuálnom umení, ale aj vo fotografii, filme a v neposlednom rade aj v divadle. Naň Ranciere nazerá nielen ako na umelecký druh či ako na umenie s mimoriadne dlhou tradíciou, pri ktorom sa „telá dávajú do pohybu pred zhromaždeným publikom“. Vníma ho aj v oveľa v širších spoločenských a politických súvislostiach – ako performanciu, ktorá môže mať množstvo podôb, či ako spektákulum – predstavenie sveta vo všadeprítomných médiách.”
Nová dramaturgia, nový dramaturg II.
Čomu sa venuje nový dramaturg a aká je nová dramaturgia v Európe? Odpovede na tieto otázky hľadali účastníci medzinárodnej konferencie Nová dramaturgia, nový dramaturg II. / New Dramaturgy, New Dramaturge II, ktorú vlani v máji usporiadal Divadelný ústav. Nadväzovala na rovnomenné podujatie z predchádzajúceho roka, keď sa tejto téme venovali slovenskí dramaturgovia, dramatici a divadelníci. Uznávaný francúzsky teatrológ a semiológ divadla Patrice Pavis sa vo svojom príspevku systematizuje nové dramaturgie , literárny vedec a kritik Thomas Irmer popisuje druhy dramaturgii na základe nemeckých skúseností, fínsky estetik Max Ryynänen píše o vzťahu dramaturgie a vizuálnych umení a jej postavení v zložitých podmienkach kultúrneho manažmentu, Viktor Minkov, Ákos Németh, Ana Tasić, Sanja Nikčević a Kamila Černá analyzujú nové dramaturgie, o ktoré sa opiera aktuálne divadlo v Rusku, Maďarsku, Srbsku, Chorvátsku a Česku.
Operné sondy
V knižnej novinke, ktorá prišla na trh v decembri 2014 autor kriticky v rôznych diskurzných podobách približuje čitateľovi problémy opery na Slovensku v historickom kontexte, pričom si nenárokuje obsiahnuť problém vo svojej komplexnosti. Historiografické kapitoly striedajú kapitoly analytické a tie zas state beletristické. Venuje sa reflexii historigrafie, viacnásobným „začiatkom“ operného divadelníctva v Prešporku/Bratislave, skutočným začiatkom tvorby v opere SND, neutíchajúcim polemikám ohľadom postáv Básnika a Dvojníka v Krútňave, opernodramaturgickému zjavu zvaný Juraj Beneš a vnímaniu divadelného predstavenia ako komplexného hudobnodivadelného vnemu. Čo kapitoly spája, je večný problém mýtizácie, dešifrovateľnosť mýtu ako problém interakcie zložiek divadla a recepcie – a to nie len v zmysle klasickej interakcie divák, tvorca, interpret – ale vo viacerých významoch a prepojeniach, nevynímajúc ani polemickú komunikáciu teatrologických diskurzov so živou divadelnou praxou. Tieto problémy sa v kapitolách tematizujú, objavujú ako leitmotiv, ako spoločný menovateľ spájajúci rôznorodé literárne prejavy. Tento druh polemickej reflexie zapĺňa prázdne miesta v našej odbornej literatúre a prispieva k „rozbíjaniu“ klišéovitého obrazu našej opernej histórie a súčasnosti.
Malé múzeum s veľkou zbierkou (Sprievodca Múzeom Divadelného ústavu)
Publikácia s bohatou obrazovou dokumentáciou mapuje vznik a vývin Múzea Divadelného ústavu od roku 2006 po súčasnosť.
„Múzeum Divadelného ústavu je jediné múzeum na území Slovenska, ktoré vo svojich zbierkach uchováva a spracúva kompletný materiál viažuci sa k scénickej divadelnej kultúre od založenia prvej profesionálnej scény v roku 1920. Celkový fond Múzea Divadelného ústavu je tematicky a chronologicky systematizovaný prostredníctvom jednotlivých zbierok a jeho cieľom je zachytiť všetky 2D a 3D scénické teatrálie dôležité pre teatrologický výskum. Štatút Múzea Divadelného ústavu získal Divadelný ústav v roku 2006 – Sekcia kultúrneho dedičstva Ministerstva kultúry Slovenskej republiky ho zaevidovala listom č. MK-1227/2006-400/4464 zo dňa 6. 3. 2006 pod registračným číslom RM 86/2006 v Registri múzeí a galérií Ministerstva kultúry Slovenskej republiky. Bolo to zavŕšenie procesu, ktorý trval v podstate tak dlho ako inštitúcia sama, keďže múzejná činnosť patrila od založenia k prioritám Divadelného ústavu.
Múzeum Divadelného ústavu v súčasnosti spravuje vyše 30 000 exponátov a množstvo listinného a fotografického dokumentačného materiálu, ktorý patrí k pomocným fondom. Je to solídny základ, ktorý sa každoročne rozširuje, a kompletizáciou múzejných zbierok sa dotvára celkový obraz o divadle na Slovensku, vytvára sa výrazná vizuálna stopa, vďaka ktorej sa uľahčuje teatrologický výskum nielen z hľadiska histórie nášho divadla, ale aj z hľadiska jeho súčasných podôb.“
Alfréd Radok 100
Publikace k stému výročí narození divadelního a filmového režiséra Alfréda Radoka představuje osmdesátku fotografií z osobního archivu rodiny Radokovy i z většiny divadelních inscenací a filmů z let 1940 až 1976. Snímky doplňují citace z kritických ohlasů, deníkových záznamů, rukopisů, reflexí i další literatury. Součástí knihy je DVD se záznamem Radokova televizního filmu Šach mat z roku 1964, životopisné kalendárium a seznam základní literatury.
Z berlínského diáře
"Max Frisch (1911–1991) švýcarský dramatik a prozaik světového formátu si v určitých etapách života psal také deníky. K nejzajímavějším zejména z dnešního pohledu patří tzv. druhý deník (Deník 1966-1971, vyd. Archa 2014) a tyto v roce 2014 (shodou okolností 25 let po pádu Berlínské zdi) vůbec poprvé zveřejněné deníkové zápisky z let 1973–1974 ze spisovatelova berlínského pobytu. Vedle zmínek o každodenním životě obsahuje esejistické úvahy, náčrty budoucích povídek a zejména charakterizace mnoha spisovatelů z obou stran zdi. V zamyšleních o sobě samém se hledání identity Frischových literárních postav (Stiller, Walter Faber, Gantenbein) posunuje v konkrétní hledání identity vlastní (beletristicky ve stejné době zpracované v Montauku nebo v povídce Člověk se objevuje v holocénu) a v hledání způsobu, jímž člověka formuje místo a prostor, v němž právě žije. Svůj zájem a zvídavost soustřeďuje také na zónu východního Berlína. Popisuje s neobyčejnou vnímavostí svá pozorování tamních vztahů ve spisovatelských a intelektuálních kruzích i život na ulici a snaží se proniknout do politických zákonitostí jemu neznámého světa.
Berlínský diář, který směl být na základě autorovy poslední vůle rozpečetěný až 20 let po jeho smrti, se dnes z hlediska pohledu na lidskou i spisovatelskou osobnost Maxe Frische i z hlediska literárně politické historie stává jedním z jeho nejdůležitějších děl.
Frische východ fascinoval: Nebylo v něm nic z naivní romantiky západních levičáků tehdejších let. A on jako Švýcar měl tu výhodu, že stál mimo německo-německou předpojatost. Jeho postoj spočíval v kladení otázek a v naslouchání, jeho pohled byl neúplatný, zájem pravý a názor obezřetný. Thomas Strässle
Ukázka: Berlín: Pocit vzduchoprázdna, široké ulice, příjemně se jezdí autem; když člověk vystoupí a jde pěšky, má všude pocit, že toto tady není Berlín. I přes svou šířku jsou to samé vedlejší ulice, které dokonce ani nevedou do žádného centra, nanejvýš do elegantnějších čtvrtí; banky a restaurace (mezinárodní) centrum nevytvoří. Akademie výtvarných umění a další pokusy o oživení, leccos se podniká, všechno poněkud chtěně, aby to nevymizelo z dějin.
Příležitostně se divím, že mi bude dvaašedesát. Tělesně vůbec nepociťuju, že za pár let bude konec. Jako pohled na hodinky: To už je tolik?
Na té zdi se nic nezmění, jestliže si tu návštěvníci budou připadat jako v grotesce. Max Frisch: Z berlínského diáře "
Osudné pouto
Kniha českého teatrologa Jaromíra Kazdy se zabývá privátním i profesním životem dvou významných hereček, matky Jiřiny Stránské a dcery Kláry Jernekové. Jiřina Stránská (19121999) ve svých nejlepších dobách působila v meziválečném avantgardním divadle E. F. Buriana D 3441. Členové Déčka museli umět zpívat a tančit, ovládnout hudebně stylizovanou sborovou recitaci, která se nevyhýbala ani jazzovým inspiracím a zvukomalbě. Po uzavření divadla gestapem roku 1941 přešla Stránská do Městských divadel pražských a provdala se za režiséra Karla Jerneka. Setrvala zde do roku 1949, kdy musela odejít z politických důvodů a kvůli intrikám. V letech 19601974 učila dramatickou výchovu na Lidové škole umění prostředkovala umělecký odkaz E. F. Buriana. Klára Jerneková (19452003) hrála na gymnáziu, v Divadle E. F. Buriana a v letech 19662000 byla členkou Národního divadla. Její herecký rejstřík byl široký. Svým osobitým stylem, uplatňujícím dívčí křehkost a citovou zranitelnost, ale i životní jiskru a smysl pro humor, ztvárnila desítky velkých charakterních rolí i menších postav. Především na divadle ztělesňovala role komické, tragické i dramatické, ale recitovala i v rozhlase, vystupovala ve filmech a televizních seriálech, věnovala se filmovému dabingu. Její dráha, zprvu oslnivá, pak tragická a dosud nevysvětlená předčasná smrt doplňují herecký dvojportrét.
Josef Jelínek
Kniha je prvním dílem monografické řady s názvem "Osobnosti české scénografie" navazující na přerušenou řadu publikací, kterou vydával Divadelní ústav v letech 1970 - 1989 v edici "Režisér - scénograf" (například František Tröster, Josef Svoboda, Jan Sládek, Karel Svolinský nebo Marcel Pokorný). Díla řady scénických a kostýmních výtvarníků, navzdory jejich významu pro výtvarnou podobu českého divadla byla mimo komplexnější publikační záběr, proto je tato monografická řada velmi cenným studijním a dokumentačním materiálem. Z tohoto důvodu se Institut umění - Divadelní ústav rozhodl v této tradici pokračovat.
První monografie z této řady je věnována Josefu Jelínkovi, jehož tvorba kongeniálním způsobem propojuje vysoce uměleckou výtvarnou hodnotu s řemeslným zvládnutím profese. Vedle odborné studie Heleny Albertové (současně s českou verzí v anglickém překladu Julka Neumanna) obsahuje rozsáhlý soupis díla, dokumentující Jelínkovu tvorbu po celou dobu jeho čtyřicetiletého působení jak na území České republiky, tak v zahraničí.
Hlavním těžištěm publikace je bohatá obrazová část představující kostýmní a scénické návrhy z autorova osobního archivu a Scénografické sbírky IDU.
