Knihy - Divadlo - teória, história,... strana 4 z 40
zobraziť:
Zpětné zakreslení cesty
Zásah policejních složek proti demonstrantům 17. listopadu 1989 se odehrál přímo pod okny Národního divadla, které se tak - pokolikáté už v dějinách! - symbolicky stalo očitým svědkem počátku společenských změn v celé zemi. Kniha Zpětné zakreslení cesty, v níž vyprávíme příběh Činohry Národního divadla od konce roku 1989 až do roku 2015, sleduje, jak se společenské události promítaly do divadelního organismu a jevištního díla. Dynamická doba zahrnovala proces otevření hranic, majetkové restituce, znovuotevření otázky vztahu Čechů a Němců, privatizace, vyrovnání s totalitami, rehabilitace umlčených umělců, návraty z emigrace, rozdělení Československa, finanční krize, politické aféry a pády vlád, vstup do Evropské unie. Politické dění v zemi bylo provázeno debatou o smyslu a významu Národního divadla v proudu globálních změn. Působení tří polistopadových šéfů Činohry ND, Ivana Rajmonta, Josefa Kovalčuka a Michala Dočekala, je příběhem hledání odpovědí na otázku "čím je národu Národní divadlo" tak, jak se vyvíjela během 25 let svobodné společnosti. Činohra ovšem proměňuje i styl, poetiku, nástroje a prostředky uměleckého výrazu. Sledujeme nástup nových herců a režisérů a hledání tvaru, který by spojil do inscenačního celku výrazné projevy osobností s rozličným dosavadním zázemím. Režiséři, kteří přišli z divadel, jež byla doposud s publikem ve spikleneckém vztahu, hledají způsob, jak oslovit diváky oficiální scény; s tímto procesem úzce souvisí i úsilí o vznik současných dramatických textů. Průběžným hlasem, který zní za uměleckým usilováním, je hlas kritiky, v němž zaznívají jak splněná i zklamaná očekávání publika, tak i promyšlené interpretace inscenací. Kritický vícehlas je ale také hlasem médií a společenských nálad.
Příběh dvaceti pěti let Činohry Národního divadla je vyprávěním o pronikání nových témat a stylů do tvůrčího prostředí divadla, které je zavázáno vlasteneckou tradicí a povinností být přístupné všem. Žádné jiné divadlo v zemi takový závazek nenese, ale žádné jiné také k jeho splnění nemá takové podmínky jako Národní divadlo v Praze. Zpětné zakreslování cesty bez přesně zaměřených souřadnic je činností dobrodružnou, napínavou a zábavnou, nepřetržitě provázenou zamyšlením nad tím, jakou cestu urazila Činohra ND za 25 let v celkovém obraze české společnosti a jejího Národního divadla. - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a za přispění Mecenášského klubu Národního divadla.
Tramvaj do stanice Touha
Vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu z roku 1947. Příběh odehrávající se po válce ve francouzské čtvrti New Orelansu sleduje hluboce niterný život citlivé a iluzí plné Blanche DuBoisové, přijíždějící navštívit svou vitální sestru Stellu, která se provdala za primitivního hrubce Stanleyho Kowalského. Ve chvíli kdy si žena poznamenaná smrtí homosexuálního manžela myslí, že našla štěstí v novém vztahu, dojde k zborcení veškerých iluzí. Hra v překladu R. a L. Pellarových vychází jako 93. svazek edice D.
Dejiny slovenskej dramatiky bábkového divadla
Autori štúdií: Miroslav Ballay, Lenka Dzadíková, Ida Hledíková-Polívková, Juraj Hubinák, Dagmar Inštitorisová, Elena Knopová, Mišo Kováč Adamov, Barbora Krajč Zamišková, Vladimír Predmerský, Ľubomír Šárik, Vladimír Štefko, Pavel Uher, Dominika Zaťková
Vývoj slovenskej bábkovej hry od 19. storočia až po súčasnosť sa v tejto knihe skúma z niekoľkých strán a pohľadov. Dvadsaťtri kapitol je venovaných tak jednotlivým významným dramatickým autorom, ako aj syntetickým pohľadom na celé vývinové etapy slovenského bábkarstva. Veľkoryso poňatý prehľad zahŕňa najmä dramatické texty, no nemôže celkom obísť ani ich významné scénické predvedenia. Najmä v prípadoch, keď je autor textu zároveň jeho režisérom a daný text už v svojej písanej podobe zahŕňa množstvo pokynov konkrétnym hercom či scénickému výtvarníkovi. V plejáde autorov textov pre bábkové divadlo, ktorých predstavuje táto kniha, sa tak stretávajú tí, ktorí písali univerzálne hry, po desaťročia hrané divadlami nielen na Slovensku, s autormi, ktorých doménou ani nie je dramatická, lež epická literatúra, a svoje dramatické texty vytvárali v tesnej spolupráci s divadelnými dramaturgmi a režisérmi. Netreba zabúdať aj na to, že časť bábkarského repertoára tvoria rôzne dramatizácie pôvodne prozaických textov ľudových či umelých rozprávok. Veľkú skupinu predstavujú už spomenutí praktickí divadelníci, ktorí píšu svoje bábkové hry s presným zacielením na ich javiskovú realizáciu. Čo však neznamená, že výlet takýchto hier za hranice domáceho súboru je celkom vylúčený: príkladom môžu byť texty Divadla PIKI z Pezinka. Publikácia presne zachytáva aj najnovší vývoj bábkového divadla, ktorý smeruje k interaktivite a miešaniu nielen divadelných druhov, ale aj žánrov. Záslužným krokom je zaradenie obsiahlej kapitoly venovanej dramatickej produkcii nezávislých bábkových divadiel, ktorých premenlivá existencia je oveľa menej systematicky zdokumentovaná ako pri ich kamenných kolegoch.
Experiment jako kritika nacismu
Kniha se věnuje v první řadě dramatické tvorbě autorů Vídeňské skupiny Ernsta Jandla a Elfriede Jelinek, které spojuje experimentální poetika a současně téma kritiky nacismu, obecněji pak témata násilí a války, která se autoři snaží uchopit stylizací svých divadelních a rozhlasových textů. Charakteristický je pro ně experiment s jazykem i formou a kritický vztah k tradici krásného umění, jehož ustálené formy ve svých dílech často přejímají, parodizují a ironizují. Součástí svazku jsou nové české překlady her dvou dalších autorů Vídeňské skupiny, idiot Konrada Byera a PURIM slavnost Ernsta Jandla.
Baletní divadlo z pohledů hudební dramaturgie
Ústředním tématem publikace je sledování baletního umění pod zorným úhlem typu dějového baletního divadla. Z tohoto pohledu autor prioritně charakterizuje původní hudební tvorbu určenou baletním představením. Sleduje také její druhotný nepochybný přínos do koncertní dramaturgie, kde nejlepší díla žijí samostatným koncertním životem, ať již v kompletním tvaru, nebo v autorsky sestavených suitách. Jde o díla 20. století, v němž právě moderní hudba inspiruje choreografy k obohacování baletní techniky. Je zdůrazněna základní průkopnická umělecká síla Ruského baletu Sergeje Ďagileva v Paříži. Publikace současně ukazuje velký přínos české baletní tvorby, zejména v dílech Bohuslava Martinů, což nebylo dosud takto publikováno. Hodnotí zakladatelský přínos Oskara Nedbala a vstupy Vítězslava Nováka na baletní scénu, jakož i přehledy domácí a zahraniční tvorby.
Cine Teatro Saura
Název knihy Cine Teatro Saura je variací pojmu cineteatro, vztahujícího se k prostorům, v nichž mohli být diváci dříve vystaveni jak filmovému, tak divadelnímu prožitku. Filmy Carlose Saury jsou takovým prostorem. Putování filmovým dílem opírající se o fenomenologické principy je vedeno snahou zprostředkovat nezvyklé a svým způsobem i riskantní metody narace, jež mohou být cestou k jinému vnímání vnitřního i vnějšího světa a vztahování se k němu. Carlos Saura nalezl mnoho rozmanitých způsobů, jak pracovat s pamětí a časem a jejich subjektivním vnímáním, jak proniknout k metamorfózám minulosti v přítomnosti. Ve svém díle propojil filmové, divadelní a dokumentární polohy s maximální přirozeností a důvěrou v autorskou svobodu, jež není povinována ctít zavedené kategorie. Jeho více než šedesátiletá filmová tvorba je nahlížena v kontextu politických a sociálních proměn a rovněž optikou dalších kreativních vrstev Saurovy košaté osobnosti. Důraz je kladen nejen na důmyslné prolínání různých tvůrčích metod uchopení skutečnosti, ale také na zkušenost s diktaturou, kterou prošla jak španělská, tak i česká společnost, jíž je text určen. Pokud sebereme odvahu k obdobně svobodnému přitakání subjektivitě a přijmeme paměť jako prostor mnoha časů a představ, jímž je třeba procházet, možná se o sobě dozvíme víc než prostřednictvím příběhů posedlých objektivitou a strukturami, v nichž se nelze ztratit. A právě proto v nich lze tak málo podstatného nalézt. Chceme-li pochopit oheň, nestačí analyzovat popel, je třeba znovu zažehnout plamen.
Ivo Žídek
V pořadí 11. svazek edice Osobnosti české scénografie je věnována osobnosti scénografa Ivo Žídka. Česko-anglická monografie mapuje Žídkovu činnost od počátečních prací v Ústí nad Labem a Činoherním klubu přes období spolupráce s režisérem Janem Grossmanem s stěžejních inscenacích Divadla Na zábradlí až po jeho nedávnou činnost v Divadle Viola. Ivo Žídek Ivo Žídek se narodil v roce 1948, studoval scénografii na pražské DAMU u profesora Františka Tröstera, poté na UMPRUM v ateliéru architektury Josefa Svobody. V letech 1979 1984 působil ve Státním divadle Z. Nejedlého v Ústí nad Labem, Činoherním klubu. Zde prožil jeho významnou éru, kdy se toto malé divadlo dostalo do centra zájmu pro svoji odvážnou dramaturgii, režii a pozoruhodný soubor mladých talentovaných herců. Navázal úzkou spolupráci s režisérem Ivanem Rajmontem a kostýmní výtvarnicí Irenou Greifovou (inscenace Goldoniáda, Dobové tance, Obrazy z dějin, Zojčin byt, Heda Gablerová a další). V karlínském Hudebním divadle našel dalšího trvalého režijního partnera Petra Novotného (Cikáni jdou do nebe, Někdo to rád horké, My Fair Lady ad.). Ivan Rajmont ho přivedl koncem 80. let do Divadla Na zábradlí v Praze (Tatarská pouť, Caligula), v období let 1989 1993 zde spolupracoval s režisérem Janem Grossmanem na stěžejních inscenacích této éry (Don Juan, Largo desolato, Pokoušení). V letech 1990 1994 byl stálým scénografem v Národním divadle v Praze, zde pracoval především v týmu s I. Rajmontem a M. Krobotem. V roce 1989 se setkal s režisérkou Lídou Engelovou; převážně spolupracovali na francouzských komediích, dodnes spolu tvoří komorní inscenace v pražském Divadle Viola.
Text a divadlo
Monografii uvádí rozsáhlá studie Divadlo a text jako průnik fuzzy množin, která velmi komplexně načrtává široké sémantické pole vztahu literární a divadelní komunikace. Dále je kniha rozdělena do šesti tematických oddílů: 1. Teorie současného dramatu/divadelního textu; 2. Poetiky – dramatické a režijní; 3. Dobové fenomény – publikování a recepce díla; 4. Intertextové vztahy – v operním libretu a dramatizacích literárních textů; 5. Dramatičtí autoři; 6. Performeři a písničkáři. Struktura celé knihy pokrývá mnohorozměrný fenomén vztahu textu a divadla na několika úrovních, když v úvodních statích se jeho povaha představuje především v obecné, teoretické rovině, kdežto závěrečné oddíly knihy tento vztah demonstrují na jednom, historicky jedinečném fenoménu.
Hrana hry aneb Hry na hru
Karel Haloun (1951) je výtvarník, grafický designér, publicista, editor, kurátor, nehrající člen kapel Jasná páka a Hudba Praha a docent UMPRUM. Tato kniha ho představuje jako undergroundového autora sedmi pozoruhodných dramatických her a hříček: (Stříbrný) medvěd, (Skoro) dobrá píseň, Konec hry (s nadějí), Syflárna, Vicemistři, Na výletě a Zakousli pejska. Projevuje se v nich jako ironický glosátor reality se smyslem pro groteskní vidění, absurditu, hravost a barvitý jazyk vysokého i nízkého stylu. Knihu uzavírá Halounova bibliografie a tři studie: Karel Král v textu O špagetě, která hledá svůj konec nahlíží na autora spolugeneračním pohledem, Libor Vodička se ve studii A proč by se nedaly hrát? zabývá nejenom hratelností těchto textů, ale fenoménem hry v Halounových textech vůbec a Michal Čunderle provádí jazykovou analýzu Halounových řečí.
Dejiny slovenského divadla II.
Ukončením niekoľkoročnej práce kolektívu renomovaných slovenských teoretikov a historikov v oblasti divadla pod vedením Vladimíra Štefka sú dlho očakávané Dejiny slovenského divadla Divadelného ústavu. Prvý zväzok, Dejiny slovenského divadla I., poskytuje koncentrovaný a prehľadný obraz o vývinových tendenciách slovenskej divadelnej tvorby na profesionálnych javiskách do roku 1948, zachytený na primerane charakterizovanom spoločenskom pozadí a v dejinných súvislostiach. Druhý zväzok,
Dejiny slovenského divadla II., nadväzuje na prvý divadelnými udalosťami prelomového roku 1948 a pokračuje do roku 2000.
Dejiny slovenského divadla I. a II. majú ambíciu byť komplexným a syntetizujúcim dielom. Ani do objemných dvoch kníh dejín slovenského divadelníctva však nebolo možné vtesnať všetky udalosti, osoby a osobnosti či divadlá rovnakým dielom, všetky premiéry, festivaly. Ide preto o výber toho najpodstatnejšieho v ére slovenského profesionálneho divadla.
Sestup ke kořenům
Publikace známého českého režiséra, dokumentaristy, publicisty, herce i scenáristy Břetislava Rychlíka umožňuje pomocí obrazů, analýz, reflexí a komentářů nahlédnout do průběhu vzniku i výsledných divadelních inscenací šesti textů realistického dramatu a literatury plus jednoho básnického dramatu. Ve výjimečném celobarevném grafickém zpracování Michala Stránského obsahuje kromě vlastního režisérova výkladu množství kostýmních i scénických návrhů, fotografií z inscenací, plakátů i stránek z divadelních programů, recenzí a ohlasů v tisku. Součást knihy tvoří DVD s televizním záznamem unikátní Rychlíkovy inscenace Gazdina roba v Národním divadle Brno.
Dvousetletá pustina
Publikace představuje první české přehledové dějiny dramatického žánru ve Spojených státech amerických od jeho úplných začátků v polovině 17. století do roku 1916. Nejvýznamnější směry a díla začleňuje do kontextu uměleckých, divadelních a společensko-politických změn, jež měly na konkrétní dobovou tvorbu přímý vliv.
Kniha je strukturována do dvou oddílů. První představuje přehledově výkladovou část členěnou podle dějinných etap vývoje staršího amerického dramatu, druhý oddíl sestává z překladů ukázek reprezentativních děl tohoto období. Čtenář tak má k dispozici nejen přehledové dějiny vývoje poněkud opomíjeného žánru, ale rovněž antologii, která prostřednictvím ukázkových textů tento vývoj dokumentuje.
Divadlo nebo život!
Jak se dívat na svět, na život, na události, na situace a na lidské konání? Jako na divadlo. A proč ne?
Zvolil jsem sice přístup prostřednictvím metafory performance, ale jsem si vědom, že na řadu jevů, příznivci dramatismu nazíraných prizmatem divadla či performance, se dá hledět i jinak. Didaktik může i bez prizmatu divadla sledovat ve třídě jevy, které jsem sledoval já. Volba metodologie ale byla mou záležitostí, Volil jsem to, co je mi blízké. Metafora divadla nabízela dobré otázky k pozorování a diagnostice jednání.
Josef Valenta
Divadlo se během své předlouhé existence naučilo výše zmíněné vnímat, pečlivě reflektovat, prozkoumávat. Tak nemohla nevzniknout otázka, zda analytické nástroje, jimiž divadlo zkoumá člověka, mohou být použity i mimo divadlo. Tedy ne při práci na tom, co budeme hrát a co tím chceme říci, ale při mimouměleckém zkoumání lidského chování, myšlení a prožívání.
Divadlo se svými nástroji reflexe lidí a jejich životů a jednání je úspěšné. Analytická složka divadelní práce je evidentně evoluční výhodou. Kdyby nefungovala dobře, divadlo by nesporně zaniklo nebo by jen živořilo. A dramatikovo dobírání se podstat toho, o čem píše, a divadelnické dobírání se podstat toho, jak drama transformovat do scénické podoby, nese jisté shodné rysy s dobíráním se podstat jak v běžném životě, tak dokonce i ve výzkumu.
Divadla jako prostředku poznávání se v polovině 20. století důkladně chopily vědy o člověku a pokusily se z této metafory učinit instrument svého výzkumu. Zejm. díky jménům Burke, Goffman či Turner se tzv. dramaturgická metafora etablovala v metodologii výzkumů sociálních interakcí. Tím ovšem její historie nekončí a téma je živé i dnes. A o tom pojednává kniha, kterou právě držíte v ruce.
Doc. PhDr. Josef Valenta, CSc.(* 1954 v Brandýse nad Labem)
Studoval latinu, dějepis a pedagogiku na FF UK v Praze, později v doplňujícím studiu výchovnou dramatiku na pražské DAMU. Dále absolvoval řadu kurzů (aplikovaná sociální psychologie; interaktivní divadlo; dramaterapie; outdoorové aktivity apod.). Přednáší na katedře pedagogiky FF UK, na katedře dramatické výchovy DAMU a na dalších vysokých školách. Odborně se zaměřuje na didaktiku osobnostního a sociálního rozvoje/výchovy, pedagogiku a psychologii dramatické hry, paradivadelní edukační činnosti, scénologii a sémiotiku mimodivadelního chování, dramaticko-performační pojetí edukace a výzkum div-dram uměním.
V rámci soukromé pedagogické praxe se věnuje oblasti komunikačních témat pro veřejně vystupující profese, přípravě lektorů pro vzdělávání dospělých a supervizní činnosti v těchto oblastech.
V nakladatelství KANT vyšla jeho Scénologie krajiny (malá řada edice Disk, 2008) a Scénologie (každodenního) chování (velká řada edice Disk, 2011).
Viva La Bohéme!
Podtitul publikácie slovenského operného kritika a publicistu Vladimíra Blaha (1943) presne vystihuje jej obsah. Autor v diele venovanom stálici svetového operného repertoáru podrobne sleduje príbeh populárneho Pucciniho diela. Približuje dobový kontext a literárny námet, podľa ktorého vzniklo libreto Bohémy, pozornosť venuje hudobnej stránke diela a jeho miestu v rámci tohto žánru. Cez zrkadlo kritiky aj vlastné divácke zážitky systematizuje inscenácie Bohémy na slovenských operných javiskách i v zahraničí z pohľadu ich umeleckého významu. Pre lepšiu orientáciu autor prikladá aj súpis najvýznamnejších svetových nahrávok Bohémy. Monografické dielo Vladimíra Blaha, milovníka talianskej veristickej opery, je zaujímavým a praktickým sprievodcom jednou operou pre každého nadšenca, sprievodcom, ktorý zároveň otvára dvere do sveta opery.
Čo mám na jazyku
Z anglického originálu preložila Zuzana Vajdičková.
Najnovšia kniha režiséra Petra Brooka vychádza v slovenskom jazyku krátko po originálnom vydaní.
Už roky sa zamýšľam nad tým záhadným vzťahom medzi slovom a jeho skutočným významom. Slová sú často nevyhnutné. Slová, ako stoličky a stoly, nám umožňujú pohybovať sa v každodennom svete. Príliš ľahko sa však slovo dostáva do popredia. Podstatný je význam. Už ticho má význam, význam, ktorý sa domáha uznania vo svete premenlivých foriem a zvukov.
Lenivo sme si zvykli zovšeobecňovať. Teraz uvidíme, že presne tak, ako v atóme, keď ho roztvoríme a nájdeme celé univerzum, tak aj keď sa pristavíme pri nejakej vete, zistíme, že každé jej slovo a každá jej slabika zakaždým rezonujú inak.
Peter Brook
Hĺbavá a veľmi osobná kniha divadelného majstra Petra Brooka, ktorého noviny Independent označili za nášho najväčšieho žijúceho divadelného režiséra.
V Čo mám na jazyku sa Brook podmanivo, hravo a múdro zaoberá témami, ako sú jemné, no významné rozdiely medzi francúzštinou a angličtinou a početné roviny, z ktorých možno vnímať Shakespearovu tvorbu.
Brook sa tu vracia aj k svojej zásadnej idei prázdneho priestoru a uvažuje o tom, ako sa zmenilo divadlo a svet v priebehu jeho dlhej a význačnej kariéry.
Pretkaná intímnymi a výstižnými historkami z Brookovho života, kniha Čo mám na jazyku je neveľkým, zato osviežujúcim darom od jedného z najväčších umelcov našej doby.
Chvála na Brookovu Kvalitu milosti: úvahy o Shakespearovi:
Skvostná... pútavá... Táto krátka, skromná a skvelá kniha oživuje lepšie ako mnohé veľkolepé zväzky čitateľovo nadšenie pre tieto hry a divákov úžas nad pozoruhodnými a rozmanitými dojmami ukrytými v prvom fóliu. Patrí do povinného čítania...
Guardian
Vo svojich duchaplných úvahách obsahuje esenciu všetkého, čo sa Peter Brook za svoj život naučil.
Wall Street Journal
dostupné aj ako:
Semafor: šedesát let v jednom představení
Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Jitka Molavcová a spousta dalších. Tváře, které se nesmazatelně zapsaly do dějin českého divadelnictví, hudby i televizní zábavy. Divadlo SEdmi MAlých FORem vás u příležitosti šedesátého výročí zve na prohlídku své vlastní historie. Oponu jedné z nejslavnějších českých scén vám poodhrne sám Jiří Suchý. Součástí knihy jsou také autentické materiály, například dobové vstupenky na představení, které udělají radost nejednomu fanouškovi.
Na sklade 1Ks
37,91 €
39,90 €
O animaci
Nesmírně aktuální téma, které je - vedle loutkového a neortodoxního divadla - živé i v umění obecně, ve filmu, médiích a počítačovém programování, je reflektováno týmem kolem profesora Miloslava Klímy z Výzkumného pracoviště Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, spoluvydavatele titulu. Po Klímově úvodní stati K vývoji animace v moderním a současném loutkovém divadle se představuje řada originálních přístupů (Kateřina Lešková Dolenská: Trojí způsob animace, Jiří Havelka: Animované herectví, Marta Ljubková: Animace lidského těla, Jakub Maksymov: Pařížský projekt s kyborgem, Petr Prokop: Mobilní Vosto5ka a četné další) a publikaci uzavírá výklad pojmu animace a seznam literatury o animaci.
Estetika dramatického umění
Nová edice klíčového a průkopnického díla české teatrologie, ve kterém Otakar Zich vytvořil první ucelenou teorii divadla. Je zde vymezen sám pojem dramatické umění a dále stěžejní kategorie jako princip dramatičnosti, dramatická postava, dramatický děj, divadelní scéna, dramatická hudba, princip stylizace a dramatické žánry. Nová edice vychází z původního vydání z roku 1931.
Na sklade 1Ks
16,57 €
17,44 €
Umění loutky
Unikátní a svým rozsahem i zpracováním výjimečná publikace přináší výběr z nevýznamnějších exponátů ojedinělé, po více než třicet let budované sbírky loutek a rodinného a spolkového loutkového divadla Marie a Pavla Jiráskových. Ti jako erudovaní znalci historie českého loutkářství doprovodili knihu studií o vývoji českého loutkového divadla a každou fotografii loutky podrobnými texty o jejím původu, zpracování, typologii, včetně jejího uplatnění v divadelním repertoáru. Publikace splňuje jak vysoké nároky odborné veřejnosti, tak je svou čtivou formou a zejména bohatým ilustračním doprovodem přístupná laikům, potažmo všem milovníkům loutkového divadla, a lze ji vnímat jako poctu fenoménu českého marionetového divadla, které je chráněno jako součást nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO.
