AOS Publishing strana 4 z 7

Jan Dušek (1980) trpí progresivní formou roztroušené sklerózy. Proto se rozhodl pokořit tzv. Svatojakubskou pouť na invalidním vozíku a dojít do Santiaga de Compostela s prosbou o zpomalení průběhu nemoci. Na cestu se vydal se svým devítiletým synem, několika přáteli a filmovou kamerou v období 10. 5.–13. 6. roku 2017. Organizátorem cesty byl známý poutník Petr Hirsch (projekt Pěšky kolem světa). Počin Jana Duška dokumentárně zachytila mladá a talentovaná režisérka Eva Toulová spolu s kameramanem Tomášem Lénárdem, kteří putovali pěšky s ním. Vznikl celovečerní filmový dokument CAMINO NA KOLEČKÁCH, který posbíral několik ocenění i na menších zahraničních festivalech, a my vám teď přinášíme osobní svědectví o této cestě i v knižní podobě.

Je to neuvěřitelné, ale za pouhé dva roky uplyne už půlstoletí od vzniku nezapomenutelné filmové komedie „Dívka na koštěti“, která se může pyšnit mimo jiné hvězdný hereckým obsazením. Hlavní roli v ní ztvárnila tehdy mladičká Petra Černocká, která už tehdy začínala jako nadějná zpěvačka a účinkovala i v divadle Semafor po boku Jiřího Suchého. Od těch dob uplynulo mnoho vody a Petra také slaví jubileum. Vysypala krabice, otevřela desky a obálky a začala se probírat relikviemi, z nichž mnohé budou zveřejněny vůbec poprvé. Kromě spousty obrázků je kniha plná také vzpomínání na životní radosti i kotrmelce, ale hlavně na lidi, které cestou potkala. A protože vzpomíná právě Petra Černocká, děje se tak s patřičným nadhledem a dávkou humoru.

Jde už o třetí knihu veršů tohoto autora. Petr Batěk je ukázkovým typem herce, o němž lze říct, že je jako víno čím je starší, tím více zraje Nejenom, že je podle mnohých (především) žen velmi charismatický, ale i profesně-herecky více vnímá to, co právě hraje, silněji, emotivněji Je to určitě i díky jeho hereckým zkušenostem z řady divadel, od Národního přes Fidlovačku, Kladno či Cheb, filmové a televizní role, ale především díky životním zkušenostem, vzletům i pádům Vždyť jeho nedávno natočená a odvysílaná Třináctá komnata hovoří za vše: Muselo přijít pár životních ran, abych si uvědomil, že musím zpomalit nebo se dokonce zastavit. Zakoupením této knihy přispějete na pomoc handicapovaného florbalisty Radka Zelinky, který se stal obětí násilného činu a díky vaší pomoci se může s následky lépe vyrovnávat.

Unikátní osobní zpověď poslední žijící pamětnice, hospodyně, ošetřovatelky a tak trochu kuchařky Jana Wericha, která jako rodinná přítelkyně trávila několik posledních let společně s Werichovými ve vile na Kampě. Protože Eva Tůmová je dětskou kamarádkou Jany Werichové, později pak i vychovatelkou Werichovy vnučky Fanči, měla možnost nahlédnout do nejintimnějšího soukromí rodiny. A že v knize nechybí ani originální recepty na pokrmy, které se u Werichů připravovaly, je samozřejmé. Kromě let, strávených u Werichů, Eva Tůmová poprvé vzpomíná i na svůj život, který byl plný osudových zvratů a setkání, už jen díky tomu, že sama je dcerou slavného čsl. legionáře, generálmajora Karla Střelky. Kniha neunavuje strohými životopisnými daty. Naopak, jde o úsměvné vyprávění, které se i přes líčení mnohdy dramatických událostí nese v odlehčeném duchu, ale přesto zachycuje fakta, o nichž bychom se jinak nikdy nedověděli, neboť jde o osobní prožitky. Jak jinak bychom se například dověděli, že Werichovic rodinná roubenka na Sázavě ve skutečnosti pochází z Francie, že se kvůli chřestu člověk mohl dostat až na kriminálku v Bartolomějské, či na které lavičce v parku na Kampě seděla v utajení Barbra Streisand..?

V roce 1918 vznikl z rozpadu Rakousko-uherské říše kromě jiných i nový suverénní samostatný stát Československo. Od této události v době vydání této knihy (2018) uplynulo již 100 let a k výročí se uskutečnilo mnoho oslav. Je ale opravdu důvod k oslavám? Slavíme jen fakt, že je něčemu sto let nebo opravdu věříme tomu, že slavíme 100 let svobody, dokonalosti našeho národa, pravdy, lásky a míru? A proč ani téměř 30 let od "Sametové revoluce" stále nevyhrála slibovaná pravda a láska nad lží a nenávistí? Možná proto, že si náš národ stále něco nalhává, idealizuje a nedokáže se vyrovnat s minulostí. Tato kniha vychází v roce 100. výročí vzniku republiky a přináší reálný pohled na to, co jsme doopravdy spáchali touhou po samostatnosti a kolik zla to způsobilo našemu i okolním národům nejen na dalších 100 let.

Svět není ani černý, ani bílý. Dokonce ani uprostřed zuřící světové války. Hrdinstvím nemusí být jen nezištná záchrana opuštěné dívky, ale třeba i varování sousedky, která dokáže přemoci svůj strach jediným slovem: Utíkej! Tento okamžik, i když jde jen o jediné slovo, vrhá Juttu, mladinkou židovskou dívenku, do ulic válkou sužovaného Berlína. Zároveň se tou dobou stává Berlín nechtěným domovem pracovně nasazeného Zdeňka, který, vytržen z poklidného života v nevelkém moravském městě, právě zde poprvé v životě prožívá zamilování a lásku, zklamání, zradu, nenávist, slast milování i nečekanou pomoc. Osudy Zdeňka a Jutty se protínají za dramatických okolností, jimiž jsou donuceni se semknout a společně najít cestu nejen k sobě navzájem, ale především k přežití nástrah a hrůz, které jim osud a jejich bližní připraví. Podaří se jim uhájit alespoň holé životy?

Svět není ani černý, ani bílý. Dokonce ani uprostřed zuřící světové války. Hrdinstvím nemusí být jen nezištná záchrana opuštěné dívky, ale třeba i varování sousedky, která dokáže přemoci svůj strach jediným slovem: Utíkej! Tento okamžik, i když jde jen o jediné slovo, vrhá Juttu, mladinkou židovskou dívenku, do ulic válkou sužovaného Berlína. Zároveň se tou dobou stává Berlín nechtěným domovem pracovně nasazeného Zdeňka, který, vytržen z poklidného života v nevelkém moravském městě, právě zde poprvé v životě prožívá zamilování a lásku, zklamání, zradu, nenávist, slast milování i nečekanou pomoc. Osudy Zdeňka a Jutty se protínají za dramatických okolností, jimiž jsou donuceni se semknout a společně najít cestu nejen k sobě navzájem, ale především k přežití nástrah a hrůz, které jim osud a jejich bližní připraví. Podaří se jim uhájit alespoň holé životy?

Temné mocnosti využívají toho, že svoboda volby, daná člověku jako jediné bytosti ze všech stvořených entit, mu dovoluje svobodně volit směr své osobní evoluce buď do sféry Světla či Tmy. Cestou intrik, dezinformací a uměle vytvářených situací, indukujících v člověku strach před utrpením a smrtí, se Temným mocnostem v období dvou minulých milénií podařilo zmýlit a zavést do duchovní záhuby mnoho lidských bytostí. Do značné míry k tomu přispěly i některé církve, především církev katolická, které se staly jejich mocným nástrojem. Občan se jistě dříve nebo později bude ptát: „K čemu je potřeba tak nehumánních zbraní, jestliže se Východní blok zhroutil a nepřítel zmizel?“ Přinejmenším člověka zamrazí, když se dovídá o experimentech, při nichž je vědomí člověka elektronickou cestou trvale přeneseno do uměle vytvořené virtuální reality. Co potom ale z člověka zbývá v naší realitě? Není právě toto určeno obyčejným lidem v „Novém světovém řádu“? Temné mocnosti (Temní Adepti, Globální hráči) představují nejstarší skupinu lidstva především třetí a zčásti i čtvrté kalpy, která se postavila do opozice proti Stvořiteli a je označována jako „levé křídlo“ nebo také jako „padlí andělé“. Tyto bytosti dlící ve hmotném těle se odmítly zúčastnit Druhého stvořitelova plánu, týkajícího se evoluce páté kalpy, využily prohlášení Země za zónu svobodné volby a zneužívají tohoto statutu svobody k provozování intenzivní destruktivní činnosti, mající za cíl zhroucení nebo alespoň zpomalení duchovní evoluce lidstva...

Mezi tajemnými událostmi starověku nesporně fenomén Atlantidy zaujímá přední místo, pravděpodobně díky jedné z posledních Platónových knih Timaios a Kritias. Tato kniha vyvolala svého času vášnivé diskuse mezi historiky starověku a znalci antiky na jedné straně a neortodoxními zastánci existence několika na sebe navazujících vln vyspělé pozemské civilizace na straně druhé. Konfrontací argumentů Platónových kritiků a stoupenců z pohledu stavu poznání konce 20. století se zabýval T. Mehner. Prvním, kdo zpochybnil realitu historické existence říše mořských králů v Atlantském oceánu, byl sám Aristoteles, někdejší Platónův žák. Od té doby počet titulů zabývajících se tematikou Atlantidy neustálé narůstá. V roce 1926 vydali J. Gattefoss a C. Roux přehled atlantologické literatury značně přesahující 1 700 titulů. Na konci druhého milénia však světové knihovny mají ve svých depozitech více než 2 500 titulů knih a pojednání, zabývajících se tematikou Atlantidy z mnoha často roztodivných úhlů. Jsou konstruovány argumenty pro i proti realitě existence Atlantidy, jejíž trosky jsou neúspěšně hledány na nejrůznějších místech světa. Egypťané v období Solónovy stáže v Egyptě zřejmě mylně ztotožňovali Héraklovy sloupy se skalami po obou stranách Gibraltarského průlivu, který spojoval Atlantický oceán se Středozemním mořem, takže se nelze divit, že jejich omyl obsažený v Solónových zápiscích později přejal i Platón. Jenže z jiných pramenů vyplývá, že v období existence Atlantidy, tedy před více než 12 000 roky, byla hladina Středozemního moře o 250300 m níže než dnes a Gibraltarský průliv neexistoval. Plinius Maior ve svém díle Naturalis historia říká, že během jedné velké katastrofy se Západní oceán provalil nově vytvořenou průrvou mezi oběma horami, a tak byla oddělena Evropa od Afriky, což dříve nebylo. Erastothenés z Kyrény, hlavní knihovník a správce Alexandrijské Bibliothéky ve 3. stol. př.n.l., napsal mimo jiné významné kartografické a zeměpisné dílo Geografika, jež obsahuje jeho zmínku o tom, že podle starých map ještě v době Trojské války (první) žádná trhlina mezi skalami Gibraltaru neexistovala. Tato první Trojská válka je systémově i časově shodná s poslední etapou války mezi armádou Parašurámy-Hérakla a atlantského krále Antaiola, kterou autor ve svých knihách nazývá války démonů.

Přijdete-li k bočním vchodovým dveřím chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, pak nad vámi bude skryta v ruchu jednadvacátého století zazděná dělová koule, jako studená němá vzpomínka na dávný a zapomenutý boj. Málokdo o ní ví, málokdo se u ní zastaví a mezi místními lidmi se traduje, že pamatuje Švédy. A přitom není švédská. Její příběh začíná 2. května roku 1757, kdy jako posel smrti opustila jícen děla, aby zabíjela lidi. Čas zavál jejich hroby, a tak dnes již nevíme, kde leží rakouští a pruští vojáci, jejichž mladé životy jim tady vzala válka. Tato kniha je unikátním a svého druhu jediným dokumentem, který starou historii znovu odkrývá…

Současná věda se ocitla na rozcestí a mnoho vědců si to zřejmě ještě stále neuvědomuje, protože uvažuje a koná způsobem, nemajícím nic společného s humanitou. Jisté je, že do nejhlubších pekel vede vždy dobře schůdná a široká dálnice. Únosy lidí pro získávání biologického materiálu a výrobu krmení pro inteligentní ještěry, znásilňování žen pro získání genetického zárodečného materiálu na doslova „zhovadilé“ experimenty, skenování holografického obrazu lidského vědomí (elektronické praní mozku a úprava vědomí technologií R.H.I.C. EDOM), ukládání tohoto obrazu či manipulace s ním (technologie ELMINT) - i tomu se dnes říká „věda“. Byly vyvinuty takové psionické metody manipulace s člověkem a jeho vědomím, že na konci experimentu z člověka zůstane jen biologická troska - zotročený tvor řízený počítači. Autor dochází k názoru, že není daleko den, kdy řada vědních oborů a mnoho dnes vážených vědců bude jednou lidstvem považována za zhoubce a nepřátele lidstva... Sám na toto téma říká: „Prosím čtenáře, aby mi prominul, že v této knize uvádím i informace svou samou podstatou úděsně nelidské, leč ony existují a musíme se s nimi vyrovnat, aby nás jejich důsledky nakonec psychicky nesrazily na kolena.

Kniha volně navazuje na „Předpeklí ráje“. Je v ní načrtnut vícerozměrný obraz událostí a jejich příčin, které postihly Zemi za posledních 120 000 let. Do časové sítě, vymezené devatenácti ničivými cykly Nimiru, je zasazena evoluce pozemské civilizace s jejími vzepětími i prohrami. Za dávných časů, kdy Země ještě byla součásti Galaktické federace, žily zde vysoce technicky i duchovně vyspělé civilizace Shanů, Manehunů a dalších entit, jejichž jména upadla v zapomenutí. V těch časech měly kontinenty i moře jinou podobu. Země se pohybovala po kratší oběhové dráze bližší Slunci než je tomu dnes a den byl kratší vzhledem k rychlejší rotaci Země kolem vlastní osy. Jiné bylo i rozložení planet kolem Slunce, protože mezi Zemí a Jupiterem se pohybovala gigantická obydlená planeta Maldek a Venuše ještě byla jedním ze satelitů vzdáleného Uranu. Úzce technokraticky orientovaná ateistická civilizace Maldeku při svých neuvážených experimentech způsobila jeho ničivou explozi a následující planetární kolizi.

Staroindický epos VIMAANIKA SHAASTRA se do povědomí badatelů v oboru záhad historie dostal mj. i díky Erichu von Dänikenovi, který jej cituje ve své knize „Vzpomínky na budoucnost“. Dílo, které se dochovalo v tzv. šastrovém jazyce, je unikátní „technickou příručkou“ pro piloty létajících technických zařízení, která byla konstruována před tisíciletími. I přes skeptické pohledy většiny vědeckého světa na historii technického vývoje lidstva probleskují stále častěji na světlo těžko vyvratitelné indicie o existenci dávno zaniklých, ale technicky velmi vyspělých civilizací. Ing. Ivo Wiesner a Ing. Ludmila Wiesnerová jsou autory vůbec prvního českého překladu tohoto díla, které tak přibližují všem našim čtenářům a zájemcům o dosud nevyřešené hádanky minulosti. Součástí této knihy je i dodatek, zpracovaný z pohledu současných technických vědomostí na problematiku konstrukce létajících strojů

Najít objektivní historickou pravdu o minulých událostech je nemožné. Lze najít pouze jistou pravděpodobnost toho, jak se tyto události odehrály. Protože pravda v rukou člověka je vždy relativní. Ale i míra této pravděpodobnosti bude vždy závislá na aktuálním stavu společnosti a na její ochotě tuto pravdu s odvahou odhalovat, nebo ji se strachem pohřbít v archivech a předstírat, že neexistuje.

Countryová skupina Fešáci slaví v roce 2017 padesáté výročí od svého založení. Zmíněné významné jubileum je jistě dobrou příležitostí k ohlédnutí za její dosavadní kariérou. Tato kniha se snaží všem příznivcům Fešáků nabídnout právě takové ohlédnutí a to všemi způsoby, jaké jsou v možnostech knižní publikace. Poutavě sepsaná historie Fešáků nabízí i detailnější pohled do jejího zákulisí a na zlomové okamžiky v životě kapely od jejího založení v roce 1967 až do současnosti. Psaný text je navíc doplněný bohatou obrazovou dokumentací. Mnohé fotografie, které pocházejí z osobních archivů jednotlivých členů kapely, se fanouškům dostávají do rukou vůbec poprvé. A protože je tato publikace věnována hudební skupině, najdete v této publikaci i notový zápis a texty třiceti největších fešáckých hitů. Vydejte se spolu s Fešáky na cestu proti proudu času. Na cestu, která započala v roce 1967 a trvá již dlouhých padesát let. Padesát let, které nejsou jen historií kapely samotné, ale do jisté míry i historií české country hudby.

Jisté je, že pro drtivou většinu z nás suchozemců zůstává moře i nadále jen fenoménem dovolených a odpočinku. Moře z jeho jiné, temnější stránky neznáme, přestože jsme určitě všichni viděli strhující film o potopení Titaniku Jamese Camerona zobrazující hrůzu, která se odehrála na jeho palubě v noci ze 14. na 15. dubna 1912. Kniha vypráví o množství podobných „Titaniků“; o lodích, které nepřistály v domovském přístavu a jejich pouť díky různým okolnostem skončila na mořském dně. Přímo nekonečné jsou příběhy lidí, kteří přišli o jedinou jistotu, kterou na moři měli – o svou loď. Lidských příběhů a tragických ztroskotání, která se udála na světových oceánech v průběhu lidské existence, jsou tisíce. A samotných zmizelých lodí? Střízlivé odhady hovoří o miliónu vraků v mořských hlubinách...