AOS Publishing strana 3 z 6

Autor již v roce 1998 v článku varoval, že česká armáda musí začít opět zbrojit, protože kolem roku 2015 čeká oblast Evropy závažná bezpečnostní krize. Ta nastala. Tato kniha je podobným varováním: Podle autora představitelé EU a největších západoevropských států by měli být zatčeni a odsouzeni k výjimečným trestům za velezradu, neboť EU přivedli na pokraj bezpečnostního krachu. Nebyli ochotni od roku 2014 velmi tvrdě zastavit nelegální migraci z Blízkého východu a Afriky. Ta se od roku 2015 stala nepřetržitou nelegální invazí, kterou nejsou schopni zastavit pátou kolonu tzv. liberálních a neziskových organizací. Nejstrašnější je, že veškeré autorovy prognózy týkající se válečných konfliktů a násilí, které od roku 1998 publikoval, byly dosud přesné. Dnes autor v knize varuje: EU a NATO z hlediska zajištění bezpečnosti jsou bezcennými institucemi. Také USA jsou pro EU prakticky bezcenné, protože po roce 2000 veškerá vojenská rozhodnutí USA vedla pouze k bezpečnostním katastrofám. Autor též zdůrazňuje, že pokud si někdo dělá iluze, že nás může ochránit „Velký ruský medvěd“ z evropského východu, ať na to zapomene. EU sice není a nebude Ruskem ohrožena (na rozdíl od tvrzení probruselských propagandistů), ale také nám Rusko nepomůže. Jsme pro Rusko jenom zdrojem zisků – chaoticky se chovající obchodní partner. Rusko má své problémy: Čelí narůstajícím problémům s islamismem, a je pouze otázkou času, kdy bude ohroženo velmocenskou Čínou. Pohled autora je chladně analytický. Varuje, že bojiště je a bude všude: Byla definitivně smazána hranice mezi vojenskou (válečnou) oblastí a civilní sférou. Vysvětluje, proč bombardovat nemocnice je normální, zastřelit novináře je bezpečnostní prevence, brát zajatce je zbytečná zátěž, využívat rukojmí jako živé štíty je samozřejmostí, samozřejmostí je i zítřejší použití zbraní hromadného ničení; samozřejmě nezáleží ani na počtu obětí, protože lidí je více než dost. To jsou staronová pravidla nadcházející budoucnosti. Opět nastala doba zneužití primitivní síly podobného typu jako při kolonizaci světa Evropany či při zahájení 1. a 2. světové války. Situace je o to horší, že islamistický primitivismus podporovaný sunitskými i šíitskými muslimskými státy je ještě hlubší, než byl ten nacistický v Hitlerově Německu. OSN (podobně jako v 30. letech 20. století Spojené národy v Ženevě) je z bezpečnostního hlediska organizací již bezcennou a pro EU spíše nebezpečnou. Lidská práva jsou jenom nástrojem expanze, podobně jako demokratické volby v Německu v 30. letech 20. století byly nástrojem nacismu – k čemuž došlo zcela nedávno též v Turecku.

Třetí říše dosáhla vynikajících výsledků ve vědě a technice. Uvědomění si tohoto faktu a dokonce i údivu neznamená žádnou glorifikaci nacismu. Nelze totiž přenést technické objevy na morální aspekt systému. To, že nějaké zřízení může být technicky rozvinuté, ještě neznamená, že nemůže být zločinecké. Některé zbraňové systémy, vyvinuté v nacistickém Německu neměly žádnou analogii v jiných zemích, což například americký prezident Eisenhower vyjádřil po válce dostatečně výstižně: „Německá technika byla v předstihu před spojeneckou o dobré desetiletí. Naštěstí německé velení nebylo schopno tuto převahu využít a pozdě se zorientovalo v tom, jaké možnosti zde vstupují do hry.“ Ačkoli se můžeme oprávněně domnívat, že ani on nevěděl o nejzajímavějších objevech v oblasti německé techniky...

„Nesmí se říkat to, co si člověk myslí a co by říci měl,“ stěžují si němečtí vědci Peter a Johannes Fiebagovi, kteří svou výzkumnou kariéru obětovali pátrání po mimozemské inteligenci. „Univerzitní systémy, které samy sebe potvrzují a jsou většinou naprosto zkostnatělé, podobně jako římská kardinálská kolegia, jen zřídka připustí, aby se na vedoucí místo dostali lidé, kteří smýšlejí jinak, kteří myslí v souvislostech a také dopředu. Smutným výsledkem je výchova směrem k vědci bez interdisciplinární páteře.“ Je smutným závěrem, že s oběma autory lze v mnoha případech souhlasit, přestože je třeba pro pořádek podotknout, že „římská kardinálská kolegia“ už dávno nejsou zkostnatělá, což bude pro mnoho čtenářů zřejmě udivující fakt, který bezprostředně souvisí i s ústřední myšlenkou této knihy. Je totiž určitě překvapující konstatování, že ačkoli je popsaná situace příznačná pro mnohé obory přírodních či společenských věd, pro progresivní křesťanskou teologii to v souvislosti s pátráním po mimozemském životě vůbec neplatí.

Životní příběh a osudy příslušníka protektorátního vládního vojska, který se octl ve službách R. Heydricha, plánoval atentát na K. H. Franka a posléze skončil jako vězeň hitlerovského a poté komunistického režimu. Knihy vychází z autentických zápisů jeho osobních deníků, které odtajnil jeho synovec.

Není to tak dávno, co světovou pozornost vzrušil nález tzv. Kumránských svitků v Izraeli poblíž Mrtvého moře a vzápětí také objev knihovny v Nag-Hammadí. Tyto dokumenty jakoby úplně odporovaly vzletnému a místy až výbušném evangeliu Lukášovu; naopak, jakoby nám ukazovaly Ježíšovo učení v docela jiném světle. Jenže – jsou tyto zdroje pravdivé? A proč až dodnes nebyla s jejich obsahem a rozborem náležitě seznámena široká veřejnost? Namísto toho byly dokumenty tiše a nenápadně vykoupeny za cenu několika miliónů dolarů do soukromých rukou. Možná proto, že obsahují myšlenkovou nálož, která by otřásajícím výbuchem dokázala uvrhnout dosavadní stavbu velkých církví do naprosto žalostných trosek. Co je to tedy za informace, které svitky obsahuji?

„Všichni v Africe si myslí, že má každý běloch mezi půlkami zlatou kreditku,“ uvádí ve své knize AFRIKA NA ZABITÍ aneb ,evrycink is oukej‘ autor, podnikatel a současně bratr známé módní návrhářky v jedné osobě Tomáš Kovářík. Jak dopadly jeho plány na dobývání zlata v Ghaně a Beninu? Jak se žije v typické africké středostavovské rodině, která vám na půl roku poskytne ubytování? Jak vypadá cesta džunglí v noci, při které musíte plavat v řece plné krokodýlů? Jaké okolnosti provází jednání s radou starších, která uděluje povolení k těžebním právům? Ohlídá vám dobře tašku s penězi taxikář, který se nazývá vaším úplně nejvíc největším kamarádem, když vy se koupete v oceánu a vinou spodních proudů bojujete o život? Jak přežít ve světě, kde se vás všemi způsoby snaží připravit o peníze, kterých má podle jejich názoru každý Evropan plnou stodolu? To vše poznal autor na vlastní kůži a za pomoci novinářky Lenky Stránské převedl do knižní podoby. S odstupem času se na své tehdejší zážitky dokázal podívat i s velkým nadhledem, takže se při čtení opravdu pobavíte.

„Nikdy jsem si nemyslel, že někdy vydám knihu. Když mi však jedna věrná posluchačka napsala, že se jí líbí moje glosy, které pravidelně zněly z Českého rozhlasu, a když se mi začaly množit zážitky a historky, o nichž vyprávím na besedách, bylo rozhodnuto,“ říká o své knize Jiří Werich Petrášek. Kniha je koláží autorových textů, glos, aforismů, citátů, ale hlavně milých vzpomínek ze života, například na otce Jana Wericha, na setkávání se zajímavými lidmi, na dětství, a dojde i na historky z natáčení či divadelních prken… Součástí je barevná fotopříloha.

Svět není ani černý, ani bílý. Dokonce ani uprostřed zuřící světové války. Hrdinstvím nemusí být jen nezištná záchrana opuštěné dívky, ale třeba i varování sousedky, která dokáže přemoci svůj strach jediným slovem: Utíkej! Tento okamžik, i když jde jen o jediné slovo, vrhá Juttu, mladinkou židovskou dívenku, do ulic válkou sužovaného Berlína. Zároveň se tou dobou stává Berlín nechtěným domovem pracovně nasazeného Zdeňka, který, vytržen z poklidného života v nevelkém moravském městě, právě zde poprvé v životě prožívá zamilování a lásku, zklamání, zradu, nenávist, slast milování i nečekanou pomoc. Osudy Zdeňka a Jutty se protínají za dramatických okolností, jimiž jsou donuceni se semknout a společně najít cestu nejen k sobě navzájem, ale především k přežití nástrah a hrůz, které jim osud a jejich bližní připraví. Podaří se jim uhájit alespoň holé životy?

Tohle příjemné setkání s Janem Přeučilem rozhodně nebylo první, jsme přátelé. Jenže tentokrát to bylo poprvé za mikrofonem Českého rozhlasu a navíc nad textem mé knihy "Kapka do žil", kterou jsem na knižním veletrhu Svět knihy 2018 podepisoval. A tehdy mi Jan řekl: "Je to moc milé čtení, proč jej neudělat jako audioknihu?" Protože u toho tehdy byl i můj nakladatel, byli jsme už tři, jimž se ten nápad zdál zajímavý. A tak jsme se za přispění prima lidiček v Českém rozhlase Sever v Ústí nad Labem pustili do práce. Sekundovat úžasnému hlasu pro mne nebylo vůbec jednoduché, ale věřím, že dobré dílo se zdařilo. Kéž si najde cestu nejen k uším posluchačů, ale i k srdcím všech, kteří se rozhodnou si audioknihu poslechnout.