AOS Publishing strana 6 z 7

V románu Ústecký mír popisuje autor tzv. poválečnou stabilizaci od poloviny srpna do konce roku 1945. Válečný zásobovací systém, válečně přísný pohled na pracovní a občanské povinnosti, šmelina jako za války – to vše fungovalo i v úředně vyhlášeném míru. Ten přecházel do duší lidí a kolektivního vědomí úřadů jen velmi pomalu. A mnohdy i podivnými oklikami. Román se snaží ukázat, že zkrátka mír není ničím jiným, než pokračováním války jinými prostředky. Autentická fotografická dokumentace.

Podle informací získaných během channelingu je to tím, že naše rodná planeta je součástí umělého hologramu Vesmíru 3D, který se má zhroutit po roce 2012, a krátce předtím se má lidstvo páté kalpy přesunout do čtvrté a páté dimenze, kde všechny žabomyší pozemské spory již neexistují, tím méně jakási elitní samozvaná Tajná vláda. To je v podstatě Stvořitelův „Třetí plán“ rozvoje archetypu Adamah Kadmon. Velmi početné starobylé artefakty, stopy a tělesné pozůstatky starých obřích ras, ruiny starých měst s podivnou architektonikou a „nemístné technické artefakty“ prokazují vcelku jednoznačně, že současné lidstvo není prvním kolonizátorem Země. Jak se zdá, na Zemi existovaly po dobu mnoha milionů let před námi technicky vyspělé rasy, jejichž technologie jsme dodnes v plném rozsahu stále ještě nepochopili.

V tomto podvodu v roli nastrčeného „bílého koně“ vystupovala především římskokatolická církev. Nově nalezené pergameny a měděné svitky hovoří o tom, že Ježíš nebyl jednom chudým tesařem, ale také skutečně žijícím velmi vzdělaným filozofem, sociopolitickým a náboženským reformátorem, manželem Marie Magdaleny, s níž měl i několik synů. Jak Ježíš, tak Marie Magdalena byli ve skutečnosti výhonky dvou starobylých královských dynastií, majících značný podíl mimozemské genetiky. Římskokatolická církev si s těmito skutečnostmi nevěděla rady, tak Marii Magdalenu raději znevážila jako padlou ženu a jednovaječné dvojče – Ježíšova bratra Jakuba – vyškrtla z historie křesťanství.

Píši tuto knihu pro mládež, která přichází po nás, neboť ona bude jednou soudcem našich činů. Věnuji ji svým mrtvým druhům, neboť ti vykonali z nás všech nejvíce. A spojuji-li s touto knihou ještě nějaký cíl, pak je to tento: rád bych ukázal, že každému z nás byl dán do vlastních rukou osud, zda chceme být kramáři anebo vojáky, zda chceme užívat života, anebo nedbat osobního štěstí před myšlenkou, která nás malou loďkou našeho bytí zanáší do věčného proudu dějin. Ernst Udet "Generál-letecký zbrojmistr, Generaloberst Ernst Udet podlehl dne 17. listopadu 1941 následkům těžkého zranění, jež utrpěl při zkoušení nové zbraně. Tím skončil bojový život, který znal jen jeden cíl –letecké zesílení Německa. S Ernstem Udetem ztratil německý národ po Richthofenovi nejúspěšnějšího stíhacího letce světové války, letecký dorost svůj zářící vzor, německá letecká zbraň odvážného a cílevědomého průkopníka. Jeho sláva je nesmrtelná. Proto jsem splnil dnes vůli Vůdce a nejvyššího velitele branné moci a propůjčil na jeho rozkaz stíhací eskadře III. jméno „Udetova stíhací eskadra“. Tak bude pro všechny časy zvěčněna památka jednoho z našich největších mužů letecké zbraně." Hermann Göring, říšský maršál Velkoněmecké říše a vrchní velitel letectva

Ať už s ním budeme putovat temnými podzemními koridory továrny Wolfsberg, pátrat po tajných laboratořích pod zámkem Ksiaž, nebo listovat v zažloutlých dokumentech esesácké administrativy, vždy nás bezpečně převede přes minová pole domněnek a barvitých legend, jimiž je v průběhu let obklopila lidská představivost či snaha o zachování tajemství. Druhé vydání publikace je doplněno novými fotografiemi a poznatky z nejnovějších terénních výzkumů badatelských skupin v podzemí komplexu Sovích hor.

Myslíme si, že víme? Nebo je všechno jinak? Pravdu má Miloš Jesenský, když rozviklává tvrdošíjně přijímaný omyl o středověku jako o temné etapě stagnace lidské evoluce. Středověk byl pouze jiným pokračováním cesty, jejíž prach začaly vířit nohy prapředků před mnoha tisíciletími. Středověk netkvěl ve vzduchoprázdnu, ani nespadl s nebe. Spíše lze říci, že je čímsi jako oddechovým časem mezi civilizací pravěku, starověku a dnešní explodující technickou civilizací 21. století. Řada středověkých myslitelů znala prameny informací velmi starého data, které umožňovaly poučeným plout v hlubinách moře, vznášet se v ovzduší i létat ke hvězdám, ale též prodlužovat život, omlazovat těla, potlačovat zločinné sklony, vyrábět zlato i kovy na Zemi dosud neznámé. Starověk létal, létal i Šalomoun... Lze se pak divit, že středověcí konstruktéři se pokoušeli o totéž? Miloš Jesenský nás bude mnohdy uvádět v tichý úžas – na stránkách jeho knihy se setkáme s netradičními výklady burcujícími představivost a kreativitu. Jeho kniha je živá jako rtuť, čirá jako lesní studánka a plná inspirací. Čtěme, divme se, uvažujme a těšme se touto knihou, třebaže nebudeme vždy stejného názoru jako autor.

Myslíme si, že víme? Nebo je všechno jinak? Pravdu má Miloš Jesenský, když rozviklává tvrdošíjně přijímaný omyl o středověku jako o temné etapě stagnace lidské evoluce. Středověk byl pouze jiným pokračováním cesty, jejíž prach začaly vířit nohy prapředků před mnoha tisíciletími. Středověk netkvěl ve vzduchoprázdnu, ani nespadl s nebe. Spíše lze říci, že je čímsi jako oddechovým časem mezi civilizací pravěku, starověku a dnešní explodující technickou civilizací 21. století. Řada středověkých myslitelů znala prameny informací velmi starého data, které umožňovaly poučeným plout v hlubinách moře, vznášet se v ovzduší i létat ke hvězdám, ale též prodlužovat život, omlazovat těla, potlačovat zločinné sklony, vyrábět zlato i kovy na Zemi dosud neznámé. Starověk létal, létal i Šalomoun... Lze se pak divit, že středověcí konstruktéři se pokoušeli o totéž? Miloš Jesenský nás bude mnohdy uvádět v tichý úžas – na stránkách jeho knihy se setkáme s netradičními výklady burcujícími představivost a kreativitu. Jeho kniha je živá jako rtuť, čirá jako lesní studánka a plná inspirací. Čtěme, divme se, uvažujme a těšme se touto knihou, třebaže nebudeme vždy stejného názoru jako autor.

„Ty se máš,“ říkává sem tam někdo z milovníků turistických a historických krás téhle úžasné země. „Romantická víska kousek od rodiště Aristotela. Slunce, moře a syrtaki!“ Takže jen pro upřesnění: Syrtaki jsem tančila několikrát u rádia. Funguje to jako lék proti klaustrofobii z domku s výběhem na zahrádku obklopenou dalšími domky plnými špehů, kteří by hlásili moje vykročení z brány spolehlivěji než filmový vězeňský náhrdelník. K moři se dostávám průměrně jedenkrát za tři až sedm dní za opravdu neskutečně romantických okolností. Zpravidla v souvislosti se začátkem nového života. Tomu předchází mezinárodní hádka, po které se definitivně rozhodnu ukončit spolupráci s řeckou stranou a za Jižanova vzteklého povzbuzování naplním jeho automobil svými kufry.

Kniha vypráví příběhy několika set lidí, kteří žili a umírali od května do července 1945. V čase, kdy válka pomalu přecházela v něco, čemu říkáme mír. Kniha je o naději, ale také o pocitech a prožitcích připomínajících štvanici, kterou někteří zažívali od roku 1938, jiní od května 1945. Jedinou skutečně románovou postavou obdařenou fiktivním jménem a příjmením je osoba poručíka pěchoty Josefa Nováka z vojenského obranného zpravodajství, který nás provází událostmi doby. Pokud se v knize objeví jakékoliv jiné jméno a příjmení, není to jméno románového hrdiny. Jde o člověka, který skutečně v té době žil v Ústí, Ústím projížděl nebo zde byl zavražděn, zemřel v nemocnici, nebo byl zatčen a o něco později i odsunut do Německa. Lidé žili a umírali v Ústí tak, jak je zde napsáno.

„Severozápadní jatka“ jsou o zločinu v různých podobách. Poprvé v české historii je například zveřejněn celkový obraz vydírání města Ústí předlickou romskou rodinou Červeňákových, která měla být údajně městskou policií násilím vystěhována na Slovensko. Ale dojde i na sekyry: povraždění čínské rodiny Číňanem v Děčíně, zatnutí sekery do hlavy otčíma na Chomutovsku, znásilnění stařenek a zavraždění jedné z nich v lese, doslova ušlapání přítelkyně k smrti v panelovém domě v Ústí. To jsou také Severozápadní jatka. A rovněž únos kamarádky na Šluknovsku končící její smrtí, vaření zavražděného muže, které bylo více méně veřejným tajemstvím mezi kamarády z kokainové pašerácké komunity. Vynechat nelze ani smrt starého arciděkana na faře v Třebenicích, stejně jako únos dívky amatérským pornofotografem z Pňoviček na Teplicku – jako jeden z mála se šťastným koncem. Nahlédnete i pod pokličku ghet v Janově, Chanově a v dalších lokalitách. Nakonec uvidíte, jak vypadá část trupu ženy vytažená z mrazáku, což byla hrůzná práce z dílny ústeckého řezníka Miroslava Ritticha, který zabil družku činkou a tělo rozporcoval. To jsou jen některé z mnohdy těžko pochopitelných příběhů, které naleznete v knize o lidské bolesti a hrůze...

Jsme obklopeni složitým světem záhadných jevů, podivných událostí a tajemných příhod. K jejich pochopení a objasnění naše školské vědomosti většinou nepostačují a příliš úspěšná není ani věda se svými složitými moderními přístroji. Situace se někdy jeví spíše jako obraz malíře stiženého akutní schizofrenií. Odborná veřejnost považuje existenci jevů UFO a samotných mimozemšťanů za téměř vyloučenou. Oproti tomu zprávy pocházející z tajných sejfů amerických a ruských vládních struktur dosvědčují nejen realitu mnoha typů mimozemských letounů, ale i drsnou a nepříliš povzbudivou skutečnost trvalého usídlení mimozemšťanů v pouštních oblastech několika amerických států. Velmi důkladně utajovaná činnost těchto mimozemských entit, směřující k neznámému cíli, stěží sleduje blaho lidstva. Byli jsme vychováni v přesvědčení, že běh času je neměnný, ale projekty Montauk a Phoenix prokázaly, že vhodnými technickými prostředky lze vytvořit situace, v nichž se tok času chová jako plastelína a lze s ním manipulovat dle libosti. Ukazuje se, že Darwinova teorie o původu druhů pravděpodobně neplatí přinejmenším pro druh Homo sapiens sapiens. Jak zjistil Nikola Tesla, každý člověk má svůj specifický nultý čas-bod zrodu, který sahá u mnoha lidí daleko před historii Země. Z toho vyplývá, že stáří lidské rasy je pravděpodobně mnohem větší, než se dosud soudilo.Je tedy na místě ptát se: Kdo jsme? Proč jsme? Odkud pocházíme? Kam směřujeme? Tak se svého času ptal i Gautama Buddha a odpověď našel v prastarých moudrých knihách. Leč ony nejsou knihami ve smyslu dnešního pojetí, jak to ukazuje fenomén grálu pojímaný v tolika variantách, že dnes je jeho podstata nesrozumitelná. S překvapením zjišťujeme, jak přesně zapadá starobylá alchymie do mezery oddělující vědění starých civilizací a pokročilou technologii mimozemských entit usídlených na Zemi. Mnoho záhad nesporně souvisí s existencí lidstva, a nastal čas se jimi zcela vážně zaobírat. Kategórie

Knihy "Pravda o Wunderwaffe" odhaluje málo známé zbrojní technologie nacistického Německa za využití i dosud nezveřejněných materiálů, které autor osobně nalezl v amerických a ruských archivech. Řada těchto technologií posléze našla své místo ve zbrojních programech vítězných mocností.

Autor popisuje historii jantarové komnaty, její převoz ze Sovětského svazu do Německa během 2. světové války a její záhadné zmizení. Zabývá se i osobami, které měli něco společného s tímto světovým pokladem, popisuje různá pátrání a možné úkryty. Mnoho stop vede i do českých zemí, přesto zůstává celá záležitost stále zahalena tajemstvím.

V roce 1929 byl v Lučním mlýně ve Smržovce u Jablonce nad Nisou objeven starý čarodějný, starou němčinou psaný rukopis. Majitel mlýna, pan Fišer jej předal řídícímu učiteli ve Smržovce, panu Meissnerovi, který se hned pustil do přepisu špatně čitelného textu. A učitel Meissner byl přímo nadšen. Zjistil totiž, že kniha je signována letopočtem 1469 a jejím autorem je Johann Faust, známý středověký mág a černokněžník. Spis obsahuje zaříkání pekelných mocností, vyobrazení pantáklů a pečetí démonů, návod na zhotovení létajícího pláště nebo magické operace vedoucí k nalezení pokladů. V knize jsou však i četná varování před zneužitím, proto její vydání vzbudilo mezi některými českými okultisty vlnu nevole. Trojnásobné pekelné zaříkání je však přes nepřízeň okolí přeloženo do češtiny a každý dnes může nahlédnout do knihy, která slouž

Autor v knize pátrá po původu českého národa v daleké minulosti, kdy planeta Země začala být osidlována mimozemskými entitami.