AOS Publishing strana 2 z 7

Kniha mapující místa posledního odpočinku cca 250 osobností naší kultury, sportu, společenského života či vědy vychází již ve druhém vydání, poté, co na jaře roku 2018 vyšel její třetí díl. Publikace má opět formu výpravné encyklopedické publikace s množstvím barevných i černobílých fotografií na křídovém papíře, s ilustracemi Zuzany Jesenské-Kubicové a s působivou předmluvou výtvarnice a herečky Ivy Hüttnerové.

Autorka touto svou druhou knihou navazuje na svůj první titul, čtenáři velmi vyhledávanou retro publikaci Vzpomínkomat (2017). Zároveň také tímto způsobem přispívá k dokumentaci prvních sto let existence našeho samostatného státu. Výpravná, převážně fotografická publikace zachycuje uplynulých sto let našeho státu z pohledu obyčejných lidí. Jaká to pro ně byla doba? Jak žili, jak se měli? Co slavili, po čem toužili, o čem snili? Spolu s nimi především prostřednictvím dobových fotografií zavzpomínáme na rodinné události, ty nejběžnější, a přece v životě každého ty nejvýznamnější narozeniny a svátky, Vánoce, Velikonoce, svatby, narození dítěte i okamžiky rozloučení s těmi nejdražšími. Soustředíme se i na různé životní mezníky, často dobově podmíněné pionýrský slib, převzetí občanského průkazu, maturitu a maturitní plesy, zahájení a ukončení základní vojenské služby nebo promoce na vysoké škole. Zavíří i vzpomínky na bramborové a chmelové brigády, lampionové a prvomájové průvody, oslavy MDŽ, pionýrské tábory, dovolené a výlety, Připomeneme si také různá ,poprvé první lásku, první byt, první vlastnoručně uvařené jídlo, první mejdan a cigaretu Okrajově se dotkneme i toho, jak do života obyčejných lidí zasáhly velké dějinné události druhá světová válka, okupace v roce 1968 nebo absurdity padesátých let.

Tohle příjemné setkání s Janem Přeučilem rozhodně nebylo první, jsme přátelé. Jenže tentokrát to bylo poprvé za mikrofonem Českého rozhlasu a navíc nad textem mé knihy "Kapka do žil", kterou jsem na knižním veletrhu Svět knihy 2018 podepisoval. A tehdy mi Jan řekl: "Je to moc milé čtení, proč jej neudělat jako audioknihu?" Protože u toho tehdy byl i můj nakladatel, byli jsme už tři, jimž se ten nápad zdál zajímavý. A tak jsme se za přispění prima lidiček v Českém rozhlase Sever v Ústí nad Labem pustili do práce. Sekundovat úžasnému hlasu pro mne nebylo vůbec jednoduché, ale věřím, že dobré dílo se zdařilo. Kéž si najde cestu nejen k uším posluchačů, ale i k srdcím všech, kteří se rozhodnou si audioknihu poslechnout.

Svět není ani černý, ani bílý. Dokonce ani uprostřed zuřící světové války. Hrdinstvím nemusí být jen nezištná záchrana opuštěné dívky, ale třeba i varování sousedky, která dokáže přemoci svůj strach jediným slovem: Utíkej! Tento okamžik, i když jde jen o jediné slovo, vrhá Juttu, mladinkou židovskou dívenku, do ulic válkou sužovaného Berlína. Zároveň se tou dobou stává Berlín nechtěným domovem pracovně nasazeného Zdeňka, který, vytržen z poklidného života v nevelkém moravském městě, právě zde poprvé v životě prožívá zamilování a lásku, zklamání, zradu, nenávist, slast milování i nečekanou pomoc. Osudy Zdeňka a Jutty se protínají za dramatických okolností, jimiž jsou donuceni se semknout a společně najít cestu nejen k sobě navzájem, ale především k přežití nástrah a hrůz, které jim osud a jejich bližní připraví. Podaří se jim uhájit alespoň holé životy?

Již třetí pokračování úspěšného stejnojmenného titulu. Je překvapující, že nás, kteří se rádi procházíme mezi náhrobky ve stínu starých stromů, je tolik. Tahle zvláštní (a z pohledu mnohých trochu morbidní) záliba má dokonce svůj odborný název – tafofilie. Všem, které oslovuje mystická atmosféra hřbitovů, je určena tato kniha, jejíž autor sjezdil s fotoaparátem celou naši republiku a během pátrání mnohdy téměř detektivního hledal místa odpočinku dalších více než 250 osobností, které si zasloužily najít své místo i na jejích stránkách. Bohužel, tahle kniha nebude nikdy dokončena. I v minulém roce přibylo několik lidí, kteří si zaslouží fotografii a připomenutí v Průvodci…

„Nikdy jsem si nemyslel, že někdy vydám knihu. Když mi však jedna věrná posluchačka napsala, že se jí líbí moje glosy, které pravidelně zněly z Českého rozhlasu, a když se mi začaly množit zážitky a historky, o nichž vyprávím na besedách, bylo rozhodnuto,“ říká o své knize Jiří Werich Petrášek. Kniha je koláží autorových textů, glos, aforismů, citátů, ale hlavně milých vzpomínek ze života, například na otce Jana Wericha, na setkávání se zajímavými lidmi, na dětství, a dojde i na historky z natáčení či divadelních prken… Součástí je barevná fotopříloha.

„Nesmí se říkat to, co si člověk myslí a co by říci měl,“ stěžují si němečtí vědci Peter a Johannes Fiebagovi, kteří svou výzkumnou kariéru obětovali pátrání po mimozemské inteligenci. „Univerzitní systémy, které samy sebe potvrzují a jsou většinou naprosto zkostnatělé, podobně jako římská kardinálská kolegia, jen zřídka připustí, aby se na vedoucí místo dostali lidé, kteří smýšlejí jinak, kteří myslí v souvislostech a také dopředu. Smutným výsledkem je výchova směrem k vědci bez interdisciplinární páteře.“ Je smutným závěrem, že s oběma autory lze v mnoha případech souhlasit, přestože je třeba pro pořádek podotknout, že „římská kardinálská kolegia“ už dávno nejsou zkostnatělá, což bude pro mnoho čtenářů zřejmě udivující fakt, který bezprostředně souvisí i s ústřední myšlenkou této knihy. Je totiž určitě překvapující konstatování, že ačkoli je popsaná situace příznačná pro mnohé obory přírodních či společenských věd, pro progresivní křesťanskou teologii to v souvislosti s pátráním po mimozemském životě vůbec neplatí.

„Všichni v Africe si myslí, že má každý běloch mezi půlkami zlatou kreditku,“ uvádí ve své knize AFRIKA NA ZABITÍ aneb ,evrycink is oukej‘ autor, podnikatel a současně bratr známé módní návrhářky v jedné osobě Tomáš Kovářík. Jak dopadly jeho plány na dobývání zlata v Ghaně a Beninu? Jak se žije v typické africké středostavovské rodině, která vám na půl roku poskytne ubytování? Jak vypadá cesta džunglí v noci, při které musíte plavat v řece plné krokodýlů? Jaké okolnosti provází jednání s radou starších, která uděluje povolení k těžebním právům? Ohlídá vám dobře tašku s penězi taxikář, který se nazývá vaším úplně nejvíc největším kamarádem, když vy se koupete v oceánu a vinou spodních proudů bojujete o život? Jak přežít ve světě, kde se vás všemi způsoby snaží připravit o peníze, kterých má podle jejich názoru každý Evropan plnou stodolu? To vše poznal autor na vlastní kůži a za pomoci novinářky Lenky Stránské převedl do knižní podoby. S odstupem času se na své tehdejší zážitky dokázal podívat i s velkým nadhledem, takže se při čtení opravdu pobavíte.

Není to tak dávno, co světovou pozornost vzrušil nález tzv. Kumránských svitků v Izraeli poblíž Mrtvého moře a vzápětí také objev knihovny v Nag-Hammadí. Tyto dokumenty jakoby úplně odporovaly vzletnému a místy až výbušném evangeliu Lukášovu; naopak, jakoby nám ukazovaly Ježíšovo učení v docela jiném světle. Jenže – jsou tyto zdroje pravdivé? A proč až dodnes nebyla s jejich obsahem a rozborem náležitě seznámena široká veřejnost? Namísto toho byly dokumenty tiše a nenápadně vykoupeny za cenu několika miliónů dolarů do soukromých rukou. Možná proto, že obsahují myšlenkovou nálož, která by otřásajícím výbuchem dokázala uvrhnout dosavadní stavbu velkých církví do naprosto žalostných trosek. Co je to tedy za informace, které svitky obsahuji?

Autor již v roce 1998 v článku varoval, že česká armáda musí začít opět zbrojit, protože kolem roku 2015 čeká oblast Evropy závažná bezpečnostní krize. Ta nastala. Tato kniha je podobným varováním: Podle autora představitelé EU a největších západoevropských států by měli být zatčeni a odsouzeni k výjimečným trestům za velezradu, neboť EU přivedli na pokraj bezpečnostního krachu. Nebyli ochotni od roku 2014 velmi tvrdě zastavit nelegální migraci z Blízkého východu a Afriky. Ta se od roku 2015 stala nepřetržitou nelegální invazí, kterou nejsou schopni zastavit pátou kolonu tzv. liberálních a neziskových organizací. Nejstrašnější je, že veškeré autorovy prognózy týkající se válečných konfliktů a násilí, které od roku 1998 publikoval, byly dosud přesné. Dnes autor v knize varuje: EU a NATO z hlediska zajištění bezpečnosti jsou bezcennými institucemi. Také USA jsou pro EU prakticky bezcenné, protože po roce 2000 veškerá vojenská rozhodnutí USA vedla pouze k bezpečnostním katastrofám. Autor též zdůrazňuje, že pokud si někdo dělá iluze, že nás může ochránit „Velký ruský medvěd“ z evropského východu, ať na to zapomene. EU sice není a nebude Ruskem ohrožena (na rozdíl od tvrzení probruselských propagandistů), ale také nám Rusko nepomůže. Jsme pro Rusko jenom zdrojem zisků – chaoticky se chovající obchodní partner. Rusko má své problémy: Čelí narůstajícím problémům s islamismem, a je pouze otázkou času, kdy bude ohroženo velmocenskou Čínou. Pohled autora je chladně analytický. Varuje, že bojiště je a bude všude: Byla definitivně smazána hranice mezi vojenskou (válečnou) oblastí a civilní sférou. Vysvětluje, proč bombardovat nemocnice je normální, zastřelit novináře je bezpečnostní prevence, brát zajatce je zbytečná zátěž, využívat rukojmí jako živé štíty je samozřejmostí, samozřejmostí je i zítřejší použití zbraní hromadného ničení; samozřejmě nezáleží ani na počtu obětí, protože lidí je více než dost. To jsou staronová pravidla nadcházející budoucnosti. Opět nastala doba zneužití primitivní síly podobného typu jako při kolonizaci světa Evropany či při zahájení 1. a 2. světové války. Situace je o to horší, že islamistický primitivismus podporovaný sunitskými i šíitskými muslimskými státy je ještě hlubší, než byl ten nacistický v Hitlerově Německu. OSN (podobně jako v 30. letech 20. století Spojené národy v Ženevě) je z bezpečnostního hlediska organizací již bezcennou a pro EU spíše nebezpečnou. Lidská práva jsou jenom nástrojem expanze, podobně jako demokratické volby v Německu v 30. letech 20. století byly nástrojem nacismu – k čemuž došlo zcela nedávno též v Turecku.

Životní příběh a osudy příslušníka protektorátního vládního vojska, který se octl ve službách R. Heydricha, plánoval atentát na K. H. Franka a posléze skončil jako vězeň hitlerovského a poté komunistického režimu. Knihy vychází z autentických zápisů jeho osobních deníků, které odtajnil jeho synovec.

Třetí říše dosáhla vynikajících výsledků ve vědě a technice. Uvědomění si tohoto faktu a dokonce i údivu neznamená žádnou glorifikaci nacismu. Nelze totiž přenést technické objevy na morální aspekt systému. To, že nějaké zřízení může být technicky rozvinuté, ještě neznamená, že nemůže být zločinecké. Některé zbraňové systémy, vyvinuté v nacistickém Německu neměly žádnou analogii v jiných zemích, což například americký prezident Eisenhower vyjádřil po válce dostatečně výstižně: „Německá technika byla v předstihu před spojeneckou o dobré desetiletí. Naštěstí německé velení nebylo schopno tuto převahu využít a pozdě se zorientovalo v tom, jaké možnosti zde vstupují do hry.“ Ačkoli se můžeme oprávněně domnívat, že ani on nevěděl o nejzajímavějších objevech v oblasti německé techniky...

Je neděle osmnáctého srpna 1990. Sedím na tribuně strahovského megastadionu a štípu se do tváře, zda je to skutečnost nebo sen. Bylo nás tam prý asi sto tisíc. Čekáme, abychom si prožili vystoupení The Rolling Stones. Už věřím, že změny, ke kterým došlo na sklonku minulého roku, jsou skutečné. Chtě nechtě jsem se musel ohlédnout více než dvacet let nazpátek… Stál jsem tehdy v červených trenýrkách v tělocvičně, kde spolužák Vláďa u ribstole suverénně žongloval se jmény jako George, Paul, John a Ringo a já na něho nechápavě civěl. Po škole nás pár okolostojících pozval k sobě domů, abychom si poslechli, co jsme ještě neslyšeli. Přišel jsem, vyslechl nejen zmiňovanou čtveřici a byl jsem naprosto a definitivně ztracen. Nestala se z toho pro mě pouhá módní vlna, ale doslova uhranutí na celý život, čehož dokladem je i tato kniha…

Píše se rok 1148 a islámský svět pustoší Druhá křížová výprava. Mladý mnich, bratr Johanes se po několika velice tvrdých zkušenostech a zkouškách stává členem templářského řádu – členem křesťanské elity. Už jako templář je pověřen speciálním úkolem – odstranit tajemného „Starce z hor“, vůdce fanatické sekty asasínů, bratrstva páchajícího především úkladné politické vraždy. Jejich sídlem je pevnost Alamút v daleké Persii. Postupně poznává tajemství templářů i asasínů. Čtenář spolu s ním odhaluje také detaily tehdejšího světa a myšlení. Obchody s relikviemi a odpustky, světla a stíny proslulých opatství v Cluny a v Clairvaux. A v ještě vyšším plánu úklady náboženského fanatismu, jejichž hříčkou se stal i on sám. Jak templářova mise dopadne? Zvítězí půlměsíc anebo kříž? Dostojí rytíř všem náročným závazkům templářského řádu? a jaké je podle Clairvauxe základní a největší tajemství templářů? Na vše odpovídá talentovaný žurnalista a spisovatel Frank Fabian, známý českému čtenáři některými svými díly z oblasti investigativní literatury faktu

Známe to všichni z každodenního života. Někdo se nás snaží o něčem přesvědčit, ale čím více tak činí, tím více mu nedůvěřujeme. Sem patří i legendární přistání Američanů na Měsíci v letech 1969 až 1972. Užitečná tradice, předávaná nám našimi rodiči, nás odjakživa učí: důvěřuj, ale prověřuj. Lunární mise jsou stále tabuizovaným tématem, které americké úřady nadále drží pod pokličkou a podporují pouze oficiální verzi. Položil si někdo otázku: Qui bono? Komu to slouží? Dosud se ještě nikdo nezabýval otázkou, co by předstíranými americkými lunárními misemi získal i druhý účastník tehdy bipolárně rozděleného světa mezi USA a SSSR… Nikdo si dosud nedokázal představit, že i jaderné a kosmické supervelmoci mají své originální a ryze společné zájmy, které je dokáží účelově spojit, i když navenek v jiných otázkách stále zůstávají konkurenty. Je to však nikoliv výjimečná dialektika života. Ale chápu, že globální mediální obraz světa, vytvořený oběma supervelmocemi, je tak silný a trvalý, že nahlédnutí do zákulisí tohoto obrazu může být pro mnoho čtenářů těžko přijatelné. Tato kniha se o tento náhled nezaujatým pohledem pokouší.

Máte před sebou již 4. vydání této publikace – doplněné a v jiné podobě. V roce 1993 vyšla poprvé ve Švýcarsku, Melantrich ji vydal v roce 1995 a později vyšla i na Slovensku ve slovenštině. Kniha je však dnes aktuálnější než kdykoliv předtím! Snad nebudu přehánět, když si myslím, že posloužila všeobecnému osvěžení pojmů ostatních mocenských forem po předchozím období diktatury proletariátu v našich zemích. V roce 1995 každý z tehdejších senátorů, poslanců a členů vlády dostal výtisk této knihy jako dar. Místopředseda tehdejší Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR po přečtení vyjádřil přání, aby se tato publikace stala součástí života našich politiků, což by bylo určité minimum, jímž bude živena naše politická kultura. A pan předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, dr. Milan Uhde mimo jiné řekl: „Opravdu moudré čtení; je užitečné si občas leccos z historie připomenout...“ „Demokracii“ v naší zemi zažíváme už více než 25 let. Pomalu si také všímáme i „demokratického“ zneužívání moci. A pomalu ztrácíme představu o tom, co jsme vlastně původně chtěli... že by tuhle demokracii? A kde je ta vysněná SVOBODA...?