Argo strana 113 z 311

Architekt, profesor a autor mnoha odborných publikací M. Rajniš se rozhodl sepsat vzpomínky ze svého života plného cestování, netradičních zvratů, úspěchů i pádů. Jako buřič a provokatér, který si celý život razí svojí cestu, chce čtenáři ukázat, že i člověk, nýmand, kterého málem strčili do pomocné školy, může žít bezvadný život. „Přál bych si, aby se čtenář při mým vyprávění odvázal, začal mluvit slangem a vychutnal si krásně vyslovený český nadávky, který se skví jako pralinka na dortu.“ Prof. Ing. arch. Martin Rajniš (* 16. května 1944, Praha) je český architekt a urbanista, spoluzakladatel České komory architektů, několika architektonických kanceláří a zakladatel ateliéru Huť Architektury. Jako pedagog působil na VŠUP v Praze a na Technické univerzitě v Liberci. Je známý především jako autor nové Poštovny na Sněžce nebo Majáku a muzea Járy Cimrmana v Jizerských horách. Věnuje se experimentální architektuře a vztahu architektury k přírodě a k lidské společnosti. Martin Rajniš o knize… Skutečně mám dobrou paměť a už řadu let mě připadalo potřebný podělit se o příběhy, který jsem za posledních 70 let zažil. Osud mi do cesty přihrál milý stvoření, Magdu (Křížkovou) Šebestovou, která mý košatý zhruba, 100 hodinový vyprávění převedla do 900 stran textu, z kterejch posléze vznikl na 120 stranách týhle knihy koncentrovanej elixír toho, podle nás, nejlepšího. Myslím, že čtenáře budou bavit i krásný fotky, mimo jiný i z mejch četnejch exotických cest, kterých tam bude víc než stovka. Dílo se jmenuje 25 344 dnů vzpomínek, což vystihuje 71 let mého života, během něhož jsem toho zažil skutečně hodně – dětství ve staré Praze s nejrůznějšími výchovnými experimenty svého otce, časy chudoby a vzdoru proti bolševikovi, byl jsem dvanáctkrát v kriminále. Strávil jsem čtyři roky na moři, přeplul na malé lodi s jednou krásnou holkou Atlantik. Projezdil jsem stovky tisíc kilometrů po pouštích, divočinách, pralesech, projel jsem horní toky Amazonky, byl jsem v nejzapadlejších koutech Nové Guiney. Ale zároveň jsem řídil jako architekt velké ateliéry a rukama mi prošlo ve stavebních nákladech skoro 14 miliard korun. Zažil jsem Paříž coby bezdomovec i jako nositel světové ceny za architekturu… Spolupráce s Magdou (Křížkovou) Šebestovou Magdu jsem poznal koncem sedmdesátých let, když jsme v době třeskutýho bolševizmu dělali pavilon na výstavu do Kanady – já jako mladej architekt a ona jako hosteska. Pamatoval jsem si ji ještě z doby, kdy jako malá holka zpívala s Jiřím Suchým v Semaforu. Potom jsme se dlouhý roky neviděli a až při rozhovoru pro Xantypu kterej se mnou přišla udělat,jsem si uvědomil, jak se umí ptát, jak se umí bezvadně tvářit a hlavně jak skvěle umí psát… tak jsem jí nabídl, že bychom spolu mohli zkusit to moje vzpomínání napsat a ona, zaplať pánbůh, kývla...

Akční komedie Týpci nás přenese do druhé poloviny devadesátých let dvacátého století. Krachující vztah s modelkou a osobní tragická zkušenost vedou hlavního hrdinu k útěku do země-nezemě a k novému životnímu startu. Drhnutí toalet chicagských továrních mega-komplexů a ilegální svět moderního otroctví polských mafií však nebylo to, co přesně očekával. Přišel tedy čas se v cizím prostředí zorientovat a nové situaci čelit vlastním, neortodoxním způsobem – v česko-slovenském gangu, který tvoří vskutku pozoruhodní týpci…

Psychologická novela Prak z období německé okupace vypráví příběh novináře, který se zaprodal nacistické moci a svá selhání se rozhodl kompenzovat tím, že spáchá brutální, radikální čin, který jej může přivést až na popraviště. A není zdaleka jisté, zda mu tento záblesk vzdoru pomůže po válce očistit vlastní jméno. V druhé linii pak sledujeme osudy patnáctileté Aleny, která na počátku šedesátých let objeví v lesní chatě u Hamerské nádrže na Vysočině novinářovy zápisky. Jak se naplnil jeho osud? Jaký vztah k tomuto muži má její matka? A hlavně – proč jen zmínka o něm přivádí k zuřivosti komunistického tajemníka, který s oběma ženami tráví na chatě noc?

"Pocházím z Leningradu. Holýma rukama jsem zabil jednoho člověka. Narodil jsem se 15. srpna 1896 a od toho okamžiku se ze mě stal objekt pohybující se prostorem směrem k vám…“ Zamčený v kajutě na parníku plujícím do Leningradu vyťukává Lev Těrmen na stroji dopis Claře, své „jediné lásce“, a vzpomíná na mladá léta, jež prožil jako brilantní vědec. Coby vynálezce éterického hudebního nástroje thereminu vystupoval za nadšeného aplausu v pozlacených koncertních sálech po celém Rusku i Evropě. Jako miláček Sovětského svazu byl vyslán do New Yorku, aby infiltroval samotný kapitalismus, získal si jeho srdce a odhalil jeho tajemství. Místo toho však Manhattan infiltruje Těrmena a v městě snů se setkává s Gershwinem a Rachmaninovem, Rockefellery i Astory, Charliem Chaplinem či Glennem Millerem a celé noci tančí s krásnou mladičkou houslistkou Clarou Rockmorovou. Když se však jeho špionské plány rozpadnou a on se musí vrátit domů, zjistí, že se Matička Rus hodně změnila. Ve vyhnanství v sibiřském Gulagu přežívá pouze díky svému důvtipu a je čím dál hloub vtahován do labyrintu Stalinistického Ruska. Jen jeho city ke Claře, vznášející se ve vzduchu jako píseň thereminu, mu naznačují východisko."

Folklorista a literární historik Karel Dvořák vydal svůj soupis exempel – vyprávění mnoha žánrů používaných středověkými kazateli jako názorné ilustrace jejich kázání – již r. 1978. Excerpoval pro něj prameny od počátků české literatury až po dobu husitskou a držel se dodnes používaného systému amerického medievalisty F. C. Tubacha, který obohatil přibližně o tři sta nových typů exempel. V 80. letech se Dvořák ke své práci vrátil, přeložil ji do němčiny a s pomocí historika knihtisku Kamila Boldana ji výrazně rozšířil o přibližně 230 nových exempel. Před dokončením díla však autor v r. 1989 zemřel a práce zůstala v rukopise. Nové vydání této příručky mezinárodního významu je překladem tohoto rukopisu a kromě rozšíření počtu exempel a pramenné základny obsahuje také novou předmluvu medievalistky Anežky Vidmanová.

Detektivka ze série příběhů o Mary Russellové, učednici Sherlocka Holmese. Píše se rok 1921, a přestože se Mary stává bohatou dědičkou, nepřestává se toulat mlžnatým Londýnem v důmyslném přestrojení. Jedné noci narazí na starou známou jménem Veronica a ta ji zavede do Nového chrámu božího, což je sdružení vedené charismatickou Margery Childeovou, sufražetkou s mystickými sklony. Když se však mezi stoupenkyněmi odehraje nikoli první ošklivá nehoda, začne Mary zajímat původ bohatství vůdkyně společenství. Na pomoc je přizván i Sherlock Holmes, který stůj co stůj musí zabránit tomu, aby Mary o své peníze přišla... a spolu s nimi taky o svůj život.

Piu Marie Eatwellová s nadšením uvádí na pravou míru čtyřicet pět mýtů o Francouzích, od „Francouzi se nikdy neopijí“ a „jedí koně, žáby a česnek“, přes „jsou posedlí sexem“ až po jejich pověst národa notorických kuřáků, rovnostářů či revolucionářů. Výsledkem je vtipný, informacemi a barvitými citáty překypující portrét současné Francie a proměn, které tam v průběhu věků a zejména v posledním půlstoletí nastaly. Nakolik se od sebe někdy vzdálí realita a romantický pohled například na Paříž, dokládá tzv. „pařížský syndrom“, kvůli němuž musí být každoročně hospitalizováno hned několik šokovaných japonských turistů. Díky této knize deziluzi zaručeně nepropadnete, vždyť ani radikální změny v jednadvacátém století nedokázaly Francii v našich očích připravit o tradiční kouzlo.

Může mít román z prostředí současných Spojených států závažnost klasické tragédie, aniž by se vzdal strohého, nezaujatého realismu? Je opravdový příběh velké lásky slučitelný s vášní pro kulturistiku a fastfoodové restaurace? Lze bez falešného patosu popsat brutalitu moderních válek, úmornou dřinu novodobých otroků a vůbec onu „odvrácenou stranu“ americké společnosti po 11. září? Atticus Lish svou strhující knihou odpovídá na tyto otázky kladně. Cou Lej je ilegální imigrantka z Číny. Brad Skinner je veterán z Iráku. Ona má za sebou těžké chvíle v rodné zemi a několikaměsíční vězení v nové vlasti, on má na těle zhojené jizvy po šrapnelu, psychicky však funguje jen díky antidepresivům a alkoholu. Oba je přitáhne New York – ona se chce ztratit v nesčetném davu jiných ilegálních přistěhovalců, on plánuje propít se k nové chuti do života. V brilantně vylíčených kulisách společenského dna dnešního velkoměsta se odehraje jejich smutně uvěřitelný příběh. Lish jej spřádá nelítostně, bez planého mentorování i líbivých příkras. Píše strohým, ale bohatým jazykem plným temného lyrismu, navíc s brilantním postřehem muže „ušpiněného životem“.

Berlín 1940. Mladičké Židovce Marii Jalowiczové hrozí deportace. Jenže ona chce žít. Za každou cenu. A tak zmizí. Celou válku se skrývá a někdy za to platí opravdu vysokou cenu. Po 50 letech od skončení války namluví Marie poprvé celý svůj životní příběh na 77 magnetofonových pásků. Stanou se základem jedinečného časového dokumentu. Otevřeně, bez vnitřní cenzury v něm hrdinka líčí, jaké to je protloukat se den po dni Berlínem ovládaném Hitlerem: Potřebuje falešné doklady, úkryty, lidi, kteří jsou ochotni jí nezištně i za úplatu pomoci. Pokusí se nacistům uniknout fingovaným sňatkem s Číňanem, snaží se přes Bulharsko vycestovat do Palestiny. Marně. Musí zkrátka přežít v Berlíně. Je svolná ke všemu, tak silná je její touha přežít. Autentická výpověď mimořádně statečné, nezdolné ženy doplňuje doslov jejího syna, Hermanna Simona, historika a ředitele Nadace Nová synagoga v Berlíně. „Upřímná výpověď o přežití uprostřed nacistického Berlína neskrývá žádná tabu.“ Channah Trzebinerová, Jüdische Allgemeine „Kdo se chce o lidovém odporu, nenávisti, morálce, lidskosti a proletářském nacismu dozvědět víc, ať si přečte tuhle knihu.“ Götz Aly, Berliner Zeitung

Vražedné tajemství zakódované do nejznámějšího Leonardova obrazu sahá až do dnešních dnů… Ve hře není nic menšího než svatý grál! Robert Langdon, uznávaný harvardský profesor symbologie, pobývá služebně v Paříži, když v jeho hotelovém pokoji zazvoní telefon. Správce uměleckých sbírek v Louvru byl zavražděn. Co s tím má společného profesor historie? Důvod leží hned vedle mrtvého těla: nevysvětlitelná šifra, kterou tam policie objevila. Langdon se pouští do pátrání a k svému ohromení náhle vidí, že kamsi do temnot vede stopa zřetelných nápovědí, viditelných pro všechny, kdo vidět chtějí, obsažených přímo v díle geniálního Leonarda da Vinci. Do hry se zapojí také talentovaná odbornice na šifry a kódy, Sophie Neveuová, a na světlo vycházejí další záhadné souvislosti, naznačující spojení zavražděného s elitní společností, tajným řádem zvaným Převorství sionské, jehož členem byl kdysi i sám Leonardo. Nastává bezdechá honba Paříží i Londýnem, zatímco nepřátelé beze jména a bez tváře se snaží všechno překazit. Pradávné tajemství, jehož zveřejnění by znamenalo přepsání lidských dějin, má zůstat navěky skryto… Autor legendární bestseller jemně přepracoval pro mladší čtenáře. Co ho k tomu vedlo? Sám Dan Brown k tomu říká: „Mnozí moji přátelé mají dospívající děti. Některé z nich zhltli dospělou verzi Šifry mistra Leonarda a ohromně se jim líbila; některým však připadaly jisté aspekty románu příliš ,dospělé‘ a odrazovala je i délka. Adaptace pro mládež se proto pokouší teenagerům zprostředkovat svět díla tím, že se poněkud zkrátí rozsah, vysvětlí určitý historický kontext a celkově se přizpůsobí jejich myšlení…“ Šifra mistra Leonarda ve vydání pro mládež tak teenagerům nabízí vstupenku do fascinujícího světa románů Dana Browna. Děj je akčnější a autor zároveň více čtenářům popsal historický kontext napínavého příběhu.

Román Ondřeje Štindla K hranici sestává ze tří částí. Každá má jiného protagonistu, každá je zasazena v jiném historickém údobí, a přece je leccos spojuje: vlasovský voják Stěpan na konci druhé světové války, řidič náklaďáku Michal za tuhé normalizace a sanitář Ivan na sklonku komunistického režimu (a v samém závěru téměř o třicet let později, už coby uznávaný výtvarník) jsou outsideři, kteří se nedokážou konformovat s většinovou společností a ani po tom nijak zvlášť netouží. Po nějakou dobu se sice pokoušejí splynout s okolím, podřizují se neviděné, ale palčivě tušené „Hydře“, ale v určitou chvíli, také pod vlivem prožitku lásky, učiní osudové rozhodnutí a vzepřou se. Jejich životy se tím nenávratně promění, začnou směřovat k tragickému rozuzlení, nevyhnutelnému a drtivému, avšak nepopírajícímu možnost, že za touto „hranicí“ existuje ještě nějaká další naděje. Autor ve svém vyprávění mísí osobní i veřejné; působivě vykresluje individuální osudy na pozadí historických událostí, přičemž snoubí love story s bildungsromanem, pistolnickou historkou a mýtem. Své tři příběhy neokázalým způsobem spojuje v jeden a zasazuje jej povětšinou do širšího centra Prahy, zhruba vymezeného Karlovem, Vyšehradem, Nuslemi a Vinohrady. Praha je tu přitom víc než pouhou kulisou: pražský genius loci se ve Štindlově podání stává bezmála další postavou, skutečným spoluhráčem (či protihráčem) autorových hrdinů. Přestože tak román zkoumá hranice všeho druhu – jeho hrdinové se „k hranici“ vypravují vlastně neustále, ať už jde o pomyslnou hranici sebeobětování, fyzickou, zadrátovanou hranici totalitního státu, či hranici duševní rovnováhy –, do jisté míry je také hledáním středu, centra, hlubiny bezpečí.

Pro Samuela Hoeniga není Aspergerův syndrom porucha, ale soubor povahových rysů. A coby majitel a jediný zaměstnanec firmy Otázky a odpovědi jich náležitě využívá. Na co se ho zeptáte, na to najde odpověď: „Kde je moje kobra?“, „Padne na novém stadionu New York Yankees homerun?“… zkrátka na cokoli. Ovšem když se ho nejnovější klientka zeptá na pravou identitu svého takzvaného manžela, musí se Samuel obrátit na svou bývalou společnici, paní Washburnovou, protože v záležitostech citů, vztahů a manželství se cítí více než nejistý. A zprvu se zdá, že se jim týmová práce daří… dokud se v Samuelově kanceláři neobjeví mrtvola.

Kniha pro všechny bojovníky s nadbytečnými kily. Traci Mannová, psycholožka z Minnesotské univerzity, která dvacet let zkoumala lidské sebeovládání a příjem potravy, dospěla na základě vlastních výzkumů i studií jiných vědců k několika pozoruhodným závěrům: diety nefungují a ani fungovat nemohou, takzvaná epidemie obezity je mediální strašák, a diskriminace tlouštíků je pro jejich zdraví nebezpečnější než sama obezita. Zároveň boří mýtus o úloze pevné vůle při udržování zdravé hmotnosti a nabízí dvanáct jednoduchých a účinných strategií, jak s využitím přirozených lidských sklonů vnést do našeho jídelníčku více zdravých potravin a do života více pohybu. Tak se snadno dostaneme na spodní hranici našeho individuálně daného váhového rozsahu. To je ta nejnižší váha, se kterou můžeme šťastně a zdravě žít, kterou si lze udržet, aniž by z toho člověk dělal své životní poslání. Vždyť nejdůležitější na člověku není to, co se dá změřit z vnějšku, ale to, co září zevnitř.

Ve čtvrtém románu cyklu historických detektivek Juraje Červenáka navštíví hrdinové Vídeň přelomu 16. a 17. století. Napínavý politický thriller ohromí dokonale vykreslenými dobovými reáliemi i spletitým příběhem plným akce, ale především sugestivním hledáním kořenů zločinu, při němž není příliš jasné, na které straně se nachází dobro a na které zlo. Nad někdejším císařským sídlem se stahují mračna. Špioni biskupa Khlesla zavětřili stopu protestantského spiknutí, kterého cílem je likvidace nejvyšších katolických hodnostářů. Obětí prvního útoku se stane sám následník trůnu, arcivévoda Matyáš Habsburský. Zatímco lékaři bojují o jeho život, Stein, Barbarič a Jaroš v ulicích Vídně a blízkém okolí pátrají po nelítostném vrahovi. Možná je to úkol nad jejich síly – za maskou „ďábla v zrcadle“ se údajně skrývá člověk, který se pohybuje v nejvyšších kruzích. Napětí mezi vídeňskými katolíky a protestanty se stupňuje a vkrádá se i mezi Steina a Barbariče. Nebudou nakonec stát proti sobě?

Román Emila Hakla předjímá to, k čemu technověda směřuje již delší dobu – výrobu umělého člověka. Frankensteinovská touha lidstva je zde naplněna v ryze amatérských podmínkách. To však oběma hrdinům nebrání prožít intenzivní vztah založený na vzájemné příchylnosti, která časem přeroste v závislost, spikleneckém přátelství a sexu. Je to román o lásce s téměř detektivní zápletkou, napsaný autorovým typicky úsporným a svižným stylem. Život je zázrak, ať vzniká jakkoli.

V roce 1920 vyšly pod titulem Klingsor poprvé tři povídky Hermanna Hesseho, pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu. Na první pohled se jeví dosti různorodé, a přece mají jedno společné: vztah k expresionismu. Povídka Klein a Wagner je patrně autorovým nejexpresionističtějším textem, rozdvojením hrdiny se do ní promítá Hesseho zkušenost s psychoanalýzou i nevole k měšťáckému světu. V Dětské duši reflektuje Hesse z pohledu dospělého zážitek z vlastního dětství. V povídce Klingsorovo poslední léto se bezesporu odrazila velká změna, která se udála v Hesseho životě: Jeho první žena Maria Bernoulli byla trvale hospitalizována pro schizofrenii, manželství se rozpadlo, Hesse byl propuštěn z oddělení péče o válečné zajatce, Německo ovládl zhoubný nacionalismus a Hesse přesídlil do slunné Montagnoly ve švýcarském kantonu Ticino, kde našel nejen nový domov, ale i novou lásku k malířce a zpěvačce Ruth Wengerové. Prostřednictvím hlavní postavy, osamělého malíře, Hesse zkoumá umělectví jako možnost a způsob existence. Klingsor vyděšený blížící se smrtí se snaží prožít zbývající čas co nejlépe a nejradostněji, cele se oddává umění, noci tráví u vína a v náručí žen. Povídka vrcholí Klingsorovým posledním uměleckým počinem, autoportrétem, který jako by byl zpodobněním mnoha tváří.