Argo strana 208 z 263

Dvojitá porce temné imaginace slovenského spisovatele Jozefa Kariky vychází jako dvojkniha Hlad. Žízeň. Každá z knih nabízí samostatný zážitek, při čtení obou však příběh dostává nové významové vrstvy. Nepřirozeně vysoký muž s kufrem, ve kterém se ukrývají ty nejhorší noční můry, brutální vrah ve žluté větrovce, strašidelná maska ze staré juty… Mrazivé vyprávění zachycuje sto let přízračné historie vrchu Čebrať a nedalekého Ružomberoku. Autor ji podává skrz mistrovsky vystavěnou mozaiku příběhů, které se proplétají v prostoru i čase. „Tato dvojkniha vznikla jinak než mé předchozí romány. Chtěl jsem sestavit sbírku svých starších i nových mysteriózních novel. Během práce jsem si všiml, že vytvářejí souvislé vyprávění. Podvědomí mi ho dávkovalo dvacet let. Tento objev mě překvapil, s údivem jsem odhalil ten nejděsivější příběh, s nímž jsem se doposud setkal,“ říká o své poslední knize autor.

Nadešel konec civilizace. Pryč jsou internet, televize i mobilní telefony. Zůstalo jen málo z toho, co by člověku připomínalo, že je stále lidským tvorem. Nastala apokalypsa. Zbývá už jen jediný cíl: PŘEŽÍT. V nitru Evropy opanované nemrtvými se skrývá něco, co má blíž ke konečnému zatracení než k vytoužené spáse. Mladý španělský právník, žena, kterou miluje, a jeho bojem zocelený přítel se po záchraně před jistou smrtí na moři ocitají v pevnosti nenávisti. Ve Spojených státech zpustošených zombie nákazou nabízí útočiště pouze Gulfport v Mississippi... ovšem za cenu naprosté podřízenosti fašistickému diktátorovi a jeho brutálním vymahačům. Jejich hrůzovláda však nemusí mít dlouhého trvání…

První díl velkolepé historické fantasy z dob Kyjevského knížectví, kdy na pozadí vojenských výprav knížete Svjatoslava vznikla legenda o udatných bohatýrech. Odlehlou vesnici na území kmene Muromců přepadnou lovci otroků. Unikne jim jen Ilja, místní mrzák. Díky setkání se třemi tajemnými poutníky však mladík zlomí kletbu a zázračně se vyléčí. Plný nepředstavitelné síly vyrazí na cestu za pomstou a osvobození svých soukmenovců. Stopa ho vede do povodí Volhy – Itylu, kde o moc soupeří bulharský chán a obávaní mágové z Dračí věže. Stejným směrem v tu chvíli postupuje vojsko knížete Svjatoslava. V žilách mladého vládce koluje dobyvačná krev vikinských předků. Osudy mladého bojovníka a ctižádostivého vojevůdce se zanedlouho protnou. Ilja, zvaný Muromec, se připojí k elitní družině knížecích bohatýrů a zúčastní se největší válečné výpravy, jakou tyto končiny zažily.

Představte si, že žijete ve světě, kde je všeho dostatek, stravu i bydlení máte zajištěné, dokonce vám vyberou životního partnera a každé rodině přidělí jedno či dvě děti. Jenže kdo ty dětí rodí? Když Claire dovrší dvanáct let, zvláštní komise pro ni zvolí povolání: stane se rodičkou. Ve čtrnácti porodí „produkt“, syna. Podle místní zvyklosti chlapec vyrůstá v pěstounském středisku, ale Claire na něj nemůže zapomenout a najde si způsob, jak syna vídat. Jenže pak ho kdosi unese a Claire v zoufalství na poslední chvíli skočí na odplouvající loď, která by ji mohla k synovi dovézt. Loď však ztroskotá… Moře vyvrhne Claire na břeh a ona si nic nepamatuje. Obyvatelé blízké vesnice ji přijmou mezi sebe a dívka poprvé v životě zažívá vřelou lidskou sounáležitost, učí se znát barvy, objevuje svět přírody. Nic z toho v jejím dřívějším životě neexistovalo. Když se jí po čase paměť vrátí, vydá se svoje dítě znovu hledat. Nic už ji nedokáže zastavit. Pro syna obětuje cokoli… V závěrečném dílu slavné tetralogie započaté kultovním Dárcem se opět setkáme s Jonasem, Kirou i Handlířem, postavami, o nichž vyprávěly předešlé svazky kvarteta – každý díl ale líčí samostatný příběh. Dárce získal mj. John Newbery Medal a překladová práva k němu byla prodána do 41 zemí.

Detektivní série Trujkunt dějově zasazená do nejvýchodnějšího cípu Česka, kde se běžně hovoří těšínsko-jablunkovským nářečím "po naszymu", pokračuje povídkami Zahrada a Rest. Na rozdíl od předchozích víceméně adrenalinových povídek nyní major Roman Saran spíš než se zločinem svádí boj v milostném životě. Přesto ale pochopitelně jde hlavně o zločin. V povídce Zahrada Saranovi v pátrání po krádeži vzácného obrazu výrazně pomáhá jeho kamarád Marek Hota. Okolnosti vraždy lichváře v příběhu nazvaném Rest vracejí Sarana k tragické události staré mnoho let a nabízejí mu možnost záhadu objasnit a zároveň i ulevit svému svědomí. Splatí svůj dluh vůči zesnulé kamarádce?

V románu Děda nabízí Jan Novák další příběh spojený s vlastní rodinou; jak naznačuje lapidární název, vyprávění se tentokrát točí kolem autorova dědečka, středočeského zemědělce, jehož semlely dějiny i zvůle komunistické moci a jenž svého vnuka fascinuje i děsí zároveň. Kniha je vystavěna s typicky novákovským švihem: sled krátkých, ostře vypointovaných kapitol postupně skládá působivý obraz "dědy betonového srdce", "babičky kobry královské" a dalších členů autorovy rodiny i jejich sousedů a známých, a přitom ukazuje střet "velkých" a "malých" dějin v kulisách polabské vesnice během násilné kolektivizace v padesátých letech minulého století. Literární kvality textu a autorovo vypravěčské mistrovství vyzdvihla i odborná porota, jež Janu Novákovi za román Děda udělila prestižní Cenu Josefa Škvoreckého.

Po ničivém dopadu meteoritu na Itálii v roce 2077 se nejvyšší představitelé lidstva rozhodli vytvořit systém radarů a teleskopů, jenž monitoruje všechna tělesa prolétávající Sluneční soustavou. V roce 2130 systém zachytil objekt mimořádných rozměrů. Pohyboval se po přímce, nikoliv po elipse jako ostatní asteroidy. Dostal jméno Ráma a na čas se na něj zapomnělo. Až když se přiblížil k Marsu, byla k němu vyslána sonda, jejíž kamerové snímky vyrazily lidstvu dech. Ráma je válec o délce padesát kilometrů a průměru dvacet kilometrů. Jeho povrch je zcela hladký a podle slabého gravitačního pole lze předpokládat, že je dutý. Lidstvo se chystá na první návštěvu z hvězd… Klasická science fiction sira Arthura C. Clarka, za níž získal neuvěřitelnou řadu literárních ocenění, se vrací v původním českém překladu Zdeňka Volného.

Velkolepá oslava ženského přátelství. Píše se rok 1974 a čtrnáctiletá Kate se už smířila s tím, že ve škole patří mezi vyvrhele a musí se obejít bez přátel. To se však rázem změní, když se naproti přes ulici přistěhuje Tully, "nejúžasnější holka na světě". Obě se cítí osamělé, přestože každá jinak, společné tajemství je ale sblíží a brzy mezi nimi vznikne přátelství na život a na smrt. Nebojácná, extrovertní Tully je pravým opakem uzavřené, přemýšlivé a nesmělé Kate, jako kamarádky ale dokážou držet při sobě v dobrém i zlém. Léta plynou, z dívek se stávají ženy a jejich životy, v nichž se zrcadlí proměny americké společnosti a popkultury, se přehoupnou do dospělosti. Ctižádostivá Tully chce dobýt svět a všem (v první řadě své nepřítomné matce) dokázat, že za něco stojí, kdežto Katiny touhy jsou mnohem skromnější. Zůstanou kamarádkami i poté, co se každá rozhodne vydat vlastní cestou, na níž pro tu druhou nezbývá příliš místa? Obstojí jejich přátelství ve zkoušce času a překoná všechny nesnáze, nedorozumění a drobné i větší zrady? Román Děvčata z Firefly Lane na prostoru více než třiceti let mapuje vztah dvou zcela rozdílných žen, které však - snad právě díky vzájemným odlišnostem - pojí nesmírně silné pouto. Jejich příběh, v němž nechybí komické chvilky ani dojemné okamžiky, je tak především velkolepou oslavou ženského přátelství.

Je krátce po válce a spišským Strážkám vládne revoluční národní výbor pod dohledem majora Rudé armády. Ovládá vše, až na místní baronku Margitu Czóbelovou. Mladý komunista Šlauko dostane za úkol ji jako „nájemník“ zámku hlídat a slídit. Baronka lest prokoukne, ale nechá Šlauka sedávat v ateliéru, kde místo krajin maluje portrét Lenina, aby se i ona zapojila do zavádění nových pořádků. Šlauko poslouchá její vzpomínky, pomalu propadá jejímu kouzlu i vlastní hanbě a coby vypravěč pak skládá obraz z osudů lidí známých i neznámých a z dějin kdysi bohaté Spiše propletených s dějinami Evropy. Margita Czóbelová (1891–1972) prožila život plný zvratů. Války, rozpady impérií, revoluce a totalitní režimy jí vzaly skoro všechno, hrdost a humor si ale vzít nenechala. Také se jí podařilo za chránit rodinné obrazy, písemnosti a zámeckou knihovnu. Vše (včetně díla svého strýce, malíře Ladislava Mednyánszkého) odkázala Slovenské národní galerii. Silvester Lavrík na základě barončiných deníků a dalších dokumentů vykreslil barvitý portrét jedné podivuhodné ženy a malého kusu stejně podivuhodné země.

„Špatný den na farmě je lepší než dobrý den v kanceláři.“ Vítejte na Clarksonově farmě. Už když se Jeremy proháněl po světě v drahých autech při natáčení pořadu Top Gear, toužil jezdit traktorem a vyorávat své vlastní brambory. Jenomže musel řídit všechna ta různá ferrari a porsche, takže na farmaření nebyl čas. Pak však přišla covidová pandemie, a tak koupil farmu v Oxfordshiru a pořídil si největší traktor na trhu. A začal se činit. Naučil se nejen pěstovat obilí a zeleninu, ale i chovat hospodářská zvířata a včely. Přestože je největším (na výšku) farmářem v Anglii, nebyly tyto začátky lehké. O svém ročním dobrodružství na farmě napsal sérii vtipných novinových sloupků, které najdete v této knize.

Dílo Jacka Kerouaca lze rozdělit na romány „ze silnice“ a na romány popisující jeho dětství a dospívání v rodném Lowellu – a právě z druhé zmíněné skupiny pochází román Doktor Sax, jedno z autorových vrcholných, ale zároveň nejméně typických děl. Melancholické vzpomínání se tu zvláštním způsobem mísí s bizarním, fantaskním příběhem o doktoru Saxovi, který bojuje s Hadem, jenž chce pohltit svět. Vyprávění plné pečlivě zaznamenaných detailů z každodenního života, ve kterých vystupují Kerouacovi rodiče a dětští kamarádi, prostupují groteskní, snové pasáže plné upírů a vlkodlaků, které jako by parodovaly gotické romány nebo historky z šestákových magazínů; obrazy povodně, která zaplavila Lowell v autorově dětství, se střídají s líčením zla, které hrozí zaplavit svět.

Na přesvědčení, že člověk je od přirozenosti sobecký a nedůvěryhodný, se vzácně shodnou všichni, zastánci levice i pravice, psychologové i ekonomové, myslitelé dnešní i ti dávno mrtví. Tento pesimistický pohled na lidstvo nejpozději od dob Hobbese prosákl do západního uvažování, v souladu s ním budujeme naše veřejné instituce a politické i ekonomické systémy. Co když je ale toto přesvědčení mylné nebo minimálně přežité? Je rozumné, aby právě očekávání toho nejhoršího mělo rozhodující dopad na naše jednání i na volbu našich politických představitelů? Autor postupně zkoumá manipulace slavných studií a předsudky vnášené do historických událostí, ať už jde o stanfordský vězeňský experiment nebo o skutečný příběh z knihy Pán much, a přináší povzbudivou zprávu. Že to je naopak laskavost a spolupráce, která se reálně všude projevila jako evolučně nejúspěšnější strategie. Možná je načase, aby se lidstvo přiklonilo k optimističtějšímu pohledu na sebe sama.

Symetrická kompozice nového románu Václava Vokolka Krajiny zjevení je inspirována středověkými tabulovými oltáři: střed knihy tvoří hlavní výjev, podstatný střed díla, základní téma odehrávající se v roce 1849. Levá a pravá strana jsou tvořeny dvěma křídly se současnými výjevy. Jednotlivé epizody knihy, které se odehrávají v současnosti, jsou se středem propojeny nesčetnými nitkami nečekaných souvislostí. Aby čtenář onu symetrii nahlédl, musí se vydat na cestu mezi krajinami zázračných zjevení: děj se proto odehrává ve středočeských Celích, v bývalém vojenském prostoru v Milovicích, v italském Bolzanu a v imaginárním americkém městečku Twin Peaks Davida Lynche. Zdánlivě vzdálené krajiny spojuje jediné – možnost zázraku uprostřed drtivé reality. Hlavním příběhem, umístěným ve středu pomyslného oltáře, je skutečná událost, která se odehrála roku 1849 v Celích u Nymburka. Třem dívkám se tu opakovaně zjevila Matka Boží, rozmlouvala s nimi, zjevila jim údajně mnohá tajemství. Celou situaci zaznamenal místní kostelník; zázračné zjevení mělo v regionu značnou odezvu, konaly se poutě, byl vydán poutní obrázek; církev se ovšem od zázraku záhy zcela distancovala a úřady rezolutně zakročily. Dívky byly označeny za podvodnice a na zázrak se zapomnělo. Nikomu se nehodil. Za několik let ovšem došlo prakticky se stejnými kulisami a osobami k zázraku v Lourdech… Z těchto a dalších historických faktů autor vychází, jeho cílem však není objasnit historickou událost, ta je mu pouze prostředkem k rozehrání nečekaných dějů. Hlavní hrdina románu Jakub Choc chce realizovat televizní dokument o zapomenutém zázraku, získává informace, zaplétá se do děje a stává se jeho součástí. Příběh se stává labyrintem, v jehož středu místo Mínotaura čeká další zjevení. Václav Vokolek se v Krajinách zjevení nesnaží otázky zodpovídat, nýbrž klást, a přitom ukázat, že nic není zapomenuto. Že propojit minulost se současností je v krajině zjevení snadnější, než se zdá. A že vždy prožíváme daleko více, než tušíme. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Volné, dlouho očekávané pokračování mezinárodního bestselleru Klub nenapravitelných optimistů (prestižní Prix Goncourt des lycéens, přeloženo do 11 jazyků, 14 tisíc prodaných výtisků českého překladu). Po deseti letech, která uplynula od vydání úspěšného románu Klub nenapravitelných optimistů, se opět setkáváme s jeho hrdiny na jejich cestě za láskou, poznáním a pochopením, při hledání jejich zaslíbených zemí. Michelovi Marinimu je už sedmnáct let a právě odmaturoval. Poflakuje se po Paříži, hraje fotbálek, hledá sám sebe a chystá se zapsat na univerzitu. Další plány? Odjet do Izraele za Camille, která tam žije v kibucu, s Leicou v ruce objevovat svět a najít Cécile, milou svého bratra Francka. Ten dezertoval z armády, skrývá se, a k tomu řeší, zda vyměnit rudou hvězdu za mnišský hábit. Poslední „nenapravitelní optimisté“ se točí ve víru svých lásek a tajností, a srdce jim plní všechny naděje převratné doby, v níž žijí. Paříž se svými kluby, Alžírsko v čase vyhlášení nezávislosti, Florencie v době nebývalé pohromy, ale i Tel Aviv, Praha, Petrohrad – závratné víření kultur, idejí a snů... A čtyři desetiletí mezi roky 1964 a 2007, mezi rozkladem koloniálních říší a pádem železné opony, desetiletí plná příslibů a nadějí, to je rámec, do nějž Jean-Michel Guenassia zasadil intimní epopej o jedné generaci, vzrušující a barvitý obraz doby, velkolepé vyprávění o našich iluzích.

Žijící legenda a průvodce sérií Zázračná planeta z produkce BBC, sir David Attenborough, vypráví příběh začátku své kariéry přírodovědce, dokumentaristy a popularizátora. V roce 1954 se mladému Davidu Attenboroughovi naskytla životní příležitost cestovat po světě, hledat vzácná, stěží polapitelná zvířata pro Londýnskou zoologickou zahradu a zároveň celou expedici zachytit pro pořad BBC Výprava za zvířaty. Výpravy do divočiny jsou příběhem těchto cest. Aby mohl Attenborough a jeho tým představit neuvěřitelnou krásu a biodiverzitu naší planety, museli se při pobytu u domorodců a výpravách za mravenečníky velikými v Guyaně, varany komodskými v Indonésii a pásovci v Paraguayi vypořádat nejen s agresivními dikobrazy, divokými prasaty a dravými rybami, ale i se zrádným terénem a nevypočitatelným počasím. Attenborough píše s typickým humorem a šarmem. Výpravy do divočiny nejsou však jen příběhem fascinujícího dobrodružství, jsou také příběhem muže, který nás přiměl zamilovat si přírodu a který nás dodnes učí, jak důležité je ji chránit.

Likvidace zastupujícího říšského protektora Heydricha bývá považována za jeden z nejodvážnějších činů nejen v kontextu československého odboje, ale celé druhé světové války. Román Smrt na kůru ukazuje přípravu k likvidaci nacistického smrtihlava, peklo, které se rozpoutalo po jejím provedení nebo apokalyptickou závěrečnou bitvu v kostele v pražské Resslově ulici. Současně však nezapomíná na klaustrofobickou atmosféru vyvolanou německými represemi a na nezměrné hrdinství všech těch, kteří parašutistům pomáhali a ve své většině za to zaplatili vlastními životy i životy svých rodin. Ústřední postavou je Adolf Opálka, odvážný chlap, velitel československých parašutistů. Nadporučík Adolf Opálka, který dosud stál ve stínu hrdinů Kubiše s Gabčíkem či zrádce Karla Čurdy.