Argo strana 206 z 260

Nové dobrodružství Petera Granta... a zároveň nový rozjezd! Jsme stále v Londýně, ale Peter už nepracuje u metropolitní policie. Po uzavření případu Muže bez tváře a dalších peripetiích se Peter usazuje, připravuje se na otcovskou roli a zároveň čelí poněkud nejisté budoucnosti. Nastupuje do soukromého sektoru, do IT firmy Terrence Skinnera, kde věci nejsou takové, jaké se zdají být. V rámci zaměstnání se musí naučit splynout s civilisty, kteří jsou ještě větší geekové než on, byť nadále zůstává v kontaktu se starými známými, jež ho provázeli při dřívějších vyšetřováních, ať operují v Rozmaru nebo třeba v Americe. A i zde má samozřejmě slovo magie. Pracoviště skrývá tajemství, technologii, která je sice high-tech a zkoumá možnosti umělé inteligence, ale má kořeny u Ady Lovelaceové a Charlese Babbage.

První novočeské vydání dvou nejobsáhlejších dopisů (Cartas de Relación) španělského conquistadora, dobyvatele říše Aztéků Hernána Cortése (1485–1547), které zaslal svému králi a císaři Karlu V., které ačkoli jsou pojímany jako zprávy o postupu výbojů, nelze jim upřít jistou literární hodnotu. Oba dopisy jsou nejen kultivovaně podaným svědectvím o historických událostech, k nimž došlo na počátku 16.sloletí, a o dnes již zaniklé civilizaci. Vypovídají také o výjimečné osobnosti Hernána Cortése, jenž na rozdíl od většiny svých současníků dokázal nejen chápat, ale i popsat kulturu zcela odlišnou od kultury jeho rodného Španělska.

Modernizace na pokračování je věnována problematice sociálních a politických dějin českých zemí od konce 18. století do vzniku první československé republiky. V úvodních kapitolách autor zkoumá dopady osvícenského myšlení na proměnu městské i venkovské society a postupné společenské změny v době předbřeznové. Ve stěžejních částech knihy klade důraz na rozvoj občanské společnosti, na pozvolné pronikání liberalismu do politicky většinově konzervativního smýšlení. Spolu s tím sleduje rozvoj českého, ale zároveň i německého národního a kulturního povědomí s důrazem na jeho dopady na ekonomické a politické otázky každodenního života. Dotýkají se přitom i témat dělnické otázky či ženské emancipace. Zásadní roli v procesu modernizace společnosti autor spatřuje v činnosti veřejných intelektuálů, kteří určovali společenský diskurz a formulovali nové ambice české society. V poslední kapitole se Štaif věnuje otázce dopadů Velké války na české země, v nichž se hladovění a strádání snoubily s projevy loajality, rezistence i hledání nových vizí národní budoucnosti. Vydání knihy podpořilo Hlavní město Praha.

František Šmahel se začal systematicky věnovat dějinám Tábora na konci 70. let 20. století. Jeho původně zamýšlená revize dosavadních poznatků vyústila ve zcela nový, systematický průzkum dějin husitského Tábora, jehož cílem bylo postihnout veškeré aspekty života vzorového města založeného v roce 1420. Výsledkem autorova bádání byl vznik více než desítky studií, jež zásadním způsobem ozřejmily nejen počátky táborské republiky, ale i dějiny husitské revoluce. Souborné vydání těchto textů však neobohacuje pouze naše poznání geneze české reformace, husitské revoluce a táborských dějin, ale zároveň je i průhledem do autorovy badatelské dílny, pro niž je příznačná precizní znalost pramenů, jejich originální interpretace, stejně jako úcta k bádání mnoha generací starších historiků, bez jejichž přispění by nebylo možné soudobé historické poznání.

Kniha reprezentuje soubor autorových studií, v nichž se v posledních dvou desetiletích z mnoha úhlů a perspektiv věnoval problematice především české historiografie. Vedle metodologických studií, jež se zaobírají tragickým koncem české poznámky, interpretováním morových epidemiemi či husitské revoluce se v knize nacházejí texty zkoumající pojetí národních dějin Jana Slavíka, historickou paměť ve středověku i moderní paměť ve vztahu k holokaustu a totalitním společnostem. Samostatnou kapitolu knihy tvoří zamyšlení o stavu českého dějepisectví a jeho perspektivách či o nedozírných škodách, jež by pro českou společnost znamenala rezignace na uvědomování si a reflexi vlastní minulosti. Poslední část knihy zahrnují biografické črty významných historiků, kteří zásadním způsobem ovlivnili moderní historické myšlení (Fernand Braudel, Georges Duby, Bronisław Geremek, František Graus). Vydání knihy podpořilo Hlavní město Praha.

Teresa a Angelina jsou dvě sestry, které nemůžou být odlišnější. Jedna jemná, plachá a tichá, druhá živá a zvídavá. Jsme na začátku čtyřicátých let minulého století na italském jihu v Apulii. Kraji stejně tak krásném, jako chudém. Obyčejní venkované svádějí marný boj s bohatou šlechtou, která je vykořisťuje. Když otec odejde od rodiny do války, matka Caterina zůstane sama s krásnými dcerami a dává se do služeb bohatého barona. Od té doby se do osudu celé rodiny jako jed vpíjí hanba a pomluvy a drží se jí jako klíště. Ostuda se ještě více prohlubuje, když se Angelina zamiluje do baronova syna a uteče z domu. Silný příběh o hanbě jedné rodiny se prolíná s dějinami Itálie a je podpořen vynikajícím evokativním a sugestivním psaním.

Táta má starostí až nad hlavu. Vlastně se mu všechno tak trochu vymklo z ruky. A tak sebere dcerku a prchá. Před policií, před přízraky, před sebou. Ale následkům svých činů člověk neunikne. Miroslav Pech, známý svými autobiografickými novelami Cobainovi žáci a Otec u porodu se tentokrát věnuje jinému žánru – psychothrilleru. Věrní čtenáři se však mají čeho chytit – motivy rodiny, strachu z vlastního selhání a lásky k béčkovým filmům zůstávají. Jenom té krve je o pár litrů víc.

Kniha představuje širokou paletu originální výtvarné výzdoby pražských staveb, navržených významným architektem Osvaldem Polívkou (1859–1931) v období kolem roku 1900, tedy v éře pozdního historismu a secese. Polívka je znám jako spoluautor Obecního domu a projektant řady bankovních paláců v centru české metropole, byl rovněž tvůrcem tzv. Nové radnice na Mariánském náměstí. Méně už je známo, že spolupracoval také s řadou pražských stavitelů, jako byli např. Václav Havel nebo Antonín Novotný, na projektech průčelí činžovních domů. Podrobná fotografická dokumentace Pavla Hrocha nás seznamuje s desítkami pozoruhodných detailů, z nichž mnohých si návštěvník Prahy při zběžné prohlídce nepovšimne. Kniha představuje architekta Polívku a jeho nevšední tvorbu a poté podrobně dokumentuje celky i detaily výzdoby jeho pražských realizací z období 1891–1922. V Dodatcích nechybí soupis všech jeho staveb, curriculum vitae a slovníček jeho spolupracujících výtvarníků a architektů.

Na podzim roku 2021 ukončí politickou kariéru Angela Merkelová. Německá kancléřka, označovaná za nejmocnější ženu světa, se loučí po šestnácti letech strávených v čele země. Kniha Fenomén Angela Merkelová přináší osobitý pohled dlouholetého berlínského zpravodaje České televize na tuto zásadní osobnost světové politiky, a také na proměny, které Německo za její vlády prodělalo. Čtenářům nabízí souhrn klíčových okamžiků, které utvářely charakter kancléřky, stejně jako pohled do zákulisí mocenských metod této političky a jejích nejdůležitějších rozhodnutí v době migrační krize, přetlačování s Ruskem nebo boje za záchranu eura. Kniha koriguje některé často tradované omyly o Angele Merkelové a její vládě. Čtenáři se dozvědí, proč nikdy nedošlo k údajnému pozvání uprchlíků do Německa, co na poslední chvíli odvrátilo střet migrantů s policií na německé hranici a proč není ekonomika našeho nejvýznamnějšího souseda připravená na 21. století. Zároveň zájemcům napoví, kde mohou odcházející kancléřku potkat u večeře, jak se rodila její pověstná gesta a proč se bojí psů.

Román Pavly Horákové nabízí pozoruhodný dialog dvou vyprávěcích hlasů, které dělí více než sto let: z naší přítomnosti se ozývá učitelka Anežka, která se snaží vyznat ve vlastních zmatcích i ve zmatené době, a přitom přemýšlí nad rukopisnými paměťmi moravské venkovanky Kateřiny, svérázné, sebevědomé ženy, která nedostatek formálního vzdělání vynahrazuje vrozenou bystrostí a vnímavostí. Mezi mnoha tématy, jež obě roviny vyprávění spojují, vyniká jedno: fascinace, kterou obě ženy pociťují tváří v tvář Vídni, tomuto zvláštnímu amalgámu světáctví a provincialismu, hektické současnosti a nostalgie po nenávratně uplynulé minulosti, cizího a důvěrně známého – a svého času také druhému největšímu českému městu. Kateřina pobývala ve Vídni v roce 1912, tedy v době, kdy sláva pyšné císařské metropole vrcholila. V roce 2020 se do Vídně v jejích stopách vydává Anežka, aby se o své předchůdkyni dozvěděla víc. Přitom zjišťuje, jak pevně provázané jsou dějiny českých zemí a Rakouska, objevuje skutečnosti, o nichž se u nás příliš nemluví, či dokonce mluvit nesluší, do toho řeší svůj milostný život, a jakoby mimoděk přichází na to, kým vlastně je – a kým by chtěla být – ona sama.

Román S večerem přichází tíseň je kniha, na jakou se nezapomíná. Zadírá se pod kůži díky neotřelé obraznosti, s níž o svém soukromí a každodenním dění na mlékařské farmě vypovídá desetiletá dívka přezdívana Bunda. Poté co život rodiny rozvrátí tragická smrt nejstaršího ze sourozenců, je na prahu puberty ponechána na pospas vlastním nejistotám a neodbytným pocitům viny. Bez pomoci rodičů, kteří se neprostupně uzavřeli ve vlastním zármutku, se marně snaží vyznat sama v sobě a oddává se čím dál nebezpečnějším fantaziím. Nekompromisní prozaický debut se stal v Nizozemsku literární senzací a dlouho se držel v čele bestsellerových žebříčků. Pochmurný lyrismus a unikátní jazyk oslovily i celou řadu zahraničních nakladatelů. Anglický překlad Michele Hutchinsonové vynesl mladé básnířce, jež se identifikuje jako nebinární osoba, prestižní Mezinárodní Bookerovu cenu za rok 2020. Je nejen nejmladší držitelkou této ceny, ale získala ji jako historicky první nizozemský spisovatel. Vydání knihy podpořil Nizozemský literární fond.

Touha ovládnout psychotroniku přivedla Lucase k Aš~šádovi. Složil slib, stal se jeho učedníkem, a tím se naprosto vydal do jeho rukou. Emocím, které od začátku byly mezi nimi dvěma, už se nedá uniknout. Jenže Lucase zároveň přitahuje most v mlhách: össenská cesta larhdökawöarů, po které kráčí celý svůj život a která ho vede úplně jinam, než kde se nachází racionální a logický systém fomalhiwské psychotroniky. Tam už Aš~šádova moc nesahá. Tam je temnota, astrální bytosti a Lodě. V druhotných myceliálních strukturách Odrodilé se probouzí život, kterého se Církev tak děsí. Pro Lucase je to výzva. A zároveň tajemství. Tady je jeho minulost.

U dveří pařížského domu stárnoucího malíře se jednoho dne objeví mladá žena. Oficiálně proto, aby slepému Edgaru Degasovi pomohla uspořádat jeho sbírku písemností a uměleckých děl. Mluví přízvukem Francouzů z New Orleansu a svými neodbytnými dotazy otevře v zahořklém starém muži Pandořinu skříňku vzpomínek na doby, kdy jeho život byl plný citů i světla. Při třídění nánosů minulosti se Degas ve svých myšlenkách i vyprávění vrací do dob, kdy jako mladý umělec se svými slavnými současníky v polovině 19. století obíhal pařížské salony umění, kreslil baletky v opeře i koňské dostihy, kdy se poprvé a naposledy fatálně zamiloval a kdy ve své umělecké rozevlátosti nedokázal učinit to správné rozhodnutí. Arthur Japin v životopisném románu Paní Degasová téměř vizuálně, na základě dopisů, deníkových záznamů, úředních dokladů, dobových svědectví a skic slavného malíře strhujícím způsobem rekonstruuje Degasovo umělecké tápání i zrání, životní vítězství i prohry včetně jeho nezapomenutelné cesty do New Orleansu, které se po americké občanské válce vzpamatovávalo z důsledků zrušení otroctví, a kde žila jediná žena jeho života, která byť nesla jeho příjmení, jemu nikdy nepatřila.

Po smrti pětiletého synka se venkovský dům Richarda a Juliette Willoughbyových promění k nepoznání, namísto radosti a smíchu příbytek na okraji vřesoviště zaplní smutek a neodbytné přízraky. Juliette je přesvědčená, že Ewan v nějaké jiné podobě stále žije, a pomoc hledá u místní okultistické skupiny. Richard se pokouší zbavit tíživých vzpomínek na chlapce tím, že umanutě překopává pusté políčko naproti domu a snaží se najít pozůstatky prastarého dubu. Avšak některá místa je lépe nechat na pokoji. Hladový lán možná skrývá víc než jen staré kořeny.

V nezapomenutelném příběhu Jany Honzlové, neprokádrované členky souboru písní a tancí Sedmikráska, dokázala tehdy začínající autorka to, na čem ztroskotalo předtím i později mnoho slavnějších a zkušenějších spisovatelů: pro dnešní i budoucí generace věrně zachytila a spoutala do živého tvaru frašku zvanou "budování socialismu". Román s výrazně autobiografickými prvky začala psát Zdena Salivarová ještě v Praze, dokončila jej až v Torontu, kam se po roce 1968 přestěhovala se svým manželem J. Škvoreckým.

Ve svém první románu pro mládež kombinuje známá autorka prvky fantasy s dobrodružným příběhem a alternativní historií. „Opravdu jsem v naší koupelně viděl lišku?“ pomyslí si třináctiletý Eda, když se mu zvíře poněkolikáté mihne před očima. Se sestrou Zuzkou, svým dvojčetem, políčí na šelmu granule. Ráno je v koupelně čeká další překvapení. Granule jsou pryč a v podlaze zeje veliká hluboká díra. Když do ní Zuzka vleze, najednou se kamsi propadne a Eda musí za ní, aby jí pomohl ven. Netuší, že se ocitli v tunelu vedoucím do jiné doby. Po pražských silnicích duní ruské vojenské kolony, ale děti se vojáků bát nemusí – staly se neviditelnými. Z náhodně získaných novin pak zjistí, že je 22. srpna 1968. Děti se rozhodnou vyhledat babičku, která celý život bydlí na stejné adrese. A když ji najdou, začíná dobrodružství, v němž se dostanou k lidem, o jakých dosud četli jen v učebnicích dějepisu, a na místa, kam se jen tak někdo nepodívá. Co kdyby se jim podařilo změnit běh dějin? Pomůže jim liška? Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.