Argo strana 210 z 311

Alma Mahlerová, slavná žena slavných mužů: Gustava Mahlera, Waltera Gropiuse, Franze Werfela a milenka a múza mnohých dalších: Gustava Klimta, Alexandra von Zemlinskyho a Oskara Kokoschky, prožila dlouhý život (1879–1964) ve Vídni, Berlíně, New Yorku či Beverly Hills, který z velké části zasvětila vytváření vlastní legendy. Catherine Sauvatová ve své biografi i odvážně demytizuje obraz této jistě neobyčejné ženy, nevyhýbá se přitom ani odhalování temných stránek její povahy (včetně celoživotního sklonu k antisemitsmu), a přináší tak zcela nový portrét „velké vdovy“, jak Almu s lehkým posměchem nazýval Thomas Mann.

Dojde k únosu pětiletého Matthewa Faradaye. Jeho tvář figuruje na titulních stranách novin. Rodiče i vyšetřovatelé jsou zoufalí. Dokáže někdo jejich chlapečka nalézt, než bude pozdě? Na jedinou stopu naráží psychoterapeutka Frieda Kleinová. Jeden z pacientů jí popisuje své sny o tom, jak unáší chlapce, který jako by z oka vypadl Matthewovi. Frieda, která je zprvu přesvědčená, že policie její obavy rovnou smete ze stolu, je postupně proti své vůli zatažena do samého centra případu. Jiný únos dítěte, k němuž došlo před dvaceti lety, nabídne nové vodítko, které dokáže odkrýt pouze Frieda, odbornice na uvažování psychicky narušených jedinců. Ve snaze nalézt v tomto děsivém případě smysl, musí se Frieda v honbě za rafinovaným a nemilosrdným vrahem potýkat s vlastními nejtemnějšími úzkostmi…

Během krátké doby v Česku vyrostly dvě silné generace spisovatelů žánru fantasy. Antologie je představuje v celé její šíři a zaměřuje se výhradně na nejlepší dosud publikovaná krátká díla. V Klenotech české fantasy najdete ceněné texty populárních spisovatelů, ale i méně známé povídky, které editora přesvědčily kvalitou námětu a zpracování. Antologie obsahuje povídky Juraje Červenáka, Vilmy Kadlečkové, Štěpána Kopřivy, Ondřeje Neffa, Leonarda Medka, Petry Neomillnerové, Pavla Renčína, Vladimíra Šlechty, Miroslava Žambocha a dalších známých spisovatelů.

V centru pozornosti gerdánské tajné služby je jediný muž: ten, kterého si vybraly Lodě. Intriky a podloudné meziplanetární akce probíhají vskrytu, ale všechno nevyslovené a nepřiznané, co odpradávna bylo mezi Össe a Gerdou, přesto náhle vystoupí na povrch: křivdy, násilí, hrdinství, mlčení. Ti, jejichž světy žily ve vzájemné nenávisti celé věky, svádějí poslední bitvu o artefakt Lodí; a v téže chvíli za tenkou stěnou vlastní mysli i Lucas Hildebrandt bojuje z posledních sil – o příčetnost, o důstojnost, o lidství. Čeká ho dilema a rozhodnutí. Ökrë, Třetí z posvátných drog, může být jeho záchranou i zkázou; ale ať už se pro něj stane čímkoliv, sežehne plamenem všechno, co bylo. Minulost končí. A muže s temnou gerdánskou duší, povahou a kořeny čeká jen propast – a Pád do temnot.

Magda Jogheeová (Šimíčková) se narodila 13. října 1953 v Uherském Hradišti. Vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Žila poněkud nomádským způsobem života. Bydlela na jižní Moravě, v Ostravě, v Praze, na ostrově Mauricius a od roku 1989 bydlí na Českolipsku. Tak dlouho na jednom místě nikdy nepobyla… možná 1je čas na změnu. Líbilo by se jí Bali, Martinik i Mongolsko. Má tři dcery. Pracovala jako redaktorka v Mladém světě, Mladé frontě, Lidových novinách a SD – sobotní příloze regionálních novin. Byla u zrodu občanského sdružení Pasant a dvanáct let pracovala s drogově závislými lidmi a bezdomovci. Vlastně nikdy neskončila, protože se dodnes potkávají v ulicích České Lípy. Fejetony vycházely v letech 1979– 983 v Mladém světě, 1992–1993 v Českolipských novinách, 1994–1996 v Magazínu Lidových novin, 1994–1998 v Nedělních Lidových novinách a Víkendu Mladé fronty, od roku 2007 spolupracuje s ONA Dnes. Fejetony S kabelkou kolem světa a kompostu jsou z let 2011–2013. Třetina z nich vyšla v ONA Dnes. „Fejetony jsou moje láska stejně jako psi, kočky, jeřábi, havrani a jiní ptáci a vůbec všechna zvířata včetně myší a potkanů, slunce, stromů a hvězd na nebi… Občas bývá obohacující také setkání s lidmi. Když vás zrovna neválcují nákupním vozíkem, nevybržďují, nenabízejí výhodný telefonní tarif či pánev se zázračným povrchem. Ale hezky si s vámi povídají u stolečku s kávou, bez věčného zvedání mobilu s neomezeným voláním a bez toho, že šíleně spěchají. Nebo jdou s vámi třeba na procházku…“

Martin Nodl je nejen respektovaný český historik, ale také otec dvou dcer – a právě z poetických příběhů, které svým dcerám vypráví, vychází jeho první dětská knížka. Sestává z osmnácti „legend, bajek a podpohádek“, jež ohledávají skrytá zákoutí dětské duše. V magických a poetických obrazech v nich autor vypráví příběhy, ve kterýh dobro a zlo vedou zápas, v němž nakonec vítězí lidská odvaha a pevná mysl, překonávající všechny nesnáze a strachy. Číst jednotlivé bajky je možné dětskýma i dospělýma očima zároveň. Nikdy v nich není nikdo sám. Pomoc je vždy nablízku. Přítomnost se v bajkách proplétá s minulostí, staré v příběhy a legendy tu ožívají v postavách, které – jako oslík ve vánoční bajce – kdysi stály na okraji dění. Ilustrace Alexandry Švolíkové jednotlivým vyprávěním dodávají jedinečnou atmosféru, v níž se texty mění v obrazy a naopak.

Magda Jogheeová (Šimíčková) se narodila 13. října 1953 v Uherském Hradišti. Vystudovala Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Žila poněkud nomádským způsobem života. Bydlela na jižní Moravě, v Ostravě, v Praze, na ostrově Mauricius a od roku 1989 bydlí na Českolipsku. Tak dlouho na jednom místě nikdy nepobyla… možná 1je čas na změnu. Líbilo by se jí Bali, Martinik i Mongolsko. Má tři dcery. Pracovala jako redaktorka v Mladém světě, Mladé frontě, Lidových novinách a SD – sobotní příloze regionálních novin. Byla u zrodu občanského sdružení Pasant a dvanáct let pracovala s drogově závislými lidmi a bezdomovci. Vlastně nikdy neskončila, protože se dodnes potkávají v ulicích České Lípy. Fejetony vycházely v letech 1979– 983 v Mladém světě, 1992–1993 v Českolipských novinách, 1994–1996 v Magazínu Lidových novin, 1994–1998 v Nedělních Lidových novinách a Víkendu Mladé fronty, od roku 2007 spolupracuje s ONA Dnes. Fejetony S kabelkou kolem světa a kompostu jsou z let 2011–2013. Třetina z nich vyšla v ONA Dnes. „Fejetony jsou moje láska stejně jako psi, kočky, jeřábi, havrani a jiní ptáci a vůbec všechna zvířata včetně myší a potkanů, slunce, stromů a hvězd na nebi… Občas bývá obohacující také setkání s lidmi. Když vás zrovna neválcují nákupním vozíkem, nevybržďují, nenabízejí výhodný telefonní tarif či pánev se zázračným povrchem. Ale hezky si s vámi povídají u stolečku s kávou, bez věčného zvedání mobilu s neomezeným voláním a bez toho, že šíleně spěchají. Nebo jdou s vámi třeba na procházku…“

V centru pozornosti gerdánské tajné služby je jediný muž: ten, kterého si vybraly Lodě. Intriky a podloudné meziplanetární akce probíhají vskrytu, ale všechno nevyslovené a nepřiznané, co odpradávna bylo mezi Össe a Gerdou, přesto náhle vystoupí na povrch: křivdy, násilí, hrdinství, mlčení. Ti, jejichž světy žily ve vzájemné nenávisti celé věky, svádějí poslední bitvu o artefakt Lodí; a v téže chvíli za tenkou stěnou vlastní mysli i Lucas Hildebrandt bojuje z posledních sil – o příčetnost, o důstojnost, o lidství. Čeká ho dilema a rozhodnutí. Ökrë, Třetí z posvátných drog, může být jeho záchranou i zkázou; ale ať už se pro něj stane čímkoliv, sežehne plamenem všechno, co bylo. Minulost končí. A muže s temnou gerdánskou duší, povahou a kořeny čeká jen propast – a Pád do temnot.

Půvabný kulinářský cetopis, v němž nás autor, anglický spisovatel žijící v Provenci, zavádí do všech koutů Francie, země proslulé gastronomickými zázraky. Vyzbrojený nožem, vidličkou a vývrtkou čtenáře doprovodí na vyhlášený trh se šneky, proběhne s karnevalovým maratonem proslulou vinařskou oblastí Médoc, načichá se omamných sýrových vůní nebo ohodnotí chuť těch nejlepších kohoutků na světě.

Jeremy Clarkson jako novinář začínal v místním listu Rotherham Advertiser a později psal pro Lincolnshire Life nebo Sun a Sunday Times. Dnes je autorem a spolu s Jamesem Mayem a Richardem Hammondem moderátorem televizního pořadu BBC Top Gear, jehož nová a nová pokračování pravidelně sledují miliony lidí po celém světě. O Clarksonovi se říká, že je nějvětší osobností britské televize. Měří 196 cm. V knize Léta s Top Gear se nám dostává potěšení číst špičkovou novinařinu a osobité názory na nejrůznější automobily a automobilový průmysl, ale nejen to; také se nám tu otevírá „svět podle Clarksona“, ostrov vtipu, ironie a střízlivého občanského myšlení, stavícího do nelichotivého světla svět evropských zákazů a příkazů, všeobecného opatrnictví a politické korektnosti. Kniha obsahuje výbor autorových sloupků, vycházejícíh mezi lety 1993 a 2011 v prestižním automobilovém časopise Top Gear.

Jeremy Clarkson jako novinář začínal v místním listu Rotherham Advertiser a později psal pro Lincolnshire Life nebo Sun a Sunday Times. Dnes je autorem a spolu s Jamesem Mayem a Richardem Hammondem moderátorem televizního pořadu BBC Top Gear, jehož nová a nová pokračování pravidelně sledují miliony lidí po celém světě. O Clarksonovi se říká, že je nějvětší osobností britské televize. Měří 196 cm. V knize Léta s Top Gear se nám dostává potěšení číst špičkovou novinařinu a osobité názory na nejrůznější automobily a automobilový průmysl, ale nejen to; také se nám tu otevírá „svět podle Clarksona“, ostrov vtipu, ironie a střízlivého občanského myšlení, stavícího do nelichotivého světla svět evropských zákazů a příkazů, všeobecného opatrnictví a politické korektnosti. Kniha obsahuje výbor autorových sloupků, vycházejícíh mezi lety 1993 a 2011 v prestižním automobilovém časopise Top Gear.

Jeremy Clarkson jako novinář začínal v místním listu Rotherham Advertiser a později psal pro Lincolnshire Life nebo Sun a Sunday Times. Dnes je autorem a spolu s Jamesem Mayem a Richardem Hammondem moderátorem televizního pořadu BBC Top Gear, jehož nová a nová pokračování pravidelně sledují miliony lidí po celém světě. O Clarksonovi se říká, že je nějvětší osobností britské televize. Měří 196 cm. V knize Léta s Top Gear se nám dostává potěšení číst špičkovou novinařinu a osobité názory na nejrůznější automobily a automobilový průmysl, ale nejen to; také se nám tu otevírá „svět podle Clarksona“, ostrov vtipu, ironie a střízlivého občanského myšlení, stavícího do nelichotivého světla svět evropských zákazů a příkazů, všeobecného opatrnictví a politické korektnosti. Kniha obsahuje výbor autorových sloupků, vycházejícíh mezi lety 1993 a 2011 v prestižním automobilovém časopise Top Gear.

I Munjolův „Básník“ naplňuje očekávání téměř každého nadprůměrného čtenáře. Má děj, postavy, pohyb, je vtipný, kousavý, kultivovaný, nervní, intelektuální, je to text, který sice jen z určitého úhlu, zároveň však sugestivně a ve velké míře zasvěceně překládá životní peripetie jedné mýty přehlcené osoby, toulavého básníka Kim Sakkata. I Munjol nemívá jednoznačné postavy ve smyslu banálních opozic. Objektivní hrdinové ho nezajímají, zaostřuje spíš na lidi komplikované. Jeho opakujícím typem je člověk vybočující mimo průměr, který ho ničí a nakonec zlikviduje. Jeho Kim Sakkat není vyloženě sympatická, kladná postava, je živý se všemi vrozenými i získanými vášněmi, nectnostmi a jednotlivými skutky. Ani děj není to, co chce I Munjol vystavit do popředí. Děj je jen podpůrný a v jistém smyslu osvěžuje školní paměť korejského čtenáře. Autor primárně sleduje vývoj jednoho mimořádného básníka, který se jako mimořádný nenarodil, ale sám dospěl do stadia, kdy mu jinakost jeho poezie zajistila to, čemu nelogicky říkáme nesmrtelnost. A tuto poslední fázi, kdy se poezie nepíše pro další generace, ale stává se osobním prožitkem mimo běžné struktury zápisu, už nechává zcela volně ubíhat k nekonečnu plynoucímu, mystickému zážitku.

Každé ráno si Mathea Martinsenová v novinách pročítá úmrtní oznámení. Už jen ze zvyku. A představuje si, že mezi nimi brzy najde to svoje. Jaký verš by si vybrala? Žila pro svého manžela a teď zůstala sama. S ostatními lidmi neměla nikdy moc co do činění, nebyla mezi nimi totiž vidět. A teď nechce zemřít, dokud se někdo nedozví, že žila. Jenže co by o sobě světu vlastně měla říct? Čím jdu rychleji, tím jsem menší je tragikomický příběh o tom, jak se také žije naplno, o strachu ze smrti a strachu ze života, o samotě ve dvou a samotě mezi lidmi, o statistické pravděpodobnosti, o čase a o tom, co člověk může dělat, když umí plést čelenky a vymýšlet skvělé rýmy, ale neví, jak otevírat sklenice s marmeládou, natož jak po sobě zanechat stopu.

Mladá hrdinka v sobě s příchodem dospívání objeví vášeň – silnou, spalující vášeň, která ji nutí uprchnout ze zapadlé rodné vísky na západním pobřeží Austrálie a vrhat se do milostných dobrodružství, která ji zavedou na druhý konec světa, konkrétně do alžírské pouště, kde večer co večer uspokojuje erotické choutky svých věznitelů a potají zapisuje svůj krkolomný erotický a životní příběh. Zároveň si uvědomuje, že takto zbavena svobody vlastně dosáhla svého velkého cíle, totiž pozbýt zcela své já a plně se rozpustit ve vášni. Helen se chce nechat plně ovládnout, chce být zmítána, vášní, muži i jinými ženami… posledním ostrůvkem její identity je touha po pomstě – chce se pomstít zrádnému milenci Júsufovi, který hnán výčitkami svědomí ji prodal jako sexuální otrokyni. Podaří se jí to?

Autoři této kolektivní práce se pokoušejí zmapovat základní kontury vývoje evropské historiografi e soudobých dějin. Historiografi e soudobých dějin přestala být pro badatele i pro čtenářské uživatele brzy po konci studené války přehledná. V rámci své analýzy hledají odpovědi na několik otázek: Došlo po konci studené války k výrazným posunům tematických a geografi ckých těžišť zájmu historiků soudobých dějin? Vytváří se v moderním, propojeném světě neustále vzývajícím globalizaci nějaký společný diskurs soudobých dějin, nebo přežívají disparátní nacionální narativy, jejichž diskursní roviny mezi sebou velmi málo komunikují? Devět kapitol knihy sleduje tato témata rámcově od západu k východu. Číst ji přitom můžeme jako okna, jež autoři postupně otvírají při pohledu na celistvou krajinu evropského dějepisectví soudobých dějin. Nejde jim ale o popis této krajiny, nýbrž o naznačení jejího rázu, charakteru a horizontu. A jak se ukazuje, je to mnohdy krajina překvapivě členitá, jež rok co rok podléhá velkým, předem netušeným změnám.