Argo strana 217 z 311

Nejnovější kniha brazilského spisovatele Paula Coelha je dalším dílem, v němž se fikce prodchnutá univerzálními hodnotami prolíná se skutečnými historickými událostmi.Vychází z objevení akkonského rukopisu archeologem sirem Walterem Wilkinsonem v roce 1974 a děj přenáší čtenáře do okamžiku, kdy se Jeruzalém připravuje na útok křižáků – 14. července 1099. V tento nelehký okamžik, večer před útokem, svolává řecký učenec setkání lidí všech věkových skupin a různých vyznání. Neudílí jim však válečné rady, jak ubránit město, ale snaží se je podnítit, aby v nelehké situaci a tváří v tvář blížící se porážce pátrali po hodnotách a vědomostech, jichž nabyli v každodenním životě.Autor se tak ve své první knize napsané poté, co se sám ocitl na prahu smrti a prodělal vážnou srdeční operaci, znovu zabývá otázkou, jaké hodnoty zůstávají, když vše bylo zničeno.

Jedinečná práce mladého amerického historika, jež zkoumá život v Praze ovládané nacisty v době německé okupace. Autor se v této knize věnuje jak politickým, tak především hospodářským a sociálním dějinám. Prostřednictvím mnoha originálních analýz vykresluje každodenní život v okupované Praze, chování obyčejných Pražanů i politických elit ve vztahu k Němcům. Stranou však nenechává ani pražský kulturní a intelektuální život, jejž autor nazírá jako jednu z forem české národní rezistence vůči okupačnímu režimu.

V nejlepších tradicích zvířecích knih Geralda Durrella zachycuje Kateřina Soukupová sedmileté každodenní pozorování divoké veverky Pinky, která se usídlila v těsné blízkosti samoty, kde autorka žije. Intimní, zasvěcený a především čtivě napsaný pohled do soukromého života divoké veverky nabízí řadu pozoruhodných detailů i zcela raritních pozorování, jako například veverčí porod, přenášení ještě slepých mláďat mezi jednotlivými hnízdy, výchovu odrůstajících potomků i soužití dospělých veverek mezi sebou. Součástí více než pětisetstránkové knihy je i bohatá fotografická dokumentace včetně několik desítek barevných snímků.

Hlavní postavy románu jsou tři kamarádi. Jeden z nich – vypravěč – se ocitá v Oslu těsně po tragické střelbě na ostrově. Na cestu si bere jako četbu do letadla knihu o německé teroristické skupině RAF. Z tíživé atmosféry se vrací zpátky do Prahy, aby zjistil, že jednomu z trojice zabavilo kvůli banální pohledávce exekutorské komando dům a ještě k tomu mu jen tak pro zábavu vyděsili ženu natolik, že skončila v psychiatrické léčebně. Kamarádi se sejdou, aby podpořili postiženého. Z nezávazně odlehčené konverzace vznikne položertem plán, jak se proti státní zvůli bránit. Jeden z trojice se však rozhodne plán dotáhnout. Jak je u autora obvyklé, nejde o přímočarý příběh. V ději se mísí útržky z historie německé RAF s letargickou českou realitou, milostná zápletka s vůlí aspoň jednou udělat něco, co by postihlo pravého viníka. Zprvu ležérně, leč se smyslem pro detail líčený děj postupně získává na napětí, až vyvrcholí akcí. Sice tak trochu nechtěnou, českou, rozpačitou, nicméně vraždou. Hakl zůstává věrný žánrové nezařaditelnosti. Poprvé se však v jeho próze objevuje aktivní prvek – čin jako jediné možné řešení.

Román Beze stopy je napínavá psychologická detektivka se strhující atmosférou; přestože jde o debutovou prózu, ocitla se kniha záhy na žebříčku britských bestsellerů, stejně jako autorčiny následující knihy THE BURNING a THE RECKONING. Když v irském městečku zmizí dvanáctiletá Jenny, uvědomuje si její učitelka Sára Finchová mnohem lépe než ostatní, že se s každým dalším dnem zmenšuje naděje, že její žačku naleznou živou a zdravou. Jako dítě totiž Sára zažila něco podobného: jednoho dne beze stopy zmizel její starší bratr Charlie, a celou její rodinu tato tragédie hluboce zasáhla. Sáře je nyní něco přes dvacet a bydlí s matkou, která své chmury zahání alkoholem a pokojíček svého syna udržuje v někdejším stavu jako jakousi podivnou svatyni. Pak se Sáře přihodí něco příšerného: v lesíku nedaleko svého domu objeví Jennyino tělo. Je vtažena do policejního vyšetřování, a zatímco vzdoruje obrovskému mediálnímu zájmu, pomalu na ni samotnou padá podezření. Ale nesleduje ji jen policie…

V revidovaném překladu vychází nejslavnější Welshova kniha. Autorovi se v ní podařilo něco nevídaného: vzít téma zralé pro sociologické studie o deprivované mládeži a napsat zábavný a propracovaný román, s jehož hrdiny musí čtenář sympatizovat, přestože ho jejich jednání často děsí a odpuzuje. Ne nadarmo podle románu vznikl jeden z nejpopulárnějších filmů britské kinematografie. Welshův román i film Dannyho Boyla donutil ty „slušné“, aby svůj životní styl konfrontovali s životem lidí, kteří unikají před „správným životem“ i za cenu sebezničení.

Max a Izák jsou siamská dvojčata. Když se v roce 1899 narodí, matka se o ně nedokáže postarat, a tak se přičiněním tety ocitnou jako hříčka přírody v místním cirkuse. Zde se poprvé cítí jako plnoprávné lidské bytosti – spřátelí se s ostatními zrůdami, monstry a ztracenými existencemi a zjišťují, že běžní lidé je vnímají jako umělce a jsou ochotni za jejich vystoupení platit. Konečně šťastna, objíždějí dvojčata celou Evropu. Osudový zlom nastane, když se v Helsinkách seznámí s okouzlující, ale naprosto nemorální Iris. Muži tuto femme fatale uctívají a ženy nenávidí. Izák se do Iris rázem osudově zamiluje... Jak se s jejich vztahem vyrovná Max? Román Na řadě je Max je literárním debutem Leeny Parkkinenové, líčícím s neobyčejnou citlivostí a v barvitých epizodách bizarní zákulisí cirkusového prostředí, problémy dvojčenství i dvojnictví a v neposlední řadě též nespolehlivost jakéhokoliv vyprávění. Autorka za román obdržela v roce 2009 cenu prestižního finského deníku Helsingin Sanomat.

Když černošský chlapec Bobo zahvízdá ve venkovském lokále v Mississippi na bílou vdanou ženu a pozve ji žertem na schůzku, nenechá na sebe reakce místních dlouho čekat – Bobo je brutálním způsobem ubit k smrti. Zanedlouho poté se Alice, učitelka na základní škole, rozhodne, že poučí své žáky o dějinách kraje, a na několika školních výletech jim nastíní temnou jižanskou duši: osamělost, alkoholismus, nenaplněné lásky i surové násilí. Formou komického románu, v němž se ozývá lyrismus Williama Faulknera i absurdní humor Flannery O’Connorové, představuje Lewis Nordan zlomový rasový moment padesátých let 20. století: motiv zločinu, způsob nalezení těla i průběh soudního procesu odpovídají nechvalně známému případu vraždy čtrnáctiletého Emmetta Tilla v městečku Money ve státě Mississippi.

Dlouholetý rumunský emigrant profesor Augustin Gora je ve svém americkém exilu postaven do situace, kdy se musí nějak vyrovnat s příjezdem své bývalé manželky Lu a jejího bratrance a zároveň milence Petra Gaşpara. Zatímco oba muži se se střídavými úspěchy snaží obnovit někdejší dialog, Gaşpar, jemuž bylo nabídnuto improvizované místo na univerzitě, dostane podivný dopis s pohrůžkou smrti. Halucinační atmosféru románu umocňuje silně expresivní ztvárnění útoků z 11. září, připomínající atmosféru obrazů Hieronyma Bosche. Román s prvky politického thrilleru, ožívají autorova tradiční témata: otázka emigrace a osobní angažovanosti, holocaust a policejní stát prolezlý korupcí, láska a smrt, prázdnota konzumní společnosti. Zahraniční kritika tradičně zdůrazňuje styčné body s některými středoevropskými spisovateli, zejména s Franzem Kafkou, Bruno Schulzem a Robertem Walserem.

Opavský historik Martin Čapský se ve své práci, která vědomě navazuje na jeho synteticky pojaté výklady Dějin Slezska, pokouší odhalit mechanismus formování se Slezska jako svébytné země. Jednotlivá slezská knížectví byla sice již od poloviny 14. věku součástí zemí Koruny české, avšak k jejich plnému začlenění došlo až o několik desítek let později. Na rozdíl od Čech a Moravy v nich ale nadále hrály odstředivou úlohu jednotlivá knížata, jež se jen obtížně vzdávala své jedinečnosti. Přesto se však v 15. století rodí nová, slezská identita, v níž se pokouší, politicky a hospodářsky hrát centrální roli Vratislav. Na základě obchodních a mocenských vztahů Čapský rekonstruuje komunikační sítě, jež vratislavští ve svých centralizačních snahách utvářeli a udržovali, a to jak navzdory jednotlivým knížatům, tak v některých případech v úzké spolupráci s nimi. Čapského kniha o zrození země je v mnoha ohledech jedinečná, a to nejen tím, že pojednává o dějinách a zemi, jež je dodnes součástí naší republiky, aniž bychom však její historii vůbec znali.

Mnichovská dohoda patří k nejstudovanějším otázkám a problémům československých dějin. Kniha známého německého historika Detlefa Brandese na její prehistorii nahlíží očima obyčejných sudetských Němců. Detailním způsobem analyzuje postoje jejich vůdčích politických reprezentantů, kteří usilovali o připojení Sudet ke třetí říši, mimo to však zároveň zkoumá postoje reprezentantů obecní samosprávy i obyčejných Němců žijících v Sudetech, jejichž názory se mnohdy od radikálních nacionalistů lišily, ve svém důsledku však nedokázali zabránit eskalaci napětí, jež vyvrcholila podepsáním mnichovské dohody a jejím akceptováním tuzemskými politickými stranami a mocenskými institucemi.

Tato vizuálně pojatá poublikace předního českého medievisty je věnována imaginárním divým lidem v reálném středověkém světě.

Jóga a příprava k porodu přináší celistvý návod, jak projít těhotenstvím za pomoci jógy, a poskytuje kvalitní přípravu na porod a mateřství. Autorka, matka čtyř dětí a lektorka jógy pro těhotné ženy, se v úvodu zabývá hlubokou duševní i fyziologickou proměnou ženy v těhotenství. Ve druhé části knihy, doplněné mnoha fotografiemi a ilustracemi, najdete soubor relaxačních, dechových a tělesných jógových cvičení a poloh vhodných pro období těhotenství i k porodu.Janet Balaskasová je zakladatelka Hnutí za aktivní porod a autorka několika knih o přirozeném těhotenství, porodu a mateřství. Mezi její nejznámější publikace patří Aktivní porod, průvodce aktivním porodem, který se stal nepostradatelnou příručkou mnoha těhotných žen.

Autor gótských (Getica) a římských dějin (Romana), sepsaných kolem roku 550 n. l., stojí na pomezí mezi dvěma epochami. O jeho životních osudech není mnoho známo vyjma faktu, že se sám hrdě hlásil k příslušnosti ke germánskému kmeni Gótů. Jeho dějiny Gótů přinášejí mnoho unikátních informací o historii tohoto kmene a lze je zařadit po bok obdobných "národních historií" (např. Paula Ciacona či Řehoře z Toursu). Přes jistá omezení spočívající v množství smyšlenek a nepravd, které autor do díla vložil, se jedná o zásadní a nenahraditelný pramen ke zkoumání doby tzv. stěhování národů.V případě rané historie Gótů je Jordanes dokonce naším jediným narativním zdrojem. Oba spisy můžeme zároveň vnímat i jako neocenitelné očité svědectví o hluboké proměně světa, kultury i společnosti na sklonku římského starověku a nástupu evropského středověku.

Svazek norských pohádek obsahuje všechny pohádky, jež po vzoru bratří Grimmů v 19. století vydali sběratelé Peter Christen Asbjornsen a Jorgen Moe. Všem sto devatenácti pohádkám je v tomto českém překladu ponechán jejich původní rozsah i osobitý styl. Autenticitu sbírky podtrhuje i použití dobových romantických ilustrací Theodora Kittelsena a Erika Werenskiolda.

Autor Pána prstenů se vždy zajímal o severskou mytologii. Příběh o Sigurdovi a Gudrún je součástí Ságy o Völsunzích, ale hlavní hrdina se objevuje i v Eddě. Tolkien spojil zlomky příběhu v ucelenou linii a zpracoval ji za využití obtížného eddického verše, při zachování lasického rozměru i typických aliterací. Text vydal z otcovy pozůstalosti jeho syn Christopher a doprovodil ho obšírným komentářem. Bilingvní česko-anglické vydání.