Argo strana 218 z 260

Casanova = don Juan. Vžité spojení, ale také často a zatvrzele opakované hluboké nedorozumění, které dodnes přežívá. Nepopiratelně byl velkým milovníkem, ale své milenky nezraňoval, nepůsobil jim trýzeň. Casanovovi pouze nasadili tuto masku bezuzdného svůdníka bez morálky. Nepochybně patřil k neposedným a neúnavným cestovatelům. Mnohému proto může připadat jako dobrodruh. Věnujeme-li však pozornost jeho spisům (nejen Historii mého života), objevíme, že (kromě toho, že patří mezi největší spisovatele 18. století) je hrdinou a zároveň obětí své epochy, věku rozvoje věd, techniky a filozofie, století Osvícenství. A snad právě z drobných esejů zřetelněji vystupuje trochu jiný Casanova: encyklopedicky vzdělaný soudce, žalobce, obhájce a svědek své doby a jejích lidí, včetně sebe, a také jednající filozof.

Slavný historický román, který nás zavádí do antického Řecka.

Encyklopedie pro děti od 7 let zahrnuje výběr živočichů různých skupin, žijících na souši, ve vodě i ve vzduchu.

Humorně laděná rodinná sága kanadsko-židovského autora byla v roce 1990 nominována do užšího výběru Booker Prize a v témže roce získala Spisovatelskou cenu Britského společenství. Vypráví historii pěti generací rodiny Gurských, která se za časů prohibice protloukala pašováním alkoholu do arktických končin dálného severu, od poloviny devatenáctého století do současnosti. Postmoderně splétaný příběh plný absurdit dvacátého století osciluje svou stavbou mezi postupy tak rozdílných autorů, jakými byli Charles Dickens, Malcolm Lowry či Philip Roth. Tvůrce pečlivě míchá fikci a fakta, takže ve čtenáři zanechává dojem, že by toho potřeboval o rodině Gurských vědět ještě mnohem víc.

Novela vypráví příběh mladého architekta, který výrazným způsobem zasáhne do života jedné městské čtvrti. Je zasazena do prostředí, s nímž je autor dobře obeznámen (developerská firma a architektonické studio), hlavní hrdina a vypravěč je vnímavým, do velké míry neangažovaným pozorovatelem. Je téměř vykonstruován jako pouhá vnímající, nehybná stavba, která si zachovává architektonický odstup, s nímž hledí na kolem plynoucí pomíjivost. V novele se vystřídají dvě prostředí: londýnské architektonické studio (navrhuje rutinnní nákupní centra) a smyšlené české studio Homola a Janík, které je po všech stránkách odlišné (menší, komičtější, hravější) než ono studio v Londýně - ani tady ale není středem zájmu architektura coby estetický čin. Novela však není pouze příběhem mladého architekta, který se vrací z Londýna do Čech, je také příběhem jeho vztahů a lásek, příběhem městské části, která má ustoupit snu o gigantickém nákupním centru, příběhem o nenápadném omezovaní osobních svobod, příběhem o až příliš "šťastných" zítřcích.

Román se odehrává v 19. století a sleduje osudy lehkomyslného, zhýralého a zchudlého hraběte Arca, jemuž příchod moderní doby sebral jeho nejmilejší hračky - ženy, a nabídl zábavu novou: heroin. Praha před koncem 19. století. Asanační násilí páchané na městě se odráží ve vyvražďování prostitutek v židovském ghettu. Souvislost mezi úmrtími je však třeba teprve hledat, po stopě zločinců jde jednak policie, jednak Karel Adam, hrabě Arco, jejž se smrt dívek dotýká osobně a který je sám stravován těžkou nemocí dýchacích cest. Do neklidného období protivládních demonstrací a konfidentských provokací přijíždí z jedné strany, z Tyrol, Adamův bratránek Mani, a ze strany druhé, z Moravy, neznámý stařec doprovázející neskutečně krásnou dívku, o níž se v Praze začíná šeptat jako o židovské princezně, ale kterou Adam při prvním setkání nepozná. Navíc se ve městě objeví Felix Hofman, lékař a chemik z Bayerových závodů, který s sebou přivezl zázračný lék proti černému kašli a souchotinám, prášek plný heroické síly a smrtelného nebezpečí. Hrabě Arco se k němu snaží dostat, zároveň se pokouší zachránit alespoň jeden barokní dům na rozhraní Starého Města a Josefova, k tomu soupeří s policií v tom, kdo dříve odhalí vraha prostitutek a jeho motivy. Mezi tím se pod nátlakem moderních bouracích strojů poroučí jeden dům za druhým a v ruinách Židovského Města se po nocích zjevuje legendární fantom z dětských báchorek, Masíčko, před jehož dlouhým nožem je lépe co nejdál uprchnout.

Třetí díl výboru promluv Ferdinanda Peroutky psaných pro československé vysílání RFE navazují svým charakterem na předešlé dva. Liší se snad jen tím, že zatímco léta padesátá mohl Peroutka komentovat jako "účastník", v dalších letech se přece jen projevuje, že mu chybí přímý dotyk československé reality, bezesporu se také mezi řádky projevuje rostoucí rozčarování z pojetí smyslu existence RFE. Přesto se čtenáři dostávají do rukou texty, které mu dovolují nahlédnout zpět do světového dění dvou nikoli bezvýznamných desetiletí minulého století a znovu si oživit dobu, která představovala permanentní spor mezi Západem a Východem, často spíš spor "mocných" či po moci bažících, kteří nezřídka své diskuse vedli na území a prostřednictvím států malých. Oba díly obsahují poznámky, jmenné rejstříky, díl třetí pak fotografickou přílohu vztahující se ke všem třem dílům zároveň.

V Podivné porážce Marc Bloch nevystupuje jako historik, nýbrž jako kritický pozorovatel francouzského politického a intelektuálního selhání za druhé světové války. Jeho kniha je tvrdou, přitom však trefnou obžalobou nejen kolaborace obyčejných Francouzů, ale i anatomickým rozborem jejich falešných předválečných iluzí. Podivná porážka však rovněž reprezentuje téměř heroický postoj univerzitního profesora, který na vrcholu své vědecké slávy neváhal obětovat vlastní kariéru a v konečném důsledku i život za vlast, kterou miloval. Ačkoli byl přesvědčen, že si „podivnou porážku“ Francouzi přivodili především sami, bez váhání se aktivně zapojil do odboje. Ani ve válečné vřavě však neztratil schopnost analyzovat současnost stejně kriticky a stejně prozíravě jako středověké prameny, čímž sám na sobě demonstroval, jak je myšlení o dějinách vždy bytostně provázáno s historikovou současností

Pilot a instruktor létání Jamie Forbes provede rutinní úkol: Marii, manželku pilota malého letadla, jenž během letu zkolabuje, vede krok po kroku k bezpečnému přistání. Teprve když se dozví, jak Marie interpretovala jeho instrukce novinářům a sejde se s ní, začne přemýšlet o realitě, kterou si vytváří každý z nás po svém, a o tom, zda jsme ochotni rozšiřovat a překračovat hranice, do nichž si svůj svět rádi pečlivě zaškatulkováváme.

V dávných dobách vykovali elfští kováři prsteny moci, netušili však, že Temný pán Sauron dal vyrobit ještě Jeden prsten, který měl vládnout všem. Spojené armády lidí a elfů nakonec Saurona porazily a prsten mu odňaly, tato magická věc se však ztratila, aby po mnoha letech padla do rukou Bilba Pytlíka. Trilogie Pán prstenů vypráví o nebezpečné cestě Bilbova příbuzného Froda, který musí opustit ospalou vesničku Hobitín v Kraji a vydat se na nebezpečnou cestu přes celou Středozem k Puklinám osudu, aby zničil Prsten, a zmařil tak Sauronovy temné plány.

Román o svobodomyslných ženách a pytlácích, kšeftmanech s textilem a spiritistech se odehrává v sudetské vesnici první poloviny 20. století. Češi a Němci tu žijí ve smíšených manželstvích, ale taky se handrkují o to, k jaké národnosti se kdo přihlásí při sčítání lidu, kdo dřív vystaví novou školu a kdo komu zamordoval psa jménem Masaryk. Je to příběh o tajných láskách, útěcích, křivdách, změnách jmen i příjmení a žabomyších válkách, které nakonec stály životy. Autorka splétá velký „famílienromán“ z rodinných příběhů, vzpomínek i archivních záznamů, střídá mužské a ženské hlasy a fantazii s citacemi. K románu ji inspirovala vlastní rozpůlená rodina: po roce 1945 byla část jejích příbuzných odsunuta a část zůstala. Jeden z jejích předků se dokonce stal arizátorem židovské fabriky a přítelem Reinharda Heydricha. Román Rozpůlený dům Alice Horáčkové se čte jedním dechem jako napínavá kronika. V Krkonoších se mluvilo česky i německy, osudy rodin se zde potkávaly, prolínaly a protínaly. A to vše je z této mimořádné knihy cítit. Název může evokovat něco rozbitého, ztraceného. Je tomu ale přesně naopak. Díky této mimořádné knize srůstá rozbitá minulost dohromady a vzniká její plastický a celistvý obraz. Jaroslav Rudiš Nenápadný, ale velký a – v kontextu české literatury rozhodně – výjimečný příběh vypráví Alice Horáčková v novém obsáhlém románu Rozpůlený dům. -Irena Hejdová, vedoucí kulturní rubriky Deníku N Vesnický román Rozpůlený dům líčí osudy rodiny a na ně nabalené příběhy sousedů a obyvatel Krkonoš tak filmově, že mě jako první otázka na autorku po vydání knihy napadlo: Už někdo koupil práva na film? Alice Horáčková píše nesmírně čtivě. Nebojí se sexuálních scén, byť ty jsou zpočátku trochu rozpačité tak, jak její hrdinky hledají, jaké to je, mít ženské tělo a cítit touhu. Přes trapné „závojíčky“ se tak dostáváme k suverénním popisům vztahů bez náznaků, když zazní úlevné a přímé: „Nechtěl byste si se mnou zašpásovat?“ -Klára Kubíčková, Vlasta Rozpůlený dům je (...), a to v první řadě, naprosto strhujícím čtením, velkým rodinným románem. Kdybyste si měli přečíst jedinou novou českou knihu, nechť je to právě Rozpůlený dům Alice Horáčkové. -Vogue Autorka s erudicí literární kritičky prostudovala řadu archivů, v Semilech například objevila beneckou kroniku a v Zámrsku autentická udání starosty Gottsteina. Mluvila s desítkami pamětníků, především ze své rodiny Horáčků Hollmannů, která byla odsunem „rozpůlena“. To všechno jí pomohlo vytvořit umělecky pravdivou románovou kroniku krásného, i kdyžpro život tvrdého kraje. Román je plný neobyčejně lidských scén i životních paradoxů, kdy se člověk stává bezděky obětí omylů či zfanatizovaného davu. Autorka vypráví svůj mozaikovitý příběh s filmovou dynamikou a udržuje čtenáře v napětí až do konce. Román Rozpůlený dům se čte se zatajeným dechem - tahle literární kronika vyznívá překvapivě současně. František Cinger, Právo Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.