Argo strana 250 z 315

Jedno z nejznámějších klasických děl kulturní antropologie. Americká kulturní antropoložka ukazuje své názory na společnost a kulturu na příkladu tří různých kultur, totiž Indiánů amerického Severozápadu (vyznačujících se mimořádnou soutěživostí), Pueblanů (snažících se o co nejklidnější život v souladu se svými božstvy) a oceánského etnika Dobu (charakteristického vysokým stupněm nepřátelství a podezíravosti vůči všem, dokonce i vůči příslušníkům vlastní rodiny). Každá z uvedených tří kultur je vylíčena v samostatné kapitole tak mistrně, že kniha je poutavou četbou i pro naprosté laiky.

Základním tématem této knihy je ritualizace smrti a umírání v revoluci roku 1848. Jde o v českém prostředí nový pohled na revoluční rok 1848. Kult mrtvých byl sofistikovaným prostředkem využití obětí pro cíle revolučního i kontrarevolučního tábora. V kontextu tohoto instrumentu nezemřeli mrtví pro zištné důvody, nýbrž položili život za vlast a budoucnost. Tato teze platí jak pro padlé revolucionáře, tak pro zástupce kontrarevoluce. Násilná smrt obětí směřovala k morálnímu zdůvodnění snah konkrétního tábora. Práce si všímá tohoto jevu v prostředí české, rakouské, resp. vídeňské, německé i židovské společnosti roku 1848. Nejde však o pouhý popis tohoto jevu. Ten by přiblížil kult mrtvých především v jeho národních a místních souvislostech. Ačkoliv se totiž jednalo o kult ověnčený slavnostmi, vzpomínkovými akcemi i pronášenými a posléze uveřejňovanými řečmi, zahalenými do rozdílných národních barev a disponujících různým slovníkem, pod vnějším nacionálním nádechem šlo o shodné akce a přístupy.

Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost. Speciální ilustrované vydání románu Alchymista – největšího brazilského bestselleru všech dob, který byl dosud přeložen do 34 jazyků a prodalo se ho na 10 milionů výtisků - vychází při příležitosti dvacátého výročí prvního vydání.

Kniha Pět hospod, dva bary a noční klub současného welšského spisovatele Johna Williamse je souborem osmi povídek, odehrávajících se v multikulturní čtvrti Butetown v současném Cardiffu. Hrdiny povídek jsou postavy cardiffského podsvětí, gangsteři, pasáci, prostitutky, drogoví dealeři i drobní kriminálníci. Ve svých povídkách prokazuje John Williams nejen znalost rodného Cardiffu, ale také svého milovaného žánru.

Kniha přinášející pohled na tuláky, žebráky, bezdomovce a jiné okrajové skupiny je v podstatě pohledem státních institucí tak, jak byl utvářen právě od raného novověku – represí a spolu s tím i péčí měl chránit spořádané poddané, resp. občany, jejichž životní způsob představoval cíl, k němuž měli být „nepřizpůsobiví“ lidé dovedeni. Při prosazení jednotného represivně-pečovatelského přístupu hraje klíčovou roli právě období 16.–18. století, doba formování centrálně-byrokratických státních mechanismů. Kriminalizace sice ztěžovala tuláckou existenci, ta však přesto ještě dlouho nepřestávala být jistou alternativou k přesně narýsovaným a mnohdy neradostným životním perspektivám usedlého obyvatelstva. Písemnosti vrchnostenských a státních institucí umožňují nahlédnout do tohoto prostoru volby mezi usedlostí a neusedlostí a zachytit osobní motivace stejně jako společenské, do individuálních rozhodnutí se promítající podmínky a okolnosti, které jednotlivce vedly k tomu, že se „vydal na cestu“, nebo na ní dlouhá léta žil. A právě všem těmto problémům, jež se v mnohém dotýkají i dneška, je věnována tato jedinečná kniha.

Lucie, hrdinka románu, není čarodějnicí příliš nadanou; do umění, které se v její rodině už stovky let předává z matky na dceru, přesto zasvětí své dvě dcery-dvojčata, jakmile dosáhnou iniciačního věku dvanácti let… Děj románu se odehrává ve dvou rovinách: v první je vykreslován nudný život středostavovské rodiny, žijící spolu s dalšími středostavovskými rodinami ve vilce na zbohatlickém předměstí. Druhá, snivá a fantaskní vyprávěcí rovina zavede čtenáře do světa, v němž se ženám na čele zničehonic objevují krůpěje krve, bezpáteřní manželé jsou proměňováni v bezobratlé živočichy a nahlížení do budoucnosti je (někdy) stejně snadné jako pohled z okna. Čarodějnice je autorčiným šestým románem, za který v roce 1998 obdržela Cenu UNESCO

Sborník deseti příspěvků se věnuje moderním, antropologickým přístupům v historickém bádání. Ústředním tématem úvah příslušníků mladší badatelské generace jsou gender a lidské tělo, s důrazem na tělesné vnímání sebe sama, na stereotypní pojímání vývojových fází lidského života (dětství, stáří) či na předmoderní porodní praktiky. Druhý tematický okruh se zabývá problematikou politické reprezentace v raném novověku, především v městském a aristokratickém prostředí, a otázkám vymezování se mocenských elit vůči ostatním sociálním vrstvám a skupinám.

Druhý díl fantasy trilogie, která si už v mnoha zemích světa získala bezpočet nadšených čtenářů. Uplynulo pět let. Město Aramanth je vlídnější – a slabší. Když na ně udeří bezohlední vojáci Panství, vypálí je a Manty odvlečou do otroctví. Orlička Hathová je vyrvána ze své rodiny, odtržena od svého milovaného bratra Střílka a přísahá pomstu. K pomstě se připravuje i Střílek. Objevuje v sobě schopnosti národa Zpěváků a ty mu pomůžou v boji proti nepochopitelné síle, která otrokářskému národu vládne.

Třetí díl fantasy trilogie Ohnivý vítr, která si už v mnoha zemích světa získala bezpočet nadšených mladých čtenářů. Světu vládne krutost. Mantové opouštějí rozvaliny Panství a vydávají se na cestu do vlasti. Brzdí je spousta překážek: hlad, nepřízeň počasí i zuřiví nepřátelé. Domů je může dovést jen Ira Hathová, ta však rychle slábne… Orlička se bojí toho, co je doma čeká. Bojí se, jak to zapůsobí na její matku, i narůstajícího pocitu osamělosti. A Střílek musí svému lidu přinést ještě poslední oběť. Nejprve však musí projít výukou u velikého Albarda. A vítr stále sílí…

I v tomto románu I. B. Singer zkoumá propastnou komplikovanost lásky. HermanHerman Broder, hlavní postava románu, přežil holocaust a žije v New Yorku střídavě se svou manželkou, Polkou Jadwigou, a milenkou Mašou. Ani jednu z nich nedokáže opustit: částečně z lásky, částečně díky své nerozhodnosti a pasivitě, ale také kvůli tomu, že si svou ženu Jadwigu vzal vlastně z vděku, protože mu pomohla zachránit si za války život. Situace se vyhrotí, když z Evropy přijede Hermanova první žena Tamara, o které se řadu let domníval, že byla zavražděna spolu s dětmi během holocaustu.

Pokračování bestselleru humorně pojednávající výchovu novorozence z pohledu toho, jenž má situaci ve skutečnosti pevně v rukou: novorozence samotného.

Když do zrcadel Yaelina bytu vtrhnou stíny, hrdinčin život se promění v neslýchanou noční můru. Jak se může v zrcadle objevit stín, aniž je v místnosti kdokoli přítomen? Kdo jí posílá na obrazovku počítače záhadné zprávy, aniž je připojena na internet? Kdo jsou ty bytosti, které o sobě tvrdí, že žijí v pařížském podzemí a zrcadla jsou jejich okny? Má se bát o život? Yael a Tomáš, kanadský novinář, uvíznou v podivném soukolí. Esoterismus, tajné kódy, tisícileté sekty... Maxime Chattam (narozen 1976), nový mistr francouzského thrilleru, nás vtáhne do děsivého závodu s časem a se smrtí, a přinutí nás, abychom se na naši dobu, na nové zákony potlačující svobodu, na geopolitická tajemství, na manhattanská dvojčata a na „prapodivné, někdy přímo šílené shody okolností“ v soudobých dějinách podívali docela jinýma očima.

Mladá Slovinka Veronika se z omrzelosti nad stále stejným životem i z pocitu vlastní zbytečnosti rozhodne spáchat sebevraždu. Ve svém dosavadním životě se vždy snažila dělat to, co od ní očekávali druzí, neměla odvahu naplnit svou vnitřní touhu a riskovat neúspěch. Teprve když se v sanatoriu pro duševně choré dozví po nezdařené sebevraždě, že má poškozené srdce a že pomalu umírá, probudí se v ní instinktivní vůle k přežití a Veronika začne o svůj život bojovat v prostředí lidí, kteří jsou úředně potvrzenými „blázny”. Při vyprávění Veroničina příběhu se světoznámý brazilský autor opírá o vlastní zážitky z dospívání z riodejaneirské psychiatrické léčebny.

Debut britské autorky Polly Williamsové je mezi oblíbenými knihami o moderních maminkách dalším zdařilým pokusem, jak bourat mýtus o obětavé matce, která si myslí, že nemá šanci být zároveň přitažlivou ženou. Amy Craneová má půlroční dítě a ještě pořád se nemůže obléct do šatů, které nosila před porodem. Nostalgicky vzpomíná na svoje mládí, staré džínsy jí připomínají její kdysi útlé boky, nové sexy prádlo od partnera ztrátu chuti milovat se. Nezapadá mezi ostatní matky ve svém okolí, které se předhánějí v mateřských ctnostech a žijí jen svými dětmi. Navíc má podezření, že ji její přítel Joe podvádí. Jako deus ex machina se na scéně objeví Alice, nejsvůdnější matka z Londýna, která Amy pomůže, aby se z ní stala zase atraktivní žena, za kterou se muži rádi ohlédnou, zkrátka kočka.

Novomanželé Ellen a Vazoun se stěhují ze Seattlu do New Yorku, kde se chce Ellen prosadit jako malířka. Jedou tam v pečené krůtě, již vyrobil ženich nevěstě jako svatební dar bez jakýchkoli uměleckých ambicí. Nebyl by to Tom Robbins, aby to nedopadlo přesně naopak. Ellen dělá obyčejnou servírku v baru vedeném Arabem a Židem, stojícím přímo proti budově OSN, zato krůtu koupí Muzeum moderního umění a Vazoun se stane přes noc slavným umělcem. V románu vystupují navíc oživlé věci: Malovaný kolík, Lastura, Lžička, Špinavá ponožka a Guláš v konzervě, které za svými majiteli do New Yorku putují. Fantazie, hravost, inteligentní humor, jazyková vynalézavost a vypravěčské nadání jsou očekávanými atributy čtivého románu, jenž bývá označován za Robbinsův nejlepší.

Příběh je zasazen do válkou zničené italské přírody. Hlavní postavou je anglický letec, umírající na popáleniny, který vypráví svůj příběh mladé zdravotní sestře, jež o něho pečuje. Do jejich odloučeného místa přibude ještě sighský ženista a italský zloděj. Tyto postavy ve svých myšlenkách, dialozích a vzpomínkách odkrývají svoji minulost a dávají tak čtenáři možnost pochopit jejich příběhy. Román je dobře napsaný i přeložený a byl také úspěšně zfilmován.Příběh je zasazen do válkou zničené italské přírody. Hlavní postavou je anglický letec, umírající na popáleniny, který vypráví svůj příběh mladé zdravotní sestře, jež o něho pečuje. Do jejich odloučeného místa přibude ještě sighský ženista a italský zloděj. Tyto postavy ve svých myšlenkách, dialozích a vzpomínkách odkrývají svoji minulost a dávají tak čtenáři možnost pochopit jejich příběhy. Román je dobře napsaný i přeložený a byl také úspěšně zfilmován.