Argo strana 294 z 313

Anotace Dvě světově proslulé knihy o vesmírné těžařské lodi Červený trpaslík (česky Argo 2002, 2003) z přelomu osmdesátých a devadesátých let sepsala autorská dvojice Rob Grant & Doug Naylor. V polovině devadesátých let se oba autoři k tématu vrátili, tentokrát každý zvlášť. Kniha Douga Naylora sleduje příběh posledního člověka v tři miliony let vzdáleném vesmíru. David Lister třímá v rukou osud celého lidstva. Jedinými pomůckami mu přitom jsou jeho duchaplnost, mazanost a dvoustrana s dámským prádlem, vytržená z nabídkového katalogu zásilkové služby. A samozřejmě u toho nesmí chybět Rimmer, Kocour a Kryton.

Písemné a výtvarné záznamy snů jednoho z nejvýznamnějších představitelů české meziválečné kultury — Jindřicha Štyrského (1899—1942). Nepatrné torzo záznamů vyšlo jako soukromý tisk k Novému roku 1941. Teprve až František Šmejkal opatřil roku 1967 původní Štyrského výběr doslovem a připravil ho k tisku (Odeon, 1970). Studiem vlastních snů, spisů Freudových, děl symbolismu, surrealismu či autorů, jakými byli A. Rimbaud, de Sade nebo Lautréamont, se Jindřich Štyrský tehdy snažil pochopit podmínky imaginace (zdroje zla, bolesti, sadismu, soustrasti a naděje obsažené v jediné lidské mysli). Jde o zcela mimořádnou knihu velmi intimního charakteru, která nemá ve světové literatuře z období surrealistické fáze dějin výtvarného umění obdoby. Štyrský zaznamenával své sny v jejich sériovosti, čímž současně splnil jednu z nejdůležitějších podmínek vědecké práce se sny.

Román dánského autora, jehož základní osnovou jsou tajemné okolnosti smrti malého kamaráda hlavní hrdinky, grónského chlapce Izaiáše. Odhalování záhady vede přes tajné archivy pochybných společností a patologických ústavů, přes kodaňské podsvětí na loď, která odplouvá s tajemným posláním k ostrůvku u západního pobřeží Grónska.

Historický román jednoho z čelních představitelů německy píšících židovských spisovatelů narozených v Praze. Odehrává se na začátku 18. století ve Slezsku, na okraji území zmítaných válkami švédského krále Karla XII.

V knize Vítěz je sám se Paulo Coelho vrací k důležitým myšlenkám z románů Jedenáct minut a Záhir. Předkládá čtenářům román plný napětí, věrný obraz světa, v němž žijeme a kde se natolik upínáme k bohatství a úspěchu za každou cenu, že mnohdy neslyšíme, co nám říká naše vlastní srdce. V románu Vítěz je sám nás Paulo Coelho zavádí na Filmový festival v Cannes, kde se schází takzvaná Supertřída – lidé, kteří se proslavili ve vysněném světě módy a filmu. Někteří z nich se dostali až na samotný vrchol a obávají se, že své skvělé postavení ztratí. V sázce jsou peníze, moc a sláva – tedy hodnoty, pro které je většina lidí ochotna udělat cokoliv a za jakoukoliv cenu. Na tomto moderním „jarmarku marnosti“ se setkávají ruský milionář Igor, král módy Hamid, původem z Blízkého východu, americká herečka Gabriela, dychtící po hlavní roli, ctižádostivý policejní vyšetřovatel Savoy, který doufá, že vyřeší největší případ svého života, a Yasmine, modelka stojící na počátku úspěšné kariéry. Komu z nich se podaří v některém z mnoha snů, které jim okolní svět nabízí, rozpoznat svůj vlastní sen a uskutečnit ho?

Román Fasáda, s podtitulem M. N. O. P. Q., vydaný v roce 1987, za který Libuše Moníková obdržela jednu z prestižních německých literárních cen Alfred-Döblin-Preis, je jejím nejvýznamnějším dílem. Literárním jazykem němčina, tématem Čechy, češství, Češi a jejich místo v Evropě současné i v historii. Román má tři části. Dějištěm první je zámek Frýdlant-Litomyšl, kde čtyři umělci z Prahy originálním způsobem restaurují koncem 70. let, tedy za hluboké normalizace, renesanční sgrafita zámecké fasády. Ve druhé části odjíždějí tři z nich s dvěma dalšími „dočasnými“ zámeckými zaměstnanci, historikem Nordancem, Lucemburčanem žijícím v Čechách, a biologem Qvietonem na světovou výstavu do Japonska, kam však nikdy nedorazí. V Čechách román vychází poprvé.

Tibet vždy představoval neznámou a tajemstvím opředenou zemi, která skrývá svá tajemství za hradbou nepřístupných hor. Povědomí o jeho existenci se do Evropy dostalo až ve středověku, ale živé svědectví o této zemi s její tradiční kulturou, náboženst vím

Ve třech povídkách a jedné novele zažívají hrdinové události, které je vrhají do situací, v nichž nenacházejí řešení. V napjaté atmosféře souběhu okolností sledujeme jejich boj o nalezení aspoň nějakého východiska.

První svazek chystané pentalogie obsahuje čtyři delší příběhy: Muminek a loupežníci, Muminek a rodinný život, Muminek na Riviéře a Muminkův pustý ostrov. Vítejte v čarovném, imaginárním světě muminího údolí, kde se každý rychle zamiluje do jeho líbezných snílků, popudlivých intrikánů a tvořivých neumětelů hledajících lásku, slávu a bohatství. Ať už jde o muminkovu nechtěnou roli moderního umělce nebo o snahu fatální ženy Slečny Ferky nasoukat se do miniaturních bikin či Čenichovo vtíravé a zištné nabízení elixíru života, všechny tyto kouzelně meandrující příběhy Tove Janssonové určitě potěší její oddané čtenáře i ty, kdo se s jejím dílem dosud nesetkali. Půvab těchto kreslených stripů tkví i v tom, že ač vybavené postavičkami pro malé čtenáře, byly určeny pro dospělé.

Vypravěč románu, Klotar, není na rozdíl od ostatních hrdinů ničím výjimečný, není ani tajuplným, vznešeným, rytířským milovníkem z dávných dob. Nevládne čarovnou mocí, dokonce není ani zemitě lidský. Je to farmář a lovec, jehož puška ovšem nikdy nikomu neublíží, je to nedobrovolný kronikář životů jiných. Příběh, který vypráví, spojuje jako most dávnou minulost se současností, svět kouzel, tajů, rytířů a duchů se světem farmářů, děsících otrlé středověké lapky nevinnou jízdou na traktoru. Na mostě současnosti, který je nadčasový, se odvíjí okouzlující příběh lásky a přátelství. Za román Květinová puška získal belgický autor v roce 1974 prestižní Rosselovu cenu.

Řecké pohádky budou na českého čtenáře působit na jedné straně povědomě, na straně druhé exoticky. Ke klasickým pohádkovým motivům rozšířeným po celé Evropě se v nich přidávají ozvěny Orientu, antické mytologie, středověké literatury a odráží se v nich ta

Jeden z nejúspěšnějších románů kultovního autora sci-fi. Tentokrát se odehrává v Kalifornii blízké budoucnosti, kde narkomany zabíjí nová, naprosto návyková droga. Antihrdina Bob Arctor, jinak rovněž protidrogový agent Fred, otevírá svůj dům narkomanům a prožívá s nimi vše, co s sebou tato látka přináší. Drogová scéna se ale radikálně změnila a drogy, policie, svět ani smrt už nejsou jako dřív. Ovlivňování vnitřní i vnější skutečnosti drogou je Dickovo věčné téma, ale nikdy nevycházel tolik z vlastní zkušenosti jako v této knize. Na rozdíl od svých ostatních děl tu autor díky zakotvení ve skutečnosti často využívá černého humoru a absurdní grotesky, což z románu dělá nejzábavnější vážnou knihu o drogách.

„Statečný román o všem“ nejčtenějšího z postmoderních amerických autorů 70. a 80. let je svéráznou a vtipnou hyperbolou o světě, jak ho viděl Donald Barthelme (1931–1989), zasazenou mimo známý čas i prostor, a přesto každému tak povědomou. Stylem podobným jeho Padesáti povídkám (Argo, 1999) a stylem zcela nezaměnitelným navozuje úvodní situaci románu: „Je to úplně normální noha, až na to, že je sedm metrů vysoká.“ Obrovské tělo se pohybuje krajinou. Patří Mrtvému Otci. Je mrtvý a není mrtvý; mluví, uráží, řídí, žadoní, popichuje, svádí. Je moudrý, je vtipný, je ješitný, je napůl mechanický, je strašlivý ve svém hněvu, a přece bezmocný jako dítě, je… mrtvý? Krajinou nebezpečných Wendů a Velkého Otce Hada jej na provaze táhne procesí devatenácti lidí. Thomas, Julie, Emma, Edmund a další jej opečovávají i urážejí, krmí a usmiřují a také připravují na tajemný cíl své pouti. Jazykem naprosto nespoutaným nás Donald Barthelme provází příběhem, v němž je jasné jen jedno: že není jasné nic.

Ústředním tématem knihy jsou především dlouhodobé procesy transformace společenských a osobnostních struktur. Jak se vyvíjela západní civilizace? Na čem je založena? A na základě jakých podnětů a příčin se rodila? Přesto se v případě Eliasova díla nejedná ani o nějaký popis „evoluce“ v duchu 19. století, ani o zkoumání „proměn společnosti“ v duchu století následujícího. Eliasova práce (již v době nástupu módní marxistické vlny na Západě 60. let málokdo věnoval pozornost) představuje základ nedogmatické, empiricky fundované sociologické teorie sociálních procesů.

Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním představuje originálnízamyšlení nad povahou soudobého historiografického myšlení. Autor se v ní zamýšlí nad dějepisectvímjako vědou, nad dějepisectvím jako krásnou literaturoua vyprávěním či dokonce nad dějepisectvím j

Hrdiny Fretek spisovatelek jsou Budgeron a Danielle. S nimi budeme usedat k papíru, psacímu stroji i počítači a sledovat, jak se snaží zachytit bohatství svých vnitřních světů a předat je čtenářům. Čekají je úspěchy i neúspěchy, pátrání po ztracené můze, tvůrčí pochyby a radosti.