Argo strana 301 z 314

Básnický text Miloslava Bureše se stal předlohou nejznámější kantáty Bohuslava Martinů. Nové vydání, doprovázené ilustracemi Pavly Pavlíčkové, je doplněno nahrávkou Otvírání studánek v provedení dětského sboru Jitro. Kniha je připravena k 50. výročí úmrtí skladatele. Vychází ve spolupráci s městem Polička.

O úkladných vraždách, spáchaných v sebeobraně, o detektivním pátrání, jež vedlo zpátky, o morálním pádu, který byl krásný, a o zvrácené lásce, jež byla čistá - tento příběh vypráví Sedmikostelí, existenciální gotický horror o městě ve městě nad Vltavou.

Třetí díl výboru promluv Ferdinanda Peroutky psaných pro československé vysílání RFE navazují svým charakterem na předešlé dva. Liší se snad jen tím, že zatímco léta padesátá mohl Peroutka komentovat jako "účastník", v dalších letech se přece jen projevuje, že mu chybí přímý dotyk československé reality, bezesporu se také mezi řádky projevuje rostoucí rozčarování z pojetí smyslu existence RFE. Přesto se čtenáři dostávají do rukou texty, které mu dovolují nahlédnout zpět do světového dění dvou nikoli bezvýznamných desetiletí minulého století a znovu si oživit dobu, která představovala permanentní spor mezi Západem a Východem, často spíš spor "mocných" či po moci bažících, kteří nezřídka své diskuse vedli na území a prostřednictvím států malých. Oba díly obsahují poznámky, jmenné rejstříky, díl třetí pak fotografickou přílohu vztahující se ke všem třem dílům zároveň.

Humorný román od nizozemského autora mladší generace, kterému se u nás přezdívá „holandský Viewegh“. Fantomová bolest je románem v románu, v němž spisovatel Robert Mehlman, opilec a sukničkář, vypráví o svém pádu z výsluní slávy a následném chrabrém návratu. Hořký i humorný text sleduje hrdinu na jeho cestě po Americe v doprovodu náhodné známé, kterou potkal na cestě. Dílo patří k tomu nejlepšímu, co v současné době v nizozemské literatuře vzniká.

Bretaň, divoký skalnatý, větrem a vodou zkoušený poloostrov, který vybíhá na západě Francie do Atlantického oceánu, je tajuplná země, jejíž nejstarší obyvatelé dodnes používají jazyk svých předků, keltskou bretonštinu. Možná právě keltský původ zdejších lidí, spolu s živly, které neustále na tuto malou a malebnou zemi útočí, působily na mnohdy poněkud ponurou fantazii Bretonců natolik, že nenajdete jedinou usedlost, lesík, zátoku nebo skálu, ke které by se nevázala nějaká legenda nebo pověst. Výběr z příběhů, jejichž kořeny často sahají do dob před příchodem křesťanství, přibližuje českým čtenářům kouzlo této západní výspy Evropy a způsob myšlení jejích obyvatel.

Jestliže Něco vypůjčeného…, autorčin první román, vyprávěla Rachel, ta zodpovědnější a morálnější z dvojice kamarádek, přestože přebrala té druhé snoubence, pokračování knihy vypráví Darcy, ta, jíž šlo všechno vždycky hladce a s ničím si nedělala vrásky, natož aby měla morální dilema. Podle rčení, že "boží mlýny melou pomalu, ale jistě" uvízla v těhotenství s mužem, který je ještě lehkomyslnější než ona a rozhodně si ji nehodlá vzít.Jako předtím její kamarádka i ona v době krize zvedne plachty a odlétá na čas z New Yorku do Londýna. Očekává, že tam se pro ni vše uspokojivě vyřeší. Je to ovšem dlouhá cesta, na které se musí změnit.

Eliasova kniha představuje zásadní text pro moderní myšlení o moderní i předmoderní společnosti. Ačkoli byla napsána již na konci 30. let 20. století, kdy bez většího zájmu zcela zapadla, patří dnes k fundamentálním knihám sociokulturního dějepisu. Elias v ní stopuje nesnadný proces civilizace, proces, jehož genezi zachycuje na základě proměn stolování, hygienických návyků, sexuálních praktik, galantního chování či způsobů sociálně odlišného oblékání. Své teze, dnes v mnohém sice zpochybněné, avšak jako celek nadále velmi inspirující, postavil především na literárních textech. Jejich prostřednictvím dospěl k závěru, že civilizační chování získávalo svou podobu prvotně v prostředí aristokratických elit. Odtud pak, často ve zjednodušené formě, pronikalo do nižších pater společnosti, především mezi měšťany, kteří je recipovali, aniž by je však originálním způsobem rozvíjeli.

Habsburkové patřili od druhé poloviny 13. století k nejvýznačnějším soupeřům českých královských dynastií, Přemyslovců i Lucemburků. Do širšího evropského vědomí vstoupili až v osobě římského krále Rudolfa Habsburského (1218–1291), jenž byl v době oslabení panovnické moci v říši zvolen „německým králem“ a jako soupeř Přemysla Otakara II. se úspěšně pokusil dobýt pro svůj rod rakouské dědictví po Babenbercích. Přemyslova porážka na Moravském poli a obhájení zájmů v rakouských oblastech učinilo z Rudolfa a jeho potomků jeden z nejmocnějších rodů středověké Evropy a zajistilo silnou mocenskou základnu, jež dřívějším římským panovníkům scházela. Z hlediska Habsburků nebyli jejich soupeři ale pouze Přemyslovci či Lucemburskové – obdobné politické střety museli vést i s Wittelsbachy či se švýcarským spříseženstvím. Ve 14. století i přes mohutné snahy mnoha panovníků (Fridrich Sličný, Rudolf IV.) došlo k oslabení jejich postavení a do velké politiky je vrátil až císař Fridrich III. (1415–1493), jenž dokázal mistrným způsobem využít nestabilní politické situace a především svoji sňatkovou politikou připravil cestu svému synovi, Maxmiliánovi I.

Majster budhistickej tradície spája starobylú múdrosť Tibetu s moderným výskumom smrti, umierania a povahy vesmíru. Veľmi jednoduchými a výstižnými slovami opisuje podstatu známej Tibetskej knihy mŕtvych. Ukazuje nám neobvyklú nádej, ktorá je v smrti, aj ako môžeme prekonať strach zo smrti či starať sa o umierajúcich.

Majster budhistickej tradície spája starobylú múdrosť Tibetu s moderným výskumom smrti, umierania a povahy vesmíru. Veľmi jednoduchými a výstižnými slovami opisuje podstatu známej Tibetskej knihy mŕtvych. Ukazuje nám neobvyklú nádej, ktorá je v smrti, aj ako môžeme prekonať strach zo smrti či starať sa o umierajúcich.

Tuto pohádku napsal Joyce v roce 1936 jak dopis pro svého vnuka.

První díl rozsáhlé románové fantasy trilogie. V paralelním světě podobném tomu našemu žije dvanáctiletá Lyra. V jejím světě má každý člověk daemona, který ho provází po celý život a je jakýmsi vnějším zpodobněním jeho povahy, a žijí tu i jiné podivuhodné bytosti, například mluvící medvědí kyrysníci nebo půvabné divoženky létající na borových větvích. Lyra s jejich pomocí putuje daleko na sever, aby zachránila svého kamaráda Rogera a další děti, které unesli obávaní Vrahouni. Na cestě ji provází aletheometr, přístroj podobný zlatému kompasu, který tomu, kdo s ním umí zacházet, odpoví na každou otázku.

Román o Brazílii, zemi, kam dějiny zanesly mnoho barev pleti a řadu náboženských kultů, zemi hlubokých pralesů, dusného horka a slunce, lásky k fotbalu a nekonečných telenovel. V příběhu ze tří různých epoch – minulosti, přítomnosti a budoucnosti – se v přívalu nádherných detailů dostáváme k samotné esenci domova jednoho z největších pozemských národů. Z nespočtu drobných pramínků se v pozoruhodně vystavěném příběhu slévá dokonalý obraz největší jihoamerické země... A s ním na povrch vyvěrá nespočet otázek o samotné podstatě skutečnosti. Je vše propojeno skrze prostor i čas v křehké tkanině reality? Existuje jeden vesmír nebo mnoho vesmírů? Myšlenkově bohatý román britského prozaika poskytuje nejen odpovědi, ale i řadu dalších, neméně zajímavých otázek.

Kronikářské dílo merseburského biskupa Dětmara, napsané přibližně v letech 1013–1018, je jedním z nejobsáhlejších pramenů k dějinám střední Evropy kolem roku 1000. Zahrnuje nejen podrobný výklad východofranských (německých) dějin za vlády saské dynastie, ale také četné zprávy o polabských Slovanech, českém státě či Polsku doby Boleslava Chrabrého. Autor, pocházející z urozeného rodu hrabat z Walbecku s úzkými kontakty na vládnoucí dynastii, poskytuje všestranný pohled na život, víru, myšlení a zvyky tehdejší doby, a jeho kronika má proto nemalý kulturně-historický význam. Pro českého čtenáře jsou obzvlášť zajímavé pasáže popisující slovanské obyčeje v polabském prostoru, které Dětmar díky svému původu ze „sasko-slovanského“ pohraničí dobře znal. Kronika dosud česky nevyšla.

Druhá část slavné trilogie v pěti dílech. V Restaurantu na konci vesmíru všichni čtyři protagonisté dostanou hlad, a tak se vydají na cestu časem do nejluxusnější restaurace, jaká kdy existovala či bude existovat, přičemž se opět něco přiučíme o historii a místopisu naší Galaxie, a také o gramatice pro cestovatele v čase.

Barney Stinson je jedna z hlavních postav seriálu Jak jsem poznal vaši matku, pro leckoho postavou nejdůležitější. Je renesanční osobností, mužem, borcem, který ví, jak užívat života, a hodlá ostatní borce tomuto umění naučit. K tomu slouží Borcův kodex, na sto padesát stručných a jasných pouček, tabulky, grafy a rovnice, které popisují borcův svět, ve kterém na čelném místě stojí borec, za ním borcovi parťáci a potom - kočičky. Aby ne!Proč proboha „borcův“?... (apologie překladatele) Borcův kodex? Proč proboha „borcův“, když český dabing HIMYM ani titulky tohle slovo neznají? Proč ne „bráchův“? Proč ne „parťákův“? A co ty další odchylky? Neměl by snad BARNEYHO KNIHU překládat fanoušek a znalec HIMYM?! Jasně. Ale všechny odchylky mají čistě principiální důvody: překladatel dělá, co může, aby se co nejvíc přiblížil originálu. Vždycky. Co nejde přeložit, musí se aspoň napodobit. Když Barney prošpikuje knihu opičárnama postavenýma na slově „bro“ („Nabroleon“ a „Broko Ono“, „brocassion“, „brofession“ a „brotection“), se slovem brácha nebo parťák nepořídíte nic. Slovo borec vám dává aspoň nějaké možnosti. A navíc: slovo brácha v češtině funguje dobře jen jako vyjádření vztahu: můj, jeho brácha; samo o sobě neobsahuje hodnocení nebo charakterizaci (takže říct „on je brácha“ je podle mě blbost). No a „parťák“? Toho jsem si schoval pro „wingmana“. Mimochodem, v té knížce je taky hodně jiných slov než bro, a ty nejsou přeložený úplně nejhůř, řekl bych.) A další principiální záležitost: překladatel se nesnaží napodobovat cizí překlad, ale vytvořit vlastní. Tím spíš, když si o sobě překladatel Vít Penkala skromně myslí, že je borec. Duh!