Argo strana 308 z 313

Román Fasáda, s podtitulem M. N. O. P. Q., vydaný v roce 1987, za který Libuše Moníková obdržela jednu z prestižních německých literárních cen Alfred-Döblin-Preis, je jejím nejvýznamnějším dílem. Literárním jazykem němčina, tématem Čechy, češství, Češi a jejich místo v Evropě současné i v historii. Román má tři části. Dějištěm první je zámek Frýdlant-Litomyšl, kde čtyři umělci z Prahy originálním způsobem restaurují koncem 70. let, tedy za hluboké normalizace, renesanční sgrafita zámecké fasády. Ve druhé části odjíždějí tři z nich s dvěma dalšími „dočasnými“ zámeckými zaměstnanci, historikem Nordancem, Lucemburčanem žijícím v Čechách, a biologem Qvietonem na světovou výstavu do Japonska, kam však nikdy nedorazí. V Čechách román vychází poprvé.

Tibet vždy představoval neznámou a tajemstvím opředenou zemi, která skrývá svá tajemství za hradbou nepřístupných hor. Povědomí o jeho existenci se do Evropy dostalo až ve středověku, ale živé svědectví o této zemi s její tradiční kulturou, náboženst vím

Ve třech povídkách a jedné novele zažívají hrdinové události, které je vrhají do situací, v nichž nenacházejí řešení. V napjaté atmosféře souběhu okolností sledujeme jejich boj o nalezení aspoň nějakého východiska.

Je květen 1942 a výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš se připravují na cíl operace Antropoid: zabít Reinharda Heydricha, zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava, "pražského kata" a "blonďatou bestii". Druhého nejvyššího muže v hierarchii SS provází šeptem pronášená tajemná zkratka HHhH: Himmlers Hirn heißt Heydrich - Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich. Ne nadarmo - Heydrich totiž patří k hlavním organizátorům židovského holocaustu neboli Endlösungu...Strhující prvotina francouzského spisovatele Laurenta Bineta, který dlouho pobýval na Slovensku a v Česku, barvitě vykresluje okolnosti "nejodvážnějšího protinacistického činu v dějinách druhé světové války" a novátorsky v něm zkoumá vztah mezi realitou a fikcí. Autor za svůj román obdržel prestižní Goncourtovu cenu 2010 pro nejlepší debut.

Majster budhistickej tradície spája starobylú múdrosť Tibetu s moderným výskumom smrti, umierania a povahy vesmíru. Veľmi jednoduchými a výstižnými slovami opisuje podstatu známej Tibetskej knihy mŕtvych. Ukazuje nám neobvyklú nádej, ktorá je v smrti, aj ako môžeme prekonať strach zo smrti či starať sa o umierajúcich.

Významné dílo předního francouzského kulturního antropologa je na rozdíl od slavných Smutných tropů zaměřeno mnohem teoretičtěji. Autor se v jednotlivých kapitolách zabývá vztahem historie a etnologie, jazykem a příbuzenskými vztahy, organizací společnosti, magií a náboženstvím, uměním a také otázkou místa antropologie v rámci společenských věd a problémy spojenými s její výukou. Výbor zahrnuje stěžejní texty C. Lévi-Strausse z přelomu 40. a 50. let, které položily základy strukturální antropologii.

Kniha českého literárního vědce, historika umění a estetika Josefa Vojvodíka zkoumá vztah avandgardního umění první poloviny 20. století k umění baroka a manýrismu. Na desítkách příkladů z výtvarného umění i literárních textů ukazuje, jak avandgardní umělci i s moderními interpretačními přístupy pracující teorici uvažovali o barokním umění jako umění veskrze moderním, uměním, jež v sobě nese rysy avangardy, jež bourá ztrnulé přistupy a vůči nim v opozici staví umění, jež odráží ducha nové doby.

Do výboru Poznámky na krabičkách od sirek (La bustina di Minerva) zařadil Umberto Eco ty nejzajímavější ze sloupků, které v posledních deseti letech vycházely pod stejným názvem v magazínu Espresso. Ve vtipných a čtivých článcích se Eco zamýšlí nad problémy současného světa, italské a západní společnosti, tisku nebo budoucnosti knih v době internetu, nechybí však ani několik opatrných předpovědí pro třetí tisíciletí a Ecovy typické „hříčky“.

Kompas je manuál pro výchovu k lidským právům, určený vedoucím skupin mládeže, učitelům a dalším pedagogům. Předkládá náměty a aktivity podporující zapojení mladých lidí a rozvíjející pozitivní postoj k lidským právům v jejich bezprostředním okolí. Výchova k lidským právům je zde chápána v širokém smyslu — jako vzdělávací programy a aktivity orientované na podporu rovnosti v lidské důstojnosti. Manuál je výsledkem práce týmu autorů a pedagogů z různých oborů a odlišných kulturních prostředí. Je založen na metodách zážitkové pedagogiky a neformálních vzdělávacích přístupech, které kladou důraz na ty, kdo se učí, na prostředí, v němž žijí, a na problémy, které je zajímají. "Domnívám se, že člověk nepatři svému státu nebo své říši. Domnívám se, že jsme všichni jako členové lidského rodu jedním velkým společenstvím. Tím spíš dnes, kdy vstupujeme do éry jediné globální civilizace. Domnívám se, že nikomu z nás nemůže být lhostejno, co se děje s někým jiným, byť na místě vzdáleném. Nemůžeme tolerovat státu, byť to byl stát sebemocnější, utlačování člověka, potlačování jeho svobod, jeho práv. Existuje totiž vyšší hodnota, než je stát, a touto hodnotou je právě člověk. Stát, jak známo, má sloužit člověku, nikoli naopak. Pokud člověk slouží svému státu, pak by mu měl sloužit jenom v tém míře, v jaké to je nutnou součástí dobré služby státu všem jeho občanům. Lidská práva jsou nad právy států. Lidské svobody jsou vyšší hodnotou než suverenita státu. Mezinárodní právo chránící jedinečnou lidskou bytost by mělo být nadřazeno mezinárodnímu právu chránícímu stát." Z předmluvy Václava Havla

Monumentální práce předního britského historika Iana Kershawa představuje dosud nejucelenější a nejrozsáhlejší životopis vůdce nacistického hnutí. V prvním díle se čtenář seznámí nejprve s Hitlerovým původem, rodinným prostředí a dospíváním. Setká se tu s Hitlerovým jediným skutečně blízkým druhem, Augustem Kubizkem, chlapcem českého původu, v jehož společnosti Hitler prožil formující období svého mladí. Poté autor podrobně sleduje „vůdcův“ dobrovolný vstup do armády v době první světové války, počátky politické dráhy, nezdar v mnichovském puči, jeho překonání a následnou cestu k převzetí moci. Za pomoci nejnovějších pramenů, mimo jiné obohacených nedávným zpřístupněním bývalých sovětských archivů, metodou spojení biografického přístupu a studia dějin společnosti předkládá jak obraz Hitlerova nitra, tak společenských dějů, tolik osudových nejen pro Německo, ale i pro celý svět 20. století.

Výlet za indonéskými legendami a mýty začneme v Acehu na severním výběžku Sumatry a zakončíme až na dalekém Irianu. Cestou přes další ostrovy navštívíme královské paláce i rybářské chýše, budeme se prodírat hustou džunglí a nahlédneme do žhavých jícnů rozhněvaných sopek. Průvodci nám budou obři a démoni, princezny a králové a jejich počestní i ničemní poddaní. Malinko se zdržíme cestou do nebeské říše, kam nás pozvou víly a bohové. Zpátky na zemi ještě stačíme zaskočit za mazaným jelínkem kančilem, nespokojeným gekonem, dobráckým opičákem či zázračným psem.

Maďarská politoložka Anita Orbánová v této knize ukazuje, jak Kreml systematicky využívá monopolu státem kontrolovaných ropných a plynařských společností k nemerkantilistické na energiích založené zahraniční politice. Poukazuje i na neoimperiální tendence Ruska vůči americkým klíčovým spojencům ve střední a východní Evropě a předvídá, že v budoucnosti ruský ekonomický a diplomatický vliv v Evropě poroste, přičemž kořeny této strategie vidí již v době vlády B. Jelcina. Kniha se setkala s velkým ohlasem v Evropě, ale i v USA, kde ji za průkopnickou označil např. historik a aktivní spolupracovník prezidenta R. Reagana Richard Pipes.

Obsáhlé, encyklopedicky pojaté dílo z pera dvou odborníků na danou problematiku zachycuje poslední stav vědomostí o významném typu sochařských děl, které se výrazně uplatňují v městských a vesnických prostorech i ve volné krajině. Je zde představeno celkem 165 sloupů a pilířů, existujících i zaniklých, známých i umělecky průměrných. Knihu doplňuje několik set černobílých fotografií a barevná obrazová příloha.

Nový projekt nakladatelství Argo přináší reprezentativní výbor z díla Jacka Kerouaca. Volnou řadu jeho próz zahajuje svazek spojující dnes již klasické překlady dvou kratších textů. Mag vyšel v přetlumočení Olgy Špilarové poprvé v roce 1984. Překladatelka se tehdy ujala nesnadného úkolu:převést do češtiny specifický záznam černošského dialektu, kterým navíc promlouvá desetiletý chlapec. Mag je v Kerouacově díle svým způsobem výjimečný text, jak jazykovou stylizací, tak faktem, že vypravěčem příběhu není zřetelně identifikované autorovo alter ego jako ve většině jeho nejznámějších knih. Na druhou stranu do kontextu díla velmi dobře zapadá, díky citlivosti a dychtivosti, s jakou dětský vypravěč vnímá a vstřebává svět a zážitky, které nabízí. Překladatelka jazyk příběhu přetlumočila citlivě, působivě i nadčasově: její překlad vychází již potřetí, s minimem úprav. Satori v Paríži je oproti Magovi vyhroceným příkladem Kerouacovy snahy odvrhnout všechny stylizace a eliminovat hranice mezi životem a literaturou. Text je záznamem skutečné Kerouacovy cesty do Evropy, do Paříže a Bretaně, kde pátral po historii svých dávných předků. Vypravěčům obou textů je společná vnímavost ke všem událostem cesty, snaha ve všech nalézt krásu a hlubší smysl - dokonce osvícení, ono nesdělitelné satori zenbuddhistické filosofie, které může posvětit libovolný okamžik. Satori v Paříži poprvé vyšlo časopisecky už v roce 1967 v překladu Jana Válka, prvního překladatele Jacka Kerouaca do češtiny. Na průkopnické počiny Olgy Špilarové a Jana Válka navazuje argovský projekt, který zachycuje různé polohy Kerouacova díla a vytváří relativně ucelený portrét tohoto pozoruhodného autora, vyznavače svobodného žití i psaní, nadšeného pozorovatele a kronikáře zázračných a intenzivních zážitků nalézaných v zdánlivě každodenní skutečnosti i na cestách-únicích ze všednosti.

Proslulý brazilský spisovatel Paulo Coelho vyznává jedno krédo: mluvit o tom, co ho znepokojuje, nikoliv o tom, co chtějí lidé slyšet. Autor se ve svém románu inspiroval příběhem mladé Brazilky. Venkovská dívka podepíše v Rio de Janeiru s evropským podnikatelem smlouvu, která jí má zajistit kariéru tanečnice, když však pozná skutečné podmínky práce v ženevském podniku, dá přednost svobodnějšímu životu prostitutky. Tak předčasně vyzrává a vzdaluje se ideálům mládí, místo snů má cíl: našetřit peníze na koupi statku v Brazílii. Je zklamána citovými i sexuálními „vzory“ a představa harmonického tělesného i duševního splynutí dvou lidí jí připadá zcela utopická. Jakmile však symbolicky vkročí na starobylou poutnickou Svatojakubskou cestu, která Ženevou prochází, rázem se její tělo i duše začínají působením lásky opět shledávat. Coelhův román Jedenáct minut není konvenčním vyprávěním o lásce a sexu, ale odvážným a velmi potřebným varováním před tím, co autor nazývá falešnými modely sexu.

Dospívání v časech Titovy Jugoslávie, humorný i hořký příběh o konci dětství. Román Kralj ropotajočih duhov (2001) napsal Mazzini podle svého scénáře k filmu Sladke sanje (Sladké snění), za který získal na filmovém festivalu v Portoroži v roce 2001 cenu za nejlepší scénář. Byl přeložen do chorvatštiny a angličtiny. Příběh se odehrává v Titově Jugoslávii na přelomu 70. a 80. let. Jeho vypravěč je dvanáctiletý Egon, který vyrůstá v malém průmyslovém městečku. Vychovává ho neurotická a panovačná matka a silně věřící babička. Konstelace takových okolností samozřejmě tomuto živě a čtivě napsanému románu poskytuje půdu pro řadu groteskních událostí, ve kterých někdy převáží humor, jindy z nich spíš mrazí. Egon je osamělý, nešťastně zamilovaný a věří, že jeho život může změnit jenom jediná věc — gramofon.