Argo strana 292 z 315

Habsburkové patřili od druhé poloviny 13. století k nejvýznačnějším soupeřům českých královských dynastií, Přemyslovců i Lucemburků. Do širšího evropského vědomí vstoupili až v osobě římského krále Rudolfa Habsburského (1218–1291), jenž byl v době oslabení panovnické moci v říši zvolen „německým králem“ a jako soupeř Přemysla Otakara II. se úspěšně pokusil dobýt pro svůj rod rakouské dědictví po Babenbercích. Přemyslova porážka na Moravském poli a obhájení zájmů v rakouských oblastech učinilo z Rudolfa a jeho potomků jeden z nejmocnějších rodů středověké Evropy a zajistilo silnou mocenskou základnu, jež dřívějším římským panovníkům scházela. Z hlediska Habsburků nebyli jejich soupeři ale pouze Přemyslovci či Lucemburskové – obdobné politické střety museli vést i s Wittelsbachy či se švýcarským spříseženstvím. Ve 14. století i přes mohutné snahy mnoha panovníků (Fridrich Sličný, Rudolf IV.) došlo k oslabení jejich postavení a do velké politiky je vrátil až císař Fridrich III. (1415–1493), jenž dokázal mistrným způsobem využít nestabilní politické situace a především svoji sňatkovou politikou připravil cestu svému synovi, Maxmiliánovi I.

O úkladných vraždách, spáchaných v sebeobraně, o detektivním pátrání, jež vedlo zpátky, o morálním pádu, který byl krásný, a o zvrácené lásce, jež byla čistá - tento příběh vypráví Sedmikostelí, existenciální gotický horror o městě ve městě nad Vltavou.

Rukověť bojovníka světla vyzývá každého, aby dokázal žít své sny. Aby každý vyšel vstříc nejistotě života a naplnil svůj jedinečný osud. Svým nenapodobitelným způsobem nám Paulo Coelho ukazuje, že v každém z nás žije bojovník světla, máme ho v sobě všichni. Inspirující krátké texty z let 1993-1996 ponoukají čtenáře, aby nastoupil cestu bojovníka: toho, který je schopen vidět, že být naživu je zázrak.

První rozsáhlejší monografie vynikajícího současného fotografa střední generace, která představuje dílo jeho dvacetileté umělecké praxe. Výjimečný fotograf střední generace Miro Švolík si v rámci bilance své tvorby zkompletoval fotografický archiv a zrodila se myšlenka vytvořit česko—anglickou monografii, která by ukázala všechny vývojové fáze jeho tvorby. Na rozdíl od převažující většiny fotografických monografií představuje tato kniha v rámci 77 černobílých fotografií ucelený příběh, přestože autor procházel různými experimenty ve fotografii — od stylizovaných plošných fotografických obrazců snímaných z ptačí perspektivy přes fotomontáže, kdy fotografie je vytvořena z více negativů, až po fotografické koláže. I když jsou fotografie Miro Švolíka navýsost umělecké, jsou natolik rozverné a hravé, že kniha je kouzelným výletem do světa neobyčejné, ale všeobecně srozumitelné fantazie.

Na ostrovech japonského císařství žili nejen samurajové, potulní mnichové a další lidé, ale spolu s nimi i buddhistická a šintoistická božstva, duchové předků a neobvykle velké množství nadpřirozených bytostí. Dozvídáme se to z lidových vyprávění, v nichž vystupují démonická zvířata měnící podobu, oživlé sochy světců, lidožravá jamauba s tlamou na temeni hlavy, vodník, kterému nejvíc chutná krev a okurky, zázračně narození hrdinové či dračí palác na mořském dně. Kniha Strašidelný chrám v horách obsahuje mnoho takovýchto pověstí o démonech, přízracích, mniších, silácích a zvláštních místech, stejně jako kouzelných a humorných pohádek a pohádek o zvířatech. Tradiční vyprávění jsou doplněna komentáři o jejich původu, podobách, rozšíření a vztahu k folkloru jiných zemí a k japonské kultuře, a také odkazy na katalogy pohádek a pověstí.

Výbor ze čtyřdílné sbírky laponských (sámských) pohádek a pověstí sesbíraných J. K. Qvikstadem si zachovává formální členění příběhů podle tří úrovní skutečnosti, které jsou často zobrazovány na šamanských bubíncích: příběhy z cizího světa (boj, erotika, kontakt s ďáblem), příběhy z blízkého světa (rodina, sousedé, Čudové, šamani, zvířata, znamení smrti, střet starých a nových časů, stallové a trollové aj.) a příběhy o mrtvých (mrtvoly, štvanci).

Tajemství světa je hlavním tématem Pessovy subjektivní tragédie Faust, kterou Eduard Lorenco označil za básnické a duchovní dobrodružství, jež bylo koncipováno a uskutečněno jako elegie i epopej Ztroskotání.

Třetí román britské bestsellerové autorky Kate Longové Výměna manželek je příběhem vdané matky Ally, která se s rodinou přistěhovala do nádherného domu v Chesteru. V sousedství žije Juno – okouzlující, sebevědomá a zvídavá žena. V očích Ally proplouvá její kamarádka životem bez většího úsilí, domácnost, jako by promazanou nepostradatelným olivovým olejem, zvládá dokonale a bez problémů. Po Junině překvapivém rozhodnutí přihlásit se do televizní reality show Výměna manželek nastane změna i v Allyině životě. Juno opustí na dva týdny rodinu a bude žít v jiném městě, a do jejího domu se nastěhuje její protějšek – cizí žena. Zatímco Juno bere své dobrodružství jako „úžasnou kulturní výměnu“, Ally se obává, jak bude žít po tu dobu bez své kamarádky. Kniha je citlivou sondou do našich každodenních životů a ukazuje, jak skutečnost znovu a znovu revidujeme podle vlastního pohledu na svět. Reality show je vlastně jen pokračováním uvědomování si našeho místa ve společnosti.

Jeden z nejobsáhlejších lexikonů, který k dané problematice kdy vznikl, vychází v novém, rozšířeném a bohatě ilustrovaném vydání. Abecedně seřazená hesla informují o celé škále otázek přímo či nepřímo s magií souvisejících, o magických fenoménech v nejširším slova smyslu, a jsou doplněna o nejnovější literaturu.

První rozsáhlejší monografie vynikajícího současného fotografa střední generace, která představuje dílo jeho dvacetileté umělecké praxe. Výjimečný fotograf střední generace Miro Švolík si v rámci bilance své tvorby zkompletoval fotografický archiv a zrodila se myšlenka vytvořit česko—anglickou monografii, která by ukázala všechny vývojové fáze jeho tvorby. Na rozdíl od převažující většiny fotografických monografií představuje tato kniha v rámci 77 černobílých fotografií ucelený příběh, přestože autor procházel různými experimenty ve fotografii — od stylizovaných plošných fotografických obrazců snímaných z ptačí perspektivy přes fotomontáže, kdy fotografie je vytvořena z více negativů, až po fotografické koláže. I když jsou fotografie Miro Švolíka navýsost umělecké, jsou natolik rozverné a hravé, že kniha je kouzelným výletem do světa neobyčejné, ale všeobecně srozumitelné fantazie.

V prvním díle své monumentální biografie Adolfa Hitlera, dovedeném do počátku roku 1936, anglický historik Ian Kershaw přesvědčivě vykreslil vůdce nacistického hnutí jako talentovaného a prostřelého demagoga, který se dokázal ve složitých poměrech Výmarské republiky vypracovat z rakouského snílka ve vůdce nacistické strany a posléze nacistického státu. Ve druhém díle, který je vynikající analýzou posledních devíti let Hitlerova života, v nichž vedl nacistický diktátor německý stát a německý národ od nacionální euforie ke zničující válce a konečné bezpodmínečné kapitulaci, Ian Kershaw dále rozvádí svůj závěr, že příčiny Hitlerova úspěchu lze spatřovat jen v jeho osobnosti, ale současně i v motivech a jednání jeho okolí. Příčiny Hitlerovy neomezené moci ve Třetí říši pak musíme podle něj hledat nejen v Hitlerových samotných činech, ale současně i v sociálních vztazích německého státu let 1933-1945, které umožnily nacistickému vůdci překročit všechny institucionální a morální hranice. Proto Ian Kershaw mimo jiné důsledně odmítá v Hitlerově kariéře patos vůle a historické vyvolenosti. Nejde ale tak daleko, aby Adolfa Hitlera vnímal pouze jako produkt dlouhodobé politické a společenské krize v Německu první poloviny dvacátého století. Detailně se zaobírá i Hitlerovým duchovním ustrojením, které ovlivňovalo nejen jeho zdravotní stav či jeho úvahy o sebevraždě, ale také spoluurčovalo i samotnou podobu nacistické politiky v éře Třetí říše.

Soubor textů známého italského spisovatele a sémiotika, který lze považovat za pokračování jeho Šesti procházek literárními lesy (č. 1997). Texty vznikaly příležitostně v průběhu uplynulého dvacetiletí, obracejí se k poměrně širokému publiku a jejich společným tématem je literatura a její funkce. Eco se v nich soustřeďuje na jemu důvěrně známé autory, jako jsou Nerval, Joyce, Borges, Dante, Wilde, ale poměrně často se stává ilustrací a předmětem jeho úvah i jeho vlastní tvorba. Rentgenuje literaturu ze všech možných stran a úhlů, zabývá se např. vlivem literárních textů na vývoj historických událostí, intertextovou ironií, verbálním zobrazením prostoru, povahou možných fiktivních světů či problematikou literárních vzorů, inspirací a úzkosti z ovlivnění jiným autorem. Ecovy texty, třebaže vznikaly nezávisle na sobě a jsou tematicky různorodé, prozrazují kontinuitu autorových zájmů. Užívání stejných literárních i mimoliterárních příkladů v různých souvislostech je pak důkazem, že jeho úvahy o literatuře se živí jediným trvalým a silným zdrojem inspirace.

Kompas je manuál pro výchovu k lidským právům, určený vedoucím skupin mládeže, učitelům a dalším pedagogům. Předkládá náměty a aktivity podporující zapojení mladých lidí a rozvíjející pozitivní postoj k lidským právům v jejich bezprostředním okolí. Výchova k lidským právům je zde chápána v širokém smyslu — jako vzdělávací programy a aktivity orientované na podporu rovnosti v lidské důstojnosti. Manuál je výsledkem práce týmu autorů a pedagogů z různých oborů a odlišných kulturních prostředí. Je založen na metodách zážitkové pedagogiky a neformálních vzdělávacích přístupech, které kladou důraz na ty, kdo se učí, na prostředí, v němž žijí, a na problémy, které je zajímají. "Domnívám se, že člověk nepatři svému státu nebo své říši. Domnívám se, že jsme všichni jako členové lidského rodu jedním velkým společenstvím. Tím spíš dnes, kdy vstupujeme do éry jediné globální civilizace. Domnívám se, že nikomu z nás nemůže být lhostejno, co se děje s někým jiným, byť na místě vzdáleném. Nemůžeme tolerovat státu, byť to byl stát sebemocnější, utlačování člověka, potlačování jeho svobod, jeho práv. Existuje totiž vyšší hodnota, než je stát, a touto hodnotou je právě člověk. Stát, jak známo, má sloužit člověku, nikoli naopak. Pokud člověk slouží svému státu, pak by mu měl sloužit jenom v tém míře, v jaké to je nutnou součástí dobré služby státu všem jeho občanům. Lidská práva jsou nad právy států. Lidské svobody jsou vyšší hodnotou než suverenita státu. Mezinárodní právo chránící jedinečnou lidskou bytost by mělo být nadřazeno mezinárodnímu právu chránícímu stát." Z předmluvy Václava Havla

Anna vystudovala na univerzitě literární vědu, ale jelikož nemohla po promoci sehnat odpovídající zaměstnání, vzala zavděk původně brigádnickým místem a dále prodávala jako pokladní v supermarketu. Nakonec za pokladnou strávila osm let, a aby si udržela duševní zdraví, rozhodla se nepříznivému osudu postavit čelem - napsala o svých zážitcích knihu, ze které prýští nadsázka, ironie a vtip.

Dějepisectví mezi vědou a vyprávěním představuje originálnízamyšlení nad povahou soudobého historiografického myšlení. Autor se v ní zamýšlí nad dějepisectvímjako vědou, nad dějepisectvím jako krásnou literaturoua vyprávěním či dokonce nad dějepisectvím j

Autorovo nejslavnější, dnes již klasické dílo rekonstruuje "magický věk" jako moment vývoje dějin ducha — tj. údobí, kdy jsou hranice mezi člověkem a přírodou, mezi subjektem a objektem dosud nezřetelné a z této nejistoty vzniká drama "krize přítomnosti". Magie představuje soubor technik, jak člověka z této krize vyvést a upevnit jeho pocit existence. De Martino na základě různých etnografických zjištění stanovuje hlavní momenty tohoto dramatu. Na rozdíl od iracionalistického hlediska, které nepřihlíží k historické povaze magie a činí z ní metafyzickou zkušenost, a na rozdíl od racionalistického pojetí, které ji vyškrtává z dějin, de Martino ukazuje, jak je tento problém sám historickým produktem, jehož zrod spadá právě do magického věku.