Argo strana 285 z 311

Rukověť bojovníka světla vyzývá každého, aby dokázal žít své sny. Aby každý vyšel vstříc nejistotě života a naplnil svůj jedinečný osud. Svým nenapodobitelným způsobem nám Paulo Coelho ukazuje, že v každém z nás žije bojovník světla, máme ho v sobě všichni. Inspirující krátké texty z let 1993-1996 ponoukají čtenáře, aby nastoupil cestu bojovníka: toho, který je schopen vidět, že být naživu je zázrak.

Le Goffova teoreticky založená kniha stála před dvěma desetiletími u počátků dnes módního tématu sociokulturní paměti. V několika navzájem provázaných esejích se zde Le Goff zamýšlí jak nad mechanismy konstruování individuální a kolektivní paměti, tak nad psaním dějin jako takových. Všestranným způsobem si od pozdní antiky až po současnost všímá vlivů náboženských a politických představ na myšlení a psaní o dějinách a způsobů využívání obrazů dějin pro prosazování mocenských zájmů minulosti vzdálené a v duchu historismu uvažující přítomnosti. Předností této knihy je autorův fundovaný rozhled pro evropských historiografiích, jenž překonává tak typickou francouzskou izolovanost a zahledění se do sebe sama.

První díl kultovního románu-pohádky německé fantaskní literatury, který byl přeložen do řady světových jazyků. Ústřední postavou je mladík, jemuž dal otec Velký řvoun jméno Naslouchač, a osud mu opravdu přál: zdědil tajuplný a všemi barvami hrající kámen a magickou stříbrnou flétnu. Ale to ještě není všechno, do třetice obdržel darem od Hledače kamene dřevěnou hůl podivuhodných vlastností. Měly mu především pomoci najít v životě své určení a vlastní cestu.

Ústředním tématem knihy jsou především dlouhodobé procesy transformace společenských a osobnostních struktur. Jak se vyvíjela západní civilizace? Na čem je založena? A na základě jakých podnětů a příčin se rodila? Přesto se v případě Eliasova díla nejedná ani o nějaký popis „evoluce“ v duchu 19. století, ani o zkoumání „proměn společnosti“ v duchu století následujícího. Eliasova práce (již v době nástupu módní marxistické vlny na Západě 60. let málokdo věnoval pozornost) představuje základ nedogmatické, empiricky fundované sociologické teorie sociálních procesů.

Stěžejní část publikace je věnována ozdobám z přírodních materiálů, např. ze šustí, slámy, trávy, semen, plodů a listů, ale i ozdobám paličkovaným, háčkovaným, síťovaným, drátovaným, korálkovým, které si můžeme také vyrobit, protože u většiny ozdob nalezneme návody na jejich výrobu, navíc tam, kde je to nutné, i nákresy. Jiná kapitola se zabývá historií vánočních ozdob a zdobení vánočního stromku. Kniha s bohatým obrazovým doprovodem může být přínosná pro práci s dětmi ve školkách, školních družinách i doma.

V období 18. století došlo v souvislosti s osvícenstvím, reformami a revolucemi k hlubokým změnám, jež urychlily sekularizaci celé společnosti. Ta se výrazně promítla do oblasti kriminální politiky a trestního práva. Kniha, stojící na pomezí mezi dějinami idejí a kulturní antropologií, se podrobně zaobírá proměnou konceptu zločinu a jeho vztahem k hříchu, resp. k duševním poruchám a nemocem v 18. století a v prvních desetiletích století následujícího. Zvláštní pozornost je věnována proměně chápání či interpretace zločinů náboženských (zejména rouhačství a svatokrádež), mravnostních, sebevraždy a vraždy novorozeňat. Všechny uvedené problémy jsou analyzovány v několika kulturně i politicky odlišných prostředích: osvícensko-revoluční-napoleonské Francii a habsburské monarchii, s důrazem na české země a Toskánsko.

Paulo Coelho, který je považován za jednoho z nejvlivnějších spisovatelů dnešní doby, uveřejnil své knihy, přeložené do 66 jazyků, ve 160 zemích. Právě vychází jeho třetí román z roku 1990, ve kterém navazuje v jiné poloze na svůj proslavený román Alchymista. Brida je skutečný příběh jedné z nejmladších učitelek čarodějnické tradice. Ve stále témž duchu, jemuž vděčí za svůj světový věhlas, Paulo Coelho vypráví o prvních krocích tehdy jednadvacetileté dívky, která se jednoho dne rozhodla, že svůj osud spojí s tajemstvími magie. Brida O’Fern, mladá Irka z Dublinu, se vždy zajímala o mystiku. Navštěvovala různé kurzy, v knihkupectvích listovala v knihách pojednávajících o dávných tajemstvích. Díky ponaučením Mága z Folku a své učitelky Wiccy se seznámí s Tradicí Luny, je zasvěcena za jarní rovnodennosti a poznává muže, s nímž chce spojit svůj další život, navazující na starobylé duchovní tradice. Příběh Bridy, která v osmdesátých letech minulého století hodlá jít cestou duchovního hledání podle dávných keltských tradic, spojuje autor s osudem mladé Loni v posledních dnech obléhání katarské pevnosti Montsegur v Okcitánii 13. století.

Provokativní literární hříčka, v níž si Žid dělá kacířskou legraci z Židů. Text se tváří jako životopis profesora Günthera Wünkera, uchovávaný v archivu Německého ústavu pro dokumentaci sionismu v roce 2052, a vzbudil v Izraeli a Spojeném království zasloužený ohlas. Je nabokovovsky hravou, rothovsky erotickou parafrází Maimonidova Návodu zděšeným a řadí se mezi silné protiválečné a protirasistické manifesty nového tisíciletí.

V knize Vítěz je sám se Paulo Coelho vrací k důležitým myšlenkám z románů Jedenáct minut a Záhir. Předkládá čtenářům román plný napětí, věrný obraz světa, v němž žijeme a kde se natolik upínáme k bohatství a úspěchu za každou cenu, že mnohdy neslyšíme, co nám říká naše vlastní srdce. V románu Vítěz je sám nás Paulo Coelho zavádí na Filmový festival v Cannes, kde se schází takzvaná Supertřída – lidé, kteří se proslavili ve vysněném světě módy a filmu. Někteří z nich se dostali až na samotný vrchol a obávají se, že své skvělé postavení ztratí. V sázce jsou peníze, moc a sláva – tedy hodnoty, pro které je většina lidí ochotna udělat cokoliv a za jakoukoliv cenu. Na tomto moderním „jarmarku marnosti“ se setkávají ruský milionář Igor, král módy Hamid, původem z Blízkého východu, americká herečka Gabriela, dychtící po hlavní roli, ctižádostivý policejní vyšetřovatel Savoy, který doufá, že vyřeší největší případ svého života, a Yasmine, modelka stojící na počátku úspěšné kariéry. Komu z nich se podaří v některém z mnoha snů, které jim okolní svět nabízí, rozpoznat svůj vlastní sen a uskutečnit ho?

Osu první samostatné monografie Jindřicha Štyrského tvoří autorův výtvarný odkaz (obrazy, kresby, grafické listy, knižní obálky, obrazové básně, koláže, scénografické návrhy). Pozornost je však věnována i jeho fotografickým souborům (Muž s klapkami na očích, Žabí muž, Pařížské odpoledne), publicistice, poezii a redakční činnosti v dobových časopisech, revuích a nejrůznějších edicích. Kniha se člení do dvou základních částí, sledujících Štyrského tvůrčí vývoj. První z nich, pojmenovaná Nový svět (1919–1933), objasňuje autorovy umělecké snahy od rané recepce kubismu, primitivismu a expresionismu přes obrazové básně po vrcholný artificielismus. Následný Druhý život (1934–1942) se pak soustřeďuje na Štyrského pojetí surrealismu, koláže, fotografie a snu. Součástí publikace je také životopisný přehled, doplněný o množství dosud neznámých osobních fotografií, soupis výstav a bibliografie. Čtenáři se tak dostává do rukou protějšek k předcházející knize o Toyen (Argo 2000). Současně s monografií vyšly i Texty Jindřicha Štyrského (Argo 2007), shrnující všechny jeho vydané a dostupné rukopisy.

Mladý venkovský šlechtic Hyacint Kavalír, budoucí Strážce Donžonu, žije v Antipoli dvojím životem: přes den jako student, v noci jako neohrožený hrdina jménem Košile noci. Mladíka finančně zajišťuje bohatý strýc. Hyacint mu je proto zavázán a nezbývá mu než vyhovět jeho požadavkům. Na strýcův nátlak se snaží přesvědčit profesora Fontaina, aby povolil stavbu metra v podzemí města. Vše ale končí vraždou profesora, ze které je Hyacint nespravedlivě obviněn. V masce Košile noci se pokouší očistit své jméno, bojovat za spravedlnost a v neposlední řadě získat srdce krásné, ale nedostupné Alexandry.

Kniha českého literárního vědce, historika umění a estetika Josefa Vojvodíka zkoumá vztah avandgardního umění první poloviny 20. století k umění baroka a manýrismu. Na desítkách příkladů z výtvarného umění i literárních textů ukazuje, jak avandgardní umělci i s moderními interpretačními přístupy pracující teorici uvažovali o barokním umění jako umění veskrze moderním, uměním, jež v sobě nese rysy avangardy, jež bourá ztrnulé přistupy a vůči nim v opozici staví umění, jež odráží ducha nové doby.

Dne 18. března 1314 byl na pranýři upálen poslední velmistr řádu Templářů, Jakub z Molay. Během křížových výprav význam rytířů Templářského řádu téměř dvě století stále stoupal, jak v Sýrii a Palestině, tak i na západě, především ve Francii. Roku 1307 dal ale král Filip IV. Sličný francouzské templáře pozatýkat a obvinil je mimo jiné z kacířství, popírání Krista, homosexuality a modlužebnictví. Mučením vynucená doznání viny se dostala před královský i papežský tribunál, roku 1310 se ale velká část templářských bratří znovu odhodlaně postavila na obranu řádu a nově rozhořelé spory se utišily až o čtyři roky později posledními popravami. V tomto vzrušujícím a svěžím pátrání je proces s Templáři veden znovu. Templáři vedli na Východě křížové výpravy proti Islámu po téměř dvě staletí. V jejich průběhu se z původní malé skupinky rytířů stala velkolepá armáda, zaštítěná na celém území latinského Západu rozsáhlou sítí pevností/velitelství ("preceptories"). Následující soudní procesy trvaly téměř pět let a vyvrcholily zrušením Řádu. Pohnutky jednotlivých účastníků a dalekosáhlé dopady procesu jsou předmětem napjatých a stále nedořešených sporů, jejichž dozvuky jsou patrné i v dnešní době. V novém vydání této klasické práce Malcolm Barber pojednává celý proces v kontextu nových zpracování témat křížových výprav, hereze, papežství a francouzské monarchie.

Reprint historického vydání díla o dějinách hradů, zámků a tvrzí v dané oblasti.

Pan Blahoš je hrdinou knihy, kterou slavný romanopisec Tolkien sepsal pro svoje děti. Pan Blahoš je vážený gentleman a vlastník zvláštního domácího mazlíčka, ušaté žirafy jménem Žirafík. Jednoho dne si z náhlého rozmaru pořídí žlutý automobil, což vede ke sledu menších i větších katastrof... Vychází jako zrcadlové vydání původního rukopisu, včetně autorových ilustrací, a českého překladu.

Do výboru Poznámky na krabičkách od sirek (La bustina di Minerva) zařadil Umberto Eco ty nejzajímavější ze sloupků, které v posledních deseti letech vycházely pod stejným názvem v magazínu Espresso. Ve vtipných a čtivých článcích se Eco zamýšlí nad problémy současného světa, italské a západní společnosti, tisku nebo budoucnosti knih v době internetu, nechybí však ani několik opatrných předpovědí pro třetí tisíciletí a Ecovy typické „hříčky“.