Argo strana 4 z 315

Nemilosrdná náboženská válka mezi husity a katolíky, která zuřila ve střední Evropě v první polovině 15. století, se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Radikální husitské síly táboritů a orebitů nepřijímají mírové podmínky, které si husité s katolíky vyměnili v Basileji. Rozkol mezi nimi a umírněným husitskými kališníky se tak jen prohlubuje. Mírumilovná Šárka se postaví mezi obě strany a snaží se konfliktu zabránit. Historické drama ze středověkých Čech, plné setkání, rozchodů, intrik, zrady, nenávisti a lásky tak spěje k nezadržitelnému konci.

Výzkum vesmíru zaznamenal v posledních desetiletích velké úspěchy; vděčíme za ně mimo jiné vesmírným dalekohledům, přístrojům umístěným ve vesmírném prostoru a monitorujících viditelné i neviditelné záření. Prvním z nich byl Hubbleův vesmírný teleskop, který zahájil pozorování v roce 1990 a umožnil vědcům nahlédnout do vesmíru hlouběji než kdykoli předtím. Jeho pokračovatelem se stal v roce 2021 Vesmírný dalekohled Jamese Webba. Panek ve své čtivé knize popisuje nejen tyto přístroje, ale i týmy vědců a techniků, kteří za nimi stojí, líčí události, které předcházely jejich vypuštění, jejich provoz a objevy, které umožnily. Ilustruje na nich příběh vědeckého poznání: každý nový objev vytyčí hranice našeho vědění, a další vědci usilují o to, aby tyto hranice překročili a nastolili nový horizont, který zase budou chtít posunout dál jejich nástupci.

Kniha vychází z autorova dlouhodobého a komparativně pojatého výzkumu kolaborace v době druhé světové války. Prostřednictvím českého příkladu se zamýšlí nad podobou a způsobem kolaborace českých politických a hospodářských elit včetně části inteligence s nacistickými okupanty v době existence Protektorátu Čechy a Morava. Tuto komplikovanou problematiku vnímá gradualisticky a zároveň odlišuje mezi různými formami kolaborace. Hlavní pozornost věnuje protektorátní vládě, postojům prezidenta Háchy, generála Eliáše, předsedy vlády Krejčího a samozřejmě ministra propagandy Moravce. Zamýšlí se nad rolí českých fašistů, především Vlajky, i nad obtížně historicky uchopitelnou pozicí intelektuálů i obyčejných Čechů, jejichž cílem mnohdy bylo "nějak" přežít roky německé okupace.

„Měl jsem za to, že jsem už ve věci Lásky promyslel vše, když mi do rukou padlo kázání Henryho Drummonda. Od okamžiku, kdy jsem si přečetl jeho slova, snažil jsem se jeho učení naplňovat v praxi, a můj život se zásadně změnil,“ napsal Paulo Coelho o textu, který jej inspiroval ke knize Nejvyšší dar. „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.“ Každý z nás někdy slyšel tuto pasáž z Listu Korintským od svatého Pavla, ale porozuměli jsme vskutku jeho poselství? Koncem 19. století byl mladý misionář Henry Drummond povolán nahradit slavného kazatele. A i když mu zprvu posluchači naslouchali s nedůvěrou, zakrátko byli uchváceni jeho výkladem slov apoštola Pavla. Z kázání Největší věc na světě se stal klasický text, nepochybně jeden z nejkrásnějších, jaké byly kdy o lásce napsány. Drummond jej rozčlenil do devíti částí: trpělivost, laskavost, velkorysost, pokora, jemnost, oddanost, tolerantnost, upřímnost a nevinnost. Na rozdíl od toho, co jsme uvyklí slýchat, za největší poklad duchovního života nepovažuje víru, ale lásku. Nehledě na to, k jakému náboženství se hlásíte, právě tyto city váš život obohatí nejvíce. V Nejvyšším daru Paulo Coelho na základě Drummondova textu nabízí skutečně působivou zprávu, jež nám pomůže pojmout lásku do našich každodenních životů a zakusit její transformativní sílu.

Kniha poeticky nazvaná Sen o zemi hojnosti se zaobírá problematikou fantaskních představ pozdně středověkých lidí, intelektuálů, šlechticů, měšťanů i obyčejných sedláků, o světě, v němž panuje dostatek a nadbytek, o světě věčného mládí, kde lidé nestárnou a nic je nebolí. Jejím ústředním tématem je svět naruby, v němž má vše podobu dokonalého opaku. Na místo hladu zde létají pečená prasata a grilované husy přímo do pusy, v potocích teče pivo a víno, vařené ryby vyskakují rovnou na talíř. Knihu Hermana Pleije je možné číst jako protipól vůči slavnému Podzimu středověku Johana Huizingy. Jestliže u Huizingy dominuje dvorská, burgundská kultura s jejími jinotaji, pak u Pleije hraje prim zemitá lidová kultura, v níž je vše dovoleno a v níž se lidé oddávají snům hlavně proto, aby se člověk alespoň na chvíli dokázal přenést přes každodenní strasti.

Sex a smrt. Tyto věčné fenomény tvoří pilíře naší existence a jsou nevyčerpatelnou studnicí pro rituály, mytologii i každodenní život. Autor, který zasvětil padesát pět let životu a bádání mezi původními etniky Velké Amazonie, nás zve na fascinující pouť do světa, kde jsou život a smrt, sex a znovuzrození vnímány jako jeden celek prostoupený hlubokou mystikou. Tato kniha je postavená na osobních zážitcích a odhaluje neobyčejnou a úchvatnou pestrost obřadů a rituálů a noří se do tajuplné a nečitelné povahy amazonských indiánů, kteří se vnímají jako obyvatelé celého kosmu. Umožňuje čtenáři jedinečný pohled do myšlení a života domorodců - do jejich čistého a krásného, byť z našeho pohledu tvrdého a nepochopitelného, vztahu k životu, sexu a smrti.

Devadesátá léta skončila, doba se změnila. V podsvětí se už tak nestřílí, ale o krk jde pořád. Sázky jsou vysoké, černá hra bere nejen život, ale i duši. Jozef Karika tentokrát přináší velký román o tenké hranici mezi dobrem a zlem, úspěchem a pádem, minulostí a současností Slovenska i o křižovatce, na níž se jako společnost ocitli. Schyluje se k velké srážce a Milan se ocitá mezi mlýnskými kameny. Čím víc poznává odvrácenou stranu moci, tím rychleji ztrácí půdu pod nohama. Která cesta vede k naplněnému životu, a která do zatracení? Velkolepé kriminální drama s prvky thrilleru od mistra napětí Jozefa Kariky.

Neoficiální agent Winter se hodlá vypořádat s dobře organizovaným zlem, kterému se daří nejen v podsvětí pochybných podniků, drogových dealerů a pasáků, ale i nebezpečně blízko našim každodenním životům. Při pátrání po zmizelé sotva patnáctileté studentce Pavle se ocitá ve spirále násilí, v prostředí, kde platí zákony mnohem tvrdší než staré dobré "zub za zub, oko za oko". Podaří se mu Pavlu najít živou? Přežije sám proti brutální přesile? A kde leží hranice mezi spravedlností a osobní mstou? Ať už ale Wintr lavíruje nad jakoukoli propastí, nikdy ho neopouští jeho břitký jazyk - dar i prokletí, které mu přináší převahu i komplikace v těch nejméně vhodných chvílích. 5 kajícných je neortodoxní detektivka, temná, provokativní, plná intelektuálních hříček a ledově mrazivého humoru, balancující na hraně absurdity. Od první stránky udržuje čtenáře v napětí a zároveň ho nutí přemýšlet, zda lze temnotu porazit, aniž by se jí člověk sám ušpinil.

Napínavý román z blízké budoucnosti, kdy celá Evropa bude pěkně spojená dokonalými zákony a neprůstřelnou ústavou, jejíž článek 13 199 říká: "Nikdo nesmí být omezen ve svém právu zastávat jakékoli pracovní místo, a důvodem odmítnutí nesmí být ani věk uchazeče, ani barva pleti, ani jeho názor či schopnosti." Ve spojené Evropě blízké budoucnosti totiž neschopnost neznamená možnost, s níž se musí počítat; neschopnost je tu povinná.

Lidová vyprávění ze staré Šumavy nejsou jen tak ledasjakou kolekcí příběhů - především jsou mimořádně syrovou výpovědí o životě, strázních i radostech obyvatel překrásného, ale hodně tajemného a nevyzpytatelného pohoří. Ovšem očekávat nějaké Zlatovlásky či hloupé Honzy by bylo omylem, šumavská vyprávění jsou plná krutých zvratů, kdy se člověk stává pouhou hříčkou osudu. Není proč se divit, život je zde tvrdý i dnes, natož pak před dvěma, třemi sty i více lety. V hlubokých hvozdech tak přebývají čarodějnice, řádí zde se svou smečkou krutý divoký lovec, nezřídka narazíme na samotného satanáše - vše je ovšem neseno zvláštní, nehledanou poezií, protože "tam, kde se i to nejnepravděpodobnější stává skutečností, kde se vše reálné rozplývá ve vzduchu, oparu a mlze, kde štěstí i tíseň splývají, stává se vše opojením a snem, snem o Šumavě".

Monza, 1940. Francesca neviděla Maddalenu čtyři nekonečně dlouhé roky. Celou dobu jí psala dopisy, nikdy nedostala odpověď. Maddalenu totiž zavřeli do blázince. Když Francesca jedné noci náhodou zjistí, že ani jeden z dopisů nebyl odeslán, učiní řadu impulzivních rozhodnutí, která jí Maddalenu vrátí. Je to ale pořád ona? Co zbylo z jejich přátelství? A kam se bude ubírat uprostřed války, pod padajícími bombami, ve dnech hladu a strachu? Která z nich je Dareba a která Ničema? Ve světě, kde nejsou jasné hranice mezi dobrem a zlem, se nejen obě mladé ženy, ale i všichni ostatní musejí rozhodnout, jestli bránit svá přesvědčení a riskovat život svůj a svých nejbližších, anebo se jen pokusit to prostě nějak přežít. V prostředí fašistické Itálie se odvíjí silný příběh o přátelství, vzdoru a hledání spravedlnosti

Petr Kos debutuje knihou, na kterou sbíral materiál dlouhých patnáct let. Ale jak říká, všechno má svůj správný čas. Napřed bylo nutné kus dobrodružného života prožít, aby o něm mohl začít psát. A nejspíš i proto jeho kniha působí jako zjevení. Zčásti vznikla na palubě Anny z Troms?. Tu vlastníma rukama zachránil před osudem jiných starých lodí, které už se na moře nikdy nedostanou. Ale dno téhle knihy je ještě o hodně hlubší. Zápisky zachycující záchranu Anny a cestopisné črty o plavbách podél norského pobřeží se prolínají se vzpomínkami na dobu, kterou autor strávil mezi rybáři na Aljašce. Na hladinu se vynořují dávné příběhy o moři, o lodích, o chlapské vůli – žít dál svůj život, i když třeba zrovna za moc nestojí, když je zrovna nejtěžší nebo začíná v padesátých letech v komunistickém Československu. Jsou to příběhy, které se vypráví jen zřídka, a jen těm, kdo si to zaslouží. Tahle kniha je cítit dehtem, potem, solí a rybinou, ale především dnes už vzácnou opravdovostí. „Jsou lidé, kteří o dobrodružství sní – a pak jsou čistokrevní dobrodruzi. Petr Kos patří mezi ty, kteří se nebojí zvednout kotvy a pustit se do neznáma.“

Nové vydání dnes už klasického románu Paula Coelha, který napsal roku 1992. Jde o autobiografický a zároveň široce platný příběh dvou povahově odlišných partnerů, jejichž manželství hrozí rozpad. Oba si během čtyřicetidenního pobytu v Mohavské poušti v roce 1988 uvědomují své nejvnitřnější konflikty a obstojí ve zkoušce při setkání se skupinou bojovných Valkýr hlásajících příchod doby velkých proměn. Paulo má splnit další úkol, zadaný Mistrem, známým už z Mágova deníku, aby byla zlomena kletba Paulovy dřívější zkušenosti s démonickými silami. Má totiž "mluvit s andělem", pohroužit se do nejhlubšího nitra, otevřít se intuici a cítit se součástí vesmíru.

Obuv je materiální konstantou lidské existence. Před první světovou válkou bychom v českých a rakouských zemích nalezli výrobce obuvi téměř v každé obci. Počátkem 20. století začalo obuvnictví ve střední Evropě procházet dynamickou proměnou. Naprosto zásadní roli v tomto procesu sehrála Velká válka, hromadné zakázky vojenské obuvi a postupné prosazování strojní práce. Na procesu opožděné industrializace obuvnické výroby se podílela několik aktérů, počínaje malovýrobci přes výrobní družstva obuvi až po plně mechanizované továrny soustředěné ve Vídni a v českých zemích. V meziválečném Československu se obuvnictví stalo jedním z hlavních exportních oborů. Monografie Válka ševců je věnována navrhování, výrobě, distribuci, spotřebě a recyklaci obuvi jako strategického konzumního statku v době první světové války. Interpretačně je založena na metodě životního cyklu výrobku. Důraz na životní cyklus výrobku učinil z civilní a vojenské obuvi téma odborných debat, nepostradatelnou součást vojenské výstroje, předmět výrobních experimentů s novými či úspornými materiály i druhy obuvi a v neposlední řadě rovněž symbolickou zbraň v boji proti dopadům válečné mizérie.

V kavárně velkého frekventovaného nádraží sedí žena. Pije kávu a zvědavě a zároveň zdrženlivě sleduje okolí. Jmenuje se Evropa. A tohle je její příběh... Lenka Horňáková-Civade ve svém esejistickém vyprávění představuje Evropu jako živoucí bytost, vypravěčku vlastní historie, v níž se mýtus prolíná s realitou, minulost se současností a literatura s geografií a filosofií. Evropa, tajuplná žena v nádražní kavárně, vzpomíná, jak ji unesl Zeus v podobě bílého býka, vysvětluje, proč ji středověcí geografové zpodobňovali jako královnu, a zkoumá vlastní identitu skrze otázky lidí, kteří kolem ní spěchají nádražní halou a promlouvají k ní různými jazyky.

Francouzské nakladatelství Glénat zdařile pokračuje ve vydávání věrných, ale výtvarně moderních adaptací největších klenotů a nejproslulejších děl světové dobrodružné a fantastické literatury. Po velmi úspěšné sérii adaptací povídek R. E. Howarda o Conanovi došlo i na díla E. R. Burroughse, včetně těch o Tarzanovi. Převedení prvního svazku Tarzanových dobrodružství do komiksové formy si vzal na starost Eric Corbeyran a výtvarně mu skvěle sekunduje Roy Allan Martinez. Verze těchto dvou autorů je dějově poměrně věrná Burroughsově předloze, ale inspiruje se také různými filmovými podobami světově proslulého příběhu a její vizuální stránka rozhodně není žádné retro; pokud autoři v něčem příběh modernizují, pak právě v obrazovém zachycení, nicméně dělají to vkusně a s mírou.