Argo strana 46 z 311

Vícegenerační sága Davida Enii mapuje příběh jedné palermské rodiny, zejména pak jejích mužských členů, v průběhu padesáti let. Na pozadí vyprávění o talentovaném chlapci Davidu, který stejně jako jeho předkové touží stát se šampionem v boxu, sledujeme společensko-politický vývoj Sicílie v letech 1942–1992, od válečného konfliktu, přes pouliční potyčky, až po mafiánské přestřelky, atentáty a bombové útoky. Před očima se nám odhaluje obraz Palerma plného špíny, násilí, hrubých slov ale i velkých citů, smyslu pro čest a spravedlnost. A přestože ženy stojí v tomto příběhu vždy v pozadí, právě ony jsou hlavními hybatelkami všech osudů. Román se stal v roce 2012 v Itálii senzací a v roce 2016 ve Francii obdržel cenu ze nejlepší zahraniční román, je zároveň intimním svědectvím o dospívání, první lásce, hlubokém přátelství, o rodinných vztazích, nadějích i zklamáních. „Fígl, úskok, úder, ustoupit a pak uštědřit rozhodující zásah. Zábavná jako zápas, rázná jako přímý úder: kniha, která vám vyrazí dech a vrazí ránu do břicha… Enia zasáhne a zanechá stopu.“ – Giorgio Maimone, Gioia „Pravdivost a jednoduchost… skutečný talent. Zběsilost Eniova psaní souvisí s autenticitou, říká věci tak, jak jsou… Člověk tuší, že v knize je něco prožitého a nesmazatelného, něco pravdivého… Silný román.“ – Vanity Fair „Styl je tu zásadní, dialogy bleskurychlé, postavy a scény jsou tak živé, jako by čtenář místo čtení knihy sledoval divadelní představení. “ – L'Espresso

Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, v němž neexistují války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti, dokonce i povolání dostane každý přiděleno. Jonas se má stát „příjemcem paměti“, uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív... Kniha, které se prodalo deset milionů výtisků, získala dlouhou řadu ocenění, mimo jiné jednu ze dvou nejprestižnějších amerických cen za literaturu pro děti, John Newbery Medal za rok 1994. Překladová práva byla prodána do 29 zemí. "Silný a provokativní román." (The New York Times)

Vícegenerační sága Davida Enii mapuje příběh jedné palermské rodiny, zejména pak jejích mužských členů, v průběhu padesáti let. Na pozadí vyprávění o talentovaném chlapci Davidu, který stejně jako jeho předkové touží stát se šampionem v boxu, sledujeme společensko-politický vývoj Sicílie v letech 1942–1992, od válečného konfliktu, přes pouliční potyčky, až po mafiánské přestřelky, atentáty a bombové útoky. Před očima se nám odhaluje obraz Palerma plného špíny, násilí, hrubých slov ale i velkých citů, smyslu pro čest a spravedlnost. A přestože ženy stojí v tomto příběhu vždy v pozadí, právě ony jsou hlavními hybatelkami všech osudů. Román se stal v roce 2012 v Itálii senzací a v roce 2016 ve Francii obdržel cenu ze nejlepší zahraniční román, je zároveň intimním svědectvím o dospívání, první lásce, hlubokém přátelství, o rodinných vztazích, nadějích i zklamáních. „Fígl, úskok, úder, ustoupit a pak uštědřit rozhodující zásah. Zábavná jako zápas, rázná jako přímý úder: kniha, která vám vyrazí dech a vrazí ránu do břicha… Enia zasáhne a zanechá stopu.“ – Giorgio Maimone, Gioia „Pravdivost a jednoduchost… skutečný talent. Zběsilost Eniova psaní souvisí s autenticitou, říká věci tak, jak jsou… Člověk tuší, že v knize je něco prožitého a nesmazatelného, něco pravdivého… Silný román.“ – Vanity Fair „Styl je tu zásadní, dialogy bleskurychlé, postavy a scény jsou tak živé, jako by čtenář místo čtení knihy sledoval divadelní představení. “ – L'Espresso Vydání knihy podpořil Italský kulturní institut v Praze.

Příběh fyziky je komplikovaný a dobrodružný. Po staletí se fyzikové noří stále hloub do tajemství přírody, vyvíjejí nové přístroje, které pomáhají některá tajemství rozluštit a jindy zas vedou k objevení nových záhad. Ve dvacátém století se tento příběh nesmírně zrychlil. Vědci pronikli do hlubin vesmíru i k subatomárním stavebním prvkům hmoty. Definovali, jaké síly vládnou mikrokosmu i makrokosmu, a ukázali, jak se jedna odvozuje z druhé. Pak ale narazili na záhadu, která až dosud všem pokusům o objasnění vzdoruje: jak sjednotit gravitační sílu s jadernými interakcemi a elektromagnetismem? Fyzikové už dlouho rozpracovávají tzv. teorii strun, která by snad mohla být cestou k definitivnímu sjednocení. Vznik, vývoj, půvab i úskalí této teorie srozumitelně vysvětluje Michio Kaku, známý fyzik a popularizátor vědy, ve spolupráci s novinářkou Jennifer Thompsonovou.

Kniha představí výjimečnou rakouskou cestovatelku Idu Lauru Pfeifferovou, která v průběhu 40.–50. let 19. století podnikla několik cest, včetně dvou výprav kolem světa. Během nich navštívila řadu blízkých i vzdálených míst: Palestinu, Egypt, Island, Skandinávii, Chile, Brazílii, Indii, Čínu, Tahiti aj. Své cestovní zážitky a poznatky zveřejnila v několika cestopisech, které si získaly značnou čtenářskou odezvu, Pfeifferová, zvláště od vydání Ženy na cestě kolem světa (Eine Frauenfahrt um die Welt, 1850), patřila k nejpopulárnějším cestopiscům své doby. Cestopis vyšel česky už v roce 1846 zásluhou J. E. Š. Křečka. Komentovaná edice Veroniky Faktorové si klade za cíl přiblížit dílo a osobnost jedné z prvních modeních cestovatelek i zohlednit místo, které obrozenecký překlad tohoto textu zaujímá v kontextu české literatury. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Timur Vermes umí své čtenáře jaksepatří překvapit. Jeho nový román U lze jen těžko srovnávat s autorovými předchozími dvěma knihami, s bestsellerem Už je tady zas nebo drsnou satirou Hladoví a sytí. A co že vlastně znamená to U v názvu? Je to zkratka berlínského metra, U-Bahnu. A přesně a pouze tam se odehrává děj rozsahem nevelké knihy. Zdánlivě obyčejná situace: Anke Lohmová má za sebou únavnou služební cestu. Už jen pět stanic metra ji dělí od sprchy a čerstvě povlečené postele. V noční podzemce s ní sedí pouze jakýsi nesympatický mladík, a ten příští stanici vystupuje. Ostatně… neměli být už dávno tam? Z obvyklých dvou minut jízdy je najednou pět, pak deset, dvacet, a vlak se řítí stále dál temnotou, bez zastávek… do neznáma. Originální napínavý příběh vyprávěny v minimalistických větách zní jako zlověstné staccato, jen tu a tam jím probublá Vermesův pověstný sarkastický humor. „Strhující literární jízda berlínským podzemím a jeho tajemstvími.“ (Jaroslav Rudiš, autor románu Nebe pod Berlínem) „Autor nezadržitelně vtahuje čtenáře do extravagantního hororového příběhu. Nevhodné pro klaustrofobiky.“ (Hörzu)

Autor ve své kníize do značné míry na vazuje na svůj starší titul Fyzika nemožného. V ní zkoumal, kam ještě fyzikální výzkum a jeho aplikace ještě mohou dospět, než narazí na hranice lidských možností či na přírodní zákony. Ve Fyzice budoucnosti podrobněji promýšlí ony uskutečnitelné možnosti v různých oblastech: píše o budoucnosi počítačů, umělé inteligence, nanotechnologie, využívání energetických zdrojů, cestování do vesmíru i o budoucnosti civilizace jako takové.

Coby osmnáctiletý mladík se Patrick Leigh Fermor vydal na v prosinci 1933 na pěší pouť Evropou, kterou zakončil příchodem do Istanbulu na počátku roku 1935. Poté, co prošel Nizozemskem, Německem a dorazil do Vídně se zastávkou v Praze, se vydal dále slovanskými oblastmi, po proudu Dunaje do Maďarska, Sedmihradska, Rumunska a na Balkán. Z kapesného jedné libry týdně hodlal Fermor žít „jako tulák, poutník nebo kočovný učenec“ a přespávat v chudobincích, klášterech a stodolách. V druhém díle svého cestopisu, právem pokládaného za jeden ze skvostů novodobé anglické prózy, Fermor opět prokázal nejen pronikavý postřeh a zvídavost, ale i nesporné literární nadání – bohatým a poetickým jazykem podává obraz již zaniklého světa, líčí dějiny a kulturu střední i východní Evropy, přináší fascinující portréty národů. Pokračování pěší výpravy mladého Angličana, který se v rocce 1933 vydal z Rotterdamu do Istanbulu. Mezi lesem a vodou navazuje na knihu Čas darů (2018) a autor v ní líčí cestu od slovenských hranic přes Maďarsko, Sedmihradsko a Rumunsko na Balkán. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Od 24. února 2022 se Ukrajina brání ruské agresi – a od samého počátku války přibližuje světu statečné úsilí ukrajinských obránců ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ve svých plamenných, výtečně vystavěných a bravurně přednesených projevech hájí právo na svobodu, národní svébytnost a nezávislost, burcuje svědomí státníků a vyzývá všechny lidi dobré vůle k podpoře Ukrajiny. Kniha Poselství z Ukrajiny přináší soubor prezidentových válečných projevů; pro knižní vydání je vybral sám Volodymyr Zelenskyj a knihu opatřil působivým úvodem, v němž se zamýšlí nad tím, co se o sobě a o Ukrajině dozvěděl od počátku invaze. Součástí knihy je i předmluva Arkadije Ostrovského, jenž se coby redaktor časopisu Economist věnuje Rusku a východní Evropě a který na přání anglického nakladatele osvětluje kontext prezidentských projevů a jejich význam. Řečeno s prezidentem Zelenským, „podpora Ukrajiny není trend, mem ani virální výzva. Není to hnutí, které by se rychle rozšířilo po celé planetě a pak stejně rychle zmizelo. Pokud chcete pochopit, odkud jsme, co chceme a kam směřujeme, měli byste se dozvědět víc o tom, kdo jsme. Tato kniha vám v tom pomůže.“

Román, který začíná i končí těžko vysvětlitelným úmrtím a v němž se projevuje autorčin někdy až zlomyslný smysl pro humor, tak typický pro její sbírku povídek Loterie. Rodina Halloranových žije v Halloranském sídle, postaveném otcem tetičky Fanny. Jeho duch se však jedné noci zjeví s oznámením, že nastává konec světa a ušetřeni budou právě jen obyvatelé sídla. Jenomže před nedávnem zemřel hlavní dědic Lionel Halloran -- a jeho matka Orianna se rozhodla všechny příbuzné z domu vystrnadit… Romány Sluneční hodiny nebo Vždycky jsme chtěli bydlet v zámku jsou dnes považovány za speciální, těžko zařaditelnou, mezižánrovou, originální literární klasiku. „Jako byste se odhodlali vstoupit do mysli šílence; po chvíli začne přeskakovat i vám.“ Stephen King „Příběhy Shirley Jacksonové patří k těm nejstrašidelnějším, jež kdy byly napsány.“ Donna Tarttová

Timur Vermes umí své čtenáře jaksepatří překvapit a jeho nový román U lze jen těžko srovnávat s autorovými předchozími dvěma knihami. A co že vlastně znamená to U v názvu? Je to zkratka berlínského metra, U-Bahnu. A přesně a pouze tam se odehrává děj rozsahem nevelké knihy. Zdánlivě obyčejná situace: Anke Lohmová má za sebou únavnou služební cestu. Už jen pět stanic metra ji dělí od sprchy a čerstvě povlečené postele. V noční podzemce s ní sedí pouze jakýsi nesympatický mladík, a ten příští stanici vystupuje. Ostatně… neměli být už dávno tam? Z obvyklých dvou minut jízdy je najednou pět, pak deset, dvacet, a vlak se řítí stále dál temnotou, bez zastávek… do neznáma. Originální napínavý příběh vyprávěný v minimalistických větách zní jako zlověstné staccato, jen tu a tam jím probublá Vermesův pověstný sarkastický humor.

Bylo nebylo… jednou v Benátkách v dubnu 1921: Corto Maltese ve snaze rozluštit hádanku, kterou mu v dopise zaslal jeho přítel spisovatel Frederick Rolfe, známý pod pseudonymem Baron Corvo, zde pátrá po záhadném talismanu, vzácném smaragdu s magickým nápisem, přičemž se propadne střechou na tajnou schůzi zednářské Velké lóže, zaplete se do šarvátky se skupinkou bojovných fašistů, je obviněn z vraždy, potkává slavného básníka Gabriela D’Annunzia, novoplatónskou filozofku Hypatii a rabína Melchisedecha. Sugestivní atmosféra nočních Benátek s jejich impozantními paláci, tajemnými zastrčenými dvorky, všudypřítomnými kočkami, kamennými lvy, a dokonce i Aladinovou lampou dodává Cortovu dobrodružství snový opar báje, ve které však maltský námořník neztrácí svůj pověstný suchý humor ani všudypřítomnou ironii.

Ve 27 kapitolách druhého dílu Mexikopedie: abecedáře mexické kultury navštívíme nejpodivnější městečko Mexika San Juan Chamula, kde mayští šamani diktují, jak se modlit v katolickém kostele. Vydáme se na osmihodinovou cestu serpentinami až do horské oblasti Huasteca Potosina, v jejímž nitru se ukrývá surrealistická betonová zahrada propletená liánami mlžného lesa. Zadrnkáme na strunu hudebníků mariachis a prozradíme si, jak tenhle echtovně mexický fenomén přišel ke svým českým kořenům. Vypravíme se do městečka Chignahuapan, kde žijí Vánocemi po celý rok. Uslyšíme zpěv migrujících plejtváků keporkaků při tichomořském pobřeží. Ochutnáme ta nejpálivější chilli a poradím vám i to, co dobrého z nich uvařit. A dokonce i pár facek od zápasníka „mexického wrestlingu“ lucha libre padne, a že vážně sedly! „Nikdy jsem o Mexiku jako destinaci nepřemýšlela. Po přečtení Mexikopedie však na něj naopak nemůžu přestat myslet.“ – Johana M. „Tak tahle jízda Mexikem je vážně parádní! Krásné fotografie i ilustrace, nepřeberné množství informací a moc pěkné zpracování knihy. Mexikopedie vás zkrátka přesvědčí, že tuto zemi musíte nutně navštívit.“ – Chiara L. „Úžasná kniha, která voní exotikou a přibližuje Mexiko s respektem.“ – Tereza

1795 je závěrečným dílem historické noir trilogie. Tycho Ceton se plíží městem jako raněné zvíře a spřádá plány, jak znovu nabýt důstojnost, o niž ho připravili. Rozpoutá takový chaos, jaký v podivuhodném i zkaženém městě Stockholmu ještě nezažili. Emil Winge je odhodlán Cetonovo řádění zastavit. Nemá však nikde zastání - mocní, stíháni paranoidními obavami ze spiknutí, mají jiné starosti a Mickela Cardella zaměstnává pátrání po Anně Stině Knappové, která po smrti svých dětí zmizela beze stopy. „Niklas Natt och Dag je vynikající vypravěč (…) nikdo před ním nedokázal popsat 18. století tak živě, jazykem, jenž dýchá starobylostí, a přesto zůstává srozumitelný. (…) Niklas Natt och Dag napsal výjimečnou trilogii, působivé historické líčení a zároveň neuvěřitelně napínavou, krvavou detektivku. - Dagens Nyheter, Sweden

Románová kronika jedné rodiny, do jejíchž osudů se otiskly turbulentní dějiny, je drsným obrazem venkova i velkoměstské periferie poslední třetiny 20. a počátku 21. století. Hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu tráví odmalička celé léto u babičky v Pošumaví. Jenže stará žena, věřící a konzervativní, svou vnučku zcela ignoruje. Citlivá holčička nechápe proč, vesnický svět jí připadá prapodivný a nevlídný. Jakákoli jinakost a odchylka od průměru se tady stává předmětem klevet a přezíravých odsudků, čehož se Petře i její krásné mámě Ibce dostává vrchovatě. Jak se hrdinka ubírá životem, odhaluje rodinná tajemství, staré křivdy, příčiny napětí v rodině i důvod, proč milovaný táta propadá výbuchům zoufalého vzteku. Rozhodne se jít svou vlastní cestou, svobodně a bez ohledu na konvence, ale to vždy něco stojí. Petra Braunová je zavedená, oceňovaná autorka, její doménou jsou sice především texty pro děti a mládež, ale zabrousí i do literatury pro dospělé, o čemž svědčí mimo jiných jejích textů právě román Ibka. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Lenka žije ve Francii a Anne v Čechách. Lenka je Češka a Anne Francouzka. Ačkoliv by se zdálo, že si tyto dvě evropské kultury musí být blízké a život v jedné či druhé zemi dost podobný, každodenní potýkání se s realitou svědčí o naprostém opaku. Překvapení, pobavení i naštvání jsou málem na denním pořádku, rozdílné vnímání toho, co je nebo není správné, co je nebo není normální a co je nebo není přijatelné, může život pořádně zamotat. Přítelkyně, která prožívá více méně to samé, ale v „mé“ vlasti, je tedy ta pravá osoba, která může leccos vysvětlit, ale hlavně všechno pochopit. S notnou dávkou humoru a za pomoci kamarádčiných dopisů se s novým domovem lze sžít mnohem snáz.