Argo strana 79 z 311

Alt-Life je příběh z budoucnosti. Josiane a René patří do generace 50/50. Žijí napůl ve skutečnosti, napůl ve virtuální realitě. A lidstvo právě potřebuje uprchnout z umírajícího světa. Právě proto se přihlásí jako dobrovolníci pro pokus bez možnosti návratu. Stanou se průkopníky nového světa na 100 % virtuálního. Čeká je svět řízený jejich touhami, svět bez bolesti a přirozených potřeb. Zde je možné vše (nebo téměř vše). Jejich dobrodružství narýsuje budoucnost dalších lidí, kteří se k nim rozhodnou připojit. Současný francouzský komiks, jehož kresba vychází z Moebiova vidění světa, zaujme jak originálním libretem, tak kreativním pojetím.

Mukumú. Tajuplně znějící slovo, a přece se na maličkém ostrůvku ztraceném kdesi na severu ozývá každý den. Žije tady jen jedna rodina: táta, máma a holčička. A jsou tu ještě krávy. Z vody tu a tam vykoukne hlava tuleně. Holčička by si moc přála najít tu kamaráda. Podaří se jí to? Celobarevná obrázková kniha s ilustracemi Pavly Baštanové a textem Lucie Šavlíkové má předchůdce v animovaném filmu, kterým Pavla ukončila studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Inspirací se jí stal pracovní pobyt na farmě na norském ostrově. Snímek si svou podmanivou poezií a zádumčivou atmosférou vydobyl přístup na řadu mezinárodních festivalů, sklidil pochvalné kritiky a pozitivní ohlasy dětí i dospělých. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Autobiografická novela, v níž se Kerouac vyrovnává s vlastním mýtem, mýtem věrozvěsta svobodného života na cestě. Big Sur napsal už jako slavný autor, který pociťuje příchod středního věku, ohlíží se zpět a s trpkostí bilancuje svou životní cestu. Text je kronikou pobytu ve Ferlinghettiho chatě na břehu moře, kde se Kerouac snaží o samotě vystřízlivět, najít soustředění i sebe sama. Nedokáže však uniknout stále se vracejícím vizím zániku a znovu zapadá do zajetých kolejí opileckého života s přáteli, kteří ho bezděky rozptylují a nedovolují mu dokončit, co si předsevzal. Mimořádně temná kniha, kterou uzavírá rozsáhlá básnická skladba Moře.

V roce 2001 ukončila tehdy třiašedesátiletá Madeleine Albrightová své působení ve funkci ministryně zahraničí Spojených států. Místo aby po náročném vládním angažmá trochu zvolnila, vrhla se po hlavě do nové kariéry, jež by vydala hned na několik životů: začala psát knihy a vyučovat na univerzitě, založila velkou konzultační firmu a investiční fond, a při tom všem nepřestávala působit ve prospěch demokratických institucí a hodnot doma i ve světě. Názorově se střetávala s prezidenty či premiéry, ve svých knihách varovala před plíživým návratem fašismu v mezinárodní politice, všemožně podporovala práva žen po celém světě, a především se snažila pomáhat těm, kteří nemají ani moc, ani prostředky na to, aby byli slyšet. Madeleine Albrightová je matkou tří dcer, a tak do prvního zaměstnání na plný úvazek nastoupila až v devětatřiceti letech. Začínala jsem pozdě, říká sama, ale jakmile jsem jednou našla svůj hlas, byla jsem rozhodnutá nenechat se zase umlčet. Každá životní etapa by měla přinést ještě víc vzrušení než ta poslední. Její nová kniha, rozverně nazvaná Peklo a jiné destinace, nabízí nesmírně zábavnou, čtivou a osobně laděnou rekapitulaci autorčina života po politické smrti; někdejší ministryně zahraničí se tu ochotně dělí o důvěrné historky, a přitom zcela konkrétně a neuhýbavě píše o tom, že současnému světu chybí odvážní političtí lídři, že lži je třeba potírat ze všech sil a že starší generace jsou těm mladším leccos dlužny. Sebe sama považuje za optimistu, který má plno obav, a nabádá své čtenáře, aby si navzájem věřili. Neměli bychom se bát našich sousedů, konstatuje, nýbrž těch, kteří se nás pokoušejí rozeštvat. Kniha Peklo a jiné destinace je působivou kronikou naší doby a zároveň fascinujícím autoportrétem ženy, jež krom všech svých politických zásluh rovněž hrála na bubny před mnohatisícovým davem v Kennedyho centru, tančila ve svém obýváku s Robertem Redfordem a proměnila svou sbírku broží v nástroj mezinárodní diplomacie. Madeleine Albrightová se tu představuje se vším svým vtipem, šarmem, moudrostí a upřímností a v oslnivé formě. Nesmírně pronikavá a zároveň vtipná kniha. New York Times Humorná, sebeironická rekapitulace autorčiných dvou dekád v roli univerzitní profesorky, manažerky, matky a babičky. Wall Street Journal V těchto upřímných a fakty naládovaných memoárech reflektuje bývalá ministryně zahraničí závěrečné fáze kariéry a přesvědčivě popisuje současný stav světa. USA Today Bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová ve své nové knize splétá geopolitiku s příběhem svého života, a výsledkem jsou pozoruhodné, inteligentní memoáry Autorka se ukazuje jako nadaná vypravěčka; mluví samozřejmě o svých úspěších, ale nevyhýbá se ani popisu svých neúspěchů a zklamání Povinná četba pro všechny, kdo se zajímají o současnou politiku a roli žen v dnešním světě. Publishers Weekly

Tereza by ráda byla nejen vzornou dcerou, ale také dokonalou milenkou, a nakonec i bezchybnou manželkou a matkou. Prostě tak, jak si to její nejbližší okolí představuje. Ale už od dětství tuší, že jí to dá pořádně zabrat. Zvlášť když radši leze po stromech, sukním se vyhýbá obloukem, nohy se jí nevejdou do lodiček a žádný z chlapů, co se kolem ní točí, se nikdy nevyrovná Ludvíku Vaculíkovi. A ona se vážně snaží peče, bojuje s pletacími jehlicemi, zkouší rtěnku či sukni, občas i boty na podpatkách. A pořád to nestačí. Hlasy žen jejího rodu nedají se svými nároky pokoj a dál jí sedí za krkem. Řešení přichází nečekaně porodí syny a dosud tak pevná pouta babiček, matek a dcer se začínají trhat. Ve vtipné, svižné, autobiograficky laděné próze Terezy Límanové se najde nejen každá nedokonalá dcera, milenka, manželka nebo matka. Drzá líná neschopná je opatřena autorskými ilustracemi a fotografiemi z autorčina archivu. CHVÁLA DOMEČKU: "Domeček je vzpomínková a reflexivní kniha o dětství prožitém v pražském podhradí, o tom, že tento věk je garantem shovívavosti, laskavým i prozíravým svojí naivitou. Tereze Límanové se podařilo výborně zachytit atmosféru. Nesoudí ji, popisuje. Díky své empatii to činí sympaticky a přitažlivě. Proto je lákavé vstoupit do jejího Domečku a číst." Milena M. Marešová, ČRo Vltava "Četba zaměstnává všechna čidla tak krásně popsané rány padajících hrušek na zahradě, odbíjení hodin, serepetičky v lékařské pracovně dědy primáře, obrazy na zdech a tátovy dopisy z Kuvajtu... Všechny ty chutě, zvuky, barvy života malého vnímavého dítěte za totality důvěrně známe, všechno jsme to taky zažili." Kateřina Kadlecová, Reflex Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Steampunkový, pardon, parokokový Juraj Jánošík je zpět! Nové dobrodružství jej zavede z Terchové až do Paříže, Haagu a Londýna. Příběh však začíná v Praze, kde je Juro svědkem vraždy českého krále Hirama I. (dříve Františka II. Antonína hraběte Šporka), ba co hůř, je z atentátu okamžitě podezřelý. A tak musí náš hrdina nejen uprchnout na svém parním kempelenu před Janem Sladkým Kozinou, ale taktéž vypátrat, kdo za podlým útokem stojí, aby očistil svoje jméno. Druhý příběh parokokové ságy tajemného Svetozára Olovranta má ještě víc páry než ten předchozí. Vy se tak spolu s Jánošíkem můžete prohodovat, prosmilnit a probojovat Evropou poloviny 18. století, která sice taková nebyla, ale úplně klidně být mohla. Nové Jánošíkovo dobrodružství vás tne valaškou ještě silněji než to první. Delikátní záležitost po všech stránkách. Bujará oslava imaginace, hravé kreativity a radosti z vyprávění. Olovrant překračuje všechny literární hranice, které překročit lze. A ty, které překročit nelze, vynalézavě ohýbá, aby je překročil také. Zjevně se při tom až orgiasticky baví a čtenář s ním. Dílo šílence, anebo génia, popřípadě šíleného génia. Důmyslně zamaskované nóbl literární umění a zároveň skvěle pokleslá zábava. Co více si přát? Jozef Karika

Mezi beletrií a historiografií vede nejasná hranice odnepaměti. Tradiční historický román vychází z premisy, že je coby román realistický, a tudíž že románové ztvárnění historie je realistické liší se v detailech, nicméně základní linie historického vývoje zůstává nezpochybnitelná stejně jako byla nezpochybnitelná tradiční historiografie. Obě tyto premisy byly ovšem ve 20. století zásadně zpochybněny, což znovu otevřelo prostor pro pohyb na této nejasně vytyčené hranici. Nová kniha respektovaného překladatele a anglisty Ladislava Nagye se pokouší postihnout různé aspekty tohoto pohybu a načrtnout cestu, po níž se historická próza vydala od romance k románu, načež se oklikou vrátila zpět k romanci, obohacena o poznání, že hlavní silou není kompatibilita s ověřitelnými fakty, nýbrž síla výpovědi.

První případ, který se neodehrává v Londýně a který neřeší Peter Grant. Svižné dobrodružství, které si v ničem nezadá s eskapádami slavné partičky z Rozmaru a anglických říčních božstev. Tajnosti tentokrát obestírají řeku Moselu a jihoněmecké město Trevír, proslavené vínem a starověkými Římany. Právě zde je na vinici nalezena mrtvola muže pokrytého plísní. Místní policie s něčím takovým nemá zkušenosti, kolem případu se navíc vznáší aura nadpřirozena, a proto je na scénu pozván vyšetřovatel Tobias Winter, německá obdoba Petera Granta, který s pomocí trevírské policistky Vanessy Sommerové záhy odhalí propojení oběti se skupinkou místních mužů a čímsi, co město a jeho okolí prorůstá už pěkně dlouhou dobu. Případ se větví a nejde v něm pouze o plíseň a vraždu, nýbrž i o vlákna minulosti, sahající do dávné historie Trevíru. Knižní řada Řeky Londýna se vydává do Německa!

Je léto 1967, u jezera ztraceného v hloubi hustého quebeckého lesa zmizí děvče. Najdou ji mrtvou, s nohou rozervanou od zrezlé lovecké pasti. Vyšetřováním se dojde k závěru, že šlo o nehodu: Zaza Mulliganová se prý stala obětí tichého lesa. Když se ale ztratí další dívka, je všem jasné, že kolem jezera obchází zabiják. Vybroušený styl ve službách tísnivé atmosféry a jemné psychologické sondy to mnohé kritiky i čtenáře vede ke srovnání s Twin Peaks Davida Lynche. Autorka za román Bandury (Bondrée, 2014) získala několik literárních ocenění, především prestižní kanadskou Cenu Generálního guvernéra. Thriller z hlubin kanadských lesů. Vydání knihy podpořil SODEC Québec.

Alice Wyndhamová celý život vídala podivné ptáky, pro všechny ostatní neviditelné pak se ovšem od záhadného Crowleyho dozví, že je aviaristka a jako taková vidí lelky, magické ptáky strážící lidské duše. Když Alicina nejlepší kamarádka Jen upadne po tragické nehodě do kómatu, Alice stane před úkolem, který nikdo jiný nezvládne musí najít a zachránit Jenina lelka. S Crowleyho pomocí se Alice vydává do skrytého alternativního Londýna, jehož obyvatelé mají nejrůznější kouzelné schopnosti, aby tam zdokonalila svůj neobyčejný talent. Novou aviaristku však touží zničit skupina odhodlaná vyhladit z povrchu zemského všechny, kteří vládnou magií. Alice musí riskovat vše, aby svou nejlepší kamarádku zachránila a aby odhalila pravdu o sobě samé. Debutový román Deborah Hewittové je strhující městskou fantasy o nám neznámém Londýně, kouzelném světě skrytém za dobře známým uspěchaným moderním městem.

Zachary Ezra Rawlins je naprosto obyčejný mladík, který vede poklidný studentský život ve vermontském univerzitním kampusu. Vše ale změní jediná návštěva knihovny, při které Zachary na zaprášené polici objeví zvláštní knihu. Bez dechu obrací stránku za stránkou, uchvácený osudy nešťastných milenců, sběratelů klíčů a bezejmenných akolytů, když vtom narazí na něco nečekaného na příběh z vlastního dětství. Prapodivná kniha mu nedá spát, a tak se rozhodne odhalit její tajemství a sledovat tajuplné stopy v podobě včely, klíče a meče. Cesta plná dobrodružných zvratů ho postupně přivede na maškarní večírek v New Yorku, do tajného klubu a podzemní knihovny, ukryté hluboko pod povrchem země. To, co Zachary objeví, ovšem není jen podzemním útočištěm knih a jejich strážců je to domov ztracených měst a moří, milenců, kteří si pode dveřmi a napříč časem posílají láskyplné vzkazy, a dávno zapomenutých příběhů vyprávěných uctivým šepotem. Setká se s těmi, kdo tajnému archivu obětovali zrak i jazyk, ale i s těmi, kdo jej naopak chtějí zničit. Spolu s Mirabel, nebojácnou ochránkyní tohoto světa, a Dorianem, pohledným mužem, jehož věrností si nemůže být nikdo jistý, navštíví klikaté tunely, temná schodiště, přeplněné taneční sály i sladká pobřeží kouzelné říše a odhalí pravou podstatu svého údělu.

Anglická dívka Angela, která má těsně před svatbou, se v srpnu 1968 vydá do Československa navštívit rodinu svého otce, jehož nikdy nepoznala. Poslední, co od ní její snoubenec Henry uslyší ze sluchátka telefonu, je slovo chleba. Pak se po Angele prostě slehne zem. Tak začíná pozoruhodná románová prvotina Lenky Elbe. Angela však oproti očekávání nezahyne pod pásy ruských tanků, její život pohltí historie ještě hlubší a síly ještě temnější. O mnoho let později se z terapeutických důvodů po Angeliných stopách vydává Henry v doprovodu nové, teď už dlouholeté partnerky. Hlavním hrdinou románu je ovšem město Jáchymov, město lázní a lágrů, stříbra a uranu, město s historií slavně krásnou i neslavně strašnou. V knize se mísí všechny jeho paradoxy, osudy i chování lidí ovlivňují jevy normální i paranormální, ve střízlivém lázeňském domě s přísným řádem se dějí nepochopitelné věci, a všechny nitky vedou do jáchymovského podzemí, jak toho skutečného, tak pomyslného. A nade vším se tajuplně line zelenkavá záře uranového skla. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Monika Zgustová v díle na pomezí románu a literatury faktu Oblečené k tanci na sněhu zachycuje autentická svědectví devíti silných, vnímavých a statečných žen, které se dostaly do spárů jednoho z nejděsivějších totalitních režimů lidských dějin, a přece se nezlomily a dokázaly se vrátit do alespoň zčásti normálního života. Zgustové hrdinky líčí nejen své děsivé zkušenosti s prostředím stalinských lágrů, ale také strázně onoho návratu do civilu, jenž byl nejednou stejně nesnadný jako pobyt v místech s běžným lidským životem skoro neslučitelných. Všechny se shodnou na tom, že přežily zejména díky skutečnosti, že se upnuly na literaturu a poezii a nalezly krásu i ve zcela odlidštěných podmínkách a že jim pobyt v táborech pomohl si uvědomit, jaké hodnoty jsou skutečně důležité. Drásavému tématu navzdory je kniha oslavou života a vyznívá pozitivně v tom smyslu, že i takto drastickou zkušenost je možné přežít. Nikdo si nedovede představit, co pro vězně znamenala kniha byla to spása! Byla to krása, svoboda a civilizace uprostřed barbarství! Jelena Korybut-Daszkiewicz Markova Z četby Oblečených k tanci na sněhu vás bude mrazit, a nebude to jen ze zimy, která přichází z tundry, ale také z čirého strachu. Zgustová zprostředkovává skrze paměti a svědectví hrůzu, kterou prožívaly ženy v sovětských gulazích. El País Je to velmi důležitá kniha a já doufám, že si ji lidé přečtou. Historie vyprávěná lidmi, kteří ji na vlastní kůži prožili, má mnohem větší účinek než předčítání anonymních příběhů z učebnice. Larry Davidson Productions Monika Zgustová ve své sbírce Oblečené k tanci na sněhu popisuje příběhy žen, které přežily gulag. Hodnota těchto devíti osobních příběhů je nesporná Pokud jste milovníkem bezprostředních svědectví a hledání krásy v prožitém traumatu, pak tuto knihu nemůžete minout. Paperback Paris výtečné. Zgustová zpodobňuje příběhy žen přeživších Stalinovy gulagy emotivním a působivým způsobem podobně jako Světlana Alexijevičová. Může vás překvapit vykreslení reality, která není tak bezútěšná, naopak, důraz je dáván na sílu, odolnost a přežití. Whats Non-Fiction Monika Zgustová nám ve své knize předkládá důkladné osobní rozhovory s devíti ženami, které zázračně přežily Stalinovy gulagy. Ukazuje obrovskou sílu a houževnatost žen, které si navzdory nepředstavitelným a krutým podmínkám udržují svou lidskost. Jak to udělaly tváří v tvář otrocké práci, hladovění, nemocem, teplotám pod bodem mrazu a každodennímu násilí? Udržovaly hluboká přátelství, objevovaly krásu přírody i v sibiřských zimách, vyprávěly si příběhy, diskutovaly o umění a literatuře, psaly básně a věřily ve svou nevinu. New York Journal Books Orální historie žen uvězněných Sověty v gulagu často překvapuje absencí sebelítosti Nejvíce překvapující zprávy pocházejí od žen, které říkají věcně bez zjevného soucitu , že jejich utrpení mělo výhody. Kdybych měla žít svůj život ještě jednou, nechtěla bych se této zkušenosti vyhnout, říká Susanna Pečuro, která věnovala více než pět let anti-stalinistické činnosti. Hořký zážitek jí pomohl po jejím propuštění: V gulagu se z člověka může stát lidská zrůda. Pokud ovšem člověk táborem projde a nestane se z něj netvor, ví, že se mu v životě už nemůže přihodit nic špatného. Je už obrněný. U zkoušky obstál. Kirkus Reviews

Soubor Slova pro věčnost (Forever Words) přináší jeho neznámé básnické a písňové texty z nejrůznějších údobí. Sám autor je nezhudebnil a nebo nenahrál; po vydání této knihy to za něj s úctou udělali jiní: v dubnu 2018 vychází nahrávka, kde se textů z Forever Words ujali Willie Nelson, Elvis Costello anebo Chris Cornell. Cornellova píseň Rusty Cage patřila k jedné z American Recordings, k posledním Cashovým nahrávkám; shodou okolností Cornellova účast na Forever Words patřila zase k jeho posledním nahrávkám. Muž v černém byl také neuvěřitelně plodný básník, který za sebe rád nechal mluvit tužku... V jeho poezii se prolínají láska, smrtelnost, závislost, humor, duchovnost, bolest, úžas, naděje, zármutek, svoboda a odevzdanost právě tak jako v jeho písních ve snaze vytvořit co nejvěrnější portrét jeho skutečného já. Will Hodge, Rollingstone.com

Fulghumovské eseje tak, jak je známe a máme rádi. Ohňostroj vtipu i moudrá zamyšlení. Autor bere čtenáře za ruku a vede ho na dobrodružnou výpravu, ukazuje mu svět novýma očima a poodhaluje něco ze svého procesu uvažování i tvorby. Na jaké židli Fulghum nejraději sedává? O čem si povídá se starou indiánkou? Proč se pořád vrací do Česka? To vše, a ještě mnohem víc se dozvíte v nové knize esejů Roberta Fulghuma.

Již v druhé knize si budete mít možnost připomenout setkání kněze Zbigniewa Czendlika se zajímavými lidmi, které pozval na lanškrounskou faru do oblíbeného pořadu České televize Uchem jehly. Přátelské rozhovory s hosty, kteří ve svém životě a ve své kariéře dosáhli významných úspěchů a jejichž životní zkušenosti mohou být inspirativním vzorem, postupně směřují k duchovnímu rozměru lidského života, který každý ze zpovídaných hostů nachází překvapivě i jinde, než bychom čekali. Zbigniew Czendlik je římskokatolický kněz polské národnosti působící v České republice. Narodil se 6. září 1964. Dětství prožil v obci Debowiec na polské straně těšínského Slezska. Je známý svým osobitým přístupem k víře, náboženství i křesťanským hodnotám. Dlouho a zřejmě bezúspěšně bychom v české katolické církvi hledali známější a oblíbenější tvář. V médiích se vyjadřuje vtipně, srozumitelně a s nadhledem nejen k náboženským otázkám. Nebojí se šokovat, provokovat a být zcela nekřesťansky nekorektní. Přitom je noblesní, pozorný, překvapivě otevřený a nezkrotně společenský.