Argo strana 81 z 314

Anglická dívka Angela, která má těsně před svatbou, se v srpnu 1968 vydá do Československa navštívit rodinu svého otce, jehož nikdy nepoznala. Poslední, co od ní její snoubenec Henry uslyší ze sluchátka telefonu, je slovo chleba. Pak se po Angele prostě slehne zem. Tak začíná pozoruhodná románová prvotina Lenky Elbe. Angela však oproti očekávání nezahyne pod pásy ruských tanků, její život pohltí historie ještě hlubší a síly ještě temnější. O mnoho let později se z terapeutických důvodů po Angeliných stopách vydává Henry v doprovodu nové, teď už dlouholeté partnerky. Hlavním hrdinou románu je ovšem město Jáchymov, město lázní a lágrů, stříbra a uranu, město s historií slavně krásnou i neslavně strašnou. V knize se mísí všechny jeho paradoxy, osudy i chování lidí ovlivňují jevy normální i paranormální, ve střízlivém lázeňském domě s přísným řádem se dějí nepochopitelné věci, a všechny nitky vedou do jáchymovského podzemí, jak toho skutečného, tak pomyslného. A nade vším se tajuplně line zelenkavá záře uranového skla. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Monika Zgustová v díle na pomezí románu a literatury faktu Oblečené k tanci na sněhu zachycuje autentická svědectví devíti silných, vnímavých a statečných žen, které se dostaly do spárů jednoho z nejděsivějších totalitních režimů lidských dějin, a přece se nezlomily a dokázaly se vrátit do alespoň zčásti normálního života. Zgustové hrdinky líčí nejen své děsivé zkušenosti s prostředím stalinských lágrů, ale také strázně onoho návratu do civilu, jenž byl nejednou stejně nesnadný jako pobyt v místech s běžným lidským životem skoro neslučitelných. Všechny se shodnou na tom, že přežily zejména díky skutečnosti, že se upnuly na literaturu a poezii a nalezly krásu i ve zcela odlidštěných podmínkách a že jim pobyt v táborech pomohl si uvědomit, jaké hodnoty jsou skutečně důležité. Drásavému tématu navzdory je kniha oslavou života a vyznívá pozitivně v tom smyslu, že i takto drastickou zkušenost je možné přežít. Nikdo si nedovede představit, co pro vězně znamenala kniha byla to spása! Byla to krása, svoboda a civilizace uprostřed barbarství! Jelena Korybut-Daszkiewicz Markova Z četby Oblečených k tanci na sněhu vás bude mrazit, a nebude to jen ze zimy, která přichází z tundry, ale také z čirého strachu. Zgustová zprostředkovává skrze paměti a svědectví hrůzu, kterou prožívaly ženy v sovětských gulazích. El País Je to velmi důležitá kniha a já doufám, že si ji lidé přečtou. Historie vyprávěná lidmi, kteří ji na vlastní kůži prožili, má mnohem větší účinek než předčítání anonymních příběhů z učebnice. Larry Davidson Productions Monika Zgustová ve své sbírce Oblečené k tanci na sněhu popisuje příběhy žen, které přežily gulag. Hodnota těchto devíti osobních příběhů je nesporná Pokud jste milovníkem bezprostředních svědectví a hledání krásy v prožitém traumatu, pak tuto knihu nemůžete minout. Paperback Paris výtečné. Zgustová zpodobňuje příběhy žen přeživších Stalinovy gulagy emotivním a působivým způsobem podobně jako Světlana Alexijevičová. Může vás překvapit vykreslení reality, která není tak bezútěšná, naopak, důraz je dáván na sílu, odolnost a přežití. Whats Non-Fiction Monika Zgustová nám ve své knize předkládá důkladné osobní rozhovory s devíti ženami, které zázračně přežily Stalinovy gulagy. Ukazuje obrovskou sílu a houževnatost žen, které si navzdory nepředstavitelným a krutým podmínkám udržují svou lidskost. Jak to udělaly tváří v tvář otrocké práci, hladovění, nemocem, teplotám pod bodem mrazu a každodennímu násilí? Udržovaly hluboká přátelství, objevovaly krásu přírody i v sibiřských zimách, vyprávěly si příběhy, diskutovaly o umění a literatuře, psaly básně a věřily ve svou nevinu. New York Journal Books Orální historie žen uvězněných Sověty v gulagu často překvapuje absencí sebelítosti Nejvíce překvapující zprávy pocházejí od žen, které říkají věcně bez zjevného soucitu , že jejich utrpení mělo výhody. Kdybych měla žít svůj život ještě jednou, nechtěla bych se této zkušenosti vyhnout, říká Susanna Pečuro, která věnovala více než pět let anti-stalinistické činnosti. Hořký zážitek jí pomohl po jejím propuštění: V gulagu se z člověka může stát lidská zrůda. Pokud ovšem člověk táborem projde a nestane se z něj netvor, ví, že se mu v životě už nemůže přihodit nic špatného. Je už obrněný. U zkoušky obstál. Kirkus Reviews

Soubor Slova pro věčnost (Forever Words) přináší jeho neznámé básnické a písňové texty z nejrůznějších údobí. Sám autor je nezhudebnil a nebo nenahrál; po vydání této knihy to za něj s úctou udělali jiní: v dubnu 2018 vychází nahrávka, kde se textů z Forever Words ujali Willie Nelson, Elvis Costello anebo Chris Cornell. Cornellova píseň Rusty Cage patřila k jedné z American Recordings, k posledním Cashovým nahrávkám; shodou okolností Cornellova účast na Forever Words patřila zase k jeho posledním nahrávkám. Muž v černém byl také neuvěřitelně plodný básník, který za sebe rád nechal mluvit tužku... V jeho poezii se prolínají láska, smrtelnost, závislost, humor, duchovnost, bolest, úžas, naděje, zármutek, svoboda a odevzdanost právě tak jako v jeho písních ve snaze vytvořit co nejvěrnější portrét jeho skutečného já. Will Hodge, Rollingstone.com

Fulghumovské eseje tak, jak je známe a máme rádi. Ohňostroj vtipu i moudrá zamyšlení. Autor bere čtenáře za ruku a vede ho na dobrodružnou výpravu, ukazuje mu svět novýma očima a poodhaluje něco ze svého procesu uvažování i tvorby. Na jaké židli Fulghum nejraději sedává? O čem si povídá se starou indiánkou? Proč se pořád vrací do Česka? To vše, a ještě mnohem víc se dozvíte v nové knize esejů Roberta Fulghuma.

Již v druhé knize si budete mít možnost připomenout setkání kněze Zbigniewa Czendlika se zajímavými lidmi, které pozval na lanškrounskou faru do oblíbeného pořadu České televize Uchem jehly. Přátelské rozhovory s hosty, kteří ve svém životě a ve své kariéře dosáhli významných úspěchů a jejichž životní zkušenosti mohou být inspirativním vzorem, postupně směřují k duchovnímu rozměru lidského života, který každý ze zpovídaných hostů nachází překvapivě i jinde, než bychom čekali. Zbigniew Czendlik je římskokatolický kněz polské národnosti působící v České republice. Narodil se 6. září 1964. Dětství prožil v obci Debowiec na polské straně těšínského Slezska. Je známý svým osobitým přístupem k víře, náboženství i křesťanským hodnotám. Dlouho a zřejmě bezúspěšně bychom v české katolické církvi hledali známější a oblíbenější tvář. V médiích se vyjadřuje vtipně, srozumitelně a s nadhledem nejen k náboženským otázkám. Nebojí se šokovat, provokovat a být zcela nekřesťansky nekorektní. Přitom je noblesní, pozorný, překvapivě otevřený a nezkrotně společenský.

Jediná sbírka poezie Jiřího Stránského obsahuje verše napsané převážně v padesátých letech, kdy byl autor vězněn v politických lágrech. Jeho verše jsou jedinečným svědectvím o deformovaném a surovém světě za ostnatými dráty v temném období naší historie, ale zároveň, stejně jako všechny jeho prozaické knihy, jsou prodchnuty nadějí a vírou v člověka a láskou k životu. Vlastními slovy autora je to výpověď prozaika, který se v určité situaci musel uchýlit k poezii, neboť na to, co cítil a chtěl říct, próza nestačila.

Čerstvě zfilmovaný šestý román Třetí svatba (Het derde huwelijk, 2006) jednoho z nejčtenějších a nejocěňovanějších vlámských spisovatelů je nejspíš aktuálnější než kdy jindy: autor v něm svým bravurním, komickým i podmanivým stylem vykresluje problematiku evropského přistěhovalectví a lidi uvízlé v jejím soukolí. Stárnoucí a stále více nemohoucí homosexuál Maarten už není ve filmovém byznysu na výsluní, jak býval, před nějakou dobou mu zemřel životní partner a navíc ho tíží dluhy. V této situaci mu kdosi nabídne výhodnou nabídku: když u sebe ubytuje mladou černošku Tamaru a na oko se s ní ožení, aby získala povolení k pobytu, obdrží tučnou sumu. Sám zadavatel této fušky je totiž v hledáčku policie, protože v dobré víře už dvakrát vdavekchtivým ženám z cizích krajů naletěl, a i když tohle má být opravdu láska jako trám, pro belgické orgány je každý jeho další sňatek s cizinkou už předem odsouzený jako fingovaný. Maarten obývá dům, kdysi secesně zdobný a elegantní, nyní však stejně sešlý jako je jeho majitel. Přitakání bývalého bonvivána finančně lákavé nabídce nevychází jen z obav o jeho materiální zabezpečení – mladá společnice by mohla v domě zastat i lecjakou práci a o chřadnoucího stárnoucího muže se postarat. Soužití takto dvou rozličných charakterů logicky naráží na spoustu peripetií, z nichž Lanoye s humorem sobě vlastním dokáže vykřesat zářivě zábavné jiskry, přesto v jeho líčení obou osamělých lidských osudů je mnoho pochopení pro ty, jimž osud do vínku nedal jen jednoduché výzvy. Na pozadí příběhu, který neodvratně graduje k nečekanému finále, autor velice výstižně líčí upadající slávu kdysi bohaté země a touhy a očekávání, které do ní vkládají ti, jimž kvůli povolení k pobytu stojí za to pokusit se obejít zákon. Stejně bravurně popisuje snahu státních orgánů podobným scénářům zamezit i za cenu nabourání soukromí občanů. „Lanoy bortí iluze o multikulturních Flandrech a pevnosti Evropě v románu, který místy připomíná komickou burlesku a místy sklouzává ke žlučovité trudomyslnosti, nicméně s jemnocitem pro melodrama popisuje postupný pád hrdiny Maartena Seebregse. Ztělesňuje dvojice Tamara-Maarten rozkol mezi kontinenty? Mnozí čtenáři v tom každopádně vidí konfrontaci mezi vyhořelou Evropou a životem kypící Afrikou.“ (De Morgen) „V této knize si beru na paškál samozřejmost, s níž smýšlíme o národnostech a hranicích. Imigranti, ale také úředníci jako vymahatelé zákona boří jednu hranici po druhé a zastaví se až v Maartenově ložnici. A Maarten sám ke konci příběhu boří svoji poslední hranici, tu, která definuje jeho nemocné tělo.“ (Tom Lanoye) Vydání knihy podpořil Fond vlámské literatury.

Dějiny smrti jsou jedním z vrcholných děl moderní francouzské historiografie. Philippe Aries je sepsal po dvacetiletém shromažďování literárních, archeologických, obrazových i liturgických pramenů stejně jako spisů úřední provenience. Výsledek jeho snažení představují fascinující dějiny vztahu člověka ke smrti, jenž se zformoval na rozhraní antického a křesťanského světa a přetrval hluboko do 19. Aries plasticky a téměř vyčerpávajícím způsobem zachytil historické proměny evropské mentality ve vztahu k různým podobám umírání. V centru jeho zájmu stála problematika dějin pohřebního ritu, vzniku hřbitovů a jejích vizuálních proměn, vztahu člověka k mrtvému tělo či lékařských přístupů ke smrtelné agónii. V duchu francouzského dějepisectví školy Annales podrobně zkoumal způsoby jednání a uvažování v posledních okamžicích života, a to jak v elitním prostředí panovníků a aristokracie, tak ve světě měšťanů a venkovanů. Barvitým pramenem pro zachycení těchto mentálních představ mu byly testamenty a pro mladší období nejrůznějších deníky a jiná memoárová literatura. Protože v křesťanském světě smrtí život nekončí, musel se systematicky dotknout i dobových názorů a jejich proměn na posmrtný život: poslední soud, očistec a naděje na věčnou spásu. Ačkoli je nejrozsáhlejší část Ariesova textu je věnována dějinám středověku a raného novověku, přesto jeho kniha nepostrádá ani úvahy o podobách smrti v moderním světě. Srovnávání předmoderních a dnešních představ vyznívá poněkud tristně, neboť během mnoha staletí došlo k výraznému odindividuálnění smrti, k zatlačení smrti a umírání na okraj zájmu společnosti a k uvěznění smrti do neosobních nemocnic. Pročítání Dějin smrti rozhodně není snadnou záležitostí. V mnoha ohledech nás totiž nutí přemýšlet o podstatě lidského života a ztrátě úcty k jeho bolestné podobě ke smrti, jež uzavřením nemocnic v době koronavirové epidemie získalo netušený rozměr.

Rádžní, Džesmín, Širín, tři sestry paňdžábského původu narozené v Británii, sice vyrůstaly spolu, ale nikdy si nebyly zvlášť blízké. Jak by taky mohly, když jedna je puntičkářská učitelka, druhá se touží stát herečkou a třetí se provdala za velice bohatého muže, s nímž žije život jako z obrázkového katalogu? Na smrtelné posteli ale vysloví jejich matka poslední přání: všechny tři mají společně vykonat pouť na posvátné místo v Indii a rozprášit tam její popel. Na cestu, kterou žádná ze sester nechce podniknout, si vezou i bolestná tajemství, jež budou muset být předtím, než dospějí k cíli, odhalena. Kniha je příběhem o síle rodiny a lásky a o odvaze, která se v nás rodí, když nakonec staneme tváří v tvář rozhodnutí, před nímž jsme dlouho utíkali. Autorka nabízí neotřelý pohled na nespočet dobře známých témat o složitých otázkách ženství, imigrace a smutku. Zkoumá rodinné vztahy a minulost s elegancí, humorem a citem.

Knihkupec Dan Mayrock je sympatický neurotik sžíraný mnoha vnitřními nejistotami. Na radu psychologa si svůj svět začal organizovat do seznamů, a tak životem prochází s tužkou v ruce a neustále si všechno katalogizuje: svoje obavy, že ho jeho skvělá žena Jill přestane mít ráda, závratné tempo, kterým se tenčí rodinné úspory, hrůzu z toho, že selže coby živitel rodiny, tajnou paniku, kterou ho plní jeho bigotní zaměstnankyně, i naprosto pitomé dotazy zákazníků. Pokud vám připadá, že seznam je coby románová forma zcela nepoužitelný, autor vás brzy vyvede z omylu: už po pár stránkách se z pečlivě organizovaných sloupečků začne formovat šíleně vtipný i dojemný příběh nejroztomilejšího knihkupce pod sluncem, který zoufale zbožňuje svoji ženu, bankrot mu dýchá na krk a v honbě za záchranou rodiny, která se má co nevidět rozrůst, se nezdráhá vykřesat v sobě značně sebedestruktivní sklony. Pokud máte rádi hrdiny typu Adriana Molea a Bridget Jonesové, je tohle kniha pro vás.

I obyčejná nudná fronta na vstupenky se může změnit v drama, když se kousek od vás rozhodne jeden řidič vyřídit si účty s jiným pomocí baseballové pálky. Jenže jsme v Edinburghu v době konání letního divadelního festivalu, a tak většina čekajících celou scénu považuje jen za další z mnoha pouličních performancí. Pouze Martin Canning, spisovatel krotkých detektivek, instinktivně zareaguje a šťastně vrženým laptopem zachrání napadenému život. Netuší ještě, že se právě připletl do cesty někomu velmi mocnému a bezohlednému a rozpoutal tím celou sérii vražd. A jednou z obětí může být i on. Naštěstí je však mezi přihlížejícími i Jackson Brodie, bývalý policista a soukromý detektiv s melancholickou náturou a nekonvenčním uvažováním.

Čtvrtý svazek obsahuje vedle základní taoistické triády (Laozi, Zhuangzi, Liezi) i jejich filosofické a náboženské rozpracování v komentářích (Han Fei, Wang Bi, Guo Xiang, Xiang´er a další), kosmologické kapitoly z knihy Guanzi, ukázky lékařských a alchymistických textů, příběhy o nesmrtelných a odraz taoismu v literatuře Číny, Koreje a Japonska. Většina překladů celkem 15 autorů je v češtině publikována poprvé.

Když se v dánském království objeví monstrum a začne požírat místní muže a ženy, zkáza celého národa se zdá být nevyhnutelná Až dokud z druhého břehu moře nepřipluje na pomoc hrdina Béowulf. Mladý válečník, jehož zdobí kromě nezměrné síly a odvahy také šlechetnost a oddanost. Poradí si tento statný Géat s hrůzostrašnou obludou a uchrání Dány od pohromy? Hrdinský epos Béowulf stál u zrodu anglické literatury. Již přes tisíc let inspiruje generace autorů, od J. R. R. Tolkiena po hollywoodské scénáristy. Španělské autorské duo Santiago García a David Rubín nyní přivádí tuto slavnou báseň do 21. století v podobě vikingského westernu, grafického románu BÉOWULF.

Betty Couvreurová žije ve stínu své matky Maud, slavné autorky fantastických příběhů pro děti. Trpí záchvaty ztráty řeči zato její dospívající dcera Clara toho napovídá až moc. Paříž, kde prší jako v Londýně, a rodina složená ze samých žen a přízemních problémů. Ale najednou se začne dít něco podivného, co naznačí, že spolehnout se nejde na nic. Ani na to, že jméno jejich rodiny je pravé, ani na to, že v minulosti jejich rodu se neukrývá věkovité tajemství, ke kterému patří jiné nestvůry, takové, které nepatří jen do psychologie, ale které jsou až příliš hmatatelné.

Jan Novák, proslulý dosud svými povídkovými a románovými opusy, předstupuje nyní před čtenáře s žánrem literární biografie. Předmětem jeho pozornosti je Milan Kundera, ve světě dnes asi nejznámější spisovatel s domácími kořeny. Právě jeho českému životu je věnován obsáhlý Novákův životopis, mapující ve čtyřech dílech Kunderovo rodinné zázemí, básnické počátky ve znamení stalinismu padesátých let, prominentní působení v letech šedesátých a život v hledáčku Státní bezpečnosti před odchodem do exilu v první polovině sedmdesátých let, kdy Kundera už nesměl publikovat a na veřejnosti vystupoval pod pseudonymy. Novák nepíše standardní vědeckou biografii, ale životopis přiznaně osobní, v jehož barvitém, živém stylu lze bezpečně rozpoznat autora románu o bratrech Mašínech (Zatím dobrý) nebo povídek o Češích v Americe (Hic a kosa v Chicagu). Vychází ovšem z pečlivého studia archivních pramenů, dobových dokumentů, osobních svědectví a Kunderových publikovaných textů, které na stránkách jeho knihy ožívají ve výmluvných citacích stejně jako v pronikavých nebo lapidárních shrnutích. Jako působivý kontrapunkt jsou do textu zabudovány beletristicky stylizované portréty osobností, které se úzce nebo volněji dotýkají Kunderova života i tvorby jako jeho neprivilegovaní současníci, politicky výhodné inspirace nebo nic netušící oběti. Nad tímto materiálem, který v Novákově výkladu uplývá v zásadě chronologicky, vyslovuje autor přímé, odvážné soudy, případně se při nedostatku pramenných dokladů ptá po možných příčinách Kunderova jednání v životě a jeho postupech v umělecké tvorbě. Na rozdíl od řady knih, které vznikaly v Kunderově režii, představuje Novákova práce mimořádný příspěvek samostatného výzkumu a originálně pojatého portrétu. Milan Kundera z něho vychází jako autor, který po celý život usiluje o to, aby měl nad svým obrazem před veřejností absolutní kontrolu. Jan Novák však výmluvně ukazuje, že to je úsilí nejen marné, ale především pošetilé, neboť při něm člověk ztrácí sám sebe a čím dál víc se vnímá jako představa, která původně měla být jen vnucena publiku.

Jsou Vánoce a inspektorka Karen Eikenová Hornbyová má volno, protože se dosud zotavuje ze zranění, která utržila v prvním díle série o souostroví Doggerland. Ale když se v opuštěném lomu najde mrtvola a policejní řady povážlivě prořídnou kvůli chřipkové epidemii, vrací se Karen předčasně do práce. Svým způsobem je to úleva může se vyhnout rodinným oslavám , avšak pracovní tým vytvořený z více než neochotných kolegů na severním ostrově Noorö taky není žádná výhra. Na silvestra dojde k další vraždě a vyšetřování vede k místní palírně whisky, možná v tom hraje nějakou roli i tisíce let stará kamenná loď ze severního cípu ostrova. A navíc Karenini vlastní příbuzní nespolupracují. Mají snad co tajit? Inspektorka Karen Eikenová se vrací! Prodáno do 14 zemí 1. dílu Velká chyba. Doggerland se ve Švédsku prodalo 100 000 výtisků!