Argo strana 95 z 311

Je to největší příběh studené války. Pětice mladíků s pistolemi se postavila po zuby ozbrojené dvacetitisícové armádě východoněmecké Volkspolizei a prostřílela se do svobodného Západního Berlína. Příběh bratří Mašínů a jejich rodiny vyprávěl spisovatel Jan Novák v románu Zatím dobrý jako strhující, napínavý western, za který získal cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku. Teď se jeho scénáře chopil výtvarník Jaromír 99 a vytvořil dramatický a vizuálně působivý komiks ve svém osobitém, noirovém stylu.

Andělé zoufalství patří k vrcholům díla Jacka Kerouaca a zároveň k autorovým knihám nejtypičtějším. Kerouac tu navazuje na kultovní romány Na cestě a Dharmoví tuláci, vypráví o svých blízkých přátelích Allenu Ginsbergovi, Nealu Cassadym, Gregory Corsovi či Williamu Burroughsovi, o zrodu beat generation, o divokých večírcích a neméně divokých básnických čteních i o splynutí s přírodou uprostřed velehor, o putování Amerikou, Mexikem či Marokem, o sexu, drogách, jazzu a především o nutkavé potřebě nalézt duchovní rozměr lidského bytí, ať už v zen-buddhismu či v katolickém mysticismu nebo v psaní samotném. To vše činí svým jedinečným stylem, pro nějž razil název spontánní próza a jejž tu dotáhl k dokonalosti, stylem, který připomíná nespoutaná jazzová sóla a místy dosahuje až magického účinku.

Teprve druhé vydání jedné z nejoriginálnějších knih Richarda Brautigana. Jedná se o volný sled krátkých textů, které mají společnou originální metaforiku a uvolněnou stavbu, je to sled obrazů, historek, vzpomínek a kaleidoskopických výjevů z bezcílného putování života na cestě, které spojuje neuchopitelný motiv chytání pstruhů v Americe. Chytání pstruhů v Americe je jednou meditativní poutí za studeným a živým živlem, jindy partnerem k rozhovoru a jindy zase postavou, o níž se dozvídáme z dálky a nepřímo jako o legendárním hrdinovi. Trochu autobiografické líčení, trochu výlet do hloubky vlastní mysli, trochu festival imaginace, trochu Jak jsem potkal ryby na psychedelický způsob.

Vánoce. Čas rodinné pohody nebo taky ne. Zvlášť když jste s celou svou rodinou v karanténě a nemůžete utéct. To pak vyjde najevo ledacos A právě v takové situaci se ocitne ne tak docela standardní rodina Birchových, když se dcera Olivie, lékařka, vrátí ze zóny zasažené nebezpečným virem. Rodinní příslušníci z toho pochopitelně nadšení nejsou a ona zase těžce nese, že bude muset strávit celých sedm dní s lidmi, kteří mají takové nedůležité a povrchní starosti. Jenže i oni mají svá tajemství, a zdaleka ne tak malicherná, jak se Olivii zprvu zdá. A jako by toho nebylo málo, jedno z těch tajemství nečekaně zazvoní u dveří! Vřelé a lidské, vtipné i smutné se skvělou zápletkou. Sedm dní spolu je výborné čtení od začátku do konce. Marian Keyesová Chvíli křehké, chvíli břitké. Sedm dní spolu osloví každého, kdo podstupuje návrat do místa svého dětství. Booklist Perfektní četba pro fanoušky Čtyř svateb a jednoho pohřbu či Lásky nebeské. The Bookseller

Kniha rozhovorů kněze Zbigniewa Czendlika vychází z oblíbeného pořadu České televize Uchem jehly. Netradiční moderátor si zve již několik let na lanškrounskou faru hosty, kteří ve svém životě a ve své kariéře dosáhli významných úspěchů a jejichž životní zkušenosti mohou být inspirativním vzorem. Citlivě a s nadhledem kladené otázky postupně směřují k duchovnímu rozměru lidského života, který každý ze zpovídaných hostů nachází překvapivě i jinde, než bychom čekali. Hosty Zbigniewa Czendlika jsou Stanislav Bernard, Lucie Bílá,Věra Čáslavská, Luděk Galuška, Doris Grozdanovičová, Radek Jaroš, Božena Jirků, Pavlína Kalousová, Helena Klímová, Josef Koutecký, Mikuláš Kroupa, Václav Malý, Angelika Pintířová, Jan Potměšil, Liběna Rochová, Tomáš Sedláček, Hana Scharffová, Robert Vano a Miroslav Verner.

Hlavní hrdinka nové prózy Terezy Semotamové žije v nespokojeném vztahu v cizině; po nevyjasněné smrti partnera se vrací do rodné země, kde však nemá kde žít (ostatně ani neví jak), a tak vezme zavděk skříní, kterou její sestra hodlá vyhodit. Skříň umístí do vnitrobloku a nastěhuje se do ní. Bizarní východisko textu se postupně stává metaforou hledání prostoru na tomto světě, do nějž se projektuje vztah k rodině, mužům, kamarádům, k sobě samé. Jsme svědky hrdinčina boje o holou existenci; vypravěčka jej sice vytěsňuje, nakonec však není zbytí. Léto totiž končí a do skříně zatéká. Bezejmenná vypravěčka nás provádí svou životní krizí, do níž vyústil nedávno skončený trýznivý partnerský vztah. Její vyprávění však nezabředává do nějaké uvzdychané sebelítosti (jíž se podobný typ psaní tak často nedokáže vyhnout), a to především díky živosti jazyka, prodchnutého slangovými obraty, popkulturními narážkami, všemožnými hříčkami, do nějž se ovšem tu a tam vlamují i vyšší, abstraktnější polohy, zejména v reflexivních, až meditativních pasážích, které tvoří jakýsi refrén vypravěččina monologu. Před čtenářem se tak postupně skládá jakási tragikomická mozaika, v níž se odráží jedna etapa života mladé ženy, etapa plná nálezů a ztrát, strnulosti, ale také odhodlání žít jinak a touhy po lásce.

Fašista je podle autorky ten, „kdo tvrdí, že mluví jménem celého národa nebo skupiny obyvatel, naprosto ho nezajímají práva ostatních a je ochoten použít k dosažení svých cílů násilí a veškeré další nezbytné prostředky“. V takto širokém pojetí pak pod pojem fašismus autorka zahrnuje i další totalitní hnutí a ideologie. Téměř celé 20. století probíhalo ve znamení střetu demokracie s fašismem, jehož obětí se staly desítky milionů lidí. Po hrůzách druhé světové války se zdálo, že svět už nepřipustí, aby se duchovní dědicové Hitlera a Mussoliniho pokusili o návrat. Madeleine Albrightová vychází ze své dvojí zkušenosti dítěte, jehož život válka silně poznamenala, i výrazné osobnosti světové politiky, jíž se stala během své úctyhodné diplomatické kariéry, a tento optimistický předpoklad zpochybňuje. Dokazuje, že fašismus nejen že přežil 20. století, ale v současnosti představuje daleko vážnější hrozbu pro mír a spravedlnost než kdykoli po roce 1945. Kyvadlo dějin směřující po pádu Berlínské zdi k demokracii se vydává opačným směrem. V čele USA, nejvýznamnější opory svobodného světa, stanul člověk, který rozděluje společnost a otevřeně pohrdá demokratickými institucemi. V řadě zemí světa oslabuje politický střet a posilují extrémy, ať už pravicový nebo levicový. Političtí vůdcové jako Vladimir Putin nebo Kim Čong-un se uchylují k taktice, již používali ve dvacátých a třicátých letech fašisté a nacisté. Madeleine Albrightová ukazuje – a v tom spočívá varování z podtitulu –, jak snadno se v dnešní době mohou populisté různých odstínů zneužitím slabin demokracie dostat zcela legálním způsobem k moci. V tomto smyslu nás její kniha volá k odpovědnosti porozumět vážnosti situace, pokud se chceme vyhnout opakování tragických chyb minulosti. Nová kniha Madeleine Albrightové představuje osobně laděné, naléhavé a důkladné zkoumání fašismu a jeho různých podob ve 20. století.

Fašista je podle autorky ten, „kdo tvrdí, že mluví jménem celého národa nebo skupiny obyvatel, naprosto ho nezajímají práva ostatních a je ochoten použít k dosažení svých cílů násilí a veškeré další nezbytné prostředky“. V takto širokém pojetí pak pod pojem fašismus autorka zahrnuje i další totalitní hnutí a ideologie. Téměř celé 20. století probíhalo ve znamení střetu demokracie s fašismem, jehož obětí se staly desítky milionů lidí. Po hrůzách druhé světové války se zdálo, že svět už nepřipustí, aby se duchovní dědicové Hitlera a Mussoliniho pokusili o návrat. Madeleine Albrightová vychází ze své dvojí zkušenosti dítěte, jehož život válka silně poznamenala, i výrazné osobnosti světové politiky, jíž se stala během své úctyhodné diplomatické kariéry, a tento optimistický předpoklad zpochybňuje. Dokazuje, že fašismus nejen že přežil 20. století, ale v současnosti představuje daleko vážnější hrozbu pro mír a spravedlnost než kdykoli po roce 1945. Kyvadlo dějin směřující po pádu Berlínské zdi k demokracii se vydává opačným směrem. V čele USA, nejvýznamnější opory svobodného světa, stanul člověk, který rozděluje společnost a otevřeně pohrdá demokratickými institucemi. V řadě zemí světa oslabuje politický střet a posilují extrémy, ať už pravicový nebo levicový. Političtí vůdcové jako Vladimir Putin nebo Kim Čong-un se uchylují k taktice, již používali ve dvacátých a třicátých letech fašisté a nacisté. Madeleine Albrightová ukazuje – a v tom spočívá varování z podtitulu –, jak snadno se v dnešní době mohou populisté různých odstínů zneužitím slabin demokracie dostat zcela legálním způsobem k moci. V tomto smyslu nás její kniha volá k odpovědnosti porozumět vážnosti situace, pokud se chceme vyhnout opakování tragických chyb minulosti. Nová kniha Madeleine Albrightové představuje osobně laděné, naléhavé a důkladné zkoumání fašismu a jeho různých podob ve 20. století.

Dvanáct textů uveřejněných v knize Na ramenech obrů bylo napsáno pro konferenci La Milanesiana v letech 2001–2015. Jednotlivé přednášky nejčastěji vycházejí z témat, která si La Milanesiana každoročně stanoví. Nacházíme tu tresť světa Umberta Eca – autor se ve svých přednáškách zabývá ? lozo? í, literaturou, estetikou, etikou i médii. O tom všem píše vlídným jazykem, okořeněným ironií, tónem hravým i břitkým. Kořeny naší kultury, kánony krásy, lež měnící běh dějin, posedlost spiknutím, hrdinové velké prózy, formy umění, to jsou témata tohoto svazku, obohaceného ilustracemi, jimiž autor své přednášky doprovázel.

V přímočaře a bez obalu napsaném románu se autorka ptá, co vlastně předáváme svým dětem? Co dlužíme svým milovaným? A existuje svoboda, pokud přijdeme o kořeny? Nahíd zbývá šest měsíců. Nebo to aspoň říkají doktoři. Padesát jí už bylo a dobře ví, co je to ztráta. Ale teď, když stojí na prahu vlastní smrti - a když se právě dozvěděla, že její dcera Árám je poprvé těhotná - plní Nahíd doposud nepoznaný a dlouho potlačovaný vztek. Život doma v Íránu i po útěku ve Švédsku se vždy řídil jediným pravidlem - přežít za každou cenu. Nikdy se ale neměla příležitost naučit, co to znamená prostě jen žít. Výkřiky: Golnaz Hashemzadeh Bonde dělá s čtenáři to, co se o románech často tvrdí, ale málokdy se to opravdu podaří: drží je v pevném sevření. () Je to příběh o násilí jak na osobní, tak na institucionální rovině, o zanedbání a neschopnosti. O lásce k dítěti a odporu k mateřství. A o slaboučkém, vytrvalém světélku naděje jiskře života. - Svenska Dagbladet

Třetí, závěrečný svazek monumentální Kafkovy biografie Roky poznání zachycuje poslední necelé desetiletí Kafkova života, od roku 1916 do smrti v roce 1924. Uvedené období prožívá Kafka ve znamení zhroucení všech hodnot a jistot: První světová válka dokonale otřásla jeho už tak dost podlomenou vírou v lidstvo. Zaniklo Rakousko-Uhersko a z Kafky se stal německý Žid s českým pasem. Propukla u něj tuberkulóza, která ho čím dál tím více omezovala v životě i tvorbě. Ani jeho vztahy se ženami mu nedávaly naději na štěstí: Zrušení druhého zasnoubení v roce 1917 definitivně ukončilo pět let trvající poměr s Berlíňankou Felice Bauerovou. S další snoubenkou Julií Wohryzkovou se Kafka rozešel po necelém roce známosti. Intenzivně si také dopisoval s Milenou Jesenskou, která přeložila do češtiny některé jeho prózy. Poslední ženou jeho života byla Dora Diamantová, seznámil se s ní v roce 1923. Byla jedinou ženou, s níž žil, a ona o něj pečovala až do jeho předčasné smrti v roce 1924. Narůstající Kafkova nejistota, váhavost a pochybnosti také způsobily, že díla z té doby zůstala nedokončená či pouze v rukopisné, dle autora nehotové verzi. To vše Stach líčí živým, napínavým a dynamickým stylem, s panoramatickými pohledy na tehdejší dobu a dobové souvislosti, s překvapivými změnami perspektivy a s téměř scénickými obrazy. Stachovi se v jeho třídílné Kafkově biografii podařilo proniknout k tajemství světoznámého spisovatele jako dosud nikomu z jeho předchůdců. (Die Zeit) Reiner Stach zůstal věrný svému předsevzetí povýšit biografii na vyšší úroveň - na samostatný literární druh. (Frankfurter Allgemeine Zeitung)

Knihkupec John Cole, podivínský samotář ve středním věku, jednoho dne uprostřed dlouhé vlny veder zavře krám a vydá se na neohlášenou návštěvu za bratrem. Cestou se ale auto porouchá, John se ocitne pod nemilosrdnými paprsky slunce v neznámé krajině a musí se vydat pro pomoc k osamocenému stavení. Jaké je však jeho překvapení, když jej tam uvítají jako dlouho očekávaného hosta, mají pro něj připravený pokoj i prostřený stůl. Co je to za zvláštní komunitu a co mají společného s věží u jezera? Winner East Anglian Book of the Year 2014 Shortlisted for Guardian First Novel Award 2014 Nominated for the Folio Prize 2014 Nádherné, snové vyprávění. Málokterá prvotina je takhle suverénní a působivá.

Kristina Pisánská (1364-1430), která se díky svému otci lékaři pohybovala několik let na pařížském francouzském královském dvoře, patří k prvním ženským intelektuálkám, jež ve svých literárních textech reflektovaly problematiku života žen v dominantním mužském světě středověku. Vznik díla byl podmíněn zcela konkrétním historickým kontextem: počátkem 15. století se na dvoře Karla VI. vášnivě debatovalo o tom, zda je Román o růži vůči ženám spravedlivý. Do výměny názorů se kromě Kristiny Pisánské zapojily tak význačné teologické a právnické osobnosti své doby jako Jean Gerson nebo Jean de Montreuil. V reakci na tuto disputaci Kristina své dílo koncipovala do dvou odlišných rovin: jedna zaznamenává základní aspekty dobového misogynního diskurzu a předkládá protiargumenty; druhá, podstatně obsáhlejší, uvádí po vzoru Boccacciova spisu O slavných ženách medailony exemplárních žen, jejichž úspěchy mají doložit, že ženy jsou schopny vyniknout ve všech oblastech lidské činnosti právě tak jako muži. Kniha o městě dam (Le Livre de la Cité des dames) je významný spis, který nejenom odráží středověkou tradici diskuzí o ženských schopnostech a ctnostech, ale současně zahajuje již renesanční rozkvět podobně zaměřených textů. Překlad je doplněn vysvětlivkami, komentářem a úvodní studií.

Na měsícem osvětlené pláži otec drží svého spícího syna a čeká, až pro ně s rozbřeskem připluje loď. Hovoří k němu o dávných létech svého dětství, vzpomíná na dědečkův dům v Sýrii, vítr ve větvích olivovníků, mečení babiččiny kozy a hlomoz z kuchyně. Vzpomíná také na rušné město Homs s jeho přeplněnými uličkami, mešitou a velkým tržištěm, ve dnech před tím, než obloha vybuchla bombami a všichni museli utéct. Svůj výnos z této knihy daruje Khaled Hosseini Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a neziskové nadaci The Khaled Hosseini Foundation, aby pomohl financovat úsilí o záchranu života uprchlíkům po celém světě. Khaled Hosseini, nejprodávanější spisovatel dle žebříčku New York Times, autor knih Lovec draků, A hory odpověděly a Tisíce planoucích sluncí reaguje na současnou uprchlickou krizi touto hluboce dojemnou, nádherně ilustrovanou krátkou novelou pro lidi celého světa a všech věkových kategorií.

Fantastická literatura je plná nezapomenutelných hrdinů, vzpomeňme barbara Conana Roberta E. Howarda, Elrika z Melniboné Michaela Moorcocka či Fafhrda a Šedého Myšilova Fritze Leibera. A právě dnes už klasické postavy jako jsou tyto, učinily z příběhů meče a magie jeden ze základních kamenů žánru fantasy a inspirovaly nové generace spisovatelů k tvorbě vlastních příběhů plných kouzel a dobrodružství. Uznávaný editor Gardner Dozois nyní ve své Knize mečů představuje dosud nikdy nevydané příběhy hvězdné sestavy moderních mistrů žánru, z nichž mnozí se vracejí do svých nejoblíbenějších světů. Čekají na vás příběhy od George R. R. Martina, K. J. Parkerové, Scotta Lynche, Gartha Nixe, C. J. Cherryhové, Daniela Abrahama, Lavieho Tidhara, Ellen Kusherové a dalších. V jejích příbězích plných akčních scén a seslaných kouzel se představuje přehlídka neohrožených šermířů a bojovníků čelících smrtelným nebezpečím na každém kroku, jimž čelí pouze odvahou, chytrostí a studenou ocelí.

V částečně autobiografickém románu Hipík se Paulo Coelho vrací do svého mládí, do bouřlivé doby přelomu 60. a 70. let 20. století. Na pozadí hlavní linie vyprávění, líčícího cestu dvou mladých lidí Paula a Karly za duchovním poznáním do Nepálu, sledujeme celosvětové hnutí hippies i dramatické události jara roku 1968 ve Francii. Paulo a Karla se setkávají v Amsterodamu, kde Paulo doufá najít nové životní impulzy, nakonec se však nechá přesvědčit a nastoupí s Karlou do autobusu směřujícího do Káthmándú. Dlouhá cesta a nevelký okruh cestujících poskytují autorovi prostor pro líčení dalších událostí i lidských osudů.