Arista Books strana 3 z 3

V jedné populární písničce se zpívá „Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá …“ Láska ke zvířatům provází lidi už odnepaměti a promítá se nejen do písniček. Chovají je pro užitek i pro radost a soužití se čtvernožci, beznožci, opeřenci či ploutevnatci se pro mnohé lidi stalo nejen zpestřením života, ale často i jeho smyslem. Nataša Velenská je zvířaty přímo posedlá již od dětství. A bezmála 40 let se jim věnuje profesionálně v pražské zoologické zahradě, kde prošla všechna chovatelská oddělení, až v roce 2003 zakotvila u plazů. V péči o ně a znalosti jejich biologie, života a chovatelství se vypracovala v odbornici mezinárodního renomé. O své poznatky se dělí i publikační formou v televizi, přednáškách, populárněnaučných i odborných článcích a příručkách (Hlodavci, Gekončík noční, Užovka červená, Chameleon jemenský). V této knížce shromáždila množství praktických poznatků o chovu řady živočichů, jejichž domovem jsou exotické kraje, ale může se jím stát i náš lidský příbytek, resp. terárium. A radí, jaká zvířata si vybrat za společníky a jak se o ně starat, aby se soužití s nimi stalo radostí a mazlením.

Démosthenés (384322 př. Kr.) je považován za největšího řečníka starověku, a to nejen pro svůj řečnický styl. Svůj život a dílo spjal s politickými dějinami Athén a Řecka. Jako přívrženec demokracie vystupoval proti rostoucímu vlivu makedonského pan ovníka Filippa II. a proti makedonské expanzi, neboť jako první rozeznal nebezpečí ohrožující řeckou samostatnost. Podnítil vytvoření koalice řeckých států k boji proti Filippovi a postavil se do jejího čela. Jeho proslulé řeči, jimiž proti mocnému p rotivníkovi bojoval, byly proto pžíznačně nazvány filipikami. Po porážce koalice byl odsouzen k smrti a unikl jí vlastní rukou. Pod jeho jménem se dochoval impozantní soubor 60 řečí a dalších textů. Osobitým stylem, formální dokonalostí a myšlenkovým obsahem ovlivnil vývoj řečnictví jako žánru a své obdivovate/ale a následovníky měl od antiky, počínaje největším římským řečníkem Ciceronem, až do novověku. Jeho řeči byly překládány a studovány jako vzor, stejně tak byl hojně popisován a hodnocen jeho život a politická kariéra. Kniha je doplněna řadou černobílých fotografií a ilustrací.

Vyprávění o minulých dějích se v antice těšila značné oblibě, a to již od pradávna. Dějepisectví se vedle filozofie a naukové prózy věnovala řada vynikajících autorů. Patří k nim i Plútarchos, jeden z posledních (ne-li vůbec poslední) univerzálních d uchů antické vzdělanosti. Plútarchos (asi 45-125), řecký filozof a historik z biótské Chairóneie, byl jedním z nejvzdělanějších a nejplodnějších spisovatelů římské doby a poslední univerzální řecký myslitel. Veřejná činnost ho přivedla do styku s Řím any, jimž se obdivoval, a několikrát navštívil Řím. Jako řecká autorita se těšil přízni římských císařů Trajána a zejména Hadriána. Odhaduje se, že napsal asi 250 spisů, z nichž se zachovala necelá polovina. Největšího ohlasu dosáhla jeho populárně f ilozofická pojednání, jež byla oblíbena i ve středověku, a životopisy slavných osobností, ze kterých čerpal mj. i Shakespeare. Jeho životopisy význačných osobností řeckých a římských dějin představují specializovaný dějěpisný žánr - biografii. Reprez entují tento žánr v pokročilém vývojovém stadiu, kdy se vlivem peripatetické filozofie obohatil o prvky a postupy umělecké prózy za účelem dosažení mravního a estetického účinku na čtenáře. Plútarchoss pak do tohoto žánru učinil průlom svou koncepcí konfrontace osobností, kdy proti Řekovi postavil analogickou postavu Římana a srovnával jejich povahy, kariéru a skutky. Činil tak s ušlechtilým záměrem: demonstrovat souměřitelnou velikost obou antických kultur. Při líčení charakterových vlastností kladl důraz na morální kvality té které postavy, jež podle jeho mínění zasluhovaly následování. Touto metodou srovnávání chtěl zprostředkovat porozumění minulosti. Celkem se dochovalo 49 životopisů, z nichž 46 je párových, tzn. 23 dvojic a 3 jednotli vé. Ztracena je Plútarchova předemluva a první dvojice Epameinóndás a Scipio Africký. Tento svazek životopisů obsahuje 14 dvojic, další pak ostatní dvojice včetně jednotlivců a doslovu.

Končí čtvrté století před naším letopočtem a veleříše Alexandra Velikého se drolí. Vznikají nová nástupnická království a nastává epocha tzv. helénismu, kdy se do celého známého světa šíří řecká kultura. V tomto čase a prostoru se odehrává košatý příběh mladého chrámového pěvce Korrhaga, přezdívaného pro libozvučný zpěv Eumelos. Jeho románová pouť začíná v rodné baktrijské Zariaspě, odkud odchází s obchodní karavanou, aby poznal svět, a je to pouť dlouhá a plná dobrodružství. Významnou zastávkou na ní je tehdy moderní egyptská metropole Alexandrie, kde Korrhagos potká tajuplnou dívku, kněžku Beneret, a dozví se o svém překvapivém původu. Z velkoměstského blahobytu se řízením vrtkavé štěstěny ocitne jako zotročený veslař na foinické pirátské lodi, na níž se sblíží se záhadným mladíkem Alexandrem, postiženým stejným údělem. Vzpoura na lodi jim přinese svobodu a novou existenci, tentokrát ve starobylých Athénách, kde se oba přátelé stanou hvězdami herecké družiny proslulého komediografa Menandra. Usměje se na ně štěstí v lásce, do děje opět vstoupí pohřešovaná Beneret. Athénskou idylu nečekaně zvrátí mocenské intriky a Korrhagos se mění v psance, azyl však najde u makedonského krále Antigona. V jeho družině se zúčastní osudové bitvy tzv. diadochů u Ipsu roku 301. Po ní se Korrhagova strastiplná pouť uzavírá při pokusu o záchranu blízkých lidí před nepřáteli nejvyšší obětí ve jménu lásky.