Arista Books strana 2 z 3

Kolébka civilizace, kolébka kultury, kolébka vědění – takto a ještě mnoha podobnými epitety by bylo možno označit rozsáhlou mediteránní oblast, v níž se před mnoha staletími odehrály děje a události, z nichž se vyvíjela a na nichž vyrůstala naše současnost. Nejen ta evropská, ale v širším slova smyslu euroatlantická. Přední východ, Malá Asie, údolí Nilu, Egeis, Apeninský poloostrov byly domovem starověkých národů, jejichž spojnicí je Středozemní moře a které již před tisíciletími vytvořily první státní útvary lidských dějin, zformovaly svá společenství a sociálně ekonomické struktury, rozvinuly svůj tvůrčí potenciál ve škále nejrůznějších oborů vzdělanosti, vědeckých disciplín a druhů umění. Z kulturního dědictví řeckořímské antiky a jejích orientálních předchůdců vzešel evropský středověk a novověk a lidstvo z něj čerpá v mnoha oblastech dodnes. Dva přední čeští historici, Pavel Oliva a Jan Burian, spojili své síly, aby tuto významnou etapu lidských dějin, starověký svět, přiblížili dnešní době a zprostředkovali českému čtenáři co nejkomplexnější poznání a seznámili ho s nesmírným kulturním bohatstvím minulosti. Těžiště jejich syntetického výkladu spočívá v tzv. politických dějinách, jež umožňují poznat vzájemné příčinné souvislosti událostí a vztahy mezi státy. Vyváženou pozornost věnovali ekonomickým a sociálním otázkám i kulturně historickému vývoji v jeho hlavních jevech a projevech. Na nich zdůrazňují jejich rozmanitost, specifičnost a různorodost myšlení, náboženských představ, literatury a výtvarného umění jednotlivých oblastí i epoch a současně sledují a dokumentují vzájemné souvislosti, přejímání motivů, aspektů a tvarosloví a jejich další rozvoj. V dějinách naší historiografie je nemnoho děl srovnatelné šíře a hloubky záběru, analytické preciznosti a serióznosti argumentace.Toto „opus magnum“ spatřilo světlo světa poprvé před třiceti lety a zaznamenalo nebývalý úspěch u odborné i široké veřejnosti. Čas, jenž mezitím uplynul, je povznesl do kategorie klasických děl, jejichž účinek neslábne a vzdělanostní hodnota nepomíjí.

Léčivé a kořeninové rostliny se vyznačují specifickou schopností působit na lidský organismus. Věděli to už naši předkové a této jejich vlastnosti moudře využívali, ovšem léčení pomocí rostlin existovalo mnohem dříve, vlastně odpradávna. Léčivými činí tyto rostliny obsah účinných látek příznivě ovlivňujících stav našeho těla ve smyslu zdraví. Každá rostlina obsahuje nějakou takovou látku, avšak dlouholetou zkušeností a praxí se dospělo k výběru několika set rostlin, jež se úspěšně využívají v lidové medicíně, anebo ve farmakologii k výrobě léků. Z těch, které rostou u nás, se v různé míře využívá na tři sta druhů, a ty se buď cíleně pěstují, anebo sbírají ve volné přírodě. Rovnou stovku těch nejosvědčenějších – jak pěstovaných, tak sbíraných – popisuje tato praktická příručka. Autorky ing. Jarmila Neugebauerová a ing. Věra Žďárská jsou odbornice na slovo vzaté. Léčivým rostlinám se na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v jihomoravské Lednici věnují profesionálně a na vysoké odborné úrovni.

Koncem 19. století se v našich lesích objevil nový obyvatel, do té doby zcela neznámý. Byl jím jelen sika, dovezený do českých obor z asijské domoviny. Úspěšně u nás zdomácněl a pronikl do volné přírody. Dnes patří k oblíbeným úlovkům a je ceněn jako trofejová zvěř. Přesto se o něm mezi naší mysliveckou veřejností ví dosud málo, co se týče jeho způsobu života, chování, obživy a možností lovu. Dr. Ing. Jiří Hanák, osobnost našim myslivcům předobře známá, mezinárodně uznávaný odborník v oblasti loveckých zbraní a střeliva, se o tuto spárkatou zvěř zajímá již řadu let a shromáždil nejen spoustu odborných znalostí, ale i praktických zkušeností z vlastního pozorování a lovu. A shrnul je do této knížky, jež je první publikací o jelenu sikovi v českém prostředí. Popisuje druh jako takový, jeho původ, výskyt v ČR a početní stavy, životní prostředí čili stávaniště, způsob života a obživy, rozmnožování, komunikaci, význam zvěře z hlediska kulinářského apod. Uvádí na pravou míru předsudky o jeho údajné škodlivosti. Značnou pozornost věnuje problematice úspěšného lovu jelena siky – jak, kdy, kde, čím a co dělat po výstřelu. A uzavírá jak jinak než kapitolou o trofejích a jejich hodnocení. Pro mysliveckou veřejnost představuje tato průkopnická publikace bohatý zdroj cenných a praktických informací.

V jedné populární písničce se zpívá „Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá …“ Láska ke zvířatům provází lidi už odnepaměti a promítá se nejen do písniček. Chovají je pro užitek i pro radost a soužití se čtvernožci, beznožci, opeřenci či ploutevnatci se pro mnohé lidi stalo nejen zpestřením života, ale často i jeho smyslem. Nataša Velenská je zvířaty přímo posedlá již od dětství. A bezmála 40 let se jim věnuje profesionálně v pražské zoologické zahradě, kde prošla všechna chovatelská oddělení, až v roce 2003 zakotvila u plazů. V péči o ně a znalosti jejich biologie, života a chovatelství se vypracovala v odbornici mezinárodního renomé. O své poznatky se dělí i publikační formou v televizi, přednáškách, populárněnaučných i odborných článcích a příručkách (Hlodavci, Gekončík noční, Užovka červená, Chameleon jemenský). V této knížce shromáždila množství praktických poznatků o chovu řady živočichů, jejichž domovem jsou exotické kraje, ale může se jím stát i náš lidský příbytek, resp. terárium. A radí, jaká zvířata si vybrat za společníky a jak se o ně starat, aby se soužití s nimi stalo radostí a mazlením.

V jedné populární písničce se zpívá „Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá …“ Láska ke zvířatům provází lidi už odnepaměti a promítá se nejen do písniček. Chovají je pro užitek i pro radost a soužití se čtvernožci, beznožci, opeřenci či ploutevnatci se pro mnohé lidi stalo nejen zpestřením života, ale často i jeho smyslem. Nataša Velenská je zvířaty přímo posedlá již od dětství. A bezmála 40 let se jim věnuje profesionálně v pražské zoologické zahradě, kde prošla všechna chovatelská oddělení, až v roce 2003 zakotvila u plazů. V péči o ně a znalosti jejich biologie, života a chovatelství se vypracovala v odbornici mezinárodního renomé. O své poznatky se dělí i publikační formou v televizi, přednáškách, populárněnaučných i odborných článcích a příručkách (Hlodavci, Gekončík noční, Užovka červená, Chameleon jemenský). V této knížce shromáždila množství praktických poznatků o chovu řady živočichů, jejichž domovem jsou exotické kraje, ale může se jím stát i náš lidský příbytek, resp. terárium. A radí, jaká zvířata si vybrat za společníky a jak se o ně starat, aby se soužití s nimi stalo radostí a mazlením.

Končí čtvrté století před naším letopočtem a veleříše Alexandra Velikého se drolí. Vznikají nová nástupnická království a nastává epocha tzv. helénismu, kdy se do celého známého světa šíří řecká kultura. V tomto čase a prostoru se odehrává košatý příběh mladého chrámového pěvce Korrhaga, přezdívaného pro libozvučný zpěv Eumelos. Jeho románová pouť začíná v rodné baktrijské Zariaspě, odkud odchází s obchodní karavanou, aby poznal svět, a je to pouť dlouhá a plná dobrodružství. Významnou zastávkou na ní je tehdy moderní egyptská metropole Alexandrie, kde Korrhagos potká tajuplnou dívku, kněžku Beneret, a dozví se o svém překvapivém původu. Z velkoměstského blahobytu se řízením vrtkavé štěstěny ocitne jako zotročený veslař na foinické pirátské lodi, na níž se sblíží se záhadným mladíkem Alexandrem, postiženým stejným údělem. Vzpoura na lodi jim přinese svobodu a novou existenci, tentokrát ve starobylých Athénách, kde se oba přátelé stanou hvězdami herecké družiny proslulého komediografa Menandra. Usměje se na ně štěstí v lásce, do děje opět vstoupí pohřešovaná Beneret. Athénskou idylu nečekaně zvrátí mocenské intriky a Korrhagos se mění v psance, azyl však najde u makedonského krále Antigona. V jeho družině se zúčastní osudové bitvy tzv. diadochů u Ipsu roku 301. Po ní se Korrhagova strastiplná pouť uzavírá při pokusu o záchranu blízkých lidí před nepřáteli nejvyšší obětí ve jménu lásky.

Z prapůvodního předka všech psů vlka bylo během tisíciletí jeho domestikace vyšlechtěno bezpočtu plemen k nejrůznějším účelům a s odlišnými vlastnostmi. Leckterá z nich zavál čas a nezájem, jiná naopak přitahují pozornost a stoupají v oblibě. Do druhé kategorie patří i nenápadný BORDER TERIÉR, zástupce početné rodiny teriérů, jejichž pravlastí je Anglie. Teriéři byli původně vyšlechtěni k lovu, pro potřeby myslivců, dnes se často uplatňují i jako psi tzv. společenští či rodinní. Oběma kritériím dokáže plně vyhovět čtyřnohý přítel člověka, který do českých lesů i domácností pronikl teprve nedávno - před čtvrtstoletím a získává si čím dál více příznivců. Je malý a mrštný, inteligentní a přátelský, pracovitý a vytrvalý. Rád loví, nahání, aportuje, ale též se nadšeně účastní psích sportů - agility, coursingu apod., dokáže být trpělivým terapeutickým pomocníkem handicapovaných lidí. Jeho vzhled není efektní, kouzlo jeho psí osobnosti tkví v osobitosti, která z něj přímo vyzařuje. Tato knížka, kterou napsala pětice zkušených kynologů: V. Tichá, A. Divišová, A. Syslová, A. Palmová a V. Kučera, je první českou publikací o border teriérovi. Autoři v ní shromáždili množství praktických informací a rad, čerpaných především z vlastních zkušeností s tímto plemenem, a doprovodili je množstvím původních fotografií.

Byl jednou jeden statečný rytíř jménem Jindřich. Věrně sloužil svému králi Richardovi, stal se jeho spolehlivým družiníkem a blízkým rádcem, zachránil ho před útokem spiklenců, v jeho jméně podnikl náročnou výpravu do Svaté země a se svými stejně statečnými druhy pro něj vybojoval nejednu bitvu. Jindřichovu rytířskou kariéru provázela nesčetná dobrodružství a životní zvraty, kdy se k němu štěstí obracelo zády, a často mu hrozila smrt. V zápalu boje o čest a spravedlnost přišel o mnoho vzácných přátel a ztratil i své nejbližší, ale nikdy neztratil to, co dělá rytíře pravým rytířem - čest. O síle přátelství, za které se tehdy i pokládal život, se vyprávěly celé legendy a zpívaly hrdinské písně. Jindřichův příběh je vymyšlen, ale ne tak úplně, má totiž předobraz v osudech rytířů, jichž se v epoše středověku vyskytovalo hodně i na dvoře českých králů a nemálo z nich vešlo do dějin země. Jejich neohrožené činy a umění dvorného chování, které tehdy tvořilo nezbytnou součást rytířského života, dodnes okouzlují na filmovém plátně nebo televizních obrazovkách, či na stránkách knih. Právě k nim patří i vyprávění o Jindřichovi. Jeho autorka Eva Jančíková je známa čtenářům z časopisů i knih, v nichž se s oblibou a nemalým čtenářským ohlasem věnuje námětům čerpaným z historie země a z kulturních tradic. Romantický příběh o Jindřichovi, jímž se vydává i do žánru beletrie, napsala především pro mladé čtenáře, aby připomněla, že čest, hrdinství, způsoby společenského chování a morální zásady mají stále svou platnost v životě společnosti a na které se dnes zapomíná ...

Jaký je náš dnešní svět? Hektický, uspěchaný, dramatický, bezohledný, přetechnizovaný ... a zapomnětlivý. Často zapomínáme na to, co bylo, co předcházelo dnešku, jací byli naši předkové, jak se chovali, zkrátka co nás formovalo do současné podoby a z čeho bychom se mohli, ba měli poučit. Nedbáme ke své vlastní škodě na veledůležitou moudrost: kdo chce porozumět dnešku a zítřku, měl by znát včerejšek. Minulost však bývá nejen velmi poučná bohatstvím faktů, ale též inspirativní myšlenkami a etikou. Jak se kdysi ... dělalo to či ono, o tom vypráví ve dvaceti kapitolách své knihy PhDr. Eva Jančíková, historička umění, etnografka a zkušená publicistka. Živě líčí, jak se dříve žilo, čili oblékalo, bydlelo, mluvilo, vařilo či stolovalo, ale i jak se platilo, lichvařilo, loupežilo, soudilo a trestalo, anebo čarovalo, namlouvalo ... a rodilo i umíralo. Barvité líčení různého konání a zvyků dokresluje spoustou příkladů z domácího prostředí i zahraničí, z historie dávné i nedávné. Díky němu mnohem lépe pronikneme do tajemství a atmosféry hradů a zámků, muzeí či skanzenů, ale i do současného života, v němž na každém kroku najdeme nesčetné stopy různých "jaksekdysi", pouze si je neuvědomíme. Dvacatero výletů do minulých dob a tradic není nezáživným dějepisem, ale zábavným a duchaplným počtením pro všechny věkové kategorie čtenářů.

Prý až tři čtvrtiny českého národa holdují houbám - sbírají je a konzumují. A prý jsme nejhoubařštějším národem na světě. Je tedy přirozené, že v našem prostředí vzniklo téměř nedozírné množství receptů na přípravu jídel z hub. A to v celé škále jídelníčku - od předkrmů a polévek, přes hlavní jídla až po saláty, pomazánky a pochoutky v podobě hub naložených. Tato moderní houbařská kuchařka přináší 375 receptů úpravy našich domácích hub ve všech myslitelných kombinacích a variacích. A nejen hub nejznámějších a nejvíce sbíraných, ale i těch, které obvykle míjíme bez povšimnutí, protože netušíme, co je to za kulinářský skvost - ty byly zařazeny do obrazové přílohy. Krom receptářové části obsahuje tato knížka i spoustu praktických a ověřených zkušeností a cenných rad, jak houby v kuchyni zpracovat, v čem jsou rizika houbových jídel a nač si dát pozor, tak abychom si na voňavých delikatesách mohli zaručeně pochutnat.

Prý až tři čtvrtiny českého národa holdují houbám - sbírají je a konzumují. A prý jsme nejhoubařštějším národem na světě. Je tedy přirozené, že v našem prostředí vzniklo téměř nedozírné množství receptů na přípravu jídel z hub. A to v celé škále jídelníčku - od předkrmů a polévek, přes hlavní jídla až po saláty, pomazánky a pochoutky v podobě hub naložených. Tato moderní houbařská kuchařka přináší 375 receptů úpravy našich domácích hub ve všech myslitelných kombinacích a variacích. A nejen hub nejznámějších a nejvíce sbíraných, ale i těch, které obvykle míjíme bez povšimnutí, protože netušíme, co je to za kulinářský skvost - ty byly zařazeny do obrazové přílohy. Krom receptářové části obsahuje tato knížka i spoustu praktických a ověřených zkušeností a cenných rad, jak houby v kuchyni zpracovat, v čem jsou rizika houbových jídel a nač si dát pozor, tak abychom si na voňavých delikatesách mohli zaručeně pochutnat.

Pes prý provází člověka už déle než 16 000 let a díky němu se za tu dobu rozvinul do bezpočtu plemen a ras nejrůznějších velikostí, podob a specializací. V galerii psích typů se najdou i tuzemští reprezentanti a mezi nimi je nejmladším ČESKÝ STRAKATÝ PES. Je mu teprve něco málo přes padesát let, resp. dvacet, ale rychle si získává sympatie obdivovatelů a chovatelů. Říká se mu strakáč, popřípadě stračena a laik si ho může zaměnit se ztepilým voříškem. Je to však plemeno již prošlechtěné, s charakteristickými tělesnými i povahovými rysy. Miluje lidi a společnost vůbec, disponuje vysokou inteligencí, je temperamentní a velmi aktivní, ba téměř neunavitelný. Jeho chovu se věnuje již pěkná řádka chovatelů, mezi nimi Dagmar Jeřábková. Ta si prvního strakatého psa pořídila před osmi lety a dnes již vlastní chovatelskou stanici. S chovem strakáčů a veškerým kynologickým děním získala bohaté zkušenosti, které shrnula do této rádcovské knížky. Popisuje v ní své chovatelské počátky, výcvik, výstavy, péči o psí zdraví, úřadování kolem psů, zkrátka nejrůznější problémy chovatelství a své vyprávění probarvuje řadou pestrých příhod ze života se svými čtyřnohými miláčky a doplňuje mnoha fotografiemi. Její knížka je plná užitečných informací, ale i humoru a pohody, a především lásky ke psům.