Atlantis

„Je to paměť mých smyslů a mého ducha. Prožívám své pohlaví jako chuť světa. Ale nežene mě jenom k rozkoši chvíle, dráždí mě k jejímu zachycování, tedy chytání, provokuje mě k smíchu a srandě, baví mě svými kontrasty, podobami a situacemi. Neuznám, že jsem sprostý, netoužil jsem po mnohosti žen, pestrosti kund, hledal jsem hlubokou svobodu svých smyslů na jednom a stálém místě. Bavila mě dlouhá pozorování zvenku i zevnitř, jež na sebe mohla navazovat. Žasnu nad protikladem vrchu a spodku, nad rozporem myšlenky a chuti. Se škodou získal jsem tušení o podílu lásky na vášni a naopak. Nejprve jsem se ovšem octl v pornografii, ale nechtěl jsem se smířit s tím, že toto se nedá překročit. Musel jsem přijmout to, že mé jednání o pohlaví bude pokaždé zároveň pohlavním jednáním, nejsem přírodovědec, ba ani psycholog. Jsem v tom. Ale dral jsem se k postoji, který by přece jen byl i náhledem shora.“ K vydání připravila a Poznámku redakce napsala Jana Uhdeová

Pomalost, chronologicky první ze čtyř románů Milana Kundery napsaných francouzsky, vychází v českém překladu Anny Kareninové. Vydávání Kunderových románů v českém jazyce se uzavírá. Dívám se do zpětného zrcátka: stále týž vůz, který mě kvůli provozu v protisměru nemůže předjet. Vedle řidiče sedí žena; proč jí muž nevypráví něco legračního? proč jí nepoloží dlaň na koleno? Místo toho proklíná automobilistu, který před ním nejede dost rychle, a ani žena nepomyslí na to, že by se řidiče dotkla rukou, řídí v duchu s ním a také mě proklíná. A já myslím na jinou cestu z Paříže k venkovskému zámku, která se udála před více než dvěma sty lety, cestu paní de T. a mladého Rytíře, který ji doprovázel. Poprvé jsou jeden druhému tak blízko a nevyslovitelně smyslné ovzduší, jež je obklopuje, se rodí právě z pomalého tempa: pohupována pohybem kočáru se obě těla dotýkají, nejdřív nevědomky, pak vědomě, a příběh se začíná odvíjet. Milan Kundera: Pomalost, Atlantis 2026, s. 10–11.

V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této slavné tragédie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá studie Bohuslava Mánka Romeo a Julie v českých překladech a na českém jevišti a dva soupisy, které sestavil: České překlady a vybrané úpravy Romea a Julie a Soupis českých inscenací Romea a Julie.

Coriolanus je poslední Shakespearovou tragédií, a zároveň se řadí k Shakespearovým římským politickým hrám. Shakespearovo divadlo politiky probíhá v Coriolanovi na třech úrovních a prolínají se v něm tři dějová pásma. Trojdílná struktura tragédie zároveň představuje tři perspektivy, které umožňují zvláštní zrcadlový efekt. Shakespearovo divadlo politiky tak získává dramatičnost, napětí, složitost a odstíněnost. To nejdůležitější shakespearovské zrcadlo však představuje naše současnost. V průběhu čtyř staletí, která uběhla od doby, kdy Shakespeare Coriolana napsal, změnila politika svou vnější podobu a své rituály. Pokud jde o touhu po moci, o boj o moc, o manipulaci veřejného mínění či způsob získávání hlasů, neztratilo Shakespearovo divadlo politiky pranic ze své aktuálnosti.

Günter Grass (1927–2015), německý spisovatel, sochař a výtvarník, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1999), napsal Živé sochy v srpnu 2003. V Grassově pozůstalosti fragment objevila jeho dlouholetá spolupracovnice Hilke Ohsoling a dosud neznámý text vyšel v nakladatelství Steidl v roce 2022, není tedy obsažen v souborném vydání celého Grassova díla Neue Göttinger Ausgabe z roku 2020. Východiskem příběhu je turistická prohlídka soch naumburského dómu, z nichž zejména legendární markraběnka Uta fascinuje vypravěče natolik, že si k ní začne domýšlet postavy a děje její doby, a nejen to, tato Uta se mu posléze prolíná i do současných zážitků. Když je svědkem moderní turistické atrakce, při níž mladí lidé převlečení za dějinné nebo biblické postavy stojí na veřejných místech nehybně jako sochy, začnou se mu do jedné „živé sochy“, převlečené právě za středověkou Utu, promítat – jako ve filmové dvojexpozici – rysy a osudy té „jeho“ Uty. S mladou ženou, jež představovala Utu, se později setká před frankfurtskou burzou a dozví se leccos o jejím reálném životě... Překlad této knihy podpořil Goethe-Institut.

Čerstvě zesnulý muž se ocitne v nebi a s nadějí vyhlíží svůj odchod do ráje. Jeho iluze se však brzy rozplynou. Posmrtný prostor je řízen absurdními byrokratickými a hygienickými předpisy a nebeské autority se při schvalování odchodu do míst věčné blaženosti opírají především o data uložená v nebeském počítači... Souběžně na zemi se vysoko postavený státní úředník Simon Laroche obává plánované kriminalizace pornografie, jež by mohla odhalit jeho tajné internetové eskapády. Přitom se kvůli prosté větě natočené bez jeho vědomí ocitá v zajetí administrativního a mediálního šílenství... Další Duteurtrův román plný trpké ironie poukazuje na absurditu moderního globalizovaného světa, v němž nadměrná byrokracie a technologická kontrola prostupují všechny aspekty našeho života – včetně toho posmrtného. „Říci o našem světě vše podstatné, a zároveň zůstat věrný imaginaci, kde je vše fantazie, neskutečná i surreálná – přesně to činí tuto knihu v současné francouzské literatuře zcela jedinečnou...“ Milan Kundera „Benoît Duteurtre skrývá své hluboké intence pod velmi osobitou směsí ironie a nostalgie; to člověka zavazuje ho číst (nejméně) dvakrát.“ Michel Houellebecq

Druhý svazek díla Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského v jednojazyčném vydání a s Poznámkou překladatele. V Poznámce překladatele Martin Hilský píše: „Obrovská síla a univerzálnost této tragédie spočívá v tom, že intimní příběh osudové lásky je zmarněn intolerancí a nenávistí lidí kolem. Klíč ke konkrétní podobě této nenávisti není v Shakespearově textu, ale ve společnosti, v níž se tato tragédie hraje a v níž je vnímána. Shakespeare nemusel napsat konkrétní důvody sváru Monteků a Kapuletů, protože ty si každá doba a každá společnost, včetně té dnešní, vždycky napíše sama.“

Shakespearova tragédie Antonius a Kleopatra bezprostředně navazuje na Julia Caesara, zároveň se od této římské tragédie odlišuje. Zatímco Julius Caesar je politickou tragédií, Antonius a Kleopatra je navíc příběhem osudové lásky. Již název této hry, podobně jako Romeo a Julie, označuje milenecký pár. Strhující drama lásky Antonia a Kleopatry se odehrává uprostřed tvrdého mocenského boje, který končí vítězstvím budoucího římského imperátora Octaviana. Ten nad mrtvými těly obou poražených milenců pronese v závěru hry památná slova: „Žádný hrob na světě už nepojme tak slavný pár.“ Z angličtiny přeložil a Poznámku překladatele napsal Martin Hilský.

Totožnost, chronologicky druhý román Milana Kundery napsaný francouzsky, vychází v českém překladu Anny Kareninové. Vidím jejich dvě hlavy, z profilu, ve světle noční lampičky: hlavu Jeana-Marca se šíjí na polštáři; hlavu Chantal, skloněnou asi deset centimetrů nad ním. Říkala: „Nikdy tě už nespustím z očí. Bez přestání se na tebe budu dívat.“ A po odmlce: „Mám strach, když mé oko mrkne. Strach, aby během té vteřiny, kdy můj pohled zhasne, neproklouzl na tvé místo had, krysa, jiný muž.“ Pokoušel se trochu zvednout, aby se jí dotkl rty. Vrtěla hlavou: „Ne, chci se na tebe jen dívat.“ A pak: „Nechám rozžatou lampičku celou noc. Všechny noci.“ Milan Kundera: Totožnost, Atlantis 2024, s. 114. Doslov Jakub Češka: Chantal jako neprozrazená čtenářka Monologů

V Poznámce překladatele Martin Hilský píše: V čem tedy vlastně spočívá výjimečnost a originalita Shakespearových sonetů? Zdá se, že především v tom, že Shakespeare byl, na rozdíl od velké většiny ostatních autorů sonetů, především dramatický a divadelní básník. Ona komůrka či básnický prostor shakespearovského sonetu, co měří na šířku pět stop a na výšku čtrnáct řádků, je vlastně malé shakespearovské jeviště a každé slovo v něm je herec a každý verš pak divadelní part. A na tomto stísněném, přesně vymezeném prostoru, na tomto malém jevišti světa Shakespeare předvádí, co umí. (...) Právě v tomto neobyčejně širokém rejstříku emocí a vášní, v téměř všeobsáhlé zkušenosti lásky spočívá originalita Shakespearových sonetů především. Shakespearovy Sonety jsou knihou dobré lásky, ale také lásky bolestné, ba mučivé, vypovídají o lásce erotické i platonické, o lásce věrné i nevěrné, o lásce ryzí i o lásce zrazované a neustále zraňované, o lásce sobecké, ale také o lásce nesobecké, obětující se a sebepopírající, o lásce, která dokáže všechno dávat a nebrat nic. (...) Každý Shakespearův sonet lze chápat jako rozhovor či jako dopis ve verších, celou jeho sonetovou sbírku jako básnickou korespondenci. Žádné Velké Umění, v němž promlouvá Bard či Klasik. Spíš příležitostná poezie, jakési básnické dopisy. Tak trochu sváteční shakespearovská pošta. Žádné velké myšlenky, žádné věčné pravdy. Jen paradoxy konkrétního bytí.

Shakespearův Hamlet již po čtyři staletí působí jako „zrcadlo“, které nastavuje každé době „její pravou tvář“. Hra sama však dokazuje, jak složité toto Shakespearovo zrcadlo je. Spíš než o zrcadle bychom měli mluvit o zrcadlení, složitém a proměnlivém divadelním dění, které nastoluje víc otázek, než dává odpovědí.

Shakespearova komedie Něco za něco (Measure for Measure, 1603) patří k tak zvaným temným či hořkým komediím. Odehrává se ve Vídni a jejím hlavním tématem je korupce. Hra velmi výmluvně dokládá známé přísloví, že moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně.

V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této slavné tragédie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Následuje Příběh Amleta, prince jutského od Saxa Grammatica v překladu Heleny Kadečkové. Svazek uzavírá studie Daniela Přibyla Hamlet v českém divadle a Soupis českých inscenací Hamleta.

Svazek začíná Hilského studií, která má tři části: Text a kontext, Literární geneze, Čtení, interpretace, překlad. Následují anglický originál Sonetů a jejich český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá Index of Sonnet First Lines, Rejstřík prvních veršů sonetů a soupis České překlady Shakespearových Sonetů.

V poznámce překladatele Martin Hilský píše: „Obrovská síla a univerzálnost této tragédie spočívá v tom, že intimní příběh osudové lásky je zmarněn intolerancí a nenávistí lidí kolem. Klíč ke konkrétní podobě této nenávisti není v Shakespearově textu, ale ve společnosti, v níž se tato tragédie hraje a v níž je vnímána. Shakespeare nemusel napsat konkrétní důvody sváru Monteků a Kapuletů, protože ty si každá doba a každá společnost, včetně té dnešní, vždycky napíše sama.“

Unesený Západ, osmý svazek esejů Milana Kundery, obsahuje dva texty: Nesamozřejmost národa, projev Milana Kundery na sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967, a francouzsky psaný esej Unesený Západ (1983) v překladu Anny Kareninové. Text na záložku napsal Jiří Brabec: Na vstupní projev Milana Kundery na sjezdu spisovatelů v roce 1967, obsažený v této knížce pod názvem Nesamozřejmost národa, reagovala komunistická strana obviněním, že vytvořil „politickou a filozofickou platformu“ opozice. Kundera však nemířil jen do prostoru tehdejší politiky. Problém nesamozřejmosti, tj. i ohroženosti kultury národa nastolil jako problém evropský. Překračování národních kultur interpretoval jako výrazný rys českého bytí v dějinách, jako osvobozující duchovní rozměr; a návrat české kultury k evropským hodnotám jako jedinou možnou alternativu. Druhý text, francouzsky psaný esej Unesený Západ (1983), je apelem k ochraně evropské duchovní identity, včetně zemí „uprostřed“. Kundera začíná vzpomínkou na rok 1956: Vpád ruských tanků do Maďarska spatřuje nejen jako tragédii střední Evropy, ale také jako tragédii do sebe zahleděného Západu. Tragédii Evropy, která se již „nepociťuje jako hodnota“, a kde „kultura již postoupila své místo“.