Atlantis strana 28 z 38

Vyskočilův Kryštof Kolumbus patří k nejzdařilejším českým životopisům, léta vydání 1945 a 1947 však nedovolila náležité kritické zhodnocení. Kolumbus je podán jako génius, který Ameriku uzřel, muž víry, který v ni uvěřil. Jde o strhující četbu svrchované vypravěčské spontaneity, obrazotvornou a básnivou. Jitka Bednářová ve Svatém Mořeplavci vede vykladačský dialog s Vyskočilovým životopisem. Poukazuje na to, že Kolumbus je v něm podán jako světec, a Vyskočilovo dílo poprvé interpretuje jako hagiografii, sleduje vývoj hagiografického žánru, téma světce a svatosti v české moderní literatuře. Pro Vyskočilova Kolumba nachází předobrazy jednak ve staré latinské hagiografické tradici jako v osobitém způsobu vyprávění, jednak v několika francouzských a českých dílech o Kolumbovi-svatém mořeplavci.

Slovník, obsahující přes 300 hesel, představuje čtivý vhled do politického myšlení. Je mimořádně užitečný pro studenty politických věd, filozofie a práv a pro všechny, kteří se zajímají o myšlenky a názory, jež vytvářejí současnou politiku.

Skočná je z "německé trilogie" snad nejdramatičtější: Céline, jeho žena Lili a kocour Bébert v ní projíždějí hroutícím se Německem a vyprávění je jen obrazem víru, v němž pud sebezáchovy slevuje i z nároků na důstojnost; lidé nejsou už osobnosti zápasící o zbytky svého postavení, nýbrž animální tvorové v ohrožení života. Jestliže předchozími díly trilogie probleskla tu a tam naděje na lidskou solidaritu a slušnost, tato poslední próza, kterou Céline dopsal den před svou smrtí, zpečetila jeho vidění člověka nejhlubším zklamáním.

V době, kdy byl předsedou Poslanecké sněmovny, soustředil Milan Uhde do knížky Česká republiko, dobrý den výběr padesáti ze svých pravidelných článků pro Denní Telegraf, dva rozhovory, jednu úvahu a čtvrt stovky proslovů, které vyvolaly ohlas a o jejichž texty si posluchači psali.

Četba této zralé autorovy prvotiny poprvé vydané v roce 1948 je po dlouhých letech o to úchvatnější, že teprve dnes je širší veřejnost připravena chápat, jak geniálně autor předjal základní otázky spjaté s existencí umělce, výkladem jeho práce a jejího smyslu.

Ojedinělý projev zájmu o poetiku absurdity v české literatuře. V krátkých prózách autor rozehrává černý humor, sarkasmus a nadsázku, aby pojmenoval syrovou realitu světa. V důrazu na jazyk a jeho možnosti, na řezavou hru slov jsou Vokolkovy prózy u nás bez obdoby. Vyšlo jako 1. svazek Spisů Vladimíra Vokolka. Doslov Jan Vladislav.

Svazek obsahuje dramatické texty z let 1961-1970 (Totální kuropění, Nežert, Korzár, Zvědavost, Večer všech dnů, Bezpodmínečný horizont, Vojvodovy narozeniny, Malé smutné štronzo, Dva ve vánici).

Novákovy dějiny české literatury jsou jedním ze základních děl české vzdělanosti. Přesto je již 48 let čtenářům a studentům zcela nedostupné. Nakladatelství Atlantis se rozhodlo toto monumentální dílo vrátit zpátky do rukou veřejnosti v podobě fotoreprintu jejich IV. vydání z let 1936-1939, které je jejich nejširší podobou. Jde o knihu, která by neměla chybět v žádné knihovně a škole.

Známí básníci upravili historická vyprávění o Palečkovi. Vtipné básně a příběhy vedou děti k zamyšlení a rozvíjejí představivost. Knihu ilustroval Milan Grygar.

Čtvrtý a poslední svazek komponované retrospektivy v autorském uspořádání.

Romance. Příběh o kruté bouři, ztroskotancích, kouzelném ostrově a jeho podivuhodném vládci v sobě nese témata ze všech velkých shakespearovských dramat. Je o lásce čisté i sobecké, touze po moci a ovládání druhých, zradě a pomstě, o velikosti a věčné síle usmíření a odpuštění.

II.svazek spisů Ludvíka Kundery přináší výbor z autorovy básnické tvorby od května 1945 do počátku roku 1969. Na rozdíl od prvního svazku(Bez názvu,1994) s víceméně jednotnou poetikou je pohyb této poezie meandrovitý a to jak v dobově podmíněném rozpoložení mysli, tak ve formálním rejstříku. Politické pozadí víceméně proskakuje: 1945, 1948, temná 50. léta, tání 60. let, srpen 1968...

Günter Grass předložil na prahu osmdesátky autobiografii, která je — jak u tohoto rozeného fabulátora není ani jinak představitelné — umělecky komponována a stylizována a neustále osciluje na hranici autentického dokumentu a fikce, dokládajíc i otevřeně přiznávajíc, že každé vzpomínání je i při nejupřímnější snaze o pravdivost vždy tvorbou příběhu a postav, nikoli jejich pouhou „věrnou“ reprodukcí. Autor tu revokuje skutečné události, lidi a zážitky, z nichž většina později vstupovala do jeho uměleckých textů (především „gdaňské trilogie“: Plechového bubínku, Kočky a myši, Psích roků), jako by obracel směr uměleckého procesu: jestliže dříve proměňoval životní materii na umělecký tvar, nyní se zpětně — a s přiznanou nejistotou na každém kroku — snaží rekonstruovat životní a historickou realitu, z níž jeho umělecké příběhy a postavy vznikaly. Výsledkem tohoto pokusu je ovšem zase výsostně umělecké dílo, poutavé vyprávění s výraznými postavami, pointovanými příběhy a grassovsky hravým stylem, ale současně i dílo jako vážné, upřímné a reflektované svědectví o době a společnosti, v níž autor žil. Tyto hodnoty díla byly bezprostředně po vydání překryty vzrušenými diskusemi, jež se soustředily na jediný bod celé knihy: na Grassovo pozdní přiznání, že jednotka, do níž byl jako dobrovolník na sklonku války přidělen, patřila k divizi SS. Nezaujatý čtenář se přesvědčí, že to není zdaleka jediný důvod, proč toto pozdní dílo velkého autora číst.

Kniha představuje výbor ze studií, jež literární historik Jaroslav Kolár (1929) psal po dobu čtyř desítiletí. Věnoval se v nich nejen problémům teoretickým, ale i jednotlivým památkám, především z období od husitství do Bílé hory. Kniha obsahuje úplnou bibliografii autorova díla.

Komorní próza o osudu dvou lidí různé národnosti přesahuje v podobě tragikomedie politiky, do osudu Evropy a je jakýmsi bilančním průřezem evropské civilizace na konci tohoto století.

Žena jednoho z největších rusky píšících moderních básníků Osipa Mandelštama napsala neobvykle obsažné a působivé memoáry.