Atlantis strana 32 z 38

Výbor z padesátiletého básnického díla předního českého lyrika, kterého totalitní režim marně odsuzoval k zapomenutí, lze číst jako popis moderního autorova portrétu. Autentické i neskutečné detaily, víra zkoušená pochybami a beznaděj prověřovaná vírou, vězení, rodné město, země, řeč, vesmír - to vše nalézáme ve fantastické kompozici básníkova světa.

Skupina 42 představovala v letech 1942-1948 seskupení mladých výtvarníků a literátů, které rozhodným způsobem ovlivnilo podobu tehdejšího českého umění i jeho další vývoj. Skupinu 42 tvořilo sedm malířů (František Gross, František Hudeček, Jan Kotík, Kamil Lhoták, Jan Smetana, Karel Souček, po válce Bohumír Matal), sochař Ladislav Zívr, fotograf Miroslav Hák, pět básníků (Ivan Blatný, Jiřina Hauková, Josef Kainar, po válce Jan Hanč) a dva teoretici (Jindřich Chalupecký a Jiří Kotalík). Vycházeli z tradice moderní meziválečné tvorby a ve svých dílech usilovali o existenciální mytologii všedního života městského člověka. Antologie Skupina 42 je členěna do pěti oddílů. První oddíl navštívenka představuje každého člena básnickým portrétem z cyklu Jiřího Koláře Přátele a charakteristickou ukázku. Druhý oddíl Prehistorie zachycuje aktivitu budoucích členů Skupiny v letech 1928-1942, třetí oddíl Zrod vznik Skupiny 42 a tvorbu v období válečném. Čtvrtý oddíl Podněty a souvislosti přináší ukázky z děl českých a zahraničních autorů, jimiž se členové Skupiny inspirovali nebo jejich tvorbu považovali za spřízněnou, a ukázky z překladatelské aktivity členů. Pátý, nejobsáhlejší oddíl Dovršení obsahuje ukázky z tvorby po roce 1945, tedy z let nejplodnějších. Za ukázkovou částí následují dvě stati, Skupina 42 Evy Petrové a Literární skupina 42 Zdeňka Pešata. Svazek doplňují Medailony, obsahující základní životopisná data členů a jejich bibliografii.

Neobyčejně ostrý obraz Ameriky, jak ji v sedmdesátých a osmdesátých letech našeho století viděl český emigrant, humanisticky a pravicově křesťansky orientovaný filolog, filozof a politolog. Pronikavá analýza levicově liberální americké inteligence a politiky.

Novela z autorovy literární pozůstalosti o tragické izolovanosti Franze Kafky koncem první světové války.

Poprvé na české půdě vychází zahraničně úspěšný román, přízračný příběh vraždy, kterou na svém druhovi vykonají poslední zbylí vyznavači stavby, neschopní smířit se s tím, že nikdy nebude dostavěna.

První díl trilogie o historických osobnostech, světicích a legendárních postavách rytířských románů podává obraz postavení ženy v době 12. století ve Francii.

Komorní próza o osudu dvou lidí různé národnosti přesahuje v podobě tragikomedie politiky, do osudu Evropy a je jakýmsi bilančním průřezem evropské civilizace na konci tohoto století.

Brilantní vyprávění o nesnázích dynamického novináře čtyřicátníka, který ztratil svůj mobil. Líčení řetězu nepříjemností s mobilovým kreditem, letenkou, osobním počítačem, paušálem za internet, platební kartou je zábavné a osvobozující. Cožpak jste podobné situace nezažili? Benoît Duteurtre se narodil v roce 1960 poblíž Le Havru. Psát začal v patnácti letech. Povzbuzován Samuelem Beckettem publikuje v roce 1982 svůj první text v revui Minuit a pak se věnuje různým profesím mezi hudbou a žurnalistikou. Je autorem několika románů, nositelem prestižních literárních cen. Svým zájmem o současné situace a prostředí, jasným psaním a vyšinutým humorem zaujímá ojedinělé místo v současné francouzské literatuře.

Obsáhlý literárněvědný esej Květoslava Chvatíka o dílech Milana Kundery doplněný podrobnou bibliografií světových prací věnovaných Milanu Kunderovi a jeho knihám.

V novele Jako rak oživil Grass tragédii, k níž došlo mrazivé lednové noci roku 1945. Sovětská ponorka tehdy v Baltském moři potopila loď Wilhelm Gustloff, na níž před sovětskou armádou prchaly tisíce německých civilistů. Grass o této novele v rozhovoru v roce 2002 řekl: "Osud mé hrdinky Tully mi umožnil pojednat největší lodní katastrofu v historii lidstva, která byla zapomenuta... Na lodi bylo přes 10 000 lidí, mezi nimi na 4000 dětí... Útěk a vyhnání více než deseti milionů lidí ze ztracených východních provincií byly v západním Německu vytěsňovány, ve východním Německu neexistovaly vůbec... Při vší té hrůze se těchto témat zmocnila pravice a pojednává je například na internetu... I proto vyprávím historii lodi Wilhelm Gustloff od jejího spuštění na vodu až k potopení ruskou ponorkou v lednu 1945. Vysvětluji, proč byla tato loď postavena a proč nesla právě tohle jméno. K tomu byla nezbytná i fascinace nacistickou ideologií, jak se projevovala například ve spolku Kraft durch Freude (Síla z radosti), organizaci Německé pracovní fronty... Jde o nekonečný příběh… Proto se často setkáváme s nepochopitelným neonacismem už na vyšším stupni základních škol, na gymnáziích, a tento postoj přerůstá i na univerzity. To se nedá odbýt zákazem skinheadů ani zákazem NPD. Po těchto jevech se musí jít důsledně a já se o to snažím vypravěčskými prostředky."

Podtitul Česká země - výprava do ztraceného času vystihuje vzpomínkový charakter textu. Působivé vyprávění je pojato jako mozaika vzpomínek autorky, která byla v roce 1945 s rodiči a sestrou vysídlena z milovaného zámeckého domova ve stříbrském kraji do Bavorska a neustále cítí vytržení z rodné půdy. Pečlivě a láskyplně zaznamenává šlechtickou historii rodiny, veselé i smutné rodinné události, s humorem a dojetím líčí atmosféru v širokém příbuzenstvu, příhody a osudy služebnictva, velké změny způsobené válkou. Pozoruje očima děvčátka a jen krátce reflektuje zrakem dospělých.

Trojí pohled na historii a současnost Nadace Charty 77: pohled spisovatelky, historičky a žurnalisty. Čtenář se seznámí s vítězstvími i porážkami instituce, která se za dvacet let svého působení výrazně zapsala do našich předlistopadových a polistopadových dějin.

Hlavní hrdina románu důsledně realizuje vlastní představusvobody. V pobočce spořitelny postupně zpronevěří miliónovou částku a během sovětské okupace odchází s rodinou do USA naplnit svůj sen.

Poezie z let 2000 - 2008.

Slovník, obsahující přes 300 hesel, představuje čtivý vhled do politického myšlení. Je mimořádně užitečný pro studenty politických věd, filozofie a práv a pro všechny, kteří se zajímají o myšlenky a názory, jež vytvářejí současnou politiku.

Výbor z korespondence, kterou odesílal Václav Havel své ženě z vězení v Praze-Ruzyni, Heřmanic a Plzně Borů. Obsahuje 144 doopisů od června 1979 do září 1982. Autor se v nich nezaabývá jen svou momentální situací, přemýšlí o hlubších otázkách lidské existence, o politice, kultuře. Jeho dopisy tak mají charakter filozofických esejů, není však setřena atmosféra prostředí, v němž byly napsány. Edičně zpracoval Jan Lopatka.