Barrister & Principal strana 19 z 42

Příběh malíře Jaroslava Fanty (1919) je upřímné svědectví umělce, ohlédnutí pamětníka za jeho vlastním životem a celým dvacátým stoletím.

Druhý díl knihy, kterou Joseph Ratzinger Benedikt XVI. čtenářům nabídl jako výraz svého osobního hledání Pánovy tváře, nikoli jako akt učitelského úřadu, pokračuje v interpretaci evangelií, vedené snahou porozumět postavě Ježíše, jeho slovům a j eho činům. Po prvním díle (2007), který sledoval Ježíšovu cestu od křtu přes počátek veřejného působení, horské kázání až po událost proměnění, se druhý díl dostává k nejzávažnější části novozákonního svědectví: k Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání a hledá odpovědi na otázky: Proč Ježíš musel zemřít? Co znamená zmrtvýchvstání? A co to znamená pro nás? Metodologicky se dílo hlásí k hermeneutice víry, která zodpovědně zachází s historickým poznáním, ovšem na první místo klade tajemství zmrtvýchvst ání, základu křesťanské naděje zde se rozhoduje, zdůrazňuje Benedikt XVI., zda Ježíš jen byl, anebo zda také je. Kniha, byť je slovem do odborné teologické debaty, míří obsahem i stylem k širšímu publiku jak její autor doufá, snad bude k užitk u čtenářkám a čtenářům, kteří chtějí Ježíše potkat a uvěřit mu.

Život v pravdě aneb Lhaní z lásky je autobiografické vyprávění, kterým se Jiří Gruša vrací do češtiny jako svého literárního jazyka. Je to fabulovaná vzpomínka na riskantní lásku mladého maturanta k vlastní profesorce. Příběh o tom, jak bylo potřeba lhát, aby se dalo žít i v neveselých časech. Grušův nový text doprovázejí dvě starší povídky Salamandra a Pěší ptáci, napsané jako poslední české práce poté, co byl autor zbaven občanství a nesměl se vrátit domů. U nás dosud nebyly zveřejněny. Tato kniha je tedy literární oblouk, který proměňuje odchod v návrat a smutek v radost nad chodem života, který nemusí končit tragicky.

Kniha O štěstí v umírání osobitým jazykem zaznamenává nevšední příběh statečné ženy, která s pomocí rodiny překonala nejchmurnější lékařské prognosy, a reflektuje i osudy umírajících ve stávajícím systému zdravotní péče. Kniha je o cestě zbavování s e strachu ze smrti, důvěrnou výpovědí o vůli, naději a víře, je o potkávání, míjení a opětovném setkání, když si ji vzal autor v roce 2004 po krátké hospitalizaci v nemocnici zemřít domů, a v kruhu blízkých ji provázel do posledního vydechnutí. Silný iniciační prožitek přivedl autora na cestu vlastní změny, k nalezení nových hodnot a osobního štěstí.

Kniha je příručkou moderního pedagoga, jejímž cílem je podpořit proces zavádění a využívání aktivizačních metod na školách všech stupňů v České republice. Tato kniha by měla patřit do lektorského kufříku každého moderního pedagoga. Přínos aktivizačn ích metod ve výuce spočívá v tom, že přeměňuje pasivní studenty (posluchače) v rovnocenné partnery, kteří se přímou zkušeností (svojí aktivizací) naučí mnohem více než při jednostranném použití tradičních výukových postupů. Aktivizační metody klado u důraz na samostatné řešení problémů, týmovou práci, diskusi a spolupráci s pedagogem, což vede nejen k vyšší participaci studentů, ale ve výsledku i k větší efektivitě výuky. Úspěšná a ověřená publikace nabízí ucelený přehled aktivizačních metod, které autoři popisují nejen teoreticky, ale především z praktického pohledu, na základě vlastních dlouholetých pedagogických zkušeností.

Kniha si klade za cíl seznámit čtenáře s tématy, jež jsou ve společnosti slyšet stále častěji. Globalizace, globální oteplování, znečišťování životního prostředí, nedostatek ropy nebo zemního plynu, nekontrolovatelné migrační toky, silný populační rů st o tom všem informují média téměř každý den, a to způsobem a dikcí často již předem známou. Nepodlehnout globálním klišé, vnímat projevy globalizace ve skutečně globálních souvislostech a vyznat se v nich právě o to se snaží i tato publika ce. Autoři vychází z myšlenky, že frontální výukou lze naučit mnohé, nicméně aktivizační metody ve výuce dovedou žáky a studenty daleko více motivovat k samostudiu, vytváří u nich zájem o problematiku a podprahově u probíraných témat docilují vyšší m íry zapamatování. Zdánlivě složitá témata související s globalizací jsou proto rozebrána tak, aby se v mnoha případech dal text uchopit a rovnou učinit součástí výuky v příslušných hodinách. Tipy a nápady na různá cvičení pak jen pomáhají učitelům v jejich práci. Autoři věří, že k celé řadě již existujících knih na téma globalizace přidávají takovou, která bude učitelům co nejblíže

Kniha Fotbalové humoresky, jak již název napovídá, je fotbalu. Tedy o hráčích, fanoušcích, divácích, trenérech, pořadatelích, a hlavně rozhodčích. Společným jmenovatelem všech příběhů a příhod je láska k fotbalu. Je to knížka, která má především poba vit, ale také dát nahlédnout do fotbalové kuchyně, kam běžný divák obvykle nikdy nevidí.

Kniha si klade za cíl seznámit čtenáře s tématy, jež jsou ve společnosti slyšet stále častěji. Globalizace, globální oteplování, znečišťování životního prostředí, nedostatek ropy nebo zemního plynu, nekontrolovatelné migrační toky, silný populační rů st o tom všem informují média téměř každý den, a to způsobem a dikcí často již předem známou. Nepodlehnout globálním klišé, vnímat projevy globalizace ve skutečně globálních souvislostech a vyznat se v nich právě o to se snaží i tato publika ce. Autoři vychází z myšlenky, že frontální výukou lze naučit mnohé, nicméně aktivizační metody ve výuce dovedou žáky a studenty daleko více motivovat k samostudiu, vytváří u nich zájem o problematiku a podprahově u probíraných témat docilují vyšší m íry zapamatování. Zdánlivě složitá témata související s globalizací jsou proto rozebrána tak, aby se v mnoha případech dal text uchopit a rovnou učinit součástí výuky v příslušných hodinách. Tipy a nápady na různá cvičení pak jen pomáhají učitelům v jejich práci. Autoři věří, že k celé řadě již existujících knih na téma globalizace přidávají takovou, která bude učitelům co nejblíže

Jeden mluví, dva koukají a dva poslouchají. Co je to? Jazyk, oči a uši. Ale také jedna ze známých lidových hádanek, jimiž se v dětství bavili naši rodiče, babičky, prababičky Výběr těch nejlepších, často veršovaných, najdete v této knize. Ve sk vělém výtvarném doprovodu známé brněnské malířky Vlasty Švejdové. Kniha je zabalena jako balíček s pastelkami a omalovánkami.

Kniha Potulky knihami a časem, která se nyní dostává čtenáři do rukou, přináší to nejlepší ze stejnojmenného cyklu, který autor připravoval pro Český rozhlas od roku 2002. Umně zde propojuje svůj velký rozhled po světové literatuře s mnohaletými publ icistickými zkušenostmi získanými z pozdější spolupráce s Českým rozhlasem a Českou televizí (Klub Netopýr, Z očí do očí). Chcete-li se "setkat" s Antonínem Přidalem v průsečíku jeho celoživotní tvorby - literární, překladatelské a publicistické -, p ak můžete právě.

Tradice "ciceronství" v Itálii a především v Římě 18. století, kde učení a výřeční průvodci doprovázeli aristokratické návštěvníky a přímo před uměleckými díly jim přibližovali jejich estetické vlastnosti a zprostředkovávali jim jejich prožívání, je stále živá i v moderním dějepisu umění. Dokladem je přístup celé řady soudobých historiků umění, například Michaela Baxandalla, Francise Haskella či Daniela Arasseho, kteří v novém světle a v nových souvislostech ukázali díla všeobecně známá a mnohok rát viděná. Jejich dialogy s díly i diváky a čtenáři právem připomínají společenské a zábavné formy zprostředkování uměleckých děl, jaké byly běžné v dobách před historismem a vědeckým pozitivismem 19. století. V našem prostředí je určitý návrat k "c iceronství" - tedy k pozornému prohlížení uměleckého díla a dialogické interakci s ním - spojen s osobností profesora brněnského Semináře dějin umění Jiřího Kroupy (*1951). Podle jeho názoru by historikové umění měli namísto pseudo-učeneckého odborné ho jazyka, srozumitelného mnohdy jen jim samým, více objasňovat a zprostředkovávat a stejně jako výmluvní římští erudité 18. století vnášet do rozprávění o uměleckých dílech nejen svůj vlastní, částečně subjektivní pohled, ale i nesporné potěšení z b ezprostředního styku s nimi.

Co dnes může říct křesťanství o základních otázkách lidského bytí? Odpověď podle Benedikta XVI. bezprostředně souvisí s otázkou: Kdo je Ježíš Nazaretský?Celý svůj život se Joseph Ratzinger zabýval Jažíšem Nazaretským, snažil se ho pochopit jako profe sor, jako biskup, jako vrchní strážce víry, jako papež. Jako kardinál začal před několika lety psát tuto knihu. Po svém zvolení papežem využil veškerá volný čas k dalšímu psaní. Vzniklo dílo, které je sumou života velkého teologa a zároveň nejosobněj ší knihou, jakou kdy Ratzinger i kterýkoli jiný papež napsal.

Co dnes může říct křesťanství o základních otázkách lidského bytí? Odpověď podle Benedikta XVI. bezprostředně souvisí s otázkou: Kdo je Ježíš Nazaretský?Celý svůj život se Joseph Ratzinger zabýval Jažíšem Nazaretským, snažil se ho pochopit jako profe sor, jako biskup, jako vrchní strážce víry, jako papež. Jako kardinál začal před několika lety psát tuto knihu. Po svém zvolení papežem využil veškerá volný čas k dalšímu psaní. Vzniklo dílo, které je sumou života velkého teologa a zároveň nejosobněj ší knihou, jakou kdy Ratzinger i kterýkoli jiný papež napsal.

O třech tvářích 20. století ve třech politických režimech vypráví autorka poutavě a věcně, kultivovaným jazykem, s obdivuhodnou vyrovnaností, s vědomím skutečných životních hodnot. Nikde nepodléhá sebelítosti, snaží se pochopit, omluvit, prominout. V ypráví ne proto, aby s někým zúčtovala, ale proto, aby jednou její děti a vnuci - a možná i my - věděli. Autorka Opožděných vzpomínek se narodila v roce 1930 do asimilované židovské rodiny. Poklidný rodinný život, finanční zajištění a jako kulisa Pra ha, "nejkrásnější město na světě", se zdají být zárukou příštích předvídatelných desetiletí. Koncem třicátých let však dostávají politické události rychlý spád: první měsíce nacistické okupace znamenají pro Židy rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku, ponižování a nejistotu. Následuje deportace do Terezína a posléze do Osvětimi. "Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti," shrnuje autorka svůj život lapidárně jednou větou. Podaří se jí přežít a v n epředstavitelně obtížných podmínkách tráví poslední měsíce války, nemocná, hladová, ničená hrůzou ze smrti. Osvobození Evelinu zastihuje ve Východním Prusku, odkud je evakuována vojenským vlakem Rudé armády do SSSR. Ujme se jí vojenský lékař, který ji adoptuje. Nečeká ji však láskyplná rodina, nýbrž život vedle nefunkčního manželského páru, kterému má "vlastní" dcera dodat punc kýžené normální rodiny. Následují čtyři desetiletí života v Sovětském svazu, s novou identitou a starými vzpomínkami, které nikdo nechce slyšet. Se svým traumatem zůstává sama, musí se s ním vyrovnat, protože nic jiného nezbývá a budoucnost mnoho neslibuje. Jako rámec vyprávění tu slouží válkou zničený a posléze znovu budovaný Leningrad. Židovství je třeba utajovat, protože ve stalinském režimu je cejchem. Denní život určuje ideologie, bída vydávaná komunistickým režimem za blahobyt a všudypřítomný strach. Prožívá však velké soukromé štěstí s manželem a dětmi

Otřesná zpráva o osmi letech strávených ve vězeních. Kniha je příběhem ženy 20. století, která chtěla prožít život ve shodě se svým svědomím. Obě ideologie, komunismus i nacismus, poznala zevnitř a na vlastní kůži. Po zážitku krveprolití první světov é války a tváří v tvář následným otřesným sociálním poměrům v Německu se stala komunistkou, přes prvotní nadšení si však uchovala kritickou mysl. To ji předurčilo k tragickému osudu v okamžiku, když se o deset let později uchýlila do moskevského exil u. Jejího manžela Heinze Neumanna, předního člena Komunistické strany Německa, sovětští komunisté záhy uvěznili a poté zastřelili. Margarete Buber-Neumannová byla rovněž zatčena a poslána do gulagu. V roce 1940 ji Sověti vydali nacistickému Německu a až do jara 1945 byla vězněna v koncentračním táboře v Ravensbrücku.

Kniha Mediální tvorba v kontextu vzdělávání je pro české prostředí významně upravený překlad německé publikace, která představuje použití metody mediální tvorby zaměřené na téma v prostředí školy a vzdělávání. Vedle teoretického zasazení do (v Česku mladého) oboru mediální pedagogiky je v publikaci především ukázána praktická možnost použití tvorby médií a jejich reflexe v procesu vzdělávání, a to exemplárně na zkušenosti z německo-českého projektu realizovaného na čtyřech středních školách, na nichž studující filmově zpracovávali sociálně a eticky závažné téma z oblasti lidské genetiky. I přes příklady z jednoho konkrétního projektu autoři dbali na to, aby myšlenky, návody a rady byly použitelné co nejvšeobecněji. V publikaci představova ná metoda nabízí nástroj pro realizaci mediální výchovy a výrazně podporuje rozvoj mediální gramotnosti, a to jak její produktivní, tak také kriticko-reflexivní složky. Svým silným zaměřením na určité téma přináší nejen inovativní a efektivní vzděláv ací proces, ale zásadně rozvíjí diskursivní, společensko-kritické a společensko-participativní kompetence jak studujících, tak i pedagogů. Autorský kolektiv je složen z mediálních pedagogů a pedagožek z Univerzity v Lipsku a české partnerské Asocia ce pro mediální pedagogiku, o. s., kteří mají bohaté jak teoretické a výzkumné, tak především praktické zkušenosti z realizace mediálních projektů v rámci výchovy a vzdělávání