Barrister & Principal strana 12 z 37

Hrdinkou příběhu je prvňačka Terezka, která žije ve velkém městském domě s maminkou a babičkou. Babička se stará o vnučku, vodí ji ze školy i do školy, chodí spolu nakupovat, starají se společně o zahrádku před domem. Děvčátko nemá kamarády ani kamarádky, kamarádí a povídá si vlastně jen s Pepanem, kanárkem od sousedů. Jednoho dne ale nastane v jejím životě změna. Místo starších manželů se do vedlejšího bytu nastěhuje rodina s dvojčaty Davidem a Jakubem, kluky, kteří jsou od sebe k nerozeznání a jsou stejně staří jako Terezka. Dvojčata hýří nápady a zapojí - bez vědomí babičky - do svých akcí i Terezku.

Půvabná kreslená knížka známého belgického spisovatele a ilustrátora Guido van Genechtena, která se brzy stala světovým bestsellerem. S textem básníka Hynka Viléma pobaví jemným humorem a navíc naučí vaše dítě chodit na nočníček.

Země strašidel je iniciační román. Sleduje příběh Erika, který nespokojeně odjíždí z relativně uspořádaného, ale nesnesitelně obyčejného života, utíká sám před sebou a matně doufá, že sám sebe teprve najde. Za cíl své pouti, neboť to jako jistý druh pouti

Dílo římského básníka Publia Ovidia Nasona na sebe poutalo již od dob svého sepsání značnou míru pozornosti, a to nejen díky svým literárním kvalitám, ale též zejména díky obsahové stránce, která problematickými milostnými pasážemi vyvolávala vlnu morálně laděné kritiky. Básnický opus Metamorfózy, vyprávějící bájnou genezi lidstva od počátků světa po Caesarovu apoteózu, se stal základní studnicí informací o řecko-římské mytologii. Dílo se dočkalo nehynoucí slávy a stalo se jednou z hlavních inspirací pro výtvarné umění, kde se v popularitě zařadilo hned za text biblický, a bylo proto právem nazýváno biblí malířů . Rovněž v českém a moravském barokním umění doznaly Metamorfózy velkého vlivu a jejich příběhy zdobí v malířském či sochařském ztvárnění stropy, stěny a zahrady mnoha zámků a paláců. Autorka v knize sleduje právě tento odraz Ovidiových Metamorfóz v českém a moravském umění 17. a 18. století a zabývá se zejména otázkami jejich čtenářské obliby, podobou tehdejších vydání Metamorfóz a diskuzí, kterou vyvolával jejich lascivní obsah, což vedlo v některých případech k cenzurním regulacím. Hlavní pozornost je však zaostřena na detailní výzkum dvou výjimečných moravských rezidencí, arcibiskupského zámku v Kroměříži a zámku ve Slavkově u Brna, jejichž nástropní malby a sochařské výzdoby odkazují také na ovidiovské mýty. Kniha nově zhodnocuje a vysvětluje tyto výzdoby a zapojuje je do širšího evropského kontextu, neboť jejich význam zdaleka překračuje hranice moravského regionu. Radka Miltová v současnosti působí na Semináři dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde také absolvovala magisterské i doktorské studium dějin umění. Zabývá se dějinami umění raného novověku, zejména profánní ikonografií raněnovověkého umění.

Knížka představuje soubor studií, které autorka věnovala v průběhu posledních patnácti let tématu národních charakteristik umění. Studie původně vznikly jako přednášky na konferencích a většina jich původně vyšla v cizích jazycích. Některé zpracovávají otázky z dějin dějepisu umění, jiné jsou sice rozbory konkrétních středověkých uměleckých děl, ale takovými, při nichž se ukázalo, že podstata řešení spočívá v důkladném průzkumu a revizi starších, nacionálně zaměřených badatelských přístupů. Texty spojují průběžná témata: konstrukce dějin umění ve střední Evropě a vliv anachronických národních stereotypů a projekcí na ně, studium povahy a vlivu Vídeňské školy dějin umění, možnosti překročení dnes již neefektivních modelů a jejich nahrazení například historickým komunikačním modelem. Hlavním cílem tohoto souboru je upozornění na skutečnost, že výsledky studia generací našich předchůdců je nutno číst kriticky a poučeně.

Kniha TEORIE POLITICKÝCH STRAN českých politologů Petra Fialy a Maxmiliána Strmisky přináší problémově orientovaný pohled na politické strany a jejich systémy a nabízí detailní analýzu dosavadních výsledků politologie v hlavních oblastech výzkumu politických stran. Autoři se soustřeďují na některé klíčové otázky teoretického zachycení fenoménu politické strany, přičemž pozornost věnují nejen tradičním problémům, jako je adekvátní definice, popis funkcí a typů politických stran a typologie stranicko-politických systémů, ale také novějším pří­stupům k analýze politických stran a aktuálním otázkám, jež stojí před stranicko-politickým výzkumem.

Josef Mühlberger (1903-1985) se narodil v Trutnově, kde byl jeho bratr Alois sociálnědemokratickým místostarostou a kde po odsunu zůstala jeho česká matka. Na pražské německé univerzitě vystudoval germanistiku a slavistiku a jako šestadvacetiletý vydal Literaturu sudetských Němců v posledních padesáti letech. Jako literární historik i jako spisovatel doplatil na katastrofální vývoj v německé komunitě třicátých let, která mu jeho zprostředkovatelskou roli v německém časopise Witiko (1928-193l) neodpustila. Po odsunu v roce 1945 překládal Mühlberger Boženu Němcovou, Jana Nerudu a českou lyriku, napsal dějiny české literatury (1969), dějiny česko-německého soužití (1973) a rozšířil svou práci o německé literatuře v českých zemích (1981, český překlad Dějiny německé literatury v Čechách 1900-1939 vyšel v roce 2006). V nakladatelství Barrister & Principal vyšla v roce 2003 ke stému výročí Mühlbergerova narození nejznámější Mühlbergerova próza Chlapci a řeka. Kde jsem byl doma je výborem Mühlbergerových vzpomínkových próz.

Třetí Valpuržina noc se řízením osudu stala jakousi nedobrovolnou Krausovou závětí. - Spisovatel už nějaký čas vnitřně zápasil s nejspíš jen neochotně připouštěnou možností, že jeho povýtce morální pojetí veřejné existence, tedy především politiky, se oci

Nikdy jsem toho moc nenamluvil, ale protože jsem byl poslušné dítě, bral jsem si k srdci tatínkovy průpovídky. On nás častoval různými sentencemi, které, aby jim dodal vážnosti a důležitosti, deklamoval takovým teatrálním způsobem, například: ,Modli se, j

Jak hluboké jsou stopy, které železná opona zanechala v příhraničních oblastech mezi Českou republikou a Rakouskem? Jaký vliv měla studená válka na vztah mezi Čechy a Rakušany? Anebo je vzájemné vnímání těchto dvou národů ovlivněno spíše staršími vzorci vztahů a jednání? Těmito otázkami se v městech Gmündu ležícím v severní části Dolního Rakouska a v Českých Velenicích na jihu Čech zabývali historikové Muriel Blaive a Berthold Molden. Na základě zhruba 35 rozhovorů prováděných metodou sběru orální historie a důkladných archivních rešerší analyzují přátelské styky i předsudky, historické vzpomínky i očekávání pro budoucnost, jak byly zaznamenány zde na hranici. To vše počínaje habsburskou monarchií přes založení Československa, jeho pozdější okupaci Třetí říší a holocaust, vyhnání Němců a Rakušanů z českých zemí po skončení 2. světové války a život ve dvou zásadně rozdílných společnostech během studené války. Završením je potom integrace do Evropské unie po roce 1989. Zatímco v Gmündu zůstala například realita studené války zachována coby vzpomínka na život na konci (svobodného) světa , v Českých Velenicích ji vnímali především jako všudypřítomnou kontrolu vykonávanou centralistickým komunistickým státem. Kniha tak nabízí příkladný záznam politických identit ve střední Evropě dvacet let po skončení studené války.

Soubor pohádek obsahuje: Wawelský drak Zlaté kapradí O peciválovi Pan Twardowski Lešek a bazilišek Skleněná hora O kohoutkovi a kouzelném hrnku Dvě sestry Kohout a vítr.

Výbor z tvorby největšího klasika polské dětské literatury básníka Jana Brzechwy. Poprvé se v novém překladu Petra Motýla představují českému čtenáři verše, které znají zpaměti všechny polské děti. Texty doprovázejí klasické ilustrace Jana Marcina Szancera.

Třetí vydání úspěšné knihy sleduje životní osudy příslušníků rodu habsbursko-lotrinského, kteří řízením osudu museli v průběhu posledního století bojovat o udržení trůnu zděděného po předcích a o zachování celistvosti rakousko-uherské říše. Závěrečné období vlády císaře Františka Josefa I. tvoří rámec pro vylíčení životního příběhu arcivévody Karla, pozdějšího posledního rakousko-uherského panovníka. Přibližuje jeho zoufalou snahu o ukončení první světové války, o reformu monarchie a její odpoutání od Německa. Ukazuje současně, proč Karlovy snahy nebyly úspěšné, postihuje poslední dny existence Rakousko-Uherska, odchod císaře Karla a jeho rodiny do exilu i neúspěšné snahy o obnovení vlády Habsburků v Maďarsku v roce 1921. Po smrti císaře Karla se nositelkou dynastické tradice stala jeho manželka Zita, která ve stejném duchu vychovávala svého nejstaršího syna, arcivévodu Otto. Životní osudy tohoto muže, který v případě jiného historického vývoje měl vlastně usednout také na českém trůně a který se léta angažoval v boji proti nacismu a komunismu, stejně jako jeho sourozenců jsou v knize vylíčeny rovněž; v českém prostředí vlastně poprvé. Kniha přísně respektuje pravidla seriózní historické práce, současně se však čte jedním dechem a neměla by uniknout žádnému zájemci o historii Habsburků.

Kniha Gombrich. Tajemství obrazu a jazyk umění vznikla na základě autorova mnohaletého zájmu o otázky spojené se vznikem a interpretací uměleckého díla. Přestože nejde o monografii v přísném slova smyslu, srozumitelně vykládá hlavní myšlenky E. H. Gombricha a rozebírá i teorie jeho významných vídeňských současníků, kteří ho ovlivnili (např. filosofa Karla R. Poppera či etologa Konrada Lorenze), a některých jeho následovníků. Autor se neomezuje pouze na dějiny umění, ale pohybuje se v oblasti estetiky, filosofie, psychologie a také sociobiologie. Výsledkem je osobitý a komplexní úvod do teorie či psychologie obrazového znázorňování, fascinujícího oboru, který u nás nebyl dosud plně reflektován, i když vlastně ve středoevropském kulturním prostoru vznikl. (Gombrich se narodil a vystudoval ve Vídni a bývá počítán mezi mladší žáky vídeňské školy dějin umění.)

"Pane Churchille, sire, čemu připisujete svůj úspěch v životě?" osmělil se v roce 1946 zeptat muže, který přivedl Británii k vítězství ve válce, sedmnáctiletý student Paul Johnson. Dnes tento renomovaný britský historik, publicista a autor řady vynikajících knih předkládá Churchillův živý a čtivý životopis. V knize nevelké rozsahem, obsahující spoustu anekdot, citací a nových postřehů, se mu daří osvěžujícími barvami zachytit Churchillův dlouhý, nesmírně bohatý život plný vzestupů a pádů. Z jednotlivých rolí Churchilla jako vojáka, člena Dolní sněmovny, řečníka, ministerského předsedy, spisovatele, malíře, manžela vytváří plastický obraz muže, který na rozdíl od mnoha jiných velkých vůdců neztratil lidskou tvář ani v době své největší moci. K předmětu svého zkoumání přistupuje Johnson s úctou a láskou, to mu ale nebrání uznat i jeho chyby: v Johnsonově podání totiž Churchill vystupuje v prvé řadě jako člověk (a chyby má a dělá každý člověk, jakkoli je výjimečný). Právě díky tomu můžeme v Churchillově životě najít poučení a povzbuzení.

V Životním slohu, studii z pera Bohuslava Brouka, se čtenáři po více než šedesáti letech od plánovaného vydání dostává nesmírně podnětných myšlenek v oblasti, v níž dodnes mnoho teoretických textů nevzniklo, navíc přímo od jednoho z průkopníků konceptu životního slohu. Publikace - doplněná mimo jiné o úvodní studii estetičky Heleny Jarošové Život slohový, život zvládnutý - představuje přirozený a významný doplněk Tvorby životního slohu: Statí o architektuře a užitkové tvorbě vůbec (1946) Karla Honzíka, sledujícího funkční vztahy architektury ve vztahu k prostoru a živým organismům, Obytné krajiny (1947) Ladislava Žáka, zachycujícího architektonické a funkční vlastnosti krajiny, a konečně Broukových Lidí a věcí (1947), soustřeďujících se na jednotlivé funkce věcí, nevyhnutelnost redukce životních potřeb.