Barrister & Principal strana 5 z 42

Výbor statí profesora Stehlíka, zaměřených na různé aspekty památkové péče sestává z publikací, které vznikaly od šedesátých let až do současnosti. Výběr obsahuje v zásadě tři druhy textů: články orientované na stav památkové péče a její místo ve společnosti, studie přibližující praxi při tvorbě expozic v památkových objektech a články reflektující památkové akce a realizace. „Miloš Stehlík ve svých památkových úvahách nevytváří nějakou ucelenou praktickou příručku, ale píše o tom, co je spíše podstatné pro stav a fungování soudobé památkové péče: burcuje proti chybám z nevědomosti nebo malého zájmu, nabádá k etice praktické práce s památkami, ale stejně tak rozvažuje nad tím, co bylo za jeho účasti v památkové oblasti (zejména na jižní Moravě) úspěšně realizováno.“ Jiří Kroupa „Dostáváme se do krizového stavu. Člověk dospěl k bodu neodkladného rozhodnutí. Buďto tak, nebo onak. Bytost člověka se projevuje spěním k cíli. Chodec života je buď turista, nebo poutník. Zvědavost pohání turistu k atrakci, časem vyprchávající. Poutník ve své zvídavosti odkrývá tajemno a dospívá k pevnému setrvávajícímu cíli. Zjistili jsme, co krajina může člověku dát, co může poskytnout k naplnění jeho života.“ Miloš Stehlík

Unikátní kniha rozhovorů papeže Františka a Dominique Woltona, sociologa a odborníka na komunikaci. Ve vší otevřenosti zde spolu hovoří hlava katolické církve a vědec, který se má za agnostika a je obecně řazen k intelektuální levici. Věnují se velkým tématům naší doby: válce a míru, politice a jednotlivým náboženstvím, globalizaci a kulturní rozmanitosti, fundamentalismu a sekularitě, problematice migrace, ekumenismu a mezináboženského dialogu. Své místo mají též otázky rodiny, individuality, jinakosti, důvěry a radosti. Nechybějí však ani papežova osobní vyznání, vzpomínky na dětství, na lásky z mládí, na židovskou psychoanalytičku, k níž před lety docházel. Mezi oběma aktéry se rozvinul opravdový dialog, v němž mohli nejen vyložit svá stanoviska a myšlenky, ale skutečně komunikovat, to znamená sdílet své ideje, přesvědčení, jakož i radosti a starosti. Papež jde ve všech situacích přímo k věci. Jako typický Latinoameričan mluví s velkou bezprostředností a spontánností. „Nejsem profesor, jsem pastýř,“ říká o sobě. A k této své službě dostal dar říkat věty prosté a krátké, ale s působivostí vpravdě velkou. Kniha O společnosti a politice je toho dokladem.

Dějiny fotografie by mohly být zároveň dějinami zápasu o její uznání jako takzvaného vysokého umění. To přišlo velmi pozdě a se stejným zpožděním se na fotografii začalo nahlížet jako na sbírkový umělecký předmět hodný zájmu historiků umění. V domácím, ale i ve světovém kontextu byla jednou z prvních institucí, jež fotografii v tomto ohledu vzala na milost Moravská galerie v Brně, kam do čela sbírky fotografie nastoupil v roce 1968 Antonín Dufek a jako emeritní kurátor zde působí dodnes. Z velké části to byla právě jeho činnost, která české (a slovenské) fotografii vytvořila pevné místo v rámci dějin umění a také dokázala českou fotografii zviditelnit a proslavit v zahraničí. Tato publikace je tak poctou osobnosti Antonína Dufka a jak jinak, je zcela věnována fotografii. Kniha obsahuje třináct studií předních historiků a teoretiků umění, které doprovází rozsáhlý rozhovor s Antonínem Dufkem a také jeho výběrová bibliografie.

Kdo byl Ježíš z Nazareta? Král Židů? Rybář lidí? Mesiáš? Otec Anselm Grün vypráví působivě a napínavě o Ježíšově životě a působení: o jeho narození v Betlémě, o zázracích, které uskutečňoval, o podobenstvích, jež vyprávěl, o jeho cestě utrpení.

Leporelo plné vysoce kontrastních černobílých obrázků zaujme miminka již od dvou týdnů života a pomůže jejich rozvoji. V prvních měsících nemá miminko ještě dostatečně vyvinutý zrak k rozeznávání barev, a proto jsou černobílé kontrastní obrázky s jednou výraznější barvou to nejlepší pro stimulaci jeho mozku, která probíhá především prostřednictvím zraku. Kontrastní jednoduché obrázky pomáhají zvýšit soustředění, podporují zvídavost a podněcují vytváření nových mozkových spojení. Rozkládací leporelo (harmonika) kapesního formátu můžeme ze začátku pokládat do postýlek nebo před miminko, když pase koníčky, později mu můžeme ukazovat jednotlivá zvířátka a učit ho je poznávat.

Kniha je souborem esejí, které se zabývají metodologií dějin umění. V roce 2013 byly publikovány pod názvem Discourses & Strategies ve vydavatelství Petera Langa ve Frankfurtu nad Mohanem. Některé ze studií, které jsou zařazeny do českého vydání, jsou značně prepracovány a doplněny. Spojuje je nejen zorný úhel, z něhož autor problematiku nahlíží perspektiva středoevropského badatele , ale také poznání, že konkrétní uměleckohistorický výzkum obsahuje často nereflektované teoretické premisy, které mají jak epistemologickou, tak také ideologickou povahu. Autor je přitom přesvědčen, že teoretická sebereflexe je nevyhnutelnou, nikoli však samoúčelnou součástí vědecké disciplíny.

V českém prostředí je severoirský konflikt poměrně málo zpracovaným tématem. Kniha proto v rámci české politologie a příbuzných oborů představuje originální příspěvek a klade si za cíl tuto mezeru zaplnit. Hynek Melichar představuje jednotlivé aktéry a fáze konfliktu probíhajícího v této britské provincii v 60. až 90. letech minulého století, vysvětluje však i jeho velmi hluboké a spletité kořeny, které lze hledat už v kontextu historické provincie Ulster na severu Irska na počátku 17. století, přičemž od okamžiku rozdělení Irska na počátku 20. let 20. století začíná hrát stále důležitější roli otázka socio-politického postavení nacionalistické (katolické) menšiny v novém unionisty ovládaném Severním Irsku, která se naplno projevila během demonstrací katolických organizací za občanská práva na přelomu 60. a 70. let. Nezvládnutí situace nejdříve ze strany unionistické vlády a posléze i britských bezpečnostních složek zapříčinilo radikalizaci situace, oživení republikánských polovojenských skupin a počátek třicetiletého krvavého konfliktu, který si vyžádal přes 3 500 obětí na životech a tisíce zraněných. Významný prostor je dále věnován postojům administrativ jednotlivých amerických prezidentů, počínaje Richardem Nixonem na přelomu 60. a 70. let a konče Billem Clintonem v letech devadesátých, k ožehavé severoirské otázce. Právě v Clintonově funkčním období se po konci studené války a související proměně mezinárodního prostředí otevřela cesta k řešení. Vleklým a komplikovaným jednáním v letech 1996 až 1998 vedoucím nakonec k podpisu tzv. Velkopáteční dohody, která ukončila tři desetiletí trvající etno-nacionalistické násilí, předsedal v roli mediátora někdejší americký senátor George J. Mitchell. Autor analyzuje příčiny úspěchu jeho náročné a z počátku zdánlivě beznadějné mise. Studie představuje vůbec první pokus o komplexní vysvětlení jednotlivých aspektů Mitchellovy mediace a může tak být nepochybně významným příspěvkem do teoretické i praktické diskuse o možnostech řešení konfliktů na dalších neklidných místech současného světa.

Láska je podstata Boží, jak zvěstují hlavní světová náboženství, nejzřetelněji pak křesťanství, kde je láska zosobněna ve Vykupiteli Ježíši Kristu. A jako podstata Boží je láska také základem lidského bytí. Autor nám zprostředkuje různé křesťanské pohledy na lásku a poukazuje například na řadu pozoruhodně shodných rysů mezi myšlením křesťanským a řeckým. Jeho nadějeplná studie zdůrazňuje absolutní Ježíšovu lásku dovršenou na kříži a zároveň je výzvou k lásce (ba i k nepřátelům!) jako k síle, která dokáže proměnit člověka a dát mu správný orientační bod v dnešním složitém světě. Grünova knížka je oslavou lásky a nanejvýš vhodným základem k rozjímání o této největší z božských ctností.

Velká adventní vymalovánka! Každý den si vybarvi jedno políčko a k němu kousek obrázku... Pro rodiče: kromě čokoládového kalendáře můžete svým dětem pořídit i tuto adventní vymalovánku a strávit tak se svými dětmi pěkný společný čas. Kalendář má protistresové účinky.

Blízký východ – kolébka křesťanství. A také bašta islámu a v poslední době islamismu. Kolik křesťanů za posledních deset let muselo prchnout z arabských zemí? Jaké jsou jejich osudy? To se rozhodl na vlastní oči zjistit dánský žurnalista Klaus Wivel. Při několika cestách po Blízkém východě procestoval čtyři země – Egypt, Libanon, Irák a Palestinská území, aby se dozvěděl odpověď na zásadní otázku: Proč křesťané v posledních letech masivně opouštějí tyto země? Při svém pátrání mezi křesťany našel utlačovanou menšinu žijící pod neustálým strachem ze smrti, ponižování, urážek, s rostoucím pocitem zoufalství tváří v tvář sílícímu islámskému extremismu, bez naděje na brzké zlepšení či pomoc zvenčí. Wivel si vyslechl mnoho příběhů o vypalování kostelů, vraždách, o únosech a násilném vnucování islámu, mluvil s lidmi, kteří se ve své zemi cítí jako cizinci a mnozí z nich jako jediné východisko vidí odchod ze své vlasti. A Wivel se ptá, co s tím udělá Západ? Proč se těmto lidem nesnažíme pomoci?

DOJEMNÝ DOKUMENT O PŘEŽITÍ A O DALŠÍM ŽIVOTĚ V ZEMI NEPŘÁTEL. JEDEN Z MÁLA LIDÍ, KTEŘÍ PŘEŽILI ČENSTOCHOVSKÉ GHETTO, VYPRÁVÍ PŘÍBĚH JEDNOHO Z POSLEDNÍCH SVĚDKŮ HOLOCAUSTU. Shlomo Birnbaum, narozený v roce 1927, vyrůstal v ortodoxní židovské rodině v polské Čenstochové. Po vpádu nacistů do Polska v září roku 1939 byla rodina přemístěna do ghetta, kde každodenní život provázely smrt a strach. Shlomo Birnbaum ještě dnes říká: “Zažil jsem, jak moje maminka byla poslána na smrt, jak byli zabiti moji sourozenci. Ztratil jsem víru. Kde byl tehdy Bůh?” Shlomo přežil spolu se svým otcem, který mu opakovaně zachránil život. Po své „záchraně” však musel odvádět otrockou práci ve zbrojnické továrně a po válce byl opět konfrontován s vražednou nenávistí vůči Židům – tentokrát z polské strany. Shlomo a jeho otec Árie nakonec utečou do země, do níž nechtěli nikdy vkročit: do Německa. V Mnichově Shlomo založí rodinu, má čtyři děti, stane se podnikatelem a nalezne zde přátele. Přestože minulost nikdy nedokáže zcela uzavřít, přece jen žije nový život, což považoval za nemožné. SHLOMO BIRNBAUM, narozený roku 1927, vyrůstal v polské Čenstochové. Po vpádu německého wehrmachtu do Polska se rodina Birnbaumových musí přestěhovat do ghetta. Shlomo přežije se svým otcem, po válce uprchl do Mnichova a vybudoval si nový život. RAFAEL SELIGMANN, narozený roku 1947 v Tel Avivu, je jeden z nejznámějších židovských spisovatelů žijících v Německu. Napsal četné knihy, pro různá média komentuje denní události a působí jako vydavatel novin Jewish Voice from Germany.

Adolf Loos patří k nejvýznamnějším osobnostem první poloviny dvacátého století. Jeho význam pro svět architektury je srovnatelný s takovými osobnostmi, jako byli Frank Lloyd Wright, Le Corbusier či Ludwig Mies van der Rohe. Loos měl své obdivovatele, ale také mnoho nepřátel. Provokoval především měšťáky, ale často nevybíravě útočil i na své konkurenty v oboru. Jeho originalita i nekonvenčnost ho posléze uvrhly do velmi nepříjemné situace, které se věnuje tato kniha. Na začátku září 1928 byl architekt zatčen vídeňskou policií a obviněn z obtěžování dětí. O incidentu se záhy dozvěděl tisk a vytvořil z něj veřejný skandál, který vyvrcholil velkolepým soudním procesem. Kontroverze obklopující celou aféru se však netýkala pouze otázky „vinen či nevinen“. Ve skutečnosti se zde proti sobě postavila levice a pravice, zástupci moderny a jejich konzervativní kritici. Christopher Long rekonstruuje fakta se smyslem pro kriminální šetření. Jeho kniha poutavě líčí nejen Loosovo zatčení a následný proces, ale je i zajímavou sondou do fungování tehdejší policie, justice a žurnalistické obce.

Poprvé v dějinách křesťanství bilancuje papež své působení v úřadě. V rozhovorech, které vedl papež Benedikt XVI. s novinářem Peterem Seewaldem krátce před svým odstoupením z úřadu a krátce poté, se čtenáři otevírá možnost pohlédnout spolu s papežem zpět na dobu jeho pontifikátu. Nikdy předtím nemluvil Benedikt XVI. tak otevřeně o pozadí své překvapivé demise. Vyjadřuje se k obnovení víry jako velkému tématu svého pontifikátu, ale i k jeho problémovým bodům, jako byl například vztah k židům a muslimům, aféra Vatileaks nebo záležitost s Piovým bratrstvem. A nikdy předtím Benedikt XVI. tak otevřeně nehovořil o svém přístupu k víře, o současných výzvách pro křesťanství a o budoucnosti církve. Osobní charakter knihy podtrhují jeho vzpomínky na rodinu, na důležité souputníky a kolegy a zásadní životní události. Po knihách rozhovorů Sůl země, Bůh a svět a Světlo světa, všechny s Peterem Seewaldem, se Poslední rozhovory stávají skutečným odkazem výrazného papeže tohoto století a jednoho z nejvýznamnějších myslitelů a teologů naší doby. Benedikt XVI., narozen 1927 jako Joseph Ratzinger, byl profesorem teologie, mnichovským a freisingským arcibiskupem (1977–1982), prefektem Kongregace pro nauku víry (1982-2005) a papežem od roku 2005 do svého odstoupení z úřadu v roce 2013.

Kniha vychází z tvůrčí dílny čtyř dlouholetých přátel, kteří již téměř čtvrt století vytvářejí konzervativně-liberální centrum a spojuje je i redakční práce v revue Kontexty. Společenství čtyř autorů, z nichž dnes působí jeden ve vysoké politice, dva na univerzitní půdě a jeden v občanském sektoru, popisuje problematické tendence naší a evropské politiky od „roku zázraků“ 1989 a analyzuje příčiny současné krize. V tematicky členěných kapitolách i závěrečném doporučení autoři nabízejí cestu k hodnotově ukotvenému a efektivnímu řešení nejpalčivějších problémů současnosti a formulují klíčové ideje, na nichž lze u nás obnovit autentickou pravicovou politiku – a vlastně i demokratickou politiku jako takovou, jež se dostává do krize. Publikaci lze číst i jako obsáhlou odpověď na nejrůznější zmatečné, povrchní a emocionální petice a výzvy, jež pravidelně produkují někteří čeští veřejní intelektuálové. Odtud i poněkud expresivní název Manifest čtyř. Autoři dlouhodobě působí v brněnském Centru pro studium demokracie a kultury (CDK) a od roku 2016 v think-tanku Pravý břeh. Cílem nového konzervativně-liberálního myšlenkového centra je otevírat, promýšlet a zpracovávat témata moderní pravicové politiky, usilovat o její ideovou obnovu a podporovat politické aktivity Petra Fialy. STANISLAV BALÍK (1978), politolog a historik, vedoucí Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. JIŘÍ HANUŠ (1963), historik, působí v Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, místopředseda správní rady Pravého břehu. PETR FIALA (1964), politolog a politik, předseda Občanské demokratické strany, emeritní rektor Masarykovy univerzity a bývalý ministr školství, předseda správní rady Pravého břehu. FRANTIŠEK MIKŠ (1966), šéfredaktor revue Kontexty a šéfredaktor nakladatelství Barrister & Principal Publishing, předseda výkonné rady Pravého břehu.

„Chci vrátit politice smysl!“ S tímto heslem vstoupil do české politiky profesor Petr Fiala. Jeho cílem není jen obnova Občanské demokratické strany a její návrat mezi rozhodující politické síly v naší zemi. Jde mu o vytrvalý zápas o zachovaní našich svobod, o kvalitu demokracie, o dobré podmínky pro podnikání a volný trh, o omezení byrokracie, která ubijí všechny aktivní lidi. Usiluje o reformu Evropské unie, hájí národní zájmy, brání západní hodnoty a vzdělanost. Součástí tohoto promyšleného a komplexního programu je boj s chaosem, populismem, sociálním inženýrstvím a všemi novými ideologiemi. Rozhovory s Petrem Fialou připravil renomovaný historik profesor Jiří Hanuš na základě dialogů uveřejňovaných v průběhu minulých měsíců na stránkách portálu Pravý břeh. Představují pohled do dílny politika, který reprezentuje novou naději v českém a evropském veřejném prostoru a který svým dílem a činy představuje návrat k étosu Listopadu 1989. Jeho vzdělání, jasná koncepce, osobní přesvědčení a vytrvalost z něj činí lídra české pravice.. Jiří Hanuš (1963) je historik působící v Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a v brněnském Centru pro studium demokracie a kultury (CDK). Zabývá se dějinami 19. a 20. století, zejména jejich náboženskými a kulturními aspekty. Je editorem časopisu Kontexty, kde pravidelně publikuje články a komentáře. Autor a spoluautor řady publikací a odborných textů. V současnosti se věnuje rovněž dějinám českého exilu ve druhé polovině minulého století a dějinám univerzitní kultury.

Tento čtivý rozbor sociologických kořenů náboženské víry staví na teoriích vědění, jež Peter Berger poprvé zkoumal s Thomasem Luckmannem v knize Společenská výstavba skutečnosti (Sociální konstrukce reality). Posvátný baldachýn vychází z řady příkladů z primitivních, starobylých i současných náboženství a bravurně ukazuje, jak je náboženství výplodem společnosti, z níž vychází – náboženství je „posvátným baldachýnem“, který každá lidská společnost „vztyčuje“ nad svým světem, aby mu dala význam. „Berger má stručný a jasný styl... ve svém oboru prakticky nemá v tvůrčím rozletu sobě rovného. Posvátný baldachýn to dokazuje v největší možné míře... je to jednoduše jeho nejdůležitější kniha. Skutečně si myslím, že se jedná o nejdůležitější příspěvek k sociologii náboženství od Weberovy práce Protestantská etika a duch kapitalismu.“ – Jeffrey K. Hadden v Commonweal