Barrister & Principal strana 2 z 42

Nová semena kontemplace jsou jednou z nejčtenějších a nejoblíbenějších knih Thomase Mertona. Křesťané i nekřesťané chválí Mertona jako pozoruhodného pokračovatele meditativní tradice sv. Jana od Kříže, Oblaku nevědění a středověkých mystiků, ve Spojených státech se Merton často srovnává s Thoreauem. Nová semena kontemplace se snaží probudit spící vnitřní hloubky ducha, který západní člověk tak dlouho zabíjí, usilovat o hluboce kontemplativní a mystický rozměr v našich životech. Pro Mertona „každý okamžik a každá událost života jakéhokoli člověka na zemi zasazuje něco do jeho duše. Stejně jako vítr nese tisíce okřídlených semen, tak s sebou každý okamžik nese zárodky duchovní vitality, které nepozorovaně spočinou v mysli a vůli člověka. Větší část z těchto nesčetných semen zahyne a ztratí se, protože lidé nejsou ochotni je přijmout: semena jako jsou tato nemohou totiž vzejít jinde než v půdě svobody, spontánnosti a lásky.“

Ztratili jsme ve světě překypujícím technologickým pokrokem a materiálním úspěchem kontakt s prastarými tradicemi moudrosti, které kdysi řídily běh lidstva? Pronikavá kniha Cynthie Bourgeaultové se noří do říše starobylých nauk a snaží se probudit srdce a oživit duchovní praktiky, které moderní doba zastřela.

Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti,“ napsala o svém dětství Evelina Merová, autorka autobiografických Opožděných vzpomínek. Terezínem, Osvětimí a pochodem smrti však pohnuté osudy malé Eveliny nekončí, ale spíše začínají... Osvobození ji zastihuje ve Východním Prusku, odkud je evakuována vojenským vlakem Rudé armády do SSSR. Děvčátka se ujme vojenský lékař, který ji adoptuje. Následují čtyři desetiletí života v Sovětském svazu, ve válkou zničeném a posléze znovu budovaném Leningradě, s novou identitou a starými vzpomínkami, které nikdo nechce slyšet. Se svým traumatem zůstává sama, musí se s ním vyrovnat, protože nic jiného nezbývá a budoucnost mnoho neslibuje... Mimořádně poutavá a dojemná kniha, vydaná poprvé v roce 2008, vychází nyní ve třetím vydání.

Jsme v mnoha ohledech pohodlnější než kdykoli předtím. Mohl by však být náš chráněný, teplotně řízený, přesycený a nepříliš náročný život ve skutečnosti jednou z hlavních příčin mnoha našich nejpalčivějších problémů s fyzickým a duševním zdravím? V tomto napínavém pátrání vyhledává oceňovaný novinář Michael Easter vizionáře žijící „mimo síť“, výzkumníky a průkopníky v oblasti duševní a tělesné kondice, kteří odhalují tajemství pro život přínosného řešení: diskomfortu. ***** Cesta za pochopením naší evoluční touhy po výzvách ho zavede za špičkovým odborníkem na cvičení, který využívá starobylé japonské praktiky k formování šampionů; za špičkovým odborníkem na stravování, který inovativním způsobem pomáhá lidem vyhrát vnitřní bitvu nad hladem; do mystické země Bhútán, kde oxfordský ekonom a buddhistický vůdce ukazují světu, co nás může smrt naučit o štěstí; do venkovní laboratoře mladého neurovědce, který zjistil, že příroda testuje naši fyzickou a duševní odolnost způsobem, který rozvíjí kreativitu a zároveň tlumí vyhoření a úzkost; do odlehlého aljašského vnitrozemí na náročnou třiatřicetidenní loveckou výpravu, aby poznal tajemství „znovuzdivočení“ na jednom z posledních drsných míst na Zemi, a další. ***** Cestou Easter odkrývá návod, jak využít sílu diskomfortu, který zásadně přispěje ke zlepšení našeho zdraví a štěstí a možná nám dokonce pomůže pochopit, co to znamená být člověkem. Kniha Za hranice komfortu je odvážnou výzvou k tomu, abyste vystoupili ze svého pohodlí a prozkoumali divočinu v sobě samých.

Kniha Dějiny pohanské Evropy je mimořádně čtivým přehledem pohanských náboženství ze všech částí Evropy, který se přitom vyznačuje vědeckým a historickým přístupem a zpracováním. Pohanství se v pojetí autorů neomezuje jen na klasické náboženství antiky, ani na protikřesťanské nebo humanistické pojetí lidského světa. Definují jej především jako polyteismus, který vidí v přírodě teofanii, projevení božství, jehož základní složkou je i Bohyně, ženský princip. To vysvětluje i rostoucí oblibu pohanství, které nyní čerpá impulsy ze zájmu o životní prostředí a ze snahy feminismu emancipovat ženy i v duchovní oblasti, dosud setrvávající z velké části v doméně mužů. Autoři ve svém zkoumání vycházejí z nejstarších písemných zpráv o minojské kultuře na Krétě a mykénské kultuře v Řecku. Přes klasické Řecko, záhadnou kulturu Etrusků a Řím, jejichž náboženství jsou poměrně známá, pak pokračují popisem méně známých božstev a rituálů Keltů a Germánů a velký prostor zde dostávají i donedávna málo známé či zcela opomíjené a sotva zdokumentované kmenové systémy Piktů, Finů a ostatních kmenů na severních okrajích kontinentu a Slovanů, včetně Rusů. Kniha se tak stává uceleným a vyváženým popisem původních evropských posvátných tradic, na jejichž existenci jsme už zapomněli a jež nezřídka opomíjejí i duchovně orientovaní lidé, kteří hledají inspiraci například ve východních náboženstvích. Poslední část knihy se zabývá novopohanstvím a jeho specifickými směry, jako jsou neodruidismus, wicca nebo ásatrú. „Tato kniha poskytuje rozsáhlý přehled o fascinujících aspektech evropských dějin ... nutnost pro každého, kdo se zajímá o dějiny idejí a náboženských systémů.“ – Miranda Green, Univerzita ve Walesu, Cardiff „Příručka a zásadní text k diskusi o pohanství, starověkém nebo moderním ... Úžasné!“ – Pagan Voice Nigel Campbell Pennick, autor publikující mj. o přírodní magii, venkovských lidových zvycích, keltském umění a runách. Píše o mořských druzích, je výtvarníkem a ilustrátorem, návrhářem a výrobcem vitráží a hudebníkem. Píše také o evropském umění a řemeslech, stavbách, krajině, zvycích, hrách a duchovních tradicích. Prudence Jonesová je spisovatelka a komentátorka pohanských tradic Evropy a souvisejících duchovních systémů. Vyučovala filozofii v Cambridgi a na univerzitě v Albertě, kde se věnovala výzkumu antické a středověké logiky. Je členkou Královské společnosti umění.

Za ta desetiletí, kdy je celosvětově uznávaným duchovním učitelem, pomohl Richard Rohr milionům lidí uvědomit si, o co jde v otázkách víry a spirituality. Dosud nikdy však nepsal na téma, které je v křesťanství nejstálejší a nejčastější: na téma Ježíše. Kdo byl Ježíš, ví většina z nás. Ale kdo byl Kristus? Jedná se jen o Ježíšovo příjmení? Naše chápání, píše Rohr, bylo až příliš často omezeno kulturou, náboženským hašteřením a sklonem lidí stavět se do centra. Rohr čerpá z Písma, historie a duchovní praxe a předkládá transformativní pohled na Ježíše Krista jako na zpodobnění Božího trvalého, stále se odvíjejícího konání ve světě. "Bůh miluje věci skrze to, že se jimi stává," píše. Ježíšův život byl míněn jako vyhlášení, že člověk není od Boha nikdy oddělen - pokud si sám oddělení od něho nezvolí. Když znovu objevíme tuto základní pravdu, ve víře už nepůjde tolik o dokazování, že Ježíš byl Bůh, jako spíše o to, učit se rozpoznávat Stvořitelovu přítomnost ve všem kolem nás a v každém člověku, s nímž se setkáme.

Majitelku pohřebního ústavu Caitlin Doughtyovou fascinuje všudypřítomný strach ze smrti, pokouší se proto zjistit, jak o své mrtvé pečují lidé v jiných kulturách. Hledání dobré smrti je poutavá cesta do různých koutů světa, na které poznáte tajemné a působivé pohřební rituály, o kterých se v našem prostředí téměř nic neví. Na indonéském venkově sleduje muže, jak umývá a obléká tělo svého mumifikovaného dědečka, s nímž už dva roky pobývá v rodinném domě. V La Paz objevuje bolivijské natitas (oslavované lidské lebky, co kouří cigarety a plní lidem přání). V Tokiu se seznamuje s japonským zvykem kotsuage, během kterého pozůstalí vybírají čínskými hůlkami kosti svých milovaných z popela. Píše o inovátorech v oblasti pohřebních služeb, kteří zkoumají kompostování lidského těla a ekologické pohřby. Snaží se zjistit, jak by nám různé tradice, od mexického svátku Día de los Muertos až po zoroastrijský nebeský pohřeb, mohly pomoci vidět naše vlastní pohřební zvyklosti v jiném světle. Vydejte se spolu s autorkou po světě za hledáním „dobré smrti“. Je to cesta možná trochu morbidní, ale dobrodružná a nesmírně zajímavá, je to příběh o mnoha překvapivých a fascinujících způsobech, kterými se lidé po celém světě vyrovnávají s velmi lidskou výzvou – se smrtí.

V knize Vzorec moudrosti: Řád – Zmatek – Obnovený řád nám Richard Rohr ukazuje, co znamená žít nedualistickou perspektivu uprostřed rozbouřených vod moderního života a zároveň zůstat spojen s křesťanskou tradicí. Do situace, v níž se dnes nacházíme - situace krajní společenské polarizace, přichází hlas moudrosti. Je to postoj, který polarizaci odmítá. Postoj, který vidí, jak naše ego působí jak při vylučování a utlačování druhého, tak při nároku na morální nadřazenost prostřednictvím neustálého vyprávění o tom, že jsme něčí obětí. Pro ty z nás, kteří jsme odkojeni výlučnými, dualistickými systémy víry, může být pokušením vzbouřit se a reagovat proti zdrojům této úzkoprsosti – samotnému náboženství, systémům víry, identifikaci ega s „vlastním kmenem“. Odříznout se od tradice. Rohr ale dlouhodobě zastává názor, že existuje vzorec naší proměny, který nás vede skrze setkání s vlastní bolestí. Vychází z našeho původního řádu a jde přes fázi chaosu či dekonstrukce. Zde se však často zastavujeme a upadáme do cynismu nebo se utíkáme zpět k původnímu řádu, kde se cítíme bezpečně, v jakési falešné naivitě. Takovouto reakci můžete vidět například v politických heslech. „Vypuzení toho, co neumíme přijmout, nám dává identitu, je to však identita negativní. Není to energie života, ale energie smrti. Když vyjadřujeme, proti čemu jsme, dává nám to velmi rychlé, čisté a jasné vědomí sebe. Proto tomu většina lidí podléhá. Lidé snadněji vymezují sami sebe tím, proti čemu jsou, koho nenávidí, kdo jiný nemá pravdu, než tím, v co věří a koho milují.“ Archetypálním symbolem překonání dualismu a rozdělujících náhledů na svět je pro Rohra kříž, který nás nutí projít bolestivým procesem opouštění starého způsobu bytí, přes období chaosu a dezorientace směrem k novému způsobu bytí, v němž se definujeme a získáváme energii spíše tím, pro co jsme, než tím, proti čemu jsme. Jde o hlubokou vnitřní proměnu do výchozího stavu celistvosti a lásky.

Přes všechnu svou inspirativnost, všechny své nádherné výroky, všechny životy, které navždy změnila, Bible pořád působí mnoha lidem velké těžkosti. Téměř vždy vede ke katastrofě v rukou egocentrických, nemilujících nebo po moci toužících lidí nebo těch, kteří se stále nenaučili číst duchovně inspirovanou literaturu. Historie to dokazuje pořád, století za stoletím, takže nejde o nepodložený, neuctivý ani zaujatý závěr. Upalování kacířů, křižácké výpravy, otroctví, apartheid i vyhánění a útlak domorodců, to vše bylo ospravedlňováno pomocí vybraných citátů z Písma. Takže hned z kraje víte, kam mířím. Můj přístup obecně je změnit čtenáře a neměnit text. Jen konvertovaným lidem lze svěřit inspirovaný text. Jedině oni budou působit v symbiotickém vztahu se slovy a příběhy (symbióza = „sdílený život“). Jedině u nich není pravděpodobné, že by použili Bibli jako zdroj osobní moci, jako kladivo nebo jako zdůvodnění svého špatného chování. Zůstaňte v modlitebním dialogu s téměř jakýmkoliv duchovním textem – i problematickým – a skoro vždy přinese ovoce. (úryvek z knihy)

V jasných a logických krocích nabízí knížka Praktická permakultura nástroje, které potřebujete, abyste mohli mít zdravé jídlo, bezpečné bydlení a obnovitelné zdroje. Zabývá se základními permakulturními principy, popisuje celý proces designu od zhodnocení pozemku až po celkový projekt a obsahuje i podrobné informace o rostlinách, vodě, odpadu, energii, bydlení, potravinách, zvířatech a strukturách, které v zahradě potřebujete. Obsahuje příklady dobré praxe z různých koutů světa a je to neocenitelný zdroj inspirace, který vám pomůže přeměnit váš pozemek na udržitelný ekosystém. Základní myšlenka permakultury je jednoduchá: starejte se o Zemi a Země se postará o vás.

Jedinečná forma, s konkrétními příklady z praxe a unikátním vhledem do fungování Evropské unie. V 5. přepracovaném a aktualizovaném vydání jsme výrazně změnili strukturu kapitol. Po krizi eura a migrační krizi byl integrační projekt vystaven dalším třem turbulentním situacím. Od posledního vydání učebnice v roce 2016 prošel evropský integrační projekt třemi testy své stability a schopnosti společné reakce na vývoj neočekávaných událostí. Na konci června 2016 hlasovali občané Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v referendu o vystoupení země z Evropské unie. Od jara 2019 byla pak společnost i ekonomika členských států nucena se vypořádat s dopady pandemie Covid 19. Na počátku roku 2022 došlo k napadení Ukrajiny Ruskem a nutnosti EU jasně reagovat na chování agresora. Dopad krizí na evropský integrační projekt je zpracován ve zcela nové kapitole věnované příkladům reakce EU na různé typy krizí, kterými si prošla od počátku své existence.

Mnoho současných knih o meditaci nevěnuje judaismu velkou pozornost. Ačkoli si většina autorů zřejmě uvědomuje, že v judaismu jsou i mystické prvky, jejich diskuse se obvykle omezují na kabalu a chasidské mistry. Většina knih o meditaci staví do popředí východní praktiky a v některých případech i křesťanskou meditaci, ale židovskou meditaci v podstatě ignorují. Pro ty, kdo chtějí meditaci studovat, se jedná o důležité opomenutí. Judaismus vytvořil jeden z nejdůležitějších systémů meditace a jeho opomenutí nutně znamená, že jakékoli studium meditace bude neúplné. A protože judaismus je východní náboženství, které se přesunulo na Západ, jeho meditativní praxe může být navíc pro západního člověka ta nejvíce relevantní. Bez znalosti židovské meditativní praxe se ztrácí důležité pouto mezi Východem a Západem. „Průvodce židovskou modlitbou a meditací, který je zakotven v tradici a zároveň skutečně rozšiřuje mysl. Pro každého, kdo se chce spojit s duchovní stránkou judaismu, je tato kniha nepostradatelná.” – William Novak „V době, kdy Židé znovu objevují svůj hlad po spiritualitě, by se Kaplanova přehledná a důkladně zpracovaná kniha mohla stát jednou z nejdůležitějších židovských knih naší doby.“ – Harold S. Kushner

Meditace není jen výsadou dalekého Východu, ale i pákou veškeré moudrosti. Východ nám připomíná tuto na Západě zapomenutou pravdu, pokud se jí otevřeme s rozvahou a rozlišováním, po vzoru církevních otců, kteří ve své době uměli přijmout veškeré bohatství, jež nabízel řecký svět. Alphonse a Rachel Goettmannovi nabízejí dnešním lidem nejen velmi konkrétní zasvěcení do učení pouštních otců, ale také duchovní cestu. Tato starobylá tradice křesťanství, která je i dnes velmi aktuální, nás zve k duchovnímu životu, jehož pramenem je srdce ve smyslu, který tomuto slovu dává Bible, tedy samotného středu bytí, neoddělitelně duchovního a tělesného. Kniha Zasvěcení do meditace se řadí do proudu velkého etického zvratu dvacátého a jednadvacátého století. Zákon už nám nemůže být diktován zvenčí, mluví k nám z hlubin člověka. Manželé Alphonse a Rachel Goettmannovi vedli ?éthanii, centrum duchovního setkávání ve východní Francii nedaleko města Metz, a vydávali čtvrtletník Le Chemin (Cesta). Otec Alphonse byl pravoslavný kněz. Společně napsali několik knih: Modlitba Ježíšova – modlitba srdce, To, co nás přesahuje, je v nás – Zasvěcení do křesťanské meditace, Dialog na cestě zasvěcení: úvod do života a myšlení Karlfrieda hraběte Dürckheima, Radost: Boží tvář v nás.

Pokrok, základní iluze naší doby, je vyčerpán. Většina z nás instinktivně cítí, že něco končí – vyprahlé prosincové dny, konverzace tváří v tvář nahrazená zomboidismem z hlavy na obrazovku, svět v neustálé válce, politický systém v chaosu. Některé mýty a lži slýcháme tak často, že nám připadají jako pravdy: Civilizace je největším úspěchem lidstva. Pokrok je nepopiratelný. Máte štěstí, že žijete tady a teď... Prehistorický život samozřejmě nebyl bez vážných nebezpečí a nevýhod. Mnoho dětí umíralo v kojeneckém věku. Zlomená kost, zanícené zranění, hadí uštknutí nebo problémové těhotenství mohly být fatální. Byla ale nakonec tato předcivilizační nebezpečí horší než moderní pohromy, jako jsou automobilové nehody, rakovina, kardiovaskulární choroby či technologicky prodloužený proces umírání? Návštěvník z doby před 20 000 lety by byl nepochybně ohromen mnohým z toho, co by zde našel. Ale jakmile by jeho údiv nad iPhony, leteckou dopravou a transplantací jater opadl, co by si myslel o našem každodenním životě? Byl by nakonec více ohromen naším pokrokem, nebo zděšen tím, co jsme ztratili v našem stále se zrychlujícím spěchu do budoucnosti? A není třeba čas položit si možná tu nejpodvratnější otázku ze všech: Žijí moderní lidé, dokonce i ti nejšťastnější z nás, podstatně lépe než naši předkové z předcivilizační doby? Je civilizace jako celek čistým přínosem pro jednotlivé lidské bytosti? Ryan tvrdí, že bychom se měli začít ohlížet zpět, abychom našli cestu k lepší budoucnosti.

Kniha E. F. Schumachera Průvodce pro zmatené představuje nanejvýš zajímavý pokus oživit filosofii v jejím původním významu jako lásku k moudrosti, průvodce životem a přístupu k duchovní stránce. Ernst Friedrich Schumacher (19111977) byl britský ekonom německého původu. Studoval ekonomii, nejprve v Bonnu a Berlíně a poté v Británii na London School of Economics and Political Science. Před nacistickým režimem utekl zpět do Anglie. Po válce se jako poradce podílel na restrukturalizaci německého hospodářství. V roce 1955 odjel jako ekonomický poradce do Barmy. Tam rozvinul základní principy tzv. buddhistické ekonomie, založené na přesvědčení, že dobrá práce je nezbytná pro správný lidský rozvoj a že výroba vycházející z místních zdrojů pro místní potřeby je nejracionálnějším způsobem hospodaření. V roce 1973 vydal knihu Malé je milé (Small is Beautiful) o tom, jak by vypadala ekonomie, kdyby skutečně záleželo na lidech a přírodě; podle The Times jedna z nejvlivnějších knih vydaných od druhé světové války. V roce 1971 konvertoval ke katolické víře. O svém vztahu ke katolické církvi jednou řekl: Byl to dlouholetý nedovolený vztah. Ve své poslední knize vyzývá E. F. Schumacher k novému rozvoji vědy pro porozumění či moudrosti, jejichž postupná eliminace doprovázená rychlým a stále se zrychlujícím hromaděním poznání pro manipulaci instrumentálního, technického, vědecky racionálního vědění je podle něj největší hrozbou pro západní civilizaci.

O Thomasi Mertonovi se mluví jako o jednom z oněch vzácných západních mozků, kteří se v zenu cítili zcela doma. V této knize pojednává o různých náboženských koncepcích – raném mnišství, ruské pravoslavné spiritualitě, Shakerech, zen-buddhismu, a to s charakteristickou západní přímostí. Merton nejen studoval tato náboženství zvenčí, ale uchopil je empatií a živou účastí zevnitř. „Všechny kapitoly,“ napsal Merton, „spojuje jeden ústřední zájem: porozumět různým způsobům, jak lidé různých tradic koncipovali význam a metodu „cesty “, která vede k nejvyšším úrovním náboženského či metafyzického vědomí“. Thomas Merton (1915–1968) byl americký trapistický mnich, spisovatel, teolog, mystik, básník, sociální aktivista a badatel v oboru srovnávacího náboženství. V roce 1949 byl vysvěcen na kněze a dostal jméno „otec Louis“. Byl členem opatství Panny Marie Getsemanské poblíž Bardstownu v Kentucky, kde žil od roku 1941 do své smrti. Merton napsal více než 50 knih, desítky esejů a recenzí. Stal se velkým zastáncem mezináboženského porozumění, propagoval dialog s významnými asijskými duchovními osobnostmi – dalajlamou, japonským spisovatelem D. T. Suzukim, thajským buddhistickým mnichem Buddhadasou či vietnamským mnichem Thich Nhat Hanhem. Psal o zen-buddhismu, konfucianismu, taoismu a o jejich souvislosti s křesťanstvím, což bylo v jeho době ve Spojených státech velmi neobvyklé, zejména v rámci náboženských řádů.